Postkomunistická „reforma“ lesního hospodářství
a syndrom
„Krále Lávry“
Znalost písma, čísel i metod jednoduché matematiky nás řadí
mezi gramotné národy. Všichni jsme na obecné škole absolvovali hodiny sčítání i
odčítání. Tyto základní znalosti, spolu se zdravým selským rozumem, by měly
postačit k posouzení věrohodnosti dnešního hospodaření se státními lesy.
Nedovolím si pochybovat o tom, co všichni víte – hospodářský
cyklus lesa je sto let. Lesník stromy sází, pečuje o rostoucí les, vkládá do
něj svou práci i peníze. Šedesát let trvá, než les začne přinášet nějaký zisk.
Výnosovost lesa je malá, udává se mezi jedním až čtyřmi procenty vložených
nákladů. Dovolím si připomenout, že tomu tak je ve stoletém cyklu. Přeloženo do
praktických pojmů to znamená, že ukradne-li na konci stoletého cyklu zloděj
nebo ten, kdo kupuje les na pni, vlastníkovi ze sto stromů čtyři, nemá vlastník
žádný zisk.
Kdo ještě pamatuje co znamená pojem odpovědnost ví, že za
setrvalost lesa, jeho obnovu a udržování je před zákonem odpovědný vlastník.
V případě nedodržení povinností je ze zákona možno stíhat pouze jeho.
V lesnicky civilizovaném světě jsou tato přírodní
povahou lesa daná fakta obecně akceptována. Po staletí z nich vychází
lesní zákonodárství, podřizují se jim způsoby hospodaření i vlastnictví lesa.
Od voleb 1990 jsem byl poslancem České národní rady a
později Poslanecké sněmovny. Jako člen výboru pro životní prostředí a
zemědělského výboru jsem měl příležitost se seznámit s návrhy „reformy a
transformace“ lesního hospodářství. Udivila mne prvá verze lesnické reformy.
V té době existující lesní závody měly být přeměněny na akciové společnosti.
Tyto společnosti měly les, který dosud spravovaly ústřednímu výboru strany,
dostat do dlouhodobého nájmu. Lesní půda měla formálně zůstat ve vlastnictví
státu. Smlouvy o nájmu měly být uzavírány na dobu třiceti let. Jeden státní
lesník, který by kontroloval dodržování smluv, měl mít dohled nad dvaceti pěti až
třiceti tisíci hektary lesa.
Tato koncepce byla ze samého svého principu nehorázná a
v prostředí obecného morálního rozkladu a nezodpovědnosti
nekontrolovatelná. Řekl jsem tehdy jejímu předkladateli Zdeňku Domesovi: „Vaše
koncepce může posloužit jen nekontrolovatelnému vykradení lesa“. Odpověď
„reformátora“ zněla: „Pane poslanče, vy nedůvěřujete lidem“.
Prvý návrh „reformy“ se nám ve sněmovně ještě podařilo
zablokovat. Následně na to v zákonu o půdě byla prosazena restituce lesní půdy.
Prostřednictvím varianty kupónové privatizace lesních závodů
a zorganizováním neprůhledného řízení a hospodaření státního podniku Lesy České
republiky se, za tichého souhlasu politických špiček, podařilo reformátorům
realizovat svůj plán „vykrádání lesa“ v lesích patřících státu.
Výnosovost lesního majetku, hospodářský cyklus přesahující
generace a celospolečenský význam lesa, by měly nemilosrdně diktovat ekonomiku
hospodaření s lesem. Pro dobré hospodaření je mimořádně důležitá
dlouhodobá vlastnická odpovědnost, která rovněž má přesahovat generace. Práce
v lese mají vykonávat malé místní, nejlépe rodinné firmy, které mají malou
režii. Největší část zisku z prodeje dřeva by se měla vracet vlastníkovi,
který je odpovědný za obnovu a setrvalost lesa. Ten, kdo kupuje dřevo, nesmí do
lesa, natož aby si sám těžil, měřil a udával kvalitu. Vlastník, má-li mít zisk,
musí dřevo prodávat na odvozním místě nebo z dřevoskladu, roztříděné podle
kvality a tím i ceny.
Všechna tato neúprosná fakta jsem v počátku té podivné
„reformy“ opakoval v zemědělském výboru, ve sněmovně, na poradě
ekonomických ministrů i při zasedání vlády, kam jsem se jako poslanec vlámal.
Moje argumenty opakovaně slyšel také tehdejší předseda vlády a dnešní prezident
Václav Klaus. Václava Klause jsem v této věci ve sněmovně rovněž
interpeloval.
Dosavadní „poreformní“ způsob hospodaření i prodeje dřeva na
pni ze státního lesa, v postkomunistické zemi prolezlé korupcí, kde
politická pravidla, ale i důležité hospodářské mechanizmy neurčují ti, kteří
jsou formálně odpovědní, je prostě a přímo řečeno loupež, navíc „legalizovaná
loupež“. Všichni lesníci, kteří ještě nerezignovali, to vědí.
Je dobré znát historii a vědět, že po každé válce nebo
převratu v posledních staletích v Evropě, byly v příslušných
zemích poškozeny a vyrabovány lesy. Stalo se tak po pruských válkách za Marie
Terezie v Čechách, po Velké francouzské revoluci ve Francii a stejně tak v
Rakousku v době rakousko – uherského vyrovnání. Podobný pokus o drancování
lesů se odehrál také na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, po ustanovení
Československé republiky v roce 1918. Tehdy tomu zabránil prvý ředitel
Československých státních lesů a statků inženýr Opletal, velká osobnost
československého lesnictví. K rabování lesů docházelo vždy, když došlo ke
zpochybnění právního řádu.
Je dobré vědět, že podnětem k zakládání pracovních
táborů v bolševickém Rusku po revoluci, byla potřeba otrocké práce na
těžbu dřeva. Bolševický režim v prvých deseti letech své existence byl
živen z peněz získaných vývozem dřeva. Rozdělení lesního hospodářství, po
komunistickém puči v Československu, na část těžební a pěstební mělo tytéž
důvody. Podobnost této komunistické reformy s reformou devadesátých let
není náhodná.
Byl jsem svědkem „reformy“, znám reformátory a viděl jsem
kam šly peníze reformou získané. Byl to a dosud je zdroj nekontrolovatelných
„cash“ peněz na politiku a nejen na ni. V roce 1996 dostala ODA dvacet
sedm milionů korun na volební kampaň od lesních akciových společností
s podmínkou, abych již nebyl zvolen do parlamentu.
V bajce Karla Havlíčka Borovského „Král Lávra“ všichni
věděli, že král má oslí uši, nikdo to neřekl a obdivovali královu krásu. Stejně
dnes všichni, kdo pracují a podnikají v oboru les a dřevo vědí, že celý
systém je podvodný. Nikdo to však veřejně neřekne. Jsou zvyklí bát se a mlčet.
Bláhově doufají, že si také někde líznou. Ještě jim nedošlo, že
v podvodném systému vždy vyhraje největší podvodník. Nepostaví-li se tomu,
zůstane nakonec jen ten nejhorší.
To, co bylo po roce 1990 nazváno reformou lesnictví, byla
hanebnost profesní, morální, ekonomická a především politická.
V Třeštici 8. května 2007 - Čestmír Hofhanzl
Moudré rady
(Druhá bedna, 19. 5. 2007 9:10)