Mallorka je sice rájem cyklistů, ale i ráj může mít menší vady na kráse. Jednou z těch zdejších je asfaltový koberec silnic, který se sice na první pohled neliší od jiných, ale při deštivém počasí se stává zrádnou skluzavkou. To už poznala celá řada cyklistů na vlastní kůži. Proč to ale píšu? Dnešní ráno bylo deštivé a tak se čas tréninku brzy posunul na půl 12… Když se ale většina borců oblékla, opět mrholení přešlo ve slušný liják. Protože jsem ale povahou dost líná bytost a vysvlečení se z čapáků a dalších vrstev mi přišlo jako značná práce, rozhodl jsem se vyjet. Druhým komu byly okolnosti celkem fuk byl Venca Hlaváč. Jak by se slušelo poznamenat, ale později vyplyne, foukal dnes víc než svižný vítr. Nejprve jsme si nechtěně hodili smyčku Arenalem, tedy ulicemi našeho města (nebo spíš čtvrti). Pak už cesta vedla dál kolem letiště severním směrem, kde se nám opět podařilo skončit ve slepé uličce. A tak zpět a ještě chvilka hledání vhodné trasy. Nakonec se vracíme na hlavní a po ní s lehkým bočákem pokračujeme do Lucmayoru. Dál přes Randu a následuje parádní svezení povětru až do Petry. Tady máme za sebou něco přes 2:15 hodiny a pomalu se stáčíme nazpět. To už přestává zábava a začíná dřina. Další téměř tři hodiny drtíme kola v silném protivětru. Cesta neutíká a vlečeme se sotva dvacítkou (a často i míň). Nakonec dojíždíme rovnou do Pizzerie Dino na pravidelné těstoviny s časem 5:05. Dneska to byl jen ve dvou opravdu poctivý trénink!