Freediving začínáme
Freediving - volné potápění - svobodné potápění - potápění na nádech - návrat do počátku života.
21. dubna 2007 jsem poprvé zažil co je to freediving, čili volné potápění, tedy potápění na nádech. Člověka, zase jak kterého, láká modrá hlubina. Prostředí z nějakého důvodu nám příjemné. Asi je to tím, že někdy hodně dávno bylo toto prostředí nám přirozené. Pro některé savce je voda přirozeným prostředím pořád a dokáží tam být až dvě hodiny.
Absolvoval jsem kurs volného potápění, především pak jeho základní aspekty. Bylo mi odpovězeno, jak je možné strávit pod vodou - bez přívodu kyslíku - víc než 30 sekund. Říkám 30 sekund, protože když už šlo do tuhého a měl jsem se potopit na co možná nejdelší dobu, regule tohoto sportu, této disciplíny, které se říká statitka, mě vybídly abych si stanovil první limit, jak dlouho si troufám být bez nadechnutí pod vodou. Bez rozmyšlení jsem uvedl předmětných 30 s. "Je vidět, že se pán hodně bojí", byla reakce insturktora.
Pak vše začalo. První kolo, pak druhé a nakonec třetí. Když jsem splnil i regule po vynoření, bylo mi řečeno, že jsem byl pod vodou 3 minuty a 4 sekundy. Neuvěřitelné, nemožné, přesto instruktorem potvrzené. Po tomto prním mém pokusu jsem si vůbec neuvědomoval co se se mnou tam dole dělo. Jen vím, že v některých chvílím, při snad úplném uvolnění, mi bylo velmi dobře. Později jsem si uvědomil, že to je celkem dobrý sport, protože člověk u něj leží a vůbec se nehýbá. Vlastně mu jakýkoli pohyb je zakázán.
Už jsem slyšel i jeden příběh, kdy jeden takový volný potápěč, když jen tak ležel na vodě tváří dolů usnul. Jeho kolega, který ho hlídal na hladině jej z vody vytáhl, protože nereagoval na jeho pokyny a pak se ti dva pohádali. Ale když si uvědomil, že pod vodou usnul, vše se vysvětlilo a mohlo se pokračovat dál. "Co říkáte, je to latina nebo pravda?"
Na druhý den opět zasvěcování do volného potápění. Zkoušení další disciplíny a tím je dynamika, pak procvičování v zanořování a další a další s tím spojené informace. Na závěr zase zkouška statiky, no a tady jsem dostal takový strach, nebo spíš obavu. "Co když nevydržím to co včera?", říkal jsem si. A pak to přišlo, jenže teď už se jelo přesně podle regulí disciplíny. Tři kola jsou takové jakoby zkouškové, kdy jsem byl vždy pod vodou déle. Pak jsem si dal takový lehký oraz a šlo se na ostro. Zanořil jsem se a uvolnil celé tělo. Nevím na co jsem myslel. V jednu chvíli taky na to spaní, ale čím déle jsem byl pod vodou, tím mi to organismus dával patřičně najevo. Když jsem zaregistroval, že už jsem déle pod vodou jako včera, ještě více jsem se uklidnil, najednou byla taková pohoda, ale jen chvilku. Pak už se to chtělo nadechnout, až nakonec jsem hlavu vystrčil ven z vody a instruktorovi řekl, že jsem OK. Ten mi na oplátku ukázal stopky, na kterých bylo pro mně neuvěřitelných 4 minuty a 18 sekund.
Takže trochu statistiky:
22. duban 2007, disciplína statika, čas 4:18, místo Ostrava, bazén Vítek
Komentáře
Přehled komentářů
Spolu s tebou souhlasím, je to úplně o něčem jiném než plavání a potápění. Netušil jsem že jsem schopen se tak dlouho a tak hluboko potopit.. Mnoho dobrých zážitků a pohody ;)
Problémeček
(Jirka, 21. 8. 2008 20:24)Nesnáším, když mi teče do uší, takže jako jediný( kdekoli jediný) nosím na bazén koupací čepku. Taky mě při hlubším ponoření bolí uši. Jde tohle všechno nějakými technickými pomůckami vůbec překonat? Strašně rád se totiž potápím.
to je ono
(petr kana, 28. 12. 2007 15:40)tahle vec me nenechava klidnym a urcite vite o co jde.od malicka se potapim na nadech v ruznych zemich a zanm i par freediveru,kteri jsou profi..freediving me imponuje a je opravdu zajimave ze tyto nazorya sympatie zdili asi kazdy kdo to vyzkousi..co dofdat..historka je pravdiva,memu znamemu se stalo to same a ja vzdy pri dstatice mam podobne pocity..freediving je nadhera,relax,spotr,smysl zivota...
Ahoj
(Martin, 24. 4. 2009 22:44)