Naše nordická rasa
NAŠE NORDICKÁ RASA
Richard Kelly Hoskins
Název originálu: OUR NORDIC RACE
Herman byl první, kdo sebral odvahu;
Znamení slunečního kruhu – poté Odin ukázal;
V záblescích blesků si pochvu dal stranou,
k pečeti Ragnaröku – nejslavnějšího boje.
Předmluva
Mnoho lidí se zamýšlí nad ,,rasovým problémem”, nad ,,mezirasovým manželstvím”, o kterém se píše v novinách nebo nad ,,násilným rasovým mícháním”, které se děje na školách a srovnává je k ,,záležitostem” ve vedlejším bloku domů. Někdo rovněž tyto věci spojuje s incidentem jako byl třeba – Pearl Harbor!1 Zde vzplála v plamenech celá americká námořní flotila a tisíce lidí zemřelo; třešňový květ Mikado explodoval v oblacích letadel, bomb a rozžhavených automatických zbraní.
Dnes se celý svět hemží nepokoji. Linie konfliktů se objevila již v době, kdy ochranný kruh naší západní civilizace přišel do kontaktu s útočnými a agresivními národy barevného světa.
Problém, který nastal, není samozřejmě jedině díky pocitům, je to především kritický problém, který bude rozřešen jedině chladnými postupy intelektu. To, co se dnes děje, se odehrálo již dříve. A právě znalostí chyb z dřívějška se vyhneme jisté destrukci v budoucnu.
Jak si naši předkové poradili s takovým problémem? Jak vypadá historie našich posledních kontaktů s barevnými lidmi? Co se stalo z Římem? Kdo byly Římané? Kdo jsme my?
1) Jako naprosté taktické a strategické překvapení zaútočilo v neděli 7. prosince r. 1941 ráno 360 letadel Nagumovy flotily na Oahu. Cílem bylo americké tichomořské loďstvo v Pearl Harboru a vojenské letiště na tomto ostrově. Z osmi bitevních lodí, které se v přístavu nacházely, byly tři potopeny, jedna převrácena a zbývající poškozeny. Tři lehké křižníky, tři torpédoborce a další lodi byly rovněž potopeny nebo vážně poškozeny. Na pevnině zůstalo z 231 letadel, seřazených na letišti, jen161 nepoškozeno či schopno opravy; z 250 letadel vojenského loďstva a námořní pěchoty zůstalo jen 54. Z důstojníků, vojáků a námořní pěchoty zahynulo 3000 mužů a 876 jich bylo zraněno. Ztráty armády byly 226 padlých a 396 zraněných. Tímto aktem se započala zdlouhavá válka v Pacifiku.
Nordik 2
My jsme Nordici 3 – původem ze severu! Z Norska, Dánska, severního Německa a Švédska. Z této malé části severní Evropy nastoupila naše rasa na cestu, po které se rozběhla na vzdálené hory a údolí, moře a oceány, a až do dnešního dne ji lze nalézt ve velkých i malých koloniích na různých částech země. Lidé z Virginie jsou hrdí na své anglosaské předky, stejně jako Angličané na Angly z Dánska, Sasové na staré Sasy z Německa, Anglosasové jsou kombinací dvou podkmenů, které se řadí ke své Nordické rase Norů, Vikingů, Švábů,Franků, Gótů, Vandalů nebo Rusů a mnoha dalších, kteří mají různá osobní jména, avšak značí tu samou Nordickou rasu se stejnými předky a vlastní domovinou. Rasově nenajdeme rozdíl mezi Američany či Angličany anglosaského původu, Dány či Němci anglosaskošvábského původu, Skoty či Iry vikingskokeltickonormanskosaského původu nebo Švédy a Jihoafričany či Australany různých Nordických původů. Pokud nebudeme brát v potaz naše řeči, tak nelze dělat rozdíly mezi tím jak vzhledově vypadáme, jelikož jsme v podstatě jako členové jedné rasové rodiny všichni stejní. Černé vlasy – hnědé oči, blond vlasy – šedé oči, ale povětšinou písčité vlasy a modré oči a ve srovnání k ostatním rasám – velká výška. Naše barva kůže a obličejové rysy jsou typicky naše vlastní a nemohou být zaměněny s ostatními rasami.4
Při pohledu na národnost našich předků jsme si všichni příbuzní náležejíc k Nordické rase!
