Policajtské
"Jak jste se zranil?"
"Šrapnelem..."
"Och, vybuchl a zasáhl vás?"
"Ne. V noci se připlížil a uštknul mě!!!"
"A bral jste správně ty čípky, co jsem vám předepsal?" ujišťuje se doktor.
"No jistě, to myslíte, že sem si je snad strkal do prdele?"
"Madam, vy nevíte, co tento signál znamená?"
"Jistě, že vím, ale tak se přece už dávno nezdraví!"
"Tak vy se hlásíte k policii?"
"Ano."
"A umíte číst a psát?"
"Ano."
"A naučíte mě to?"
"Co budeme dělat?" říká jeden.
"Doneseme ju k patologovi, ten pozná co s ní je! A převlečeme se aby nepoznal, že jsme policajti!" odpověděl mu ten druhý.
A jak řekli, tak taky udělali. Došli k patologovi, ukázali mu kostru a ten jim povídá:
"Vy jste policajti, žejo?"
"Jak jste na to přišel?" diví se oba policajti.
"No, pánové, tohle je kostra od kola!"
Tak jde ven, vezme si sekyrku a začne vysekávat do ledu díru... Najednou k němu přijde chlap a říká mu:
"Co tady děláte?"
Policajt říká:
"No víte, manželka chtěla kapra a tak jsem si ho šel sem ulovit... Jakým právem mi to chcete zakázat?!?!"
A chlap povídá:
"Jménem správce zimního stadiónu."
Lord a Lady
"Můžete mi říci, doktore, jak zjistíte duševní poruchu u člověka, který navenek vypadá úplně normálně?" táže se lady Grace.
"To je jednoduché," odpoví psychiatr. "Položím mu nějakou velmi jednoduchou otázku, kterou normální člověk bez obtíží zodpoví. Když zaváhá, je to určitá známka duševní nerovnováhy."
"Jakou otázku například?"
"No, můžete se ho třeba zeptat takto: 'Kapitán Cook podnikl tři cesty kolem světa a při jedné z nich zemřel. Při které?'"
Lady Grace přemýšlí a pak řekne nervózně:
"Neměl byste jiný příklad, víte, musím přiznat, že historie není mou silnou stránkou."
"Jeane, kdyby k Lady přišel nějaký muž, dej mi okamžitě vědět!"
Ukryje se v místním hotelu a čeká. Za chvíli volá Jean:
"Pane, u Lady je Lord Kilburn."
Náš lord neváhá, vyrazí domů, nabitým revolverem vtrhne do ložnice a PRÁSK. Ani se nepodívá, co způsobil, sedne v pokoji do křesla a uklidňuje se svou starou dobrou whisky. Jean se jde podívat, co střela způsobila a hlásí lordovi:
"Mířil jste velmi přesně, pane, ustřelil jste mu ho u kořene."
"A co Lady, Jean?" ptá se lord.
"Lady? Ta se dusí."
"Jamesi, má náš záchod dvojkřídlové dveře?"
"Ne, pane."
"Tak potom jsem včera seděl ve skříni."
"Jeho lordstvo má dámskou návštěvu a vzkazuje, že bude-li moci, nepřijde, a nebude-li moci, přijde."
"Nikoli Jean, to by nepomohlo a trvalo by to moc dlouho, než by se celá záležitost vyřešila. Napište mu, že souhlasím, ale musí si tu cestu přijít zítra vykrokovat."
"Ale sire, vždyt je to dýka!"
"Vím, Jean, ale uznejte, že by bylo nápadné, kdyby jste se kolem ní motal s kordem."
O škole
Všechno je v pořádku, teda skoro všechno, akorát mě skoro pořád hrozně bolí hlava, od té doby, co jsem při požáru koleje musela skočit z okna. Jeden sympatický mladík, co šel zrovna okolo, byl tak hodný, že zavolal hasiče a záchranku. Protože shořel veškerý nábytek a věci na mém pokoji, zůstala jsem od té doby u něj. Vážně jsem uvažovala o svatbě, ale vím, jaký máte názor na smíšená manželství. Takže se rozhodujeme, jestli půjdu na potrat.
Ne, nedělejte si starosti. Po pravdě řečeno, nic z toho se mi nestalo. Nebolí mě hlava. Nehořelo na koleji. Nepotkala jsem žádného mladíka, se kterým žiju, ani nejsem těhotná. Píšu vám, abych vám řekla, že mi přišly výsledky závěrečných testů. Mám pět trojek a tři čtyřky. Jen jsem myslela, že když to dám do jiné perspektivy, bude to znít lépe.
Vaše milující dcera.
"Děti, co to tam nahoře visí za ptáka?"
Děti neví, jen Pepíček se hlásí.
"No, Pepíčku, řekni nám, co to je."
"No, tam nahoře visí netopýři, ale že by viseli opravdu za ptáka, to vážně nevím."
"Zde vidíte kostru člověka," (a ukazuje přitom na model běžný na každém gymnáziu), "povězte mi, prosím, zda v této pánvi byly mužské pohlavní orgány nebo ženské."
Té kostře ve škole všichni říkali Karel a tak dívka použije ženskou logiku a odpoví, že mužské. Na to pan profesor s úsměvem odvětí:
"Ano, někdy také, milá slečno."
"Jan Neruda se rád často díval na hvězdičky a potom napsal sbírku Písně kosmické. Zná někdo nějaký jiný případ?"
