Víkend v lázních
9. 7. 2007
Na cestu jsem si s sebou vzala svůj nový růžový kufr na kolečkách, který je na víkend tak akorát.
Po příjezdu a nahlášení na recepci Janáčka bylo nutné vyhledat místo, kde přes víkend zaparkujeme náš vůz. Jak se ukázalo, byl to velký problém. Jediné místní parkoviště pro cca 30 aut bylo beznadějně plné. Několikrát jsme objeli Teplice od shora do spodu a projeli všechny uličky a zákruty a nakonec nechali auto na nějakém skrytém soukromém parkovišti. Večer se pak uvolnila místa na místním veřejném parkovišti, tak to Laďa přeparkoval a místo jsme nakonec měli.
Příroda v lázních Teplice (i když správně místně bych měla říct v Hranicích, protože lázně leží v části místopisné cedule Hranice) je opravdu krásná. Všude plno zeleně, před naším lázeňským domem se nacházel pěkný parčík a v okolí byla spousta studánek s minerální vodou. Trochu níž se sešlo ke kolonádě a řece Bečvě.
Ubytování v hotelu Janáček bylo dobré. Měli jsme prostorný pokoj s terasou, televizí a radiobudíkem a v předsíňce vlastní sociální zařízení. Akorát místo uvítací propagační igelitky bych k ručníku uvítala spíše malé mydélko. No co. Spokojeni jsme byli i s jídlem, měli jsme plnou penzi. Vařili dobře, maso bylo pouze úplně libové a bylo dost i ovoce a zeleniny. Akorát mohli častěji měnit hodně špinavé ubrusy, protože nebylo moc příjemné jíst na ubrusu, kt někdo chvíli před tím polil kakaem a pak na tom samém ubrusu ještě obědvat a večeřet.
Celkově Laďa charakterizoval pobyt v Janáčku jako živý skanzen komunismu, a tak jsme si opravdu připadali. Nebylo to jen tím, že všichni lázeňští hosté byli tak o 30-40 let starší než my, takže jsme tam vypadali poněkud nepatřičně, ale i zařízení Janáčka nemělo s "moderním" penzionem nic moc společného. Přitom by stačilo pár drobných změn, aby se to změnilo k lepšímu. Například dávat do vitríny na zdi šedé ponožky (foto později) a pitralon mi přijde poněkud zastaralé.
Co mě trochu mrzelo byl fakt, že ačkoliv teplické lázně nabízejí mnoho atraktivních procedur (např. nejrůznější druhy masáží, polárium, zabály za bahna atd.), ukázalo se jako téměř nemožné v rámci našeho víkendového programu si cokoliv nad náš program přiobjednat. Vše je nutné zřejmě objednat dopředu, což se v našem případě už nestihlo. Byla to škoda, protože jsem si říkala, že když už tam jednou su, i když jen na víkend, tak si na nějakou tu masáž zajdu a těšila jsem se na to, i když to není právě levná záležitost. A nakonec z toho sešlo.
Dalším zklamáním bylo, že náš víkend neobsahoval zábal z bahna z Mrtvého moře, jak jsme se na základě informací z www stránek mylně domnívali.
V našem programu stálo: 2x uhličitá celková koupel se solí z Mrtvého moře s briliantem + zábal, tak jsme se domnívali, že se jedná o tento zábal z bahna, ale byl to pouze zábal do ručníku po uhličité koupeli.
Myslím, že tohle je trošičku chyba těch lázní, že se nesnaží samoplatícím zákazníkům vyjít vstříc, ale možná jsme měli prostě jen smůlu, nevím. Například v pátek se na malé prohlídce u lékaře ukázalo, že uhličité koupele pro mě nejsou právě nejvhodnější, ale už nešlo tyto vyměnit za jinou proceduru (nakonec se mi koupele stejně líbily).