2) Přesnějším termínem by mělo být bílý árijci či kavkazané. Pojem bílá árijská / kavkazská – označení pro jazykovou skupinu / rasa sdružuje pod sebe pět odlišných rasových skupin: Nordická rasa, Středozemní rasa, Dinárská rasa, Alpinská rasa a Východobaltická rasa. Rozdíly však dnes již nejsou patrné díky značnému promíchání těchto skupin. Pojem árijský, který pochází ze starého jazyka Indů a Peršanů značí ,,vznešenost nebo jedinečnou urozenost”. V sumerském jazyce zase označuje ,,dovýšenost nebo zářivost”. Dříve se mnohokrát stávalo, že se slovo árijský nahrazovalo nesprávně slovem Nordik. V této brožuře je tohoto pojmu rovněž částečně nesprávně použito, jelikož čistých Nordiků je již velmi málo. Název Nordik nebo árijec byl po II. Světové válce dosti značně zkomolen vítěznými velmocemi pro označení neonacistů nebo ,,vládnoucí rasy”. Toto je však lživé – pojem árijský nebo nordický nikdy neměl označovat Němce, ale pouze a jen příslušníky rasy. Nedovolme, aby nám spojenečtí učitelé a komunističtí pokrytci ještě dále lhali.
3) Nordická rasa – příslušník této rasy se vyznačuje výškou kolem 185 cm, dlouhou lebkou, úzkým obličejem, z profilu vystupujícím čelem v téměř 90° vertikálně, úzkými poddásněmi s nápadně zřetelným krajem brady, zádí hlavy vyčnívající daleko nad šíjí krku, úzkým nosem s vysokým hřbetem, hebkými nebo vlnitými světlými vlasy, hluboce položenými modrými nebo šedými oči, růžově bílou pletí.
4) Je důležité připomenout rozdíly mezi rasami. Zvláště mezi bílou a černou. Dr. Carlton Coon, světově uznávaná osobnost v oboru vývinu ras, napsal v knize Původ ras, že musí být každému připomenuto, že před příchodem Evropanů a Arabů neměli černoši střední a jižní Afriky žádný vyvinutý jazyk, žádnou matematiku ani písmo, neměli lodě s plachtami, neznali kolo zbraně mimo kopí a oštěpu. Neznali dokonce ani luk a šípy! Čelist a zuby černocha jsou mnohem bližší čelistem a zubům šimpanze než bílého člověka. Dr. Coon dále píše, že existují značné odlišnosti mezi mozkem černocha a bělocha. Říká, že čelní lalok přední části mozku je u černocha méně vyvinut než u bělocha. To má za následek, že schopnost černochů ve výkonu myšlení, plánování, komunikace a chování je mnohem menší než u býlích. Černoch je poněkud pozadu ve schopnosti společenského přizpůsobení se, vzdělávání a života ve světě práva a pořádku. I v hmotnosti mozku se lišší. Nejvyšší hmotnost má v průměru mozek kavkazské /nordické/ rasy, pak čínské, dále malajské a nejnižší hmotnost má mozek černochů a australských domorodců. I z těchto údajů vyplývá, že je zločin proti lidstvu záměrné míchání ras a národů, které má za následek veškerou kriminalitu s rasovým podtextem a útoky na bílé příslušníky národů. Oddělením ras není zločinem. Projevem zločinu je jejich míchání. Nemožnost přirozeného soužití je dána už jen přirozenými rozdíly mezi rasami.
Naše historie
Historie naší rasy je epický příběh, který vzrušuje srdce naší mládeže, která ho bude i nadále do budoucna zvětšovat. Bohužel v mnoha našich institucích se klade víc důraz na to, co se udělalo, než na to kdo to udělal. Podle současného dějepisu byl Charles Darwin Angličanem, Leonardo da Vince Italem, Thomas Jefferson Američanem, Fridrich Veliký Prusem, Gaius Julius Caesar Římanem a Alexander Veliký Řekem. Tyto historické údaje jsou sice pravdivé, ale ne zase tak docela. Samozřejmě je každý tento příklad triviální, pokud ho však nesrovnáme s nejmohutnější velkou pravdou – že tito hrdinové byli rasově příbuzní, produkty stejné rasy. V jejich žilách kolovala stejná krev, která koluje v našich žilách dodnes, krev Nordiků.
