V době kdy se na domácí půdě jede jeden z mála etapáků, dělí se naše o marody oslabená sestava na dvě části, aby se zúčastníla dvou jiných etapových závodů...
Ve středu ráno máme sraz před mím domem a kolem půl 8. konečně vyrážíme. Kam? Směr Brno a pak dál na východ. Cestou nabíráme posledního člena, Rosťu Krotkého, a ještě se chvilku zdržíme v Brně, kde si cosi zařizuje. Pak už míříme za hranice, vlastně za bývalé hranice, protože dnes už vás výtají jen prázdné domky celnic. Zastavujeme na oběd a v poklidu pokračujeme dál. Díky minimu dálnic je cesta poměrně zdlouhavá, ale dobrá nálada se nás drží a okolo 6. hodiny přijíždíme ke stadionu v Košicích. Rychlé zaprezentování, ubytování a frčíme na kolo. Asi hodinové svezení na přilehlé stoupání, které nás čeká i v jedné z etap, je příjemnou změnou a protažením z polohy "židle". Pak už jen večeře, krátká porada a jdeme spát.
Druhý den nás vítá opět nádherné počasí. Snídaně nás vítá o poznání méně příjemně. Ale co se dá dělat, nco si dokoupíme až na následující den. O 11. je start, včas se přesouváme, rveme do dresů traťovky a domlouváme poslední taktické pokyny. Na lajně stojí 39 pretekárov když se ozve výstřel a nepočetné pole se dá do pohybu za autem rozhodčích. Asi 10 kilometrů se jede pořád za autem až za město, kde je ostrý start. V tom okamžiku se pole mění v přesípací hodiny a nástup stíhá nástup.Žádný se ale neudrží víc než pár stovek metrů. Rozhodující chvíle nastává asi na 25. km, kde se postupně odděluje asi deset borců. Mezi nimi i Martin Uher a Rosťa. Já čekám a jen neochotně se smiřuji s faktem že tím pro mě závod může skončit. Chystám se na pokus o comebak, ale dřív vyráží jeden z mladých poláků, jedu mu háka a s překvapením zjišťuji že se spolu s dalším borcem trháme od ostatních. Na první ale máme ještě ztrátu, tak vyčkávám a nechávám borce přede mnou ždímat. Pak mu nastoupím a v pohodě si dojíždím ke klukům. Hned jdu dopředu a začínám tahat. Získáváme před hlavním polem stále větší náskok, když najednou STOP! Železniční přejezd a blížící se vlak hatí snahy. Naštěstí rozhodčí udrží obě skupiny oddělené a s náskokem 20 s jedeme dál. Je tu první prémie, na které tvořím tempo především já a jejímž závěru si s Rosťou dělíme body a bonifikaci za aktivitu. Ve sjezdu nás dojíždí jeden dotáhnuvší se závodník a Rosťa defektí. Jede nás asi 14 a pomalu navyšujeme náskok. Na další VP jdeme opět po prvních dvou místech a na následující rychlostní beru 2. místo. Na třetí VP pak do třetice vítězí Rosťa, já až 4. To už se ale blížíme cíli, stále se celkem vzorně střídá, ale teď už o to víc i nastupuje a zkouší ujet. daří se to až nenápadnému závodníkovi z Podbrezové. Jeho atak nikdo nečeká a on nám nakonec ujíždí a do cíle získává náskok půl minuty! Za ním odskakujeme ve čyřech i přes největší snahu jej nedokážeme dotáhnout. Rosťa pak ve špurtu vyhrává, já jsem 3. Alespoň jedna bedna a slibně rozjetý závod nás velmi těší. Vždyť zůstat v hlavním poli znamenalo ztrátu téměř 14 minut a definitivní pohřbení závodu...