Z kroniky 2006 - 2007 2.část
2. 5. 2007
8. listopadu 2006
se nás sešlo o něco méně než obvykle: 14 pacientů, z toho však 2 zcela noví, + paní doktorka i paní kurátorka, obě to Evy Holendové, i sestřička Marcelka. S několika dalšími jsme se spojili telemostem pomocí Láďova „utrženého sluchátka“, které mluví nahlas, takže jej krásně slyšeli všichni v sále MÚ. Hovořili jsme tak s Jendou v nemocnici, s Pepou v lázních Jeseník, ba i s Dr. Staňkovou v Želivu.
Nejžhavějším bodem programu byla petice, kterou jsme bleskově vyvolali v pondělí (vis major). Reakce, kterou vyvolala u ředitelství, jemuž byla určena, vyzněle pro nás příznivě: Bylo nám odpovězeno, že naše snaha je pro pacienty zcela typická a normální, nebo-li že jsme úplně normální pacienti psychiatrie.
Pak jsme ve své debatě nakousli otázku, nakolik je dobré zdůrazňovat délku abstinence u dlouhodobých vytrvalců a má-li to dobrý vliv na ty začínající či méně úspěšné. Dále jsme se zaobírali našim nejbližším výletem do Hradce. Bude to 2. prosince do hotelu Garni na mikulášské sezení hradeckého AT a přihlásilo se nás na něj hodně.
Jak zmíněno již na začátku, přišli mezi nás dva noví zájemci a dle zvyklostí se nám museli představit a prozradit něco na sebe. Jiří je aktivním sportovcem a trenérem – vede úspěšně žákovské družstvo zápasníků, a tak jsme probrali sport versus alkohol. Jaroslav nám prozradil, že už jeho otec se před 20 lety léčil, a úspěšně – abstinuje dodnes. On sám teď hledá zaměstnání, hovořili jsme tedy i na téma – zda prozradit při nástupu svoji léčbu a jak se k tomu který zaměstnavatel postaví.
Jak je naší povinností, i my starší členové jsme se nováčkům předvedli v našem známém představovacím kolečku a připojili k tomu odpověď na anketní otázku, kterou položila do placu Eva: Co dělat, když nás přepadne chuť se napít. Moc jsme ji svými odpověďmi ale neuspokojili, protože každý tvrdil, že ho podobné bažení nenavštěvuje. Jedině „suché recidivy“ ve snech, ale z těch se naštěstí probudíme. Mluvili jsme též o tom, jak se bránit svodům ze strany svých přátel, příbuzných, kolegů atd. A na to vymyslel předseda Láďa geniální, ikdyž dlouhodobou metodu, čímž krásně uzavřel program našeho dnešního setkání:
SVÉ OKOLÍ SI MUSÍME VYCHOVAT.
Zapsal: Luděk Šimek
2. prosince 2006
MIKULÁŠSKÁ TOMBOLA A DVA OSLAVENCI
Už zase je tu prosinec a my jedeme na mikulášské setkání našich východočeských klubů. Havlíčkobrodská delegace je dnes početná. Když k tomu přičteme ještě svitavské, kteří se konečně nechali také pozvat na sraz – můžeme konstatovat, že Českomoravská vysočina byla dnes v přesile oproti domácím.
Opět jsme přijeli nadoraz, takže sotva jsme odevzdali příspěvky do tomboly a usadili se v našem oblíbeném zákoutí salonku, pan doktor Pleskač zahájil jednání, srdečně nás všechny uvítal, nejsrdečněji nováčky našeho setkání ze Svitav, a už tu byly jeho otázky:
- jak dlouho abstinuji
- jak bych jednou větou charakterizoval svůj vztah k abstinenci
- jak často a při jaké příležitosti si vzpomenu na svoji alkoholickou minulost.
Díky této anketě jsme se tedy dozvěděli, že Láďovi abstinence vyhovuje, kdežto pro Helenu byla znovuzrozením, pro Zdenka znamená život. Podobně odpověděl i Luděk, pro Zdenu je abstinence dárek, který si sama dala a Olina odpověděla „jsem ráda, že jsem, jaká jsem“. Na své neblahé chvíle si většinou vzpomeneme, když vidíme opilce, když cítíme jejich dech, a jsme rádi, že to už nejsme my. Nejoriginálněji na 2. otázku však odpověděl jeden z hradeckých: „Abstinence je moje nová závislost“.
