Život je plný vzestupů a pádů...
Když zvonec ohlašuje konec pohádky,
Sál napjatě čeká.
Bude happy end?
Nebo je to jen další hloupost, kde člověk neví, co se děje.?
A co jiného je život?
Když i poslední srdce řekne sbohem,
Když zhasne svíčka ve větru,
Je to jen noční můra?
Kéž by…
Diváci nevěřícně hledí.
Copak Život sežere princeznu?
Ať přijede princ!
Ať zachrání království!
Ale kde je?
Je to jednoduchý! Tak pochopitelný!
Proč zachraňovat princeznu na pokraji sil, když v galeriích jsou jich tisíce?
A krásných!
Takhle to nemůže být! Je to příběh lásky…
Příběh lásky? A to mění děj?
Už není naděje.
Život drží princeznu v drápech.
Konec tu bude za pár minut…
Proč není tolik naděje jako jiskřiček od prskavky?
Svět by pak byl krásný.
Možná pro to, že by potom měl Život hlad.
Navzdory důkazům, věříte v jiný konec.
Myslíte si, že život je jen seriál, co si pouštíte v hlavě.
Ale tady není žádný střihač, který by vymazal nepovedeně scény.
Pochopte!
Chvíle ticha.
V hledišti lidé čekají.
S jakým koncem tedy odejít?
Nevíte tak poslechněte příběh znovu:
Poslední princ opustil hrad,
Útěchu hledat ve Věci?
Nejde to!
Každý pohyb ruky sledují,
Drží stráž nad její můrou!
Hlava těžkne, plná myšlenek.
Usnout, a spát navždy?
Když projde kolem,
Černo v očích,
Smutek na tváři
A neklidná duše…
Náhlý pocit sevření.
To je on!
Život! Přišel ji trápit…
Už zbývá jenom snít.
Nebo že by v poslední chvíli láska pomohla?
The end is near…
Ne, jsme tam kde jsme byli…
The end is here!