Čtvrtek 9. listopadu 20:50
No to sme zas z plavání razily přímo domů :D (boužel tohle je fotka ze starýho mejdánku). Dneska to byl jenom takový to rezdejchání po dvouhodinovce plavání, teda né že bych plavala, ale Martínka jo, takže sme to musely oslavit.
Po cestě sme zpívaly nějáký tý anglický hity, lítaly a přivolávaly angínu. Cesta nám trvala jenom 3/4 hodiny, ale co se dá dělat :( Povinost bejt doma v čas nás prostě tlačila.
Lucka se od nás oddělila už před Edekou a Martina (až) uní. Potom, co sem jí statisíckrát zamávala, sem najednou stala před naším kralupským lesíkem, co vlastně než lesík je skládka. Obcházet se mi to nechtělo a tak jsem hrdinsky vstoupila mezi ten bordel (kde krabička od cigaret vypadala krásně)
V první třídě byl machr ten, kdo lesem proběhl. Já ho tenkrát proběhla třikrát a byla jsem považována za borce. V tý době jsem se nejvíc bála vlkodlaků, ted když sem pomalu našlapovala po kousku té cesty, kde se neválely láhve od piva, jsem se bála spousty věcí, jenom né toho vlkodlaka (tomu bych nejspíš poděkovala, za to, že mě chce roztrhat na cucky).
Kosek cesty jsem ušla a na rozcestí uhla do prava, podé zídky. A tam... sposta stromů ověšenejch igelitama, papírama všeho druhu a láhvema od rumu. Vpadalo to jako sposta vánočních stromečků, který věšel tak trochu nalitej umělec. V tu chvíli ve mně něco hrklo.
Já se otočila zpátky a běžela až na pěšinu a vyběhla ven kolem Teska.
Zastavila jsem se až doma. Já hrdina se za bílýho dne bojim do lesa. No, to svět neviděl! Příště se nekoukám na žádny psachala, ale ne medvídka Pú.
A proč vám to tu vykládám?
Asi se bojim, že mě to bude strašit ve snu :D