"Prosím, Jan Neruda velmi miloval Karolínu Světlou. Kdyz potom umřela, tak napsal Kam s ním."
"Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?"
Hlásé se jedině Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbyde jí, než Pepíčka vyvolat.
"Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy."
"Výborně Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to prosím tě pamatuješ?"
"Podle pánského přirození, paní učitelko."
"Cože?"
"Když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15, tak je to Sen noci svatojanské a kdyz 20, tak Zkrocení zlé ženy."
"A co když je to 30?" ptá se zvídavě učitelka.
"To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním?!"
"Víte, paní učitelko, minulou hodinu tady byla paní doktorka, aby nás očkovala proti spalničkám.
"To muselo být tedy zajímavé! Řekněte mi, jak se to očkuje?"
"To my prosím nevíme, paní doktorka nestačila vybalit ani jehly."
"No, Pepíčku, tak které zvířátko?"
"Prosím, rybičky"
"A jak jsi na to přišel, Pepíčku?"
"Sím, naši mají v ložnici akvárium a nedávno se z ložnice ozvalo: 'Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak tě prohodím akváriem!'"
Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl.
Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.
"Já si ho představuju jako velkou horu. Ta odolává všem nepříznivým podminkam a stojí a bude tu stát na věky."
Paní učitelka Frantíka pochválí, vyvolává dál a děcka přednášejí věci jak vystřižené z patřičných učebnic. Nakonec to paní učitelka jako vždycky riskne a vyvolá i Pepíčka.
"Já si ho představuju jako velikou loď na rozbouřeným oceáně a ta loď se kymácí a kymácí a ne a ne se převrátit. A na ní jsou lidi všichni posraný a pochcaný a poblitý a nikdo nemůže vystoupit."
"Ále to nic není, toho si nevšímej."
Pepíček se uznale podíval na učitelku a znalecky doplnil:
"No, to bych chtěl vědět, na jakého jste zvyklá vy.
Blondýnky
Přijde k pultu s elektro a česky praví: " Eine baterky!"
Němka za pultem nerozumí a odvětí: "Wie, bitte?"
Blondýnka se urazí a zvolá: " Ne, nabité, ty krávo!"
Jak se jmenuje nejchytřejší blondýna?
Zlatý retrívr.
Jede blondýna autem a najednou začne troubit a narazí. Vyjde z auta, roztáhne ruce, obejme strom a s pláčem povídá: "Promiň, promiň, stromečku, ale já troubila."¨
Víte, jak zabavíte blondýnu na celý den?
Posadíte ji do kulaté místnosti a řeknete jí, sedni si do rohu.
Víte, jak blondýně rozzáříte oči?
Posvítíte jí baterkou do ucha.
Baví se dvě blondýny a ta jedna říká: "Tak si představ, že jsem byla na těhotenském testu."
A ta druhá na to: "Jóóó? A byly tam těžké otázky?"
Víte, co dělá milion blondýnek na dně oceánu?
Hledají Leonarda DiCapria.
Víte, proč nemají blondýnky v lednici led?
Zaboha si nemůžou vzpomenout, kam daly recept.
Víš, proč blondýna nikdy neřekne já jsem nejchytřejší?
Protože ji to ani nenapadne.
Víte, kolik potřebujete blondýnek na upečení čokoládového dortu?
Deset. Jedna zadělává těsto a zbylých devět loupe lentilky.
Potkají se dvě blondýnky a jedna říká: "Pamatuješ, jak vypli proud, musela jsem hodinu stát ve výtahu."
A ta druhá na to: "No a? Já to měla horší, já jsem musela zase hodinu stát na jezdících schodech!"
Jde blondýnka do obchodu s čepicemi a prodavač se ptá: "Mohu vám pomoci?"
"Ano, sháním kšiltovku."
Prodavač nabídne slečně náruč kšiltovek a ta zkouší: "To není ona, to taky ne. Jiné nemáte?"
Prodavač přinese všechny kšiltovky, co ve skladu našel a ona zkouší: "To taky není ona."
Prodavači to nedá a ptá se: "Jakou byste si přála, jsme jediný krám ve městě, který je má."
"Takovou s tím kšiltem dozadu!"
Víte, proč blondýnky mění svým dětem plenky jednou za měsíc?
Protože je na nich napsáno: do 15 kg.
Víte, proč blondýnky otvírají mléko už v obchodě?
Protože je na něm napsáno Zde otevřít.
Proč blondýnka nedokáže napsat číslo 11?
Protože neví, kterou jedničku napsat první.
Víte, proč jsou vtipy o blondýnkách tak jednoduché?
Aby je chlapi pochopili.
Jede blondýna v autě a vidí jinou blondýnu v žitě, jak mermomocí pádluje. Naštve se, zastaví a křičí: "Ty náno, co to děláš? A pak se divíme, kde lidi berou ty vtipy o nás! Kdybych uměla plavat, tak ti rozbiju hubu!"
Přijde blondýnka na ušní a má sluchátka na uších. Doktor jí povídá, aby si ta sluchátka sundala. Blondýnka však odmítá. Po půl hodině se doktor naštve a sluchátka jí sundá. A blondýnka za chvíli umře. Doktor se zděsí a poslechne si, co měla puštěné v těch sluchátkách. A slyší: "Nadechnout, vydechnout, nadechnout..."
