Na aprílový porod Berenici nikdy nezapomenu. Jako vždy i tentokrát Beruška ani náznakem nedalo najevo, že by chtěla rodit. Stále byla při chuti, balónek ji taky zajímal a s tím svým velikánským břichem vesele aportovala. Ještě jsme si ji dobírali, jak může se dvaceti štěňaty takhle svižně běhat...Ale v poledne začala být najednou neklidná, hledala soukromí a nám bylo jasné, že se blíží porod. Tentokrát měla Berenica porod dost těžký a dlouhý.V bříšku nosila 8 štěňátek. Čtyři kluky jsme porodili v pohodě doma, pátý Cyrano se narodil po provokačce cestou domů od veterináře . Po půlnoci jsem do košíku naložila štěňátka a jela do nemocnice, protože Berča chudinka stále tlačila a nic..Byla unavená, vyčerpaná. Očima mě prosila ať už je konec, ať ji nějak od bolesti pomohu. Cítila jsem se hrozně. V nemocnici ji provedli císařský řez a narodili se ještě tři pejsci. Bohužel už nežili. Domů jsem přijela s Berčou a pěti klučíky až druhý den dopoledne.

Měla jsem o Berenicu moc velký strach, zbytek dne jen ležela a na nic nereagovala. Ale je to mamina statečná. Už večer se po narkoze vzpamatovala, napila se, najedla. O svých pět loupežníčků se stará láskyplně, vzorně je olizuje a trpělivě kojí . Na kontrole z ní měl pan doktor velkou radost :o)

A my máme doma radost z toho krásného miminčího vrnění, spokojeného mlaskání a těšíme se jak ta klučičí banda poroste.

Cyrano a Citiano byli na světě bohužel jen 3 dny  :o(