10. května, tedy uplynulou neděli, se konal tradiční závod série UAC, Jedomělické okruhy. Na startu se sešla skvělá konkurence a od začátku bylo jasné že závod bude mít svoji kvalitu. Tu jen částečně snižoval fakt že řada borců předešlý den jela časovku, nebo dokonce maratonského Mamuta. Také svižný vítr mohl startovním polem řádně zamávat. Start byl v 10 hodin. Vyjelo se poměrně vlažně, žádné velké pokusy o únik, žádná větší aktivita. Směrem na Mšec jel celý balík pohromadě a pole se natáhlo až ve sjezdu. To už se našly první pokusy o únik, ale většina brzy končila. V závodě se hrálo kromě celkového umístění také o ceny pro tři nejlepší vrchaře. Vzhledem k tomu že nejsem členem UAC, rozhodnutí bylo rychlé. V první řadě získat cenu pro nejlepšího vrchaře. A tak už v prvním stoupání jsem se staral o svižné tempo, nahoře pak ještě krátký nástup abych si pohlídal první místo před dotírajícím Krupičkou. Většina ostatních zůstala vzadu, ale slibnou pozici na únik jsme nevyužili. Ve druhém kole se pak povedlo odjet dvojici Radek Procházka a Vítek Novák. V úniku vydrželi kolo a půl a díky tomu také Radek posbíral dvě vítěztví na VP. Já bral 3. místo a ve třetím kole 2., to když jsme dostihli Vítka (Radka až kousek za prémií). Tak se body srovnaly... Radek 10,já 10 a Krupi 6. Přitom s Krupim to rozhodně nebylo snadné. Prémie je vlastně už na rovině a Mastinůs špurt není vůbec špatný! Bohužel to takticky nezvládl, jednou začal brzy, jindy jiná chyba. Ona dvě kola se jelo v pelotonu trochu neurovnaně. Hodně mě vytáčel způsob střídání a plynulost kolotoče. Tam se prostě je pořád co učit... Ve čtvrtém kole opět celkem klid. Až pod prémii. Já i Martin jsme měli dobře spočítáno a oba jsme vlastně podřídili vrchařské soutěži celý závod. Kousek pod vrcholem tak Martin nastupuje a odjíždí mi za Dudkem. Vše mám přesně propočteno, ale i přesto chci vyhrát a 100% si to pojistit. Jedu skoro plné obrátky, Martin se naposledy ohlíží a když vidí že jsem stále "odpadlý" nastupuje jen aby se odpoutal od svého kolegy. To je ale z jeho strany fatální chyba! Bez problémů si plynule zrychluji a 10 metrů před páskou už ho hecuji a v klidu přejížím. Nemá čas zareagovat. Poslední kolo už každý jen tak jede a šetří síly na závěr. Najíždíme do kopce a o tempo se stará především Košík. Hlídám si asi 4 pozici. Pak se ale zrychlí a já se propadám. Už to docela bolí tak jen okamžik přemýšlím a vzápětí se odpojuji. O celkové mi nejde, úkol mám splněn. Na morál bych se asi přes poslední metry kopce přehoupl a na rovince snad i slušně zaspurtoval, ale řikám si proč? V poklidu si jedu do cíle. Martin kterému totálně zatuhly nohy dojíždí ještě za mnou...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář