DÁŠA A TOR
Dáša a Tor, to je pro mě synonymum velkého dobrodružství. Byla jsem trochu odrostlejší děcko, mohlo mi být tak 10, a milovala jsem koně, což znamenalo, že když na dětský den v Koclířově dorazil vůz, tažený šimličkou Dášou a tmavým hnědákem Torem, s dobrosrdečnou kočí na kozlíku, strávila jsem všechny volné chvilky s hloučkem dětí, postávajícím okolo odpočívajících koní. Většina se mazlila s Dášou, protože nám bylo majitelkou řečeno, že Tor kouše, ale to mě nijak neodradilo, takže jsem se náležitě vymazlila i s ním...
Dál mám okno... nevím, jak se mi to povedlo, ale ukecala jsem paní kočí, aby mě pustila vedle sebe na kozlík, když vozila děti na fotbalovém hřišti - krokem tam, cvalem zpátky mezi dvěma překážkami pro trénink hasičů :-) A pak jsem držela v rukou opratě a spřežení cválalo - prostě paráda.
Dášenku a Tora občas vídám, když jezdím do Brna, jak se pasou u domu svých majitelů v Hradci nad Svitavou. Na tuhle jízdu nikdy nezapomenu.