Zrození Nordických národů
Ve velmi raných časech odešli naši Nordičtí předkové ze severu do Malé Asie, na řecký poloostrov a na poloostrov italský. Po dobití nebo ovládnutí obyvatel těchto zemí založily Perské, řecké a Římské impérium. Tato velká impéria, která za své působnosti založili naši předkové, byla důležitá nejen rozsahem, který pomáhal chránit srdce národů a kde se mohli rodit a vyrůstat děti, ale i tím, že připravily atmosféru, v níž se největší poklad naší rasy mohl aplikovat v praktickém životě. Tímto jednoznačným pokladem, který je všude k vidění, není nic jiného než obyčejná každodenní myšlenka a originální nápad. S možností uplatnit své myšlenky stavěli naši předkové lodě, kanalizaci, zavodňovací kanály, chrámy, monumenty a akvadukty. Pochopili náboženství pokročilejšího druhu, lékařství a chirurgii, astronomii a navigaci, a zhostili se i jiných profesí, myšlenek, metod a věcí.
Pokud se skupina Nordiků usídlí na nějakém místě, zcela izolována od okolí, tak je prokázáno, že během několika generací vytvoří vzkvétající civilizaci. Jednou se stalo, že naši Nordičtí bratranci překročili hory severní Indie, kde zvítězili nad ostatními národy a stvořili skvělou indickou kulturu. Podobná věc se odehrála ve Španělsku, Francii, Německu, Anglii, Americe, Austrálii a Jižní Africe. Všude tam, kde přišla naše rasa, vyšly z jejích rukou nápady, úspěch a pokrok. Bohužel, ale je v této skvělé historii naší rasy jako následující konstantou zaznamenána i tragédie. Jak může takové Švédsko, Anglie a Německo, země s limitovaným přírodním bohatstvím, mít po více než dva tisíce let progresivní a aktivní kulturu a takové mocné národy jako byly národ Římský, Perský, Indický, Portugalský či Španělský, produkovaly kulturu pouze několik století a poté zhynuly; zhynuly a nikdy opět nepovstaly díky svému vlastnímu úsilí? Někteří historici tímto viní politiku, morálku, nezákonnost, cyklus, dluhy, a nebo navrhují jiná bezvýznamná řešení. Anglie, Německo, a Švédsko prošly za svou éru každou s těchto krizí bez toho, aby se jejich země a kultura přiblížila k pádu do hniloby a opuštění. Za vinu pádu Řecka a Říma se uvádí jejich morálka, hnilost nebo nákaza, ale je to úplně stejné jako když obviníte nezkroceného koně za to, že nezvítězil v Kentuckém derby, protože nedostal oves, nebo že byl málo rozcvičen či bylo špatné ovzduší. Tyto argumenty mohou mít svůj podíl, ale musí se uznat onen hlavní fakt, že nezkrocený kůň nemohl, nemůže a nezvítězí v Kentuckém derby proto, že je to kůň, který nebyl zkrocen. Člověk války, který šlechtí nezkrocené koně, není schopen vyprodukovat dalšího člověka války. Příležitosti se dalšími léty ztenčovali, jak se každá další generace snažila vyšlechtit další nezkrocené koně. Po Řecku a Římu pobíhala nejprve rasa lidu války a jako poslední zde bylo vidět jen šlechtitele nezkrocených koní. Muži, kteří byli řízení římskými orly a sloužili v řeckých falangách od zrodu ,,Zlatého věku “ byli z různých plemen – opravdu různé rasy – ze kterých v dobách úpadku Říma povstali nepřátelé celé země. Proto tyto země nebyly příliš dlouhou dobu Nordické. My jsme krví příbuzní se stvořiteli Řecka a Říma, avšak ne s plemeny, které se krmily na zbytcích těchto národů a zároveň s nimi vyhynuli. Jak se to mohlo stát? Ukazuje se, že vše sleduje konstantní vzor s několika menšími odlišnými detaily.
