A zase ty vzpomínky
Tak a je to tady. Dnešní den je výjimečný, protože přesně před rokem jsem dala život dalšímu človíčkovi. Nejsem žádný troškař a tak to bylo již počtvrté, ale na druhou stranu, nic se nemá přehánět, a tak doufám, že dalšího výjimečného člověka bude muset světu porodit někdo jiný...Jako vždy, když se mi narodí dítě, si tento den pamatuji do posledního detailu, včetně dne předchozího a několika následujících. Všechny negativní vzpomínky jsou pryč a zase mám pocit, že to bylo krásné období. Zdá se mi, že to utíká neuvěřitelně rychle. Přesně si vybavuji ten den, kdy jsem si udělala těhotenský test. V období, kdy jsem si zrovna pochvalovala, že Adi už je v pohodě a že bych se pomalu mohla zařadit do pracovního procesu jsem začátkem ledna marně čekala „své“ dny. To, že bych mohla být těhotná jsem v ŽÁDNÉM případě nepřipouštěla. Přece nejsme žádné béčka... Po týdnu jsem si koupila těhotenský test, abych všem těm trapným vtipálkům dokázala, že opravdu NEJSEM těhotná. Zrovna jsem se vrátila od Gabky Petrželkové, už se stmívalo a hned jsem se zavřela v koupelně, abych už to měla za sebou. Postupuju přesně podle návodu a zbývá počkat dvě minutky, než se na tenkém proužku papíru ustálí čárky...jedna nebo dvě? Nedělala jsem si těhotenský test poprvé, ale takhle rychle se mi ještě ty dvě čárky nikdy neukázaly. Ještě než jsem stačila opustit koupelnu, byly tam, zcela zřetelné. To, co probíhalo dál, se dá těžko popsat. Cítila jsem vzrušení a mžitky před očima zároveň. Nebylo to naše první těhotenství, ale bylo první neplánované. Hned jsme s Pepou sedli a počítali plusy a mínusy, ne že by to mělo nějaký vliv na danou situaci, ale bylo to jediné, na co jsme se zmohli. Pepa viděl spíše ty materiální mínusy, já další neprospané noci, kruhy pod očima a to, že zas nebudu patřit jen sama sobě, ale hodně budu muset podřídit malému tvorovi. Ale to vše byly jen vedlejší zanedbatelné skutečnosti. Důležité bylo, že ve mě klíčí zase nový život a těšili jsme se, co nového s sebou přinese.
Dnes ráno mě Terezka vzbudila na kojení ve 4:17h. Obvykle v tuto denní dobu vrčím, ael dnes to bylo jiné. Přesně před rokem mě vzbudila ve 3:35 odtokem plodové vody a já mohla vyslovit dvě vysvobozující slůvka: Taťko, jedem. V 5:00 už jsem ležela na porodním sále, všechna nutná vyšetření byla za mnou a čekalo se, až začnou stahy. Ještě v 6:40 jsem měla pohodový úsměv na rtech, protože stahy přicházely nepravidelně a nebyla příliš intenzivní. Pak jsem několikrát stiskla Pepovu pomocnou ruku silněji než obvykle a v 7:15 už jsem na mém splasklém balóně (rozuměj bříšku) hladila a objímala teplé a měkkoučké stvoření. Začal krásný nedělní den a mě bylo NÁDHERNĚ. Mohla bych rodit stokrát a pokaždé tenhle pocit bude výjimečný, nezapomenutelný. Všechno nepříjemné za posledních 9 měsíců je pryč. Začíná se psát nová etapa našeho života. Pozoruju toho nového človíčka, přemýšlím, komu je podobný a dojíma mě, jakmoc je na mě závislý. Je to krásné.
Po porodu Terezky jsem se cítila nejlíp, jak jen se může ženská po porodu cítit. Konečně jsem si dopřála pokoj s nadstandardní péčí a myslím, že to mé psychické pohodě velmi napomohlo. Připadala jsem si jak na hotelu, všichni na mě byli moc milí, nemusela jsem prát, žehlit, starat se o zbytek rodiny a dokonce ani vařit. Mohla jsem si vybrat jídelníček, takže jsem vyškrtla všechny "zdravé blivajzy" a jedla to, co mi chutná. Prostě pohoda. Myslím, že i na fotkách z porodnice se moje pohoda odráží. zatímco fotkama po porodu předchozích ratolestí se moc chlubit nemůžu (a nejen těmi poporodními:-), tyhle si klidně vystavím:-) Zkrátka a dobře, ten druhý proužek, který vybarvila Terezka na těhotenském testu nás sice velmi překvapil, ale na druhou stranu přinesl i tolik krásných okamžiků, že bych rozhodně neměnila!
Komentáře
Přehled komentářů
děkuji za komentář! Pochvalu občas potřebuje každý:-)
Známe se z deníčku :o)
(Moniika, 12. 10. 2007 10:39)Máme hodně společného lásku ke svým dětičkám. Pěkný blog. Super povídání :o) nenapsala bych to lépe...
:-)
(Gabka, 13. 9. 2007 19:32)Já málem uronila slzu, jak jsem to četla. Kdybych neměla dost svých zkušeností s porody, skoro bych chtěla mít miminko....
Všechno nejlepší naší Terezce
(Irena, 12. 9. 2007 9:48)I já si na den den moc dobře pamatuji. Byla sobota a ta zpráva nás zastihla na cestě na výšlap na Lysou. V 15:45 jsme netrpělivě už přešlapovali u dveří porodnice.
Ahoj Moni,
(mrozkulka, 12. 10. 2007 13:38)