Pěknej kluk? Jo, to rozhodně, ale ne krásnej. Ne, to je jenom jeden.
Princ, co už dávno přijel a já sem k němu zlá. Jo, pěkná mrcha, ne, že ne. Chudinka, který každej ublíží, to by mi šlo. Ale ta svině, co ublíží? jak tak koukám, to mám taky v malíčku.
Pochopení. vysloví se to lehce, ale jak na to?
Když sem se poprví řízla, hledala sem ho všude. Nakonec sem hho našla. Asi v jedný zmejch spolužaček. Je pro mně takovou zpovědnicí. Pokoždý, když to udělám zas, jdu k ní, všechno jí řeknu a ona mi tak jako požehná.
A ted, když sem já měla unýst cizí pravdu se rozbrečim. Jak malý mimino, co mu sebrali dudlík. Ale což o pravdu, tu bych sežrala, ale důvod?
JÁ!!!!!!!!!!
Ta malá chudobka, co jí všichni ubližujou ublížila. Ta svině! Celou dobu dělá duševně mrtvou a pak nám takhle "vykvete"!!!! Ale já...
Nechtěla! Ne, prosím, věř mi to! Já nechtěla! Já, vždycky když sme se o tomhle !krvavim" tématu bavili, říkal si, že bys to nikdy neudělal a ted??? Teď! Je tu jiná chuděra, co potřebuje pomoc. Ne ta, co je v tom až po uši, ale ta kytička zkterá de zachránit!
Já nechtěla, ale stalo se... Je to děsný sedět tu a příjmout tu skutečnou vinu. Nejen to, že sem byla příčinou týhle věci, ale beze mně bys o tom nevěděl. Beze mně, bys nikdy nebyl tam, kam jsi spad, nikdy bys nebyl smutnej, nikdy bys neochutnal tuhle debilutu. beze mně by byl lepší svět...
Vim, že slova sou na nic. Tohle už nespravím, ať se budu snažit, jak chci. tohle nejde "urovnat". Přezto...
Promiň! Prosím, promiň, že sem ta blbost, se kterou sis začal.
aaa
(ondra, 9. 12. 2007 12:34)