Než začala zábava, byl tu ještě jeden zajímavý bod programu: Diskuse na téma – Jak se v průběhu let vyvíjel můj vztah k abstinenci.
Přišla přestávka, vyplněná hudbou „klávesové kapely“ pana Hrocha, během níž se podávaly pečení čerti od pana pekař Adamce a excelentní zákusky od naší paní Zdeny. Přitom náš stůl v barovém zákoutí obklopili čtenáři. Přivezli jsme totiž zbrusu nové číslo ABSTINENCE, které jde mezi našimi přáteli čímdál více na odbyt.
Nastal zlatý hřeb programu pro hned dva naše účastníky: Helena a Fanda mají právě dnes narozeniny. Dostává se jim gratulací i dárečků, a hned jich taká zneužívají pořadatelé, kteří je oba dva zvou k osudí. Losují tedy tombolu a mají opravdu šťastnou ruku – oni dva toho vyhráli snad nejvíc.
Opět hudba pana Hrocha a povídání a sdělování si zkušeností se všemi, s nimiž jsme se už za ta léta našich srazů sblížili. A pak loučení a návrat. Je pouhých 11 dní před svatou Lucií, brzy se stmívá.
zapsal: Luděk Šimek
10. února 2007
SETKÁNÍ V HARMONII
V únoru se rok co rok setkáváme s našimi hradeckými přáteli v hotelu Harmonie a toto setkání je vždy trochu slavnostní, protože se na něm udělují diplomy s vyznačenou délkou abstinence. To dnešní však bylo trojnásob slavnostní:
Vůdčí osobnost hradecké léčby závislostí
a jeden z čelných odborníků na tuto léčbu v celostátním měřítku
PhDr. Miloslav Pleskač
slaví neuvěřitelné 70. narozeniny.
Řekli jsme si tedy, že dnes musíme určitě už konečně přijet včas, což znamená v 7:00 vystartovat. Pročež jsme již v 7:15 uháněli směr Trhová Kamenice. Cestou jsme ještě zastavili u chrudimského Plusu, abychom nakoupili nějaké občerstvení, neboť v Harmonii se nevaří. Přitom si jedna z našich osádek zabouchla v autě klíčky i se psem. Co teď? Naštěstí předseda projevil pohotovost a duchapřítomnost: naložil majitele klíčů do své felicie a uháněl s ním domů pro náhradní klíče. Takže naše zpoždění bylo jen asi 15 minut, což naše hostitele na nás ani nepřekvapilo.
Pan doktor byl zahrnut gratulacemi, květinami, dárky, především však vroucími díky za svou celoživotní práci i vděčností od pacientů, jimž život zachránil.
Tomuto jeho životnímu jubileu byly přizpůsobeny i otázky terapeutického kvizu:
- délka mojí abstinence
- co bych bez abstinence neměl
- můj současný život
- vzpomínka na mé první setkání s Dr. Pleskačem.
Na první otázku odpověděl každý po pravdě, při druhé jsme se vyznali z toho, že bez abstinence bychom neměli: Život, rodinu, zdraví, žádnou radost, radost ze života, nic, diplomy za abstinenci, zaměstnání, partu výborných přátel – KLUS.
Při třetí otázce jsme se shodli na tom, že náš současný život je pohodový, klidný, nezávislý na chlastu, pro někoho i cestovatelský. V rámci 4. otázky pleskačovi pacienti vyprávěli, jak s nimi při nástupu léčby v Nechanicích lomcoval (spolu s absťákem) strach z prvního setkání s panem doktorem, jehož předcházela pověst přísného terapeuta.
Řekli jsme, že dnešní setkání je trojnásob slavnostní. Je tu ještě jedno významné jubileum:
15. výročí AT-klubu Hradec Králové.