Co byl další problém, bylo turistické značení v areálu lázní, konkrétně to, které "má vést" k Hranické propasti. Na rozcestníku je totiž 2x červená stezka, každá však vede někam jinam a 1 z nich k propasti. V průběhu cesty se ale jaksi obě stezky setkají a protože není jasné, která je která, dojde člověk místo k propasti do vesničky Teplice nad Bečvou. To se nám s Laďou stalo v sobotu a až v Teplicích jsme u místních zjistili, že jsme šli úplně jiným směrem. Je to opravdu velmi nejasně udělané, lepší je na cestu se zeptat místních. Druhý den už jsme se poučeni vydali správným směrem, kt byl ovšem bez jakýchkoliv značek. Od vlakového nádraží, u kterého je další rozcestník, už stezka k propasti značená je, ovšem toto značení se z neznámých důvodů po každých ani ne 200m mění. Je to dost zmatečné
Hranická propast mě moc nezaujala, protože jsem zvyklá na Macochu, která je v suché části hlubší a dá se do ní z hora pěkně podívat. Oproti tomu v Hranické propasti toho moc vidět není, nachází se v lese v místě, kde nepanuje žádný turistický ruch, což je trochu výhoda. Popravdě mě ale Hranická propast uchvátila hlavně poté, co jsem si o ní na internetu vyhledala více informací. Koho to zajímá, tak je to na http://propast.speleo.cz/
Fotky z podvodní části propasti pak můžete vidět také zde:
http://www.vaverka.net/cavesczech1.htm
V průběhu našeho pobytu jsme navštívili i Zbrašovské aragonitové jeskyně, kt se nacházejí v areálu lázní a které se mi moc líbily.
Několikrát jsme také navštívili dobrou cukrárnu v domě Janáček.
A na závěr tohoto článku se ještě musím zmínit o události, kt také ovlivnila náš víkendový pobyt. Když jsme v pátek poprvé přišli na večeři, byly jsme posazeni naproti dvěma pacientům ve věku přes 60 let. Jeden z nich poté, co jsme si naproti nim sedli, vstal a šel si stěžovat servírce, ať naproti němu nikoho neposazuje, že mu tak nechutná. Škoda, že jsem to neslyšela, hned bych mu něco řekla. Druhý den při snídani jsem si omylem sedla na jeho místo, protože jsme s Laďou chtěli sedět vedle sebe (resp. nechtěli jsme sedět ani jeden vedle dědka) a hrnky byly u stolu 3, tzn. sedli jsme si prostě tam, kde byly 2 vedle sebe. Pak přišel dědek a strašně se ho dotklo, že jsem se odvážila si sednout na jeho místo a začal reptat a stěžovat si servírce. Nenapadlo ho nás slušně požádat, ať si příště nesedáme tam, kde je zvyklý on. Pak si stěžoval, že dostal studený párek a ani nepočkal až se mu znovu ohřeje, kousl 1x do rohlíku a odešel. Byl to prostě starej hnusnej znechucenej dědek. Vedle tohodle stolu ale seděla skupinka důchodkyň, kt si stále stěžovaly na dnešní dobu a na to, jak to dřív bylo všechno lepší. Byly to důchodkyně, kt jezdily do lázní často a reptaly, jak se ta péče stále zhoršuje a také reptaly s dědkem proti nám. Po těchto zážitcích už nemám ráda důchodce a dobře si příště rozmyslím, až budu v tramvaji pouštět některého z nich sednout. Nutná je oboustranná úcta a pokud se dědek chová k nám tak, jak předvedl, nemám já zapotřebí se k němu chovat jakkoliv ohleduplně. A měli by si to všichni uvědomit.
Fotky z víkendu budou později.
