Dvě recenze z Varů
Je to s podivem, ale ne úplně všechny filmy, co se objeví ve Varech na festivalu, opravdu stojí za shlédnutí. I do našeho programu se vloudily kinematografické černé ovečky. O filmech, o kterých hodlám psát, se nic takového ale určitě říct nedá. Naopak. Nejlepší způsob, jak si spravit chuť po nějakém suchopárném snímku, který člověk bez požitku prozívá, je zajít si třeba na Interview, nebo na Poznamenanou.
Interview
Pokud máme o některém filmu, promítaném letos v Karlových Varech, říci, že nás skutečně pohltil, jednoznačně to byl americko-nizozemský snímek Interview. Jeho realizaci měl původně v plánu proslulý nizozemský režisér Theo van Gogh, který byl však v roce 2004 zavražděn islámským fundamentalistou a tak se režie ujal představitel hlavní role Steve Buscemi. A povedlo se mu to na výbornou.
Buscemiho hlavní hrdina Pierre je ostřílený novinář, sarkastický válečný zpravodaj, kterému však ani přes jistou drzost a drsnost, nechybí šarm. Naproti tomu Katya, se kterou má Pierre udělat rozhovor, je napohled lacině působící ztřeštěná hvězda béčkových filmů. Mohlo by se zdát, že děj, který sleduje rozpačité počáteční neshody obou hrdinů, samovolné střídání role zpovídaného a zpovídajícího se, skončí roztomilým happyendem plným vzájemné důvěry a porozumění, slovní přetahovaná protichůdných hlavních hrdinů však kulminuje docela jinak. Kdo koho obalamutil a kdo komu uvěřil? Co je vlastně pravda? Má vůbec Katya šanci čelit zákeřné Pierrově hře, anebo má trumf v rukávu kterému reportér naletí? Kdo na sebe nakonec co prozradí?
Strhující podívaná, ze keré po celých osmdesát minut nespustíte oči, bravurně vykresluje lidské charaktery a nahlíží až na dno jejich duší. Škoda jen, že není zařazen v soutěžní sekci, Steve Buscemi by si Křišťálový glóbus dozajista zasloužil.
Poznamenaná
I ve filmu Poznamenaná se děj točí kolem krásné mladé ženy. Rodina Cahillových žije povrchním „spokojeným“ životem dublinských zbohatlíků. Dceru Emmu zajímá jen zábava a fotomodeling, rodiče tráví volné chvíle raději se svými milenci, než spolu. Všechno by však mohlo nerušeně „fungovat“ dál, kdyby však dceru Cahillových neznásilnil na oslavě jejích narozenin rodinný přítel a zároveň matčin milenec. Emma propadá zoufalství, vzeku a bezmoci, nemůže se svým zážitkem smířit a pod vlivem událostí dochází uvnitř rodiny k čím dál tím většímu odcizení. Mezi rodiči dochází ke krizi, otec násilníka fyzicky napadne a Emma odchází z domova. Útočiště na čas nachází v centru pro podobně postižené ženy a hlavně u kamarádky Dee, se kterou se v centru seznámí. Ale její poznamenání stále nepomíjí, novou vlnu zoufalstvi naopak přinese soud, jež pachatele osvobodí. Na pravděpodobný vývin dalších událostí ukazuje až nadějeplný konec, ve kterém se Emma začíná se znásilněním vyrovnávat svou pomocí druhým. Její postava v ten moment urazila mílový krok od charakteru, jež měla na začátku filmu a je patrno, že nejen divák, ale i ona sama, najednou nahlíží na uplynulé události z docela jiného úhlu.
Poznamenaná je snímek vzbuzující hlubokou empatii a oslovující všechny diváky bez vyjímky. Režisérka Aisling Walshová, která film včera v karlovarském divadle osobně uvedla, jím jen posílila svou skvělou pověst, kterou získala na MFF KV už v roce 2003 filmem Píšeň za chudého chlapce.