Při té příležitosti se zavzpomínalo zejména na ty členy, kteří již nastoupili věčnou abstinenci bez nebezpečí recidivy, a pak pan doktor otevřel diskusi na téma
ČÍM JE PRO MNE AT-KLUB
Zde se odvážněji vzali nejdříve slovo broďáci, patrně máme tuto otázku ujasněnější díky mnohem častějším setkáváním, pak se přidali i ostatní a hodnotili klub jako pokračování léčby, prostředí, kde mohou otevřeně mluvit o svých problémech s lidmi, kteří jim rozumějí, skvěle se bavit i bez pití, jako místo setkání s nádhernými lidmi ale také nás klub motivuje pocitem závazku a odpovědnosti vůči svým nejlepším přátelům.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Protože se v našich projevech často objevuje slovo flámovat – flamendr a chlast, vysvětlil nám pan doktor původ těchto slov. Sahá až do 16. století: Rudolf II. si na svůj dvůr do Prahy zval umělce, hvězdáře i alchymisty z celé Evropy. Ti vlámští se „proslavili“ tím, že holdovali „dobrému moku“ v malostranských hospůdkách až do rána. Odtud flamendr, flámovat. a když měli prázdnou sklenici (německy Glas) volali na hostinského „Glas!“ Holandsky – vlámsky se ovšem g vyslovuje jako ch, z čehož vzniklo slovo „chlast“.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přestávku nám zpříjemnil pan Hroch svojí kapelou v elektronické bedýnce a pak jsme již dostali očekávané diplomy za dobu abstinence. Při rozchodu jsme se ještě pobavili s paní reportérkou Hradeckých novin, která o činnosti ATK píše pravidelně. Pak už s námi auta uháněla domů krásným skoro jarním počasím přes Slatiňany, kde jsme se stavili na kafíčko a kus řeči a kde už na zahrádkách rozkvetly sněženky.
zapsal: Luděk Šimek
--------------------------------------------------------------------
14.2.2007
účast: 20 členů +2 terapeuti
První hodina zasedání byla věnována klubovým aktivitám, jednak těch, co proběhly v únoru hlavně o oslavách 70. narozenin doktora Pleskače a také dalším aktivitám, které budeme pořádat v dubnu a květnu s našimi přáteli ze Svitav. Také v našem Klusu byla zavedena novinka; sice ta, že se bude slavit v Klusu jednak délka abstinence po jednotlivých rocích a také narozeniny. Vidím to jako pozitivní, neboť oslava narozenin jednotlivých členů jistě posílí vazby v našem Klusu.
Druhá hodina se nesla v terapeutickém duchu. Část se věnovala abstinenci při depresích a shodli jsme se na tom, že i při depresi lze abstinovat, i když je to těžší. S této části jsem si vzal to, že by se člověk neměl vzdávat předem, to je asi ta nejhorší možnost ze všech. Dále přišla na přetřes otázka, zda milujeme svojí abstinenci. Myslím si, že aspoň ti lidé, kteří na Klus chodí svojí abstinenci jistě milují. Už jenom proto, že si uvědomují, jak je život v abstinenci lepší, i když není dokonalý. Také v tomto bloku se nám představil nový člen, pan Kocman. Věřím tomu, že se mu na našem zasedání líbilo.
zapsal: Zdeněk Baloun
------------------------------------------------
velikonoční setkání
v hotelu Garni v Hradci Králové se letos konalo 31.března.
Naše havlíčkobrodské výpravě se konečně podařilo dorazit včas, deset minut před devátou, a upravila si útulně své oblíbené místečko v zákoutí barového pultu (u něhož se pochopitelně při našich akcích podávají jen nealkoholické nápoje).
Otázky doktora Pleskače byly tentokrát snadné:
- Kolik?
- Čím je dnes pro mne alkohol?
- Co bych byl, kdybych dosud pil?
Většina účastníků odpovídala, že alkohol je pro ně nic, zbytečná chemická látka atd., ale několik odpovědí znělo, že alkohol je stále mementem a varováním. Na otázku Co bych byl, kdybych pil, se někteří obšírně rozhovořili o tom, že by neměli rodinu, práci, dům, jiní prostě prohlásili, že by už nebyli, nebo by byli – pod kytičkami.
Pan doktor pak ještě otevřel diskusi na téma – abstinence je pro mne nutnost nebo přednost? – a diskuse se rozpoutala opravdu bouřlivá. Vystoupili zastánci nutnosti i přednosti, obojí uměli obhájit svoje pojetí, někteří nám prozradili, že u nich nastal posun vývojem – po zahájení léčby brali abstinenci jako nutnost, časem však pochopili její přednosti. Jeden hradecký člen se dokonce obořil na nás broďáky, že obhajujeme pojetí abstinence jako přednosti (nebyla to tak docela pravda, např. pan Jelínek byl obhájcem abstinence-nutnosti) jako bychom čekali nějakou odměnu, medaili za abstinenci. Proti tomu se hned ohradil Luděk: Odměnu nám průběžně dává sám život - rodinu, práci, přátele. Oba tábory pak nakonec usmířil pan doktor Pleskač objasniv, že obojí pojetí je možné a užitečné, záleží jen na tom, co komu lépe vyhovuje a pomáhá.