Řecko
Řecko zničil Alexandr Veliký. Se všemi svými bitvami a s celou svou slávou zničil Řecko mnohem více, než kterýkoli jiný člověk nebo skupina lidí té doby. Nějakým způsobem, pravděpodobně některým ze svých učitelů, se Alexandr nechal unést iluzí, že vše, co potřebuje k tomu, aby vytvořil ráj na zemi, je asimilace ne-Řeků s nordicko-řeckou kulturou. Tyto teorie zavedl do praxe tím, že ve všech zemích, které dobyl, stavěl chrámy a učitelská střediska. Stovky poražených pologramotných lidí poslal do Řecka, aby se zde cvičili jako učitelé, a tisíce dalších, aby zde pracovali jako otroci. Za pár let se v ruinách jeho přemrštěných chrámů potulovali šakali a tisíce otroků smíchané krve se stalo svobodnými ,,přiženilo” se k původnímu rodnému Řecku, čímž změnili Nordiky v něco zcela jiného. V záštitě svých dobrých záměrů Alexandr zradil a zničil svůj národ a svou rasu. To, co nevykonaly perské jiné armády, uskutečnil on. Může se zdát, že muž jeho inteligence a výcviku, mohl tušit, že zde déle již nebude moci žít Nordická kultura, která přežila svého stvořitele. Snad to může trvat stejně ještě po dvě, tři generace, nebo možná pět či šest generací, ale stejně vždycky přijde doba, kdy plevel zaroste ruiny a poloplemena přejdou a otočí se od sochařských sloupů, které jsou pouhými monumenty po zmizelých Nordicích.
Řím
Žádná armáda nezničila Řím. Nordický Řím se zničil sám dříve, než první nepřítel vstoupil do jeho bran. Nordický Řím dobyl sice svět, ale přitom i svět přivedl do Říma – jako otroky. Poloplemena Řeků, poloplemena Egypťanů, Asiaté, nějací Frankové a množství černochů z tradičních otrockých národů z Egypta – to všechno byly nové přírůstky k obyvatelstvu Říma. Řím se dokonale rozpustil v hrnci světa. V obou zemích, jak v Řecku tak i v Římu, se snažili uchovat svůj Nordický původ čistý, ale proti tomu se nahromadila touha nashromáždit levnou otrockou sílu. Tak Nordická kultura nepřežila svého stvořitele – jak Řecko tak i Řím, který se zhroutil tak, jak to bylo předurčeno jeho vlastními historiky a filozofy. Z těchto a jiných příkladů se opětovně vracíme k zákonům genetiky, které platí dnes stejně jako před 5.000 lety a které budou platit dalších 5.000 let. Jakmile se rasa, která produkuje nové myšlenky, zkříží s rasou, která jich produkuje málo nebo vůbec žádné, pak dochází ke vzniku neúspěšného plemene. Výsledná plemena, která srazila k zemi dědice Řecka a Říma, byly poměrně nezdárné. Naše Nordická rasa byla těmito plemeny zrazena a zničena, a to i díky svým vlastním obyvatelům, kteří se díky svým sobeckým úmyslům stali zrádci rasy.
Hermann (16 př. N. l. – 21 n.l.)
Za dob římského impéria bylo standardní politikou Říma verbovat své vojáky v jiných částech říše a posílat je na pozice posádek na opačné straně impéria. Řím plánoval dobýt území dnešního Německa a s velkou pravděpodobností zamýšlel poslat do posádek na toto území Asijské a Africké vojáky. Tyto zprávy ale nebyly přijaty Nordickými vojáky v římských službách. Jeden z nich, důstojník, jehož jméno znělo Hermann5, se rozhodl všemu tomu zabránit. Pod maskou úředního obchodníka přešel na druhou stranu řeky Rýn, kde vyburcoval lid tehdejšího Německa k tomu, aby vytvořil konfederaci k boji proti přicházející invazi. Po skončení všech příprav k výsadku se s velkým burácením vydala římská vojska cestou do pevnosti Německo (Germánie). Hermann a jeho válečníci již na ně čekali v Teutoburském lese. Věděli, jak mocná je síla římské armády, že její cesta povede přes tento les a že nejmožnější oslabení její moci je za jejího pochodu než v kterékoli jiné době. Obrovské lesy zvětšily naději na úspěch individuálního Nordického válečníka. Když Římané dorazili na vytoužené pozice, zatroubil Hermann na výzvu, při níž okamžitě dopadly bitevní sekery a meče na štíty nepřátel. Jedna z důležitých bitev naši historie začala. Její konec nastal až po třech dnech, kdy byly římské legie kompletně zničeny. César byl rozhrčen. Nordický svět byl ale potěšen. Kdyby Římané s úspěchem dobývali území a jejich asijské či africké vojska by byly posílány do vojenských posádek severských zemí, pak by bylo jen otázkou času, kdy bude naše rasa následovat své římské dobyvatele do víru míšení ras. Dnes vděčíme za svou existenci právě Hermannovi a jeho chrabrým mužům, kteří bojovali v hloubi Teutoburského lesa před devatenácti stoletími.
