Jak už nadpis napovídá, jeli část Sparťanské sestavy do Německa na jednorázovku první kategorie. Odjezd byl v sobotu při poledni a postupně se naše sestava nalodila do týmového Crafteru. Zbylí závodníci jeli ve fabii, která později sloužila jako doprovodné vozidlo. A kdo byl tedy závodícím členem výpravy? Moje maličkost, dále pak Prázdno, Kříža, Rosťa Krotký, Zelí a Vobora. Na místo určení obě vozidla dorazila právě včas na předzávodní presentaci a poradu. Mi závodící se vydali na krátký okruh, jehož dvě opakování obstarávala závěr závodu. Rozjetí to ale bylo trochu hektické. Vykroužení okruhu, následné přesunutí k hotelu a ještě chvilka svezení na rozjetí, to vše se zvládlo průměrem 35km/h. Pak už ale následoval odpočnek a výborná večeře. Všichni brzy usly a až na Křížu v poklidu spali. Ten pozděli informoval že mu už v noci nebylo dobře a to se bohužel odrazilo v jeho následném výkonu.
Druhého rána nás čekala trochu chudší snídaně. O to víc nás pak rozladil přesun na start, kdy naše vozidlo odmítalo poslušnost, zvláště pak turbo. No nějak jsme to hrabali a soustředili se na závod. Následovala ukázková předstartovní prezentace a kvapné vdechnutí AAčka, ještě pobrat traťovky a už honem na start. Vyjelo se přesně podle harmonogramu, zpočátku za vodícím vozidlem. To bylo celkem příjemné rozjetí, pak už ale vozidlo odmávlo start a začalo to! Pekelné tempo při němž byli k využití jen 3-4 nejtěžší převody a které pro mne absolutně popíralo logiku vzhledem k délce závodu trvalo snad půl hodiny. Pak se začali víc střídat vesničky a byla šance alespoň na chvilku oddechnout. Že by se ale spomalilo na normu českých závodů se říct nedalo. Dál se jeli pěkné kule a co chvíli někdo nastupoval. konečně se mi aspoň na chvíli podařilo dojet do popředí. Tam ale následovala školácká chyba za kterou bych si dal pár facek. Prostě se mi povedlo natáhnout balík a dojet odjíždějící skupinku. Bohužel se mezi cca 20 lidí na poslední hvíli dotáhnul i Zelí a tak jsem vlastně celí únik zase pohřbil... Následovalo důrazné pokárání následně potrestání v podobě pokynu "moc se nejede, dojeď pro pití"....Žádný problém, kdyby o 3 kilometry dál nebyla vrchařská prémie! Ve zkratce: na auto jsem nečekal, vzal bidony, dojel za ním dozadu a zase rychle doskákal zpět k balíku. Právě včas abych předal bidony a tak nějak vyjel prémii. Tenhle trest jsem přežil a stal se tak domestikem a pro další průběh nosičem vody. V tom mi pomáhal Rosťa, se kterým jsme se střídali. Následně odpadl ve stoupání Kříža. Ani se mi k němu nepovedlo projet a už byl daleko za mnou. V jednom z následných stoupání se pak rodil i můj konec, ale povedlo se za 5 minut 12. zažehnat a vrátit do balíku. To už ale síli rychle ubívali a já pochyboval že dalších 80 kilometrů můžu nějak vydržet. Hodně mi ale pomohlo jet s Rosťou a tak závod poměrně rychle utíkal. Ještě několikrát jsme dovezli vodu a už se balík blížil ke dvěma závěrečným rundám na malém okruhu. Odpadá Zelí a už jsou tu siluety elektrárny a průjezd cílem na okruhy. Hned v úvodu toho prvního byla dojeta 13ka uprchlíků a tak se jelo odznovu. První kolo docela svižně, ve druhém se na okamžik zvolnilo a toho chtěli využít hradečtí PSK. Já se spolu s Rosťou za ně pověsil a následoval jejich pohyb až na čelo. Tam ale znejistěli a nastoupit si netroufli. To neplatilo pro plašáka jako jsem já. Bez váhání jsem odřadil a pustil se za marným pokusem. Následoval sjezd ze silnice, ještě pravá zatáčna, na křižovatce vlevo a za mnou nikdo. Jedu sám a mám několik desítek metrů náskok! To už ale na čele lehce znejistěli a opět nasazují razantní tempo. Nemá cenu vzdorovat a snažit se, pokorně se vracím do balíku a stejně tak i dojíždím do cíle. Do závěrečných bojů se nepouštím... Ze Sparty se nejlépe umístil Prázdno na 19. místě....
P.S. Závod to byl předlouhý a na získání zkušeností víc než hodnotný. 192 kilometrů se nám podařilo urazit za 4:20.....holt trochu jiné závody než u nás doma :-)