Po příjezdu a nahlášení na recepci Janáčka bylo nutné vyhledat místo, kde přes víkend zaparkujeme náš vůz. Jak se ukázalo, byl to velký problém. Jediné místní parkoviště pro cca 30 aut bylo beznadějně plné. Několikrát jsme objeli Teplice od shora do spodu a projeli všechny uličky a zákruty a nakonec nechali auto na nějakém skrytém soukromém parkovišti. Večer se pak uvolnila místa na místním veřejném parkovišti, tak to Laďa přeparkoval a místo jsme nakonec měli.
Příroda v lázních Teplice (i když správně místně bych měla říct v Hranicích, protože lázně leží v části místopisné cedule Hranice) je opravdu krásná. Všude plno zeleně, před naším lázeňským domem se nacházel pěkný parčík a v okolí byla spousta studánek s minerální vodou. Trochu níž se sešlo ke kolonádě a řece Bečvě.
Ubytování v hotelu Janáček bylo dobré. Měli jsme prostorný pokoj s terasou, televizí a radiobudíkem a v předsíňce vlastní sociální zařízení. Akorát místo uvítací propagační igelitky bych k ručníku uvítala spíše malé mydélko. No co. Spokojeni jsme byli i s jídlem, měli jsme plnou penzi. Vařili dobře, maso bylo pouze úplně libové a bylo dost i ovoce a zeleniny. Akorát mohli častěji měnit hodně špinavé ubrusy, protože nebylo moc příjemné jíst na ubrusu, kt někdo chvíli před tím polil kakaem a pak na tom samém ubrusu ještě obědvat a večeřet.
Celkově Laďa charakterizoval pobyt v Janáčku jako živý skanzen komunismu, a tak jsme si opravdu připadali. Nebylo to jen tím, že všichni lázeňští hosté byli tak o 30-40 let starší než my, takže jsme tam vypadali poněkud nepatřičně, ale i zařízení Janáčka nemělo s "moderním" penzionem nic moc společného. Přitom by stačilo pár drobných změn, aby se to změnilo k lepšímu. Například dávat do vitríny na zdi šedé ponožky (foto později) a pitralon mi přijde poněkud zastaralé.
Co mě trochu mrzelo byl fakt, že ačkoliv teplické lázně nabízejí mnoho atraktivních procedur (např. nejrůznější druhy masáží, polárium, zabály za bahna atd.), ukázalo se jako téměř nemožné v rámci našeho víkendového programu si cokoliv nad náš program přiobjednat. Vše je nutné zřejmě objednat dopředu, což se v našem případě už nestihlo. Byla to škoda, protože jsem si říkala, že když už tam jednou su, i když jen na víkend, tak si na nějakou tu masáž zajdu a těšila jsem se na to, i když to není právě levná záležitost. A nakonec z toho sešlo.
Dalším zklamáním bylo, že náš víkend neobsahoval zábal z bahna z Mrtvého moře, jak jsme se na základě informací z www stránek mylně domnívali.
Mořské klima - víkend
LÉČEBNĚ RELAXAČNÍ POBYT "MOŘSKÉ KLIMA VÍKEND"
nechce se Vám jet stovky kilomentrů k moři, přijeďte si odpočinout do lázní
Cenově zvýhodněný pobytový program poskytující téměř všechny výhody
pobytu u moře. Jeho součástí je pobyt v solné jeskyni Saltika, uhličité
koupele se solí z Mrtvého moře s briliantem, zábaly z bahna Mrtvého
moře a ostatní léčebné a relaxační procedury, které působí blahodárně
na celý organismus.
Dostupné z http://www.ltnb.cz/novinky/morske-klima---vikend.html
V našem programu stálo: 2x uhličitá celková koupel se solí z Mrtvého moře s briliantem + zábal, tak jsme se domnívali, že se jedná o tento zábal z bahna, ale byl to pouze zábal do ručníku po uhličité koupeli.
Myslím, že tohle je trošičku chyba těch lázní, že se nesnaží samoplatícím zákazníkům vyjít vstříc, ale možná jsme měli prostě jen smůlu, nevím. Například v pátek se na malé prohlídce u lékaře ukázalo, že uhličité koupele pro mě nejsou právě nejvhodnější, ale už nešlo tyto vyměnit za jinou proceduru (nakonec se mi koupele stejně líbily).