5) Hermann (Arminius) (18 př. n. l. – 19. n. l.) – germánský vojevůdce z kmene Cherusků. V mládí byl jako rukojmí odvlečen do Říma, kde se stal vojákem v římských legiích. Bojoval pod vedením Drusa a Tiberia a nakonec získal římské občanství. Posléze se vrátil svobodný do Germánie. Zde podnítil vzpouru proti Římu. V bitvě v Teutoburském lese roku 9 n. l. zcela zničil římskou armádu (tři římské legie) pod vedením Publia Quinctillia Varra. Po výhře se pokoušel získat vedoucí postavení mezi germánskými kmeny, avšak vše skončilo při sporech s markomanským králem Marobudem. Po neúspěšné tříleté válce s římskými vojsky pod vedením Gaia julia Caesara Germanica byl nakonec zavražděn vlastními vojáky.
Indie
Když naši Nordičtí příbuzní překonali horstvo severní Indie6, shledali sami sebe mezi domorodým obyvatelstvem, z něhož většina byla negroidního původu. Zprvu vedli svatou válku k jejich vyhubení, ale později zjistili, že jsou dobrými pracovníky a otroky, a proto je ušetřili pro svůj cíl. Nordická vrchnost a domorodci vystavěli významná města a chrámy, jako byl později i Tádž Mahál. Země byla obdělávána jako nikdy předtím. Byl to rovněž zlatý věk rozvoje filozofie, literatury a epické poezie. Avšak otrávená krev otroků se vmísila do krve vrchnosti. Velkému Nordiku Bráhmanovi hrozilo, že bude zničena jeho existence, a proto v zoufalství vytvořil kastovní systém7, kde Nordici byli na vrcholu a negroidní domorodci se spoustou kastovních plemen pod nimi. U současných indických vládců je předpoklad čisté Nordické krve Bráhmanské kasty, ale otrávená krev u nich již přiliž převážila, že se dá pochybovat o tom, zda by je jejich předkové uznali za své. Z Nordické Indie toho již moc nezbylo. Zhynula a nikdy již nepovstane s vlastním úsilím.
6) První Indoevropané přišli do Indie z Podkavkazí kolem roku 3000 př. n. l. a zde velice brzy vystavěli dosti vyspělá sídliště jako třeba Mohendžo-Daro a Harappa. Kolem roku 1500 př. n. l. přišli do Indie další Indoevropané – Arijů. Ti zavedli kastovní systém.
7) Nejvyšší kastou byli bráhmani (kněží). Níže se nacházeli tzv. kšatrijové (válečníci), dále pak vyjšjové (kupci a řemeslníci) a nejníže se nacházeli šůdrové a jejich podkasty Haridžanové a Pariové. Z bráhmanských neboli též hinduistických bohů byli nejvíce uctíváni bůh slunce Mitrah, bůh noci Varunah, bůh udržovatel Višnuh a bůh ničitel Šivah, bohyně Kálí a zvláště pak Brahma, který byl prohlášen za prazdroj a prapůvod všech věcí.