K našim velikonočním sezením patří i tombola. Vyhrávali se čokoládoví zajíčci, čokoládová i pravá vajíčka, mýdla a šampony, cukroví, svíčky i ohromný balík čaje, Olina s Fandou si nestačili běhat pro ceny, jen Láďa byl čímdál netrpělivější: Před sebou měl vyloženo asi 30 lístků se samými sedmičkami na konci a štěstí ne a ne na ně usednout. Ale přecejen bylo jeho čekání korunováno úspěchem. Předposlední tah, celý mražený tolstolobik, snad tříkilový, patřil jemu. Nejvyšší výhra však patřila opět Fandovi: Kapr, a to již naporcovaný.
Dobře jsme poobědvali drůbeží prsíčka s hranolky, udělali ještě pár snímků, pohovořili s hradeckými přáteli a nasedli do vozů. Posledním bodem našeho programu byly velké kornouty zmrzliny všech barev ve Slatiňanech.
zapsali:
Josef Marek
Luděk Šimek
11. dubna 2007
se nás v zasedací síni MÚ Havlíčkův Brod sešlo o něco míň než obvykle:
14 členů + 3 opozdilci přišlí v průběhu.
Hned na začátku jsme vyřešili otázku, jak pojedeme v pátek do Svitav. Naši kolegové tam totiž pořádají již 2. ročník výstavy
C E S T A K S O B Ě
včetně exponátů i od našich autorů, proto na vernisáži 13.dubna nesmíme chybět.
Další bod programu byl cestovatelský: Předseda pohovořil o našem předvelikonočním setkání v Hradci, především nám však Michal povyprávěl o Itálii, kde teď pracuje a odkud se na skok vrátil.
Pak jsme přivítali novou členku. Je jí teprve sedmnáctiletá Anička, která právě absolvovala léčbu a představila nám sebe i své dosavadní potíže se závislostí. Láďa jí stručně seznámil s činností a léčebným významem našeho KLUSu, který shrnul do pěkné devizy:
--------------------------------------------
KLUS MÁME PROTO, ABY KAŽDÝ VĚDĚL, KAM PATŘÍ,
ABY SE S TÍM NEPRAL SÁM.
---------------------------------------------
I my jsme se jí na oplátku představili, přičemž paní doktorka nám dala za úkol, aby každý vyslovil nějaké své nepijácké krédo. Zde jsou tyto myšlenky shrnuty:
Láďa - Ráno se probouzím s čistou hlavou.
Zdena - Zamilovala jsem se do abstinence.
Jan H.- Slíbil jsem Dr.Pleskačovi, že udělám vše, abych abstinoval.
Jana - Mám čistý pohled na svět.
František - Abstinence je správná cesta.
Jan K. - Nepít je pohoda.
Jiří P.- Žije se daleko líp bez pití.
Helena Š. - Život bez alkoholu stojí zato.
Luděk - Abstinence mi chutná.
Drahuš - Abstinence je jediná cesta.
Míla - Abstinuji, by každý den byl pěkný pro mne i rodinu.
Michal K.- Člověk musí přijít na to, že pít nechce. Pak je to o hodně lehčí.
Zdeněk M.- Je bezvadnej pocit, když máš čistou hlavu.
Helena K.- Když je nějakej průser a není v tom alkohol, tak to není průser.
Pavel - Umím se bavit i bez alkoholu.
Jiří Z.- Radost.
František je sběratelem článků, týkajících se alkoholu a závislosti. Po přestávce jsme si četli jeden z článků jeho sbírky – „Alkohol – kamarád“. Bylo to o škodlivosti etanolu na orgány těla, o tom, jak se etanol mění v acetaldehyd, který pak působí dlouhodobě jako jed. Přitom se stočila řeč i na závislost na nikotinu a odnaučování kouření.
