Ornela, Ornelka, Ornelina, Prdelina, Krákorína, Sašena, Dřevorubka ... má nová společnice a milá kámoška. Papoušek z rodu alexandrů.

Přesněji Alexandr čínský. Je to ještě mladá dáma a v dospělosti bude velká 50cm. Hlavičku a bříško bude mít zbarvenou do krásné modro-šedo-fialové barvy.

Dostala jsem ji letos v únoru k narozeninám.

Chystala jsem velkou oslavu a všichni přátelé a známí se mě ptali, co bych si přála za dárek.

Zní to asi jako fráze, ale já fakt nic nepotřebuji, jsem šťastná že je život tak jak je a na nějaké drahé a okázalé dary si stejně nepotrpím.

Ale řekla jsem si, že konečně nastala vhodná doba pořídit si velkého papoucha. Dávno je to můj sen, mít inteligentního a mluvícího ptačího kámoše. Líbil by se mi i menší dravec, přitahují mě svou tajemností a nespoutaností ...ale to už by mě doma asi fakt neprošlo.

Tak jsem známé a kamarády poprosila ať nic pracně nevymýšlí a kdo chce, tak mi přidá pár korunek do kasičky. Já si koupím velkou klec a ptáka pak časem dodá manžel :o)

Nakoupila jsem si literaturu o papoušcích, že začnu vše pročítat a hledat "toho svého".

Čím více článků o papouškách jsem přečetla - o to ještě víc jsem zatoužila mít takového kouzelného tvora doma.

Spousta informací mě ale i dost překvapila. Věděla jsem, že papoušek je velmi inteligentní bytost a potřebuje stálý kontakt s člověkem. Ale jeho oddanost a věrnost k člověku mě až zaskočila. A netušila jsem třeba, že každý druh se krmí něčím jiným, že co jednomu je doporučováno, tak druhému může ublížit. Překvapilo mě i, že se papoušek dá naučit čistotnosti, chápe jednoduché povely, umí si říct o dobrůtku. Je velmi citlivý a vnímavý. Došlo mi, že mít doma papouška je možná v mnohém náročnější než mít psa nebo kočku..

Ustoupila jsem od pořízení nádherného a obrovského Arry - je to přeci jen dost náročný pták na prostor, na chov, potřebuje létat a doporučují ho už zkušeným chovatelům. V jedné knize ho dokonce přirovnávají  "k dítěti s motorovou pilou v ruce" :o)

Jenže vše dopadlo nakonec úplně jinak..... moje  kámošky Andy, Káťa a Jíťa dorazily v den oslavy už dopoledne, odtáhly mě nahoru do podkroví a musela jsem tam chvíli zůstat. Dole se něco chystalo a já zvědavostí a napětím ani nedutala. Pak mi zavázaly oči a dovedly mě dolů do jídelny.

Sundaly mi šátek z očí a když jsem se rozkoukala viděla jsem před sebou velkou klec. Srdce mi poskočilo radostí - hurá já mám klec. Jenže najednou mi poskočilo srdíčko podruhé - jejda on je v ní i pták ! :o)

Papoušice seděla v rohu na bidýlku a ani nedutala.

Jakoby to velké překvapení nechtěla zkazit.

Vyhrkly mi radostí slzy, takový dárek jsem vůbec nečekala, holky jsou bláznivky - splnily mi můj sen a já mám ptačí kámošku.

Papoušek měl zatím "pracovní jméno" Lóra, ale to se mi moc nelíbilo. Myslím že andulku Loru, kočku Micku a psa Rexe má doma každý. Baví mě vymýšlet pro své miláčky neobvyklá jména.

Mé nové společnici jsem vymyslela jméno Ornela, nějak mi samo přišlo na jazyk. A připadalo mi krásné . Proto mě dost překvapilo, když se při vyslovení jména Ornela manželovi vybavila nějaká sklárna v Tanvaldu - absolutně nechápu:o)

Všichni psíci se samozřejmě hned začali zajímat, co je v té kleci za tvorečka, na koho to ta panička pořád mluví?

Postupně se s Ornelou seznamují a ona s nimi. Za tři týdny co ji mám doma si už dokáže křikem přivolat společnost - myslím, že budu mít ptáka závisláka :o)

Snažím se u ní tento zlozvyk vynucování si pozornosti moc nerozvíjet, ale je to těžké. Stejně jakmile křikne seběhne se k ní smečka a Ornelka je spokojená, že poslušně skáčeme jak ona píská :o)

Jediný koho celkem Ornela nezajímá je kocour Šmoula, ten kolem klece vždy nevšímavě projde.

A Amigo po Ornelce taky nijak mimořádně nešílí, spíše má snahy si ji hlídat, ostatně jako si hlídá poslední dobou všechno. Roste z něj tak trochu asi stříbrný dominantní Bard :o(

Za to Čad je jak magor, dokáže celé hodiny u klece ležet, Ornelu hypnotizuje pohledem, jakmile se ona rychleji pohne nebo zamává křídly už je Čad na nohou. Upřeně a strnule ji pozoruje, natažený, přední nožka pokrčená, myslím že naprosto skvěle vystavuje :o)

Občas i proti kleci vystartuje a Ornelku povozí po jídelně, hezky ode zdi ke zdi. 

Máme po rekonstrukci pár dní čerstvě vymalováno a díky Čadíčkovi budeme asi brzy malovat znovu:o(

Ornela je "dřevožerka", s radostí cupuje vše dřevěné. Z provazového žebříčku co měla v kleci zbylo už jen lano - žbrdlinky rozštípala, ze zvonečku na laně zbylo jen lano, z dřevěné houpačky zbylo jen lano, z bidélka lítají  třísky. Koupím ji vitamínovou tyčinku a nejvíc ji chutná to dřívko uprostřed, na kterém jsou zrníčka "nalepená". Do klece ji dávám čerstvé větve ovocných stromů a ona si náramně pochutnává a devastuje.