Velká ztracená rasa
Existují lidé, kteří si myslí, že může vyhynout celá rasa. Naše Nordická rasa má přece tolik členů, tak jak by bylo možné, aby vyhynula? Nesmysl! Studenti rasové historie však vědí, že zde existuje ještě jedna rasa, rasa ve vší úctě pokroková jako naše vlastní Nordická, která až na několik výjimečných příkladů již neexistuje. Historikové ji zvou Středozemní rasa8. Touto rasou byli Egypťané ,,zlatého egyptského věku”9. Součástí středozemí byla Fénicie a Kartágo. Navíc je velmi pravděpodobné, že Babyloňané rovněž patřili mezi tento velký lid. Starobylá a pokročilá kultura, kterou nalezli Řekové na Krétě10, byla rovněž dílem této rasy, která měla své kolonie ve Španělsku a pracovala i v cínových dolech v Anglii. Někteří archeologové tvrdí, že kdyby jste vzali kostru dnešního Angličana a srovnali ji s kostrou člena vymizelé Středozemní rasy, bylo by pro vás složité určit, jestli obývali každý jiné území. Měli tmavé vlasy a pravidelné rysy obličeje, ale lišili se od nás svými vzdálenými předky. Tato rasa vystavěla egyptské pyramidy, chrámy a zavlažovací kanály. Dala světu velké a pokročilé náboženství dávno před Kristem. Byli známí jako stavitelé lodí, řemeslníci, mořeplavci a hvězdoplavci. Co se však stalo s tímto starobylým světem? Je jasné, že podobná věc se nakonec stala spoustě národů naší Nordické rasy v nedávné minulosti. Je to stejný příběh o nezkroceném koni. Ve velmi časné době vysílali Středozemní Egypťané své badatele a obchodníky do vnitrozemí Afriky. Ti zde nacházeli zlato, drahé kameny, slonovinu a hlavně – otroky. Tito otroci byli posíláni po statisícových počtech do Egypta po celou řádku staletí, i přesto, že byl zákaz jejich dovozu do Egyptské země. Otroci právě zde ale ukázali, že jsou pramenem bohatství tohoto národa. Právě oni stavěli zavlažovací kanály, domy, chrámy, pyramidy, sloužili rovněž v armádě, a když získali svobodu byli pohřbíváni spolu s domorodými Egypťany. Uveďme nyní článek, který otiskli noviny Saturday Evening Post dne 27. dubna 1907 o tomto problému: ,,Díky dostatečné zvědavosti jsme zjistili, že tito časní Egypťané litovali zlých účinků na své rase, které vyprodukovalo míchání s černošskou krví. Je to zvláštní, když v tomto dvacátém století slyšíme zdaleka protest proti míšení, když si pomyslíme, jak se lidský druh změnil. Ale tak to pociťovali Egypťané: velký počet černošských žen, které se objevovaly v harémech boháčů a někdy i v chajdách obyčejných lidí, rychle oslabil čistotu rasy, stávalo se to i mezi nejvrchnějšími třídami národa. Tento nověvzniklý druh se začínal podobat černošským typům z ekvatoriální Afriky; řeč se deformovala navzdory této invazi a psaný charakter se brzy stal stejně tak zkažený jako řeč. Touha po umění opadla, technické schopnosti se staly horšími. Morální a intelektuální standarty klesly k zemi a masa lidí ukázala své známky úpadku zpět k barbarství.“11
,,Král Taharka, míšením zdegenerovaný, a jehož černošská krev je prozrazena v jeho tváři, byl řízen z trůnu Asyřany. “(Masperův Egypt, díl VI, str. 260)
Když se rasa, která produkuje originální nápady, začne jednou mísit s rasou, která jich produkuje málo nebo vůbec žádné, dosáhne se nakonec plemena, které je neschopné. Fénicie se sama takto zničila dávno před svým dítětem – Kartágem. Kartágo za jeho časů porazila hniloba dříve než ho vyhladil Nordický Řím. O pár let později se zbytky Středozemní rasy vynořily z izolace Arabské pouště, aby jako fanatičtí učenci Mohamedovi12 ovládli svět. Tito Arabští Středozemci Mohamedáni dali světu nádhernou architekturu, rytectví, písmo a učení ještě před tím, než se stačily smíchat s polygotním lidem na jimi zabraných územích a rozplynout se, přičemž opustili své nádherné monumenty. Příčinou bylo to, že i když mocná Středozemní rasa vystoupila na vrcholek civilizace, tak neobjevila, že civilizace nevytváří lid.
Jedině lidé, kteří přispívají velkou činností k novým nápadům mohou stvořit civilizaci, udržet ji a zdokonalit. Důležitým faktorem není civilizace, ale pouze a provždy jen lidé.
8) Středozemní rasa – příslušník této rasy se vyznačuje výškou okolo 165 cm, nezavalitou postavou s dlouhou lebkou. Její čelo ubíhá dozadu a více se zakulacuje než u Nordika. Záď hlavy vyčnívá přes šíji krku, ale ne tak ostře jako u Nordika. Úzká tvář s méně nápadným nosem s vysokým hřbetem. Vlasy jsou hebké, hladké nebo kudrnaté, hnědé či černé barvy. Oči hluboce položené mají hnědou barvu. Pleť je převážně nahnědlá.
9) Zlatý věk egyptské civilizace probíhal za vlády IV. dynastie faraónů (přibližně 2900 př. n. l. – 2750 př. n. l.), jejíž nejvýznamnější představitelé byli Chufu a Chafre.
10) Vysoce umělecká krétská kultura vyvstala ve 3. tis. př. n. l. na ostrově Kréta. Její vysokou úroveň do dneška připomínají mohutné paláce, zvláště pak labyrint krále Minose II. Roku 1400 př. n. l. nastává ale úpadek a kolem roku 1200 př. n. l. se Kréťané stěhují na pobřeží dnešní Sýrie.
11) Srovnejte Bible Svatá Ezdráž 9:12 ,,Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny! Neusilujte nikdy o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich! Jen tak budete pevni, budete užívat dobrých darů země a navěky ji podrobíte pro své syny.”
12) Zakladatel a prorok islámu. V 7. století položil základy budoucí velké říši Arabů. O jeho životě a učení pojednává Korán – hlavní kniha věřících. Arabové byli nakonec odraženi při svých výbojích do Evropy a celá říše se nakonec rozdrolila na množství státečků a kalifátů.
Otázka
Nyní se vraťme k původní otázce. Jak to, že Švédsko, Německo a Anglie mají stále po 2.000 letech mocnou a pokrokovou kulturu, zatímco jiné Nordické země jako byl Řím, Řecko, Indie, Portugalsko a Španělsko se v průběhu své slavné historie plné úspěchů zkazily a zhroutily ze svého místa na slunci? Odpověď je na první pohled jasná. Nordické Švédsko, Německo a Anglie jsou stále Nordické země, zatímco tyto ostatní země již ne. Nordici jsou na vzestupu, ale poloplemena upadají. Žádná kultura nezachrání stvořitele této kultury.
Středozemní region
Když padl Řím, tak existovala po řadu století dál Východořímská13 říše neboli Konstantinopol, která využívala silnou přírodní obrannou polohu v srdci starořecké domoviny a zaměstnávala Nordické válečníky ve svých válkách. Jedním z těchto největších Nordických válečníků byl Harald Hardrad, který podle Snorri Sturlusona (slavný islandský politik a historik, který zemřel v roce 1241) opustil svou domovinu v severní Evropě a začal válčit v Rusku. Sága Heimskringla vypráví:
,,Králův ostrý meč se skví čistotou a jasem, připraven k boji v cizí zemi:
Naši krkavci skřehotají z plného hrdla, vlk vyje ze vzdáleného kopce.
Náš statečný král odchází do Ruska – statečnějšího již na zemi není:
Jeho ostrý meč dosáhne na zemi mnoha hostin pro vlka a krkavce.”
Po velkých vítězstvích v Rusku byl Harald zaměstnán Konstantinipolci, aby vybojoval zpět území starořímského impéria. Pro Konstantinopol vybojoval Harald během mnoha válek spoustu bitev a získal množství měst. Sága dále vypráví o záboru Svaté Země:
,,Vrátil se, válečník smělý a udatný.
Jeruzalém, Svatý hrob a vnitrozemí přivedl pod řecké velení;
a terorem svého jména se zem dostala pod jeho moc,
nikdy nepotřeboval marnit ohněm a mečem, aby dostal poslušnosti ke svému jménu.”