Bylo už dávno po šestnácté hodině, když jsme se rozcházeli, ne proto, že bychom už neměli o čem povídat, ale proto, že čas rezervovaný pro naše sezení na MÚ již vypršel.
se nás sešlo o něco méně než obvykle: 14 pacientů, z toho však 2 zcela noví, + paní doktorka i paní kurátorka, obě to Evy Holendové, i sestřička Marcelka. S několika dalšími jsme se spojili telemostem pomocí Láďova „utrženého sluchátka“, které mluví nahlas, takže jej krásně slyšeli všichni v sále MÚ. Hovořili jsme tak s Jendou v nemocnici, s Pepou v lázních Jeseník, ba i s Dr. Staňkovou v Želivu.
Nejžhavějším bodem programu byla petice, kterou jsme bleskově vyvolali v pondělí (vis major). Reakce, kterou vyvolala u ředitelství, jemuž byla určena, vyzněle pro nás příznivě: Bylo nám odpovězeno, že naše snaha je pro pacienty zcela typická a normální, nebo-li že jsme úplně normální pacienti psychiatrie.
Pak jsme ve své debatě nakousli otázku, nakolik je dobré zdůrazňovat délku abstinence u dlouhodobých vytrvalců a má-li to dobrý vliv na ty začínající či méně úspěšné. Dále jsme se zaobírali našim nejbližším výletem do Hradce. Bude to 2. prosince do hotelu Garni na mikulášské sezení hradeckého AT a přihlásilo se nás na něj hodně.
Jak zmíněno již na začátku, přišli mezi nás dva noví zájemci a dle zvyklostí se nám museli představit a prozradit něco na sebe. Jiří je aktivním sportovcem a trenérem – vede úspěšně žákovské družstvo zápasníků, a tak jsme probrali sport versus alkohol. Jaroslav nám prozradil, že už jeho otec se před 20 lety léčil, a úspěšně – abstinuje dodnes. On sám teď hledá zaměstnání, hovořili jsme tedy i na téma – zda prozradit při nástupu svoji léčbu a jak se k tomu který zaměstnavatel postaví.
Jak je naší povinností, i my starší členové jsme se nováčkům předvedli v našem známém představovacím kolečku a připojili k tomu odpověď na anketní otázku, kterou položila do placu Eva: Co dělat, když nás přepadne chuť se napít. Moc jsme ji svými odpověďmi ale neuspokojili, protože každý tvrdil, že ho podobné bažení nenavštěvuje. Jedině „suché recidivy“ ve snech, ale z těch se naštěstí probudíme. Mluvili jsme též o tom, jak se bránit svodům ze strany svých přátel, příbuzných, kolegů atd. A na to vymyslel předseda Láďa geniální, ikdyž dlouhodobou metodu, čímž krásně uzavřel program našeho dnešního setkání:
SVÉ OKOLÍ SI MUSÍME VYCHOVAT.
Zapsal: Luděk Šimek
2. prosince 2006
MIKULÁŠSKÁ TOMBOLA A DVA OSLAVENCI
Už zase je tu prosinec a my jedeme na mikulášské setkání našich východočeských klubů. Havlíčkobrodská delegace je dnes početná. Když k tomu přičteme ještě svitavské, kteří se konečně nechali také pozvat na sraz – můžeme konstatovat, že Českomoravská vysočina byla dnes v přesile oproti domácím.
Opět jsme přijeli nadoraz, takže sotva jsme odevzdali příspěvky do tomboly a usadili se v našem oblíbeném zákoutí salonku, pan doktor Pleskač zahájil jednání, srdečně nás všechny uvítal, nejsrdečněji nováčky našeho setkání ze Svitav, a už tu byly jeho otázky:
- jak dlouho abstinuji
- jak bych jednou větou charakterizoval svůj vztah k abstinenci
- jak často a při jaké příležitosti si vzpomenu na svoji alkoholickou minulost.
Díky této anketě jsme se tedy dozvěděli, že Láďovi abstinence vyhovuje, kdežto pro Helenu byla znovuzrozením, pro Zdenka znamená život. Podobně odpověděl i Luděk, pro Zdenu je abstinence dárek, který si sama dala a Olina odpověděla „jsem ráda, že jsem, jaká jsem“. Na své neblahé chvíle si většinou vzpomeneme, když vidíme opilce, když cítíme jejich dech, a jsme rádi, že to už nejsme my. Nejoriginálněji na 2. otázku však odpověděl jeden z hradeckých: „Abstinence je moje nová závislost“.