Co byl další problém, bylo turistické značení v areálu lázní, konkrétně to, které "má vést" k Hranické propasti. Na rozcestníku je totiž 2x červená stezka, každá však vede někam jinam a 1 z nich k propasti. V průběhu cesty se ale jaksi obě stezky setkají a protože není jasné, která je která, dojde člověk místo k propasti do vesničky Teplice nad Bečvou. To se nám s Laďou stalo v sobotu a až v Teplicích jsme u místních zjistili, že jsme šli úplně jiným směrem. Je to opravdu velmi nejasně udělané, lepší je na cestu se zeptat místních. Druhý den už jsme se poučeni vydali správným směrem, kt byl ovšem bez jakýchkoliv značek. Od vlakového nádraží, u kterého je další rozcestník, už stezka k propasti značená je, ovšem toto značení se z neznámých důvodů po každých ani ne 200m mění. Je to dost zmatečné
Hranická propast mě moc nezaujala, protože jsem zvyklá na Macochu, která je v suché části hlubší a dá se do ní z hora pěkně podívat. Oproti tomu v Hranické propasti toho moc vidět není, nachází se v lese v místě, kde nepanuje žádný turistický ruch, což je trochu výhoda. Popravdě mě ale Hranická propast uchvátila hlavně poté, co jsem si o ní na internetu vyhledala více informací. Koho to zajímá, tak je to na http://propast.speleo.cz/
Fotky z podvodní části propasti pak můžete vidět také zde:
http://www.vaverka.net/cavesczech1.htm
V průběhu našeho pobytu jsme navštívili i Zbrašovské aragonitové jeskyně, kt se nacházejí v areálu lázní a které se mi moc líbily.
Několikrát jsme také navštívili dobrou cukrárnu v domě Janáček.
A na závěr tohoto článku se ještě musím zmínit o události, kt také ovlivnila náš víkendový pobyt. Když jsme v pátek poprvé přišli na večeři, byly jsme posazeni naproti dvěma pacientům ve věku přes 60 let. Jeden z nich poté, co jsme si naproti nim sedli, vstal a šel si stěžovat servírce, ať naproti němu nikoho neposazuje, že mu tak nechutná. Škoda, že jsem to neslyšela, hned bych mu něco řekla. Druhý den při snídani jsem si omylem sedla na jeho místo, protože jsme s Laďou chtěli sedět vedle sebe (resp. nechtěli jsme sedět ani jeden vedle dědka) a hrnky byly u stolu 3, tzn. sedli jsme si prostě tam, kde byly 2 vedle sebe. Pak přišel dědek a strašně se ho dotklo, že jsem se odvážila si sednout na jeho místo a začal reptat a stěžovat si servírce. Nenapadlo ho nás slušně požádat, ať si příště nesedáme tam, kde je zvyklý on. Pak si stěžoval, že dostal studený párek a ani nepočkal až se mu znovu ohřeje, kousl 1x do rohlíku a odešel. Byl to prostě starej hnusnej znechucenej dědek. Vedle tohodle stolu ale seděla skupinka důchodkyň, kt si stále stěžovaly na dnešní dobu a na to, jak to dřív bylo všechno lepší. Byly to důchodkyně, kt jezdily do lázní často a reptaly, jak se ta péče stále zhoršuje a také reptaly s dědkem proti nám. Po těchto zážitcích už nemám ráda důchodce a dobře si příště rozmyslím, až budu v tramvaji pouštět některého z nich sednout. Nutná je oboustranná úcta a pokud se dědek chová k nám tak, jak předvedl, nemám já zapotřebí se k němu chovat jakkoliv ohleduplně. A měli by si to všichni uvědomit.
Fotky z víkendu budou později.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář