Venku foukal vítr a dešťové bubnovaly do oken. Elita seděla na posteli, z očí jí stékaly slzy. Kutálely se po jejích bledých tvářích a dopadaly na deník, který svírala v rukou. Deník, který byl jediným svědkem jejího neštěstí. Ne, vždycky to tak nebylo. Ale kam zmizela ta radostná dívka s nadšením pro každou hloupost a byla tady vůbec?
Ta přátelská dívka tu nebyla, nic neukazovalo na to, že by se někdy vrátila. Na místo ní je tu dívka se spoustou problémů. Dřív oblíbená, teď všemi opovrhovaná. Byla pro ostatní vzduch. Když na někoho promluvila, neslyšel ji. Zato když šla po chodbě, smích v zádech ji pronásledoval až domů.
Doma ji čekala chladná náruč matky. Tady pokud si její máma všimla, že Elita přišla domů. Věčná práce ji (matku) zaměstnávala na tolik, že měla čas jen na mladší dceru.
Ta starší je už velká na to, aby ji někdo pozdravil, když přijde domů a pochválil ji za jedničku. Ale jakmile byla známka horší než za dvě, čekal doma Elitu místo ticha výprask. A to dosti silný.
Poslední dobou měla zadek stehna samou modřinu. To protože jeden problém navazoval na druhý. Kamarádi > škola > rodina.
I přes zavřené dveře zaslechla ze zdola křik. Mezi rodiči to neklapalo i před tím, ale poslední dobou to bylo horší a horší. Otec plně oddán práci zapomínal na to, že nějaké dcery má. Matka se snažila splnit jeho pracovní požadavky, ale moc jí to nešlo. Tak se každý opila vínem, řvala na všechny okolo (i na ty, co tam nebyli) a pak skončila s tátou v posteli.
Máma ze všech těch neshod se svým mužem vinila Elitu. Řvala na ni a mladší sestru rozmazlovala.
Škola rodina přátelství, všechno se hroutilo jako domečky z karet, do kterých foukl vítr.
Elitina touha po útěku a svobodě rostla s každou minutou. Už si nepřála jen tak utéci, chtěla někam “jinam“. Zbavit se školy, rodiny a ostatních strastí. Zapomenout na minulost.
Zvedla se a zamířila do koupelny. Zašpuntovala vanu a začala napouštět vodu. Zamkla dveře. Oblečená překročila okraj vany a ponořila se do ledové vody. Nadechla se. Strčila hlavu pod hladinu…
Vždycky hrozně ráda plavala. Pod vodou byla ve svém živlu. Cítila se plná energie a na chvíli zapomněla na ty problémy. Měla pod hladinou svůj vlastní svět.
V plicích jí začal docházet dech. Chtěla couvnout, vynořit se nad hladinu a zkusit to znova, ale moc dobře věděla, jak by to dopadlo.
Otevřela ústa, ale místo vzduchu se jí naplnila vodou. Spolkla ji a zkusila to znova. Opět voda. Polkla. Křečovitě chytla okraj vany a bojovala s chutí vynořit se. Další voda jí naplnila dutiny a pak jí píchlo u srdce. Pustila okraj vany a skončila svůj boj o dech. Odplula do svého vodního světa. Navždy…
Ta přátelská dívka tu nebyla, nic neukazovalo na to, že by se někdy vrátila. Na místo ní je tu dívka se spoustou problémů. Dřív oblíbená, teď všemi opovrhovaná. Byla pro ostatní vzduch. Když na někoho promluvila, neslyšel ji. Zato když šla po chodbě, smích v zádech ji pronásledoval až domů.
Doma ji čekala chladná náruč matky. Tady pokud si její máma všimla, že Elita přišla domů. Věčná práce ji (matku) zaměstnávala na tolik, že měla čas jen na mladší dceru.
Ta starší je už velká na to, aby ji někdo pozdravil, když přijde domů a pochválil ji za jedničku. Ale jakmile byla známka horší než za dvě, čekal doma Elitu místo ticha výprask. A to dosti silný.
Poslední dobou měla zadek stehna samou modřinu. To protože jeden problém navazoval na druhý. Kamarádi > škola > rodina.
I přes zavřené dveře zaslechla ze zdola křik. Mezi rodiči to neklapalo i před tím, ale poslední dobou to bylo horší a horší. Otec plně oddán práci zapomínal na to, že nějaké dcery má. Matka se snažila splnit jeho pracovní požadavky, ale moc jí to nešlo. Tak se každý opila vínem, řvala na všechny okolo (i na ty, co tam nebyli) a pak skončila s tátou v posteli.
Máma ze všech těch neshod se svým mužem vinila Elitu. Řvala na ni a mladší sestru rozmazlovala.
Škola rodina přátelství, všechno se hroutilo jako domečky z karet, do kterých foukl vítr.
Elitina touha po útěku a svobodě rostla s každou minutou. Už si nepřála jen tak utéci, chtěla někam “jinam“. Zbavit se školy, rodiny a ostatních strastí. Zapomenout na minulost.
Zvedla se a zamířila do koupelny. Zašpuntovala vanu a začala napouštět vodu. Zamkla dveře. Oblečená překročila okraj vany a ponořila se do ledové vody. Nadechla se. Strčila hlavu pod hladinu…
Vždycky hrozně ráda plavala. Pod vodou byla ve svém živlu. Cítila se plná energie a na chvíli zapomněla na ty problémy. Měla pod hladinou svůj vlastní svět.
V plicích jí začal docházet dech. Chtěla couvnout, vynořit se nad hladinu a zkusit to znova, ale moc dobře věděla, jak by to dopadlo.
Otevřela ústa, ale místo vzduchu se jí naplnila vodou. Spolkla ji a zkusila to znova. Opět voda. Polkla. Křečovitě chytla okraj vany a bojovala s chutí vynořit se. Další voda jí naplnila dutiny a pak jí píchlo u srdce. Pustila okraj vany a skončila svůj boj o dech. Odplula do svého vodního světa. Navždy…