Než začala zábava, byl tu ještě jeden zajímavý bod programu: Diskuse na téma – Jak se v průběhu let vyvíjel můj vztah k abstinenci.
Přišla přestávka, vyplněná hudbou „klávesové kapely“ pana Hrocha, během níž se podávaly pečení čerti od pana pekař Adamce a excelentní zákusky od naší paní Zdeny. Přitom náš stůl v barovém zákoutí obklopili čtenáři. Přivezli jsme totiž zbrusu nové číslo ABSTINENCE, které jde mezi našimi přáteli čímdál více na odbyt.
Nastal zlatý hřeb programu pro hned dva naše účastníky: Helena a Fanda mají právě dnes narozeniny. Dostává se jim gratulací i dárečků, a hned jich taká zneužívají pořadatelé, kteří je oba dva zvou k osudí. Losují tedy tombolu a mají opravdu šťastnou ruku – oni dva toho vyhráli snad nejvíc.
Opět hudba pana Hrocha a povídání a sdělování si zkušeností se všemi, s nimiž jsme se už za ta léta našich srazů sblížili. A pak loučení a návrat. Je pouhých 11 dní před svatou Lucií, brzy se stmívá.
zapsal: Luděk Šimek
10. února 2007
SETKÁNÍ V HARMONII
V únoru se rok co rok setkáváme s našimi hradeckými přáteli v hotelu Harmonie a toto setkání je vždy trochu slavnostní, protože se na něm udělují diplomy s vyznačenou délkou abstinence. To dnešní však bylo trojnásob slavnostní:
Vůdčí osobnost hradecké léčby závislostí
a jeden z čelných odborníků na tuto léčbu v celostátním měřítku
PhDr. Miloslav Pleskač
slaví neuvěřitelné 70. narozeniny.
Řekli jsme si tedy, že dnes musíme určitě už konečně přijet včas, což znamená v 7:00 vystartovat. Pročež jsme již v 7:15 uháněli směr Trhová Kamenice. Cestou jsme ještě zastavili u chrudimského Plusu, abychom nakoupili nějaké občerstvení, neboť v Harmonii se nevaří. Přitom si jedna z našich osádek zabouchla v autě klíčky i se psem. Co teď? Naštěstí předseda projevil pohotovost a duchapřítomnost: naložil majitele klíčů do své felicie a uháněl s ním domů pro náhradní klíče. Takže naše zpoždění bylo jen asi 15 minut, což naše hostitele na nás ani nepřekvapilo.
Pan doktor byl zahrnut gratulacemi, květinami, dárky, především však vroucími díky za svou celoživotní práci i vděčností od pacientů, jimž život zachránil.
Tomuto jeho životnímu jubileu byly přizpůsobeny i otázky terapeutického kvizu:
- délka mojí abstinence
- co bych bez abstinence neměl
- můj současný život
- vzpomínka na mé první setkání s Dr. Pleskačem.
Na první otázku odpověděl každý po pravdě, při druhé jsme se vyznali z toho, že bez abstinence bychom neměli: Život, rodinu, zdraví, žádnou radost, radost ze života, nic, diplomy za abstinenci, zaměstnání, partu výborných přátel – KLUS.
Při třetí otázce jsme se shodli na tom, že náš současný život je pohodový, klidný, nezávislý na chlastu, pro někoho i cestovatelský. V rámci 4. otázky pleskačovi pacienti vyprávěli, jak s nimi při nástupu léčby v Nechanicích lomcoval (spolu s absťákem) strach z prvního setkání s panem doktorem, jehož předcházela pověst přísného terapeuta.
Řekli jsme, že dnešní setkání je trojnásob slavnostní. Je tu ještě jedno významné jubileum:
15. výročí AT-klubu Hradec Králové.