Když jsem měla Ornelu doma dva týdny, tak se mi při čištění klece stala malá nehoda. Spadlo bidýlko, které ohlodala a ona se té rány hrozně lekla, já se lekla zase jí a uskočila jsem od klece. Ornela vylítla dvířky z klece, narazila do mě, Čad vystartoval po Ornele, Ornela řvala, krákala, já řvala na Čada. Ještě že pudlíci byli akorát venku na zahradě, když Ornelu čistím tak je u toho jako asistenty nechci a posílám je ven. Dcera Čada odtáhla pryč a Ornela se rozletěla proti velkým proskleným dveřím na terasu.

Nálet - rána - pád. Okamžitě se ale zvedla a nalétla na okno v kuchyni. S křikem se pak ještě jednou rozlétla k terase - buch zobákem do skla a zůstala ležet. Udělalo se mi zle, vypadalo to že je snad po ní. 

Marký Ornelu duchapřítomně přiklopila papírovou krabicí a chvíli jsme ani nedýchaly.

Těšila jsem se na dalších krásných 40 let s mou novou společnicí a ona se mi snad hned po dvou týdnech zmrzačila.V knížkách jsem vyčetla jak křehkou lebku papoušci mají a nárazem si mohou zlomit vaz.

Pak jsme krabici opatrně nadzvedly, krákající a klovající rozčílenou Ornelu jsme vzaly do utěrky a vrátily do klece. Byla pěkně naštvaná a klovala do našich prstů - pěkně to bolí auau. Do večera jsem ji pak pozorovala jestli není nárazem někde zraněná. Nálet ji ale asi paradoxně "prospěl", protože druhý den se ode mne nechala pohladit prvně na bříšku :o)

Těším se až se Ornela více ochočí, až si vezme krmení z mé ruky, až mi sedne na prst. Pak ji teprve budu moci pouštět z klece se prolétnout po bytě. Těším se i na to až se jí hlavička a bříško vybarví do celé její nafialovělé krásy a kdyby jednou třeba i  mluvila bylo by to nádherné :o)

Nevadí mi že občas řve jak blázen, vím, že mi chce něco říct a časem si určitě vzájemně porozumíme. Mám ráda doma živo a rušno, kdybych chtěla klid a nudu tak jsem si přála rybičky...

17.3.2007

Ornelka u nás žije přesně měsíc a udělaly jsme spolu velké pokroky. Každé ráno a večer máme "desetiminutovku  mluvení". Stojím u klece a trpělivě na kámošku mluvím několik jednoduchých slov - Ornelka, Ahoj kámoško.

Pozorně naslouchá, tak snad jednou přijde den , kdy i promluví. Když ji čistím klec a dávám nové větve a sypu krmení, tak už se neplaší. Způsobně sedí na bidýlku a zvědavě kroutí hlavičkou, co ji chystám za dobrůtky. Když luxuji podlahu nebo fénuji pudlíky, tak hrdině přeřvává všechny přístroje a vypadá při tom moc spokojeně.

Dlouho si nebrala pamlsek z ruky, vždy na mě upřeně celé minuty koukala, ale z ruky ho nevzala. Vždy to vypadlo že ... uuuž  konečně .... ale zase couvla.

Když jsem ale oříšek položila na bidélko, tak si pro něj suverénně přišla. Přesto, že jsem se ani na krok od klece nevzdálila.

Pak můj muž zkusil Ornele oříšek nedat, když si pro něj nejde  k ruce. Odešel od klece  z místnosti i s oříškem a pak se vrátil, znovu ji oříšek nabídnul - a ejhle potvůrka si ho od něj vzala. Trochu mě tedy naštvala, že dala přednost manželovi přede mnou, ale je to koneckonců ženská :o)

Dneska už si bere pamlsek od všech členů rodiny.

Moc ráda ji pozoruji, když něco papká. Líbí se mi jak vše bere do prstíků a obratně si sousto natáčí jak potřebuje. Je u toho hrozně roztomilá a jakoby v té činnosti bylo něco dětského, člověčího....

31.3.2007

Ornelka je čím dále sebejistější, nebojí se psů, naopak je z klece provokuje. Kupida tahle hra moc baví - Ornela chodí po dně klece, otvírá na něj zobák, něco po ptačím švitoří a Kupča vesele tančí kolem.

Když jsou krásné dny, vyvezu kámošku s klecí na terasu na sluníčko a radujeme se společně s pesany z jara. Ornela si hlučně povídá s ostatními ptáčky ze zahrady a vypadá moc spokojeně.

Poslední týden vždy navečer zavřeme psíky do ložnice , otevřeme Ornele klec a čekáme jestli vyletí ven.

Dokud jsme otevírali boční dvířka, tak nejevila skoro vůbec zájem, ale dnes jsme odklopili horní dvířka, dali jsme mezi ně větev a čekali co bude.... A Ornela byla na novém bidýlku razdva.

Chvíli se rozhlížela, pak přeletěla na opěradlo u židle . Dodala si odvahu a prolétla se ještě dál, ale marně hledala, kde by se usadila - budeme ji muset vybudovat nějaká posezeníčka a strom z větví. Chvíli ťapkala po zemi a pak si odlétla na kuchyňskou linku. Asi 20 minut nás z výšky spokojeně  pozorovala a  sama se vrátila zase do klece.

Všichni máme obrovskou radost, je to další projev důvěry a zase krůček ke sblížení :o)

Těšíme se až bude Ornela čím dál častěji volně.

zpět