Olomoucký sraz
V sobotu ráno jsem nastoupila na autobus v Brně a netrpělivě jsem čekala na odjezd. Nejen že jel hrozně pomalu, ale ještě k tomu sebou strašně házel, takže se tam nedalo ani spát. První zastávka a autobus nabral tříminutové zpoždění. Do Prostějova přijel ale s předstihem. Jak to? Nastoupil Jelen a vytáhl foťák. Musel zdokumentovat autobus i autobusové nádraží v Olomouci. Po prohlédnutí několika (dvou) zastávek jsme se konečně vydali na cestu přes Olomouc k DDM.
Šli jsme pěšky. U budovy zavolal Jelen Katleen, ať nám jdou otevřít, ostatní ale čekali na nádraží na Sevilu, která měla zpoždění (Jelen se zachechtal). Abych viděla všechny krásy města, tak jsme šli k nádraží nějakou oklikou, kde moc krás nebylo. Jelen ještě stačil poradit lidem v autě, kudy mají jet (vytáhl svůj mobil s tramvajovými zastávkami). Nádražní budova. Vešli jsme dovnitř a jakmile Jelen spatřil ostatní, skryl se za sloupem. Aby oddálil setkání, šel si koupit noviny, které stejně nepřečetl.
V hloučku stálo několik lidí - Narion (Tuty fruty), Alex, Sevila, Thomas, Katleen, Dajána a Bratr. Bylo nás devět. Ještě měla přijet Samantha, o které se nic nevědělo a nikdo ji neznal. Thomas s Dajánou tedy obcházeli celé nádraží s cedulí a Samanthu hledali. Ani jedna z malých slečen n nádraží to nebyla. Naštěstí mělo nádraží internet, tak jsme se dozvěděli, že je nemocná. Po zakoupení celodenní jízdenky jsme tramvají dojeli k DDM. V místnosti, kde jsme měli jednu noc přebývat bylo spousta postelí, největší pozornost vzbudila palanda složená asi z šesti. Narion mi ukázal skvělou kolu za 4,50. Zanedlouho byl čas jít opět na nádraží (opět to mělo zpoždění) pro Pražáky.
Čekali jsme, čekali až nakonec dorazili - Kate, Eluhejnsi, Wilkus, Eugene, Mars, Kučíř a Lucka. Bylo nás šestnáct. Největší sraz v historii ŽvB. Vrátili jsme se do DDM, ale někdo měl už hlad, tak jsme šli do středu Olomouce (heh, nevím, jestli to byl střed), kde bylo navštíveno rychlé občerstvení. Jelen vytáhl svůj míček a s Thomasem hráli „kopanou“, asi tak tři minuty. Wilkusovy děti a Jelen měli hlad, ale chtěli jíst něco lepšího, tak šli napřed do nějaké české jídelny. Sešli jsme se na náměstí, měli v ruce jídlo z McDonalda. Prohlédli jsme si nějaký model města a pak jsme (myslím) jeli k nádraží a autobusem do ZOO. V Zoo bylo spousta zvířátek, ale věž byla zavřená. Nestihli jsme to projít všechno, protože jsme museli do rezervované restaurace. Cestou zpátky byl autobus absolutně plný a ještě jsme stáli. Pekelně mě bolely nohy. Nastal čas na jízdu výtahem do 18. patra nejvyšší výškové budovy Olomouce. Opravdu zážitek.
Do restaurace jsme dorazili s půlhodinovým zpožděním, ale obrovský stůl, pohodlná sedadla a výhled na město byly okouzlující. Jedli jsme a pili jsme, Narion mě rozesmíval a řeč se točila většinou kolem Života v Bradavicích, ať už to byly zážitky ze hry, plánování do budoucna nebo výměny názorů. Dozvěděla jsem se zase spousta nových a zajímavých věcí (nejvíc mě pobavil Alex a Sevila, to až se Amanda dozví…:D), viděla jsem fotky na občankách a s Jelenem navštívila několikrát místní záchody. Jako první musela odjet Dajána s Bratrem, zpět domů.
Po dalším dlouhém povídání jsme sjeli zase 18 pater dolů a počkali pár minut před fontánou, která začala hrát a tancovat. Kate a Thomasovi se voda strašně líbila, tak se tam hned chtěli namočit. Šli jsme se podívat k místnímu Dómu, kde jsme se vyfotili (na fotce je nás vidět půlka, ale hlavně že je tam katedrála). Žádná tramvaj ale nejela už zpět, tak jsme se rozloučili s Jelenem, který jel domů s Kučířem a Luckou, kteří nás opustili už dřív. Hledali jsme něco, kde bychom si mohli ještě na chvíli sednout, našli jsme kašnu s padesátníky a pak podzemní hospodu, která měla otevřeno do jedné hodiny ranní. Skoro všichni jsme pili Kofolu. Hráli jsme hru Stupido. Někomu trvalo docela dlouho, než ji pochopil, někdo možná nepochopil vůbec. Já jsem jí docela chápala, ale jen díky tomu, že jsem ji hrála už dříve. Paní číšnice nás pak vyhodila, že zavírají. Cestou zpět na ubytovnu jsme hráli „Hádej, kdo jsem“, nebo tak něco, všichni si mysleli postavy z Harryho Pottera, občas to bylo ale dost zapeklité. Nikomu se nechtělo moc spát (nebo chtělo, ale nechtělo), tak jsme si v postelích povídali, ale jakmile se zhaslo, tak jsme usnula.