Poté se Harald vrátil zpět domů jako mimořádně bohatý muž a další Nordičtí velitelé a jejich muži šli bránit Konstantinopol. Tento vztah fungoval až do té doby, dokud byl platebně dodržován, ale když to skončilo, tak musela spousta občanů této říše bránit zemi sama a brzy se skácela celá Konstantinopol na zem jako uschlý suchý strom. Trosky Říma byly řízeny Konstantinopolci, bratři Normanů, Mohamedány z okolí středozemního moře a dokonce i na čas Asiaty. Když se situace uklidnila, měla Itálie několik vůdců, kteří neustále mezi sebou bojovali o svrchovanost. Nordičtí Normané, bratři Normanů, kteří v roce 1066 obsadili14 Anglii, dobyli a ovládli jižní Itálii a Sicílii. Většina z této Nordické vrchnosti byla nakonec vyhubena svými otroky. Nordičtí Lombarďané dobyli a ovládli severní Itálii. O spoustě z nich můžeme slyšet až do dnešních dnů. Nejslavnější z nich byl Lombarďan Kryštof Kolumbus, velký a slavný mořeplavec, který se plavil pod španělskou vlajkou. Stewart Chamberlain ve své knize Foundations of the Nineteenth Century ukazuje, jak Nordická krev Lombarďanů a Normanů dala Itálii věhlas mezi evropskými národy během dob renesance. Madison Grant tvrdí, že Lombarďané dali světu Danta, Michelangela, Leonarda da Vinci a spoustu dalších, a že prakticky to nejlepší z renesance bylo Nordického původu. Dnes je však již Itálie mnohořadový národ. Většina vědců, politiků a armádních důstojníků pochází ze severní Itálie nebo Nordické aristokracie celého národa. Většina obyvatel jižní Itálie a Sicílie jsou míšenci. Zatímco armádní divize jižní Itálie byly potupeny na válečných polích druhé světové války, severní alpské divize bojovaly výborně a ve vojenských kruzích byly vysoce hodnoceny. Na jihu Itálie a na Sicílii žijí lidé několika skupin – Nordici, Asiaté, černoši, starobylý středozemci a kříženci – lidé s výrazně zločinnými sklony, kteří jsou trnem v oku obyvatelstvu severní Itálie Nordiků, kteří z těchto míst raději odcházejí.
13) Východořímská neboli byzantská říše existovala od roku 395 do 29. 5. 1453, kdy byla zničena tureckou invazí pod vedením Muhammada II. Do Evropy. Při obraně Konstantinopole zahynul i její poslední císař Konstantin XI.
14) 14. října 1066 bitvou u Hastingsu vybojoval pro sebe anglickou královskou korunu normanský vévoda William zvaný Dobyvatel.
Francie
Řeč o Francii je řeč o Napoleonu Bonaparte15, malebném císaři narozeném v korsické aristokratické Nordické rodině – o člověku, který zničil Francii, zatímco dobýval svět. Odedávna byli obyvatelstvem Francie Nordici. Od pádu římského impéria, kdy se armády Nordických válečníků přehnaly krajem a vymetly pár římských občanů. Kteří zde sídlili, až po dny Napoleona byla Francie jednou z citadel kultury našeho Nordického světa. Poté, co však Napoleon ve svých válkách doslova vyvraždil miliony Francouzů a nakonec byl poražen, začala nově nastolená vláda otevírat zeširoka brány imigrantům z národů v jižní Evropě, aby ,,doplnila” stavy vyčerpané populace. Každé plemeno se sladkými vidinami se valilo do země a dnes je výsledkem to, že v jistých částech Francie je velice obtížné najít Francouze s francouzským jménem a mnohem horší najít ho s Nordickými francouzskými předky. Zajisté, že ve Francii jsou provincie, kde je Nordické plemeno stále dominantní, ale není bohužel konáno žádné úsilí k tomu, aby se uchovala alespoň tato ,,poslední naděje Francie”. Když to spojíme s faktem, že do země přichází stále více afrických černochů a otrava krve dosahuje pokročilého stádia, již se nedosáhne možného bodu návratu. Nordická Francie se pustila svým směrem. Musíme děkovat za to, že mnoho Francouzů, kteří emigrovali do Ameriky tak udělalo předtím, než se spustilo Napoleonovo tornádo znečišťování.
15) Napoleon Bonaparte (1769 – 1821) se po Francouzské revoluci stal konsulem a posléze diktátorem a císařem. Vedl převážně výbojné války a jeho cílem bylo získat Francii celou Evropu. Nakonec byl sražen na kolena 18. 6. 1815 v bitvě u Waterloo.
Komentáře
Přehled komentářů
Привет https://apple.com
Привет
(valerastar4185734, 24. 4. 2021 5:33)