Při té příležitosti se zavzpomínalo zejména na ty členy, kteří již nastoupili věčnou abstinenci bez nebezpečí recidivy, a pak pan doktor otevřel diskusi na téma
ČÍM JE PRO MNE AT-KLUB
Zde se odvážněji vzali nejdříve slovo broďáci, patrně máme tuto otázku ujasněnější díky mnohem častějším setkáváním, pak se přidali i ostatní a hodnotili klub jako pokračování léčby, prostředí, kde mohou otevřeně mluvit o svých problémech s lidmi, kteří jim rozumějí, skvěle se bavit i bez pití, jako místo setkání s nádhernými lidmi ale také nás klub motivuje pocitem závazku a odpovědnosti vůči svým nejlepším přátelům.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Protože se v našich projevech často objevuje slovo flámovat – flamendr a chlast, vysvětlil nám pan doktor původ těchto slov. Sahá až do 16. století: Rudolf II. si na svůj dvůr do Prahy zval umělce, hvězdáře i alchymisty z celé Evropy. Ti vlámští se „proslavili“ tím, že holdovali „dobrému moku“ v malostranských hospůdkách až do rána. Odtud flamendr, flámovat. a když měli prázdnou sklenici (německy Glas) volali na hostinského „Glas!“ Holandsky – vlámsky se ovšem g vyslovuje jako ch, z čehož vzniklo slovo „chlast“.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přestávku nám zpříjemnil pan Hroch svojí kapelou v elektronické bedýnce a pak jsme již dostali očekávané diplomy za dobu abstinence. Při rozchodu jsme se ještě pobavili s paní reportérkou Hradeckých novin, která o činnosti ATK píše pravidelně. Pak už s námi auta uháněla domů krásným skoro jarním počasím přes Slatiňany, kde jsme se stavili na kafíčko a kus řeči a kde už na zahrádkách rozkvetly sněženky.
zapsal: Luděk Šimek
--------------------------------------------------------------------
14.2.2007
účast: 20 členů +2 terapeuti
První hodina zasedání byla věnována klubovým aktivitám, jednak těch, co proběhly v únoru hlavně o oslavách 70. narozenin doktora Pleskače a také dalším aktivitám, které budeme pořádat v dubnu a květnu s našimi přáteli ze Svitav. Také v našem Klusu byla zavedena novinka; sice ta, že se bude slavit v Klusu jednak délka abstinence po jednotlivých rocích a také narozeniny. Vidím to jako pozitivní, neboť oslava narozenin jednotlivých členů jistě posílí vazby v našem Klusu.
Druhá hodina se nesla v terapeutickém duchu. Část se věnovala abstinenci při depresích a shodli jsme se na tom, že i při depresi lze abstinovat, i když je to těžší. S této části jsem si vzal to, že by se člověk neměl vzdávat předem, to je asi ta nejhorší možnost ze všech. Dále přišla na přetřes otázka, zda milujeme svojí abstinenci. Myslím si, že aspoň ti lidé, kteří na Klus chodí svojí abstinenci jistě milují. Už jenom proto, že si uvědomují, jak je život v abstinenci lepší, i když není dokonalý. Také v tomto bloku se nám představil nový člen, pan Kocman. Věřím tomu, že se mu na našem zasedání líbilo.
zapsal: Zdeněk Baloun
------------------------------------------------
velikonoční setkání
v hotelu Garni v Hradci Králové se letos konalo 31.března.
Naše havlíčkobrodské výpravě se konečně podařilo dorazit včas, deset minut před devátou, a upravila si útulně své oblíbené místečko v zákoutí barového pultu (u něhož se pochopitelně při našich akcích podávají jen nealkoholické nápoje).
Otázky doktora Pleskače byly tentokrát snadné:
- Kolik?
- Čím je dnes pro mne alkohol?
- Co bych byl, kdybych dosud pil?
Většina účastníků odpovídala, že alkohol je pro ně nic, zbytečná chemická látka atd., ale několik odpovědí znělo, že alkohol je stále mementem a varováním. Na otázku Co bych byl, kdybych pil, se někteří obšírně rozhovořili o tom, že by neměli rodinu, práci, dům, jiní prostě prohlásili, že by už nebyli, nebo by byli – pod kytičkami.
Pan doktor pak ještě otevřel diskusi na téma – abstinence je pro mne nutnost nebo přednost? – a diskuse se rozpoutala opravdu bouřlivá. Vystoupili zastánci nutnosti i přednosti, obojí uměli obhájit svoje pojetí, někteří nám prozradili, že u nich nastal posun vývojem – po zahájení léčby brali abstinenci jako nutnost, časem však pochopili její přednosti. Jeden hradecký člen se dokonce obořil na nás broďáky, že obhajujeme pojetí abstinence jako přednosti (nebyla to tak docela pravda, např. pan Jelínek byl obhájcem abstinence-nutnosti) jako bychom čekali nějakou odměnu, medaili za abstinenci. Proti tomu se hned ohradil Luděk: Odměnu nám průběžně dává sám život - rodinu, práci, přátele. Oba tábory pak nakonec usmířil pan doktor Pleskač objasniv, že obojí pojetí je možné a užitečné, záleží jen na tom, co komu lépe vyhovuje a pomáhá.