Ráno jsem se vzbudila zvukem něčího budíku, povídáním nějakých lidí a Narionovým smíchem. Všichni vstali celkem brzo. Katleen mi dala dobré jídlo a všichni jsme přemýšleli, co budeme dělat. Nikoho nic nenapadlo. Poté nás paní správcová vyhodila, tak jsme v rychlosti svlékli povlečení a vyšli ven, kde jsme hráli skvělou hru - stáli jsme v kroužku a strkali do sebe. Padl návrh na čajovnu nebo něco podobného, ale byla zavřená, tak jsme skončili v cukrárně Maruška u dvou stolků.
Po několika telefonech a zprávách dorazil Jelen s Kučířem a Luckou. Řeč se u našeho stolku od vtipů přes zákusky stočila opět na hru ale Jelenovi nefungoval Ufon. Thomas dokonce nešel do tanečních. Kučíř s Luckou se rozloučili a odjeli a my ostatní po delší době odešli do pizzerie, kde jsme díky studentským kartám měli 8 pizz za cenu čtyř.
Byl čas jít směrem k nádraží a koupit lístky, ale zbyl čas na návštěvu výtahu. Vyjeli jsme do 18. patra a čekali na ostatní, kteří se nevešli do výtahu, ale ti dlouho nejeli, proto jsme si dali závody v běhu ze schodů - Narion, El, já a Thomas na jedné straně a Wilkus, Izák a ehm, nevim kdo…na straně druhé. Protože do mě Thomas strkal a popoháněl nás, tak jsme se všichni celou cestu dolů smáli, ale dorazili jako první. Osmnáctipatrový běh dolů je opravdu zábava. Mezitím pro nás nahoru jely Kat a Kate, tak jsme zase čekali na ně.
Ještě jsme se znovu podívali na tančící fontánu, zahráli strkací hru a šli k nádraží. Automat na nápoje odolal náporu některých nejmenovaných a nevydal ani korunu, ani pití. Byl čas jít k vlaku do Prahy. Rozloučili jsme se se Sevilou, Thomasem a Narionem a nasedli do vlaku. Sevila nasedla do svého a Narion také odešel, když náš vlak dlouho neodjížděl, tak musel jít i Thomas. Nabrali jsme zpoždění už v Olomouci, ale cesta proběhla klidně. Kreslila jsem si.
V Pardubicích vystoupilo mnoho lidí, mezi nimi i Kat s Alexem, opět nás bylo méně, už jsme se vešli do dvou čtyřsedadel a jedno sedadlo ještě zbylo. Já seděla na skvělém dvousedadle, které vypadalo, že se každou chvílí sesune k zemi. Nesesulo. Narion mě průběžnými esemeskami informoval o dění na fóru i o lidech na icq. Dajána umístila na forum fotku hledání Samanthy, ale Jelenův Ufon pracoval pomalu a nestihli jsme se podívat. V Praze na Hlavním nádraží jsme vystoupili. Kate odešla na jednu stranu metra, El s Jelenem zůstali na nádraží a Mars, Eugene a Wilkus jeli se mnou na Florenc, kde jsem se od nich odpojila.
Domů jsem dorazila plná dojmů, zážitků a vzpomínek z tohoto velkolepého krásného dvoudenního Olomouckého srazu. Třeba nás bude příště ještě víc. Jsem ráda, že jsem mohla poznat tolik lidí. A pak ať doma říkají, že jsou na internetu jen úchylové…
Hádejte, kdo to je?
Další postavy k hádání...(Jelenova poznávací soutěž)
Amandiny myšlenky
Amandiny sny (Amanda skáče)
Ze života v Bradavicích
Náhledy fotografií ze složky Olomoucký sraz 3.-4.11.2007
Komentáře
Přehled komentářů
jo super sraz, akorat ty obrazky škoda že sou maly, kdyžtak je dej do fotogalerie, poznal sem tam Jelena a Marse (jestli tam je Mars) :D
Sraz
(Alex F., 5. 11. 2007 14:21)Moc pěknej sraz, škoda že utekl tak rychle, člověk se ani nerozkoukal a už si frčel vlakem domu (na cestě zpět sem měl pak jen 35 minut spoždění =). Doufám že se příště sejdem ve stejně hojnym počtu.
Re:
(Jelen, 5. 11. 2007 10:49)
Moc pěkné shrnutí! Sraz bych milerád prodloužil. Jen nevím, jestli počasí tomu dodalo správnou, nebo naopak pochmurnou atmosféru.
PS: Škoda jen, že jsi prozradila, kdo je na těch kresbách, chtěl jsem udělat poznávací soutěž.
jmeno, ted pišu nadpis a text
(Narion, 5. 11. 2007 16:06)