Po odchodu gordonsetra Čada  jsem rok opravdu truchlila. Každá ztráta mého psího přítele mi vždy přišla ta nejhorší, ale tentokrát jsem snad i opravdu uvažovala, že velkého psa si už nepořídím. Rok jsem sebe i rodinu přesvědčovala, že to vzdávám, že mi velká plemena asi nejsou souzena. Ale jak to v životě bývá, vždy může být  ještě hůře.

Koncem dubna 2008 nám náhle v šesti a půl letech zemřela naše stříbrná pudlinka Berenica.  Na akutní břišní příhodu. Tentokrát nás to zasáhlo o to více, že si veškeré utrpení prožila naše dcera sama - byli jsme s manželem na víkend na horách v Rakousku. Já vše řídila na dálku po telefonu, obvolávala kámoše , aby dceru s Berčou odvezli na veterinu. Co nejrychleji jsme pádili domů, ale bohužel jsme už ničemu nepomohli, jen utěšovali nešťastnou dceru. 

A najednou se ve mně vše zburcovalo a věděla jsem, že na tu bolest potřebujeme štěně. Začaly jsem s Markétkou plánovat velkého psa !

A snad už bych si po třiceti letech toužení , odkládání mohla pořídit německou dogu.

stránka se připravuje    :o)