K našim velikonočním sezením patří i tombola. Vyhrávali se čokoládoví zajíčci, čokoládová i pravá vajíčka, mýdla a šampony, cukroví, svíčky i ohromný balík čaje, Olina s Fandou si nestačili běhat pro ceny, jen Láďa byl čímdál netrpělivější: Před sebou měl vyloženo asi 30 lístků se samými sedmičkami na konci a štěstí ne a ne na ně usednout. Ale přecejen bylo jeho čekání korunováno úspěchem. Předposlední tah, celý mražený tolstolobik, snad tříkilový, patřil jemu. Nejvyšší výhra však patřila opět Fandovi: Kapr, a to již naporcovaný.
Dobře jsme poobědvali drůbeží prsíčka s hranolky, udělali ještě pár snímků, pohovořili s hradeckými přáteli a nasedli do vozů. Posledním bodem našeho programu byly velké kornouty zmrzliny všech barev ve Slatiňanech.
zapsali:
Josef Marek
Luděk Šimek
11. dubna 2007
se nás v zasedací síni MÚ Havlíčkův Brod sešlo o něco míň než obvykle:
14 členů + 3 opozdilci přišlí v průběhu.
Hned na začátku jsme vyřešili otázku, jak pojedeme v pátek do Svitav. Naši kolegové tam totiž pořádají již 2. ročník výstavy
C E S T A K S O B Ě
včetně exponátů i od našich autorů, proto na vernisáži 13.dubna nesmíme chybět.
Další bod programu byl cestovatelský: Předseda pohovořil o našem předvelikonočním setkání v Hradci, především nám však Michal povyprávěl o Itálii, kde teď pracuje a odkud se na skok vrátil.
Pak jsme přivítali novou členku. Je jí teprve sedmnáctiletá Anička, která právě absolvovala léčbu a představila nám sebe i své dosavadní potíže se závislostí. Láďa jí stručně seznámil s činností a léčebným významem našeho KLUSu, který shrnul do pěkné devizy:
--------------------------------------------
KLUS MÁME PROTO, ABY KAŽDÝ VĚDĚL, KAM PATŘÍ,
ABY SE S TÍM NEPRAL SÁM.
---------------------------------------------
I my jsme se jí na oplátku představili, přičemž paní doktorka nám dala za úkol, aby každý vyslovil nějaké své nepijácké krédo. Zde jsou tyto myšlenky shrnuty:
Láďa - Ráno se probouzím s čistou hlavou.
Zdena - Zamilovala jsem se do abstinence.
Jan H.- Slíbil jsem Dr.Pleskačovi, že udělám vše, abych abstinoval.
Jana - Mám čistý pohled na svět.
František - Abstinence je správná cesta.
Jan K. - Nepít je pohoda.
Jiří P.- Žije se daleko líp bez pití.
Helena Š. - Život bez alkoholu stojí zato.
Luděk - Abstinence mi chutná.
Drahuš - Abstinence je jediná cesta.
Míla - Abstinuji, by každý den byl pěkný pro mne i rodinu.
Michal K.- Člověk musí přijít na to, že pít nechce. Pak je to o hodně lehčí.
Zdeněk M.- Je bezvadnej pocit, když máš čistou hlavu.
Helena K.- Když je nějakej průser a není v tom alkohol, tak to není průser.
Pavel - Umím se bavit i bez alkoholu.
Jiří Z.- Radost.
František je sběratelem článků, týkajících se alkoholu a závislosti. Po přestávce jsme si četli jeden z článků jeho sbírky – „Alkohol – kamarád“. Bylo to o škodlivosti etanolu na orgány těla, o tom, jak se etanol mění v acetaldehyd, který pak působí dlouhodobě jako jed. Přitom se stočila řeč i na závislost na nikotinu a odnaučování kouření.
Bylo už dávno po šestnácté hodině, když jsme se rozcházeli, ne proto, že bychom už neměli o čem povídat, ale proto, že čas rezervovaný pro naše sezení na MÚ již vypršel.
zapsal: Luděk Šimek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář