Motokochání

Jelikož jsme se sešli jen dva, na nikoho se nečekalo a vyrazili jsme směr Mladá Vožice a dále na Chýňovské jeskyně, které byly před pár týdny ještě v rekonstrukci. Chvilka čekání na začátek prohlídky – využito ke sváčo-obědu a šlo se do útrob planety Země.

Tedy řeknu Vám, stálo to za to: 4 patra pod zem, do hloubky cca 50m, kvalitní příjemná průvodkyně, která zřejmě i těm horninám a kamenům rozuměla, občas jsme se prosmýkali průlezy, kde by ti „prostorově výraznější„ měli potíže (my ne, jasně , jsme štíhlouši), vyslechli jsme výklad o objevení jeskyně v 1863, 1868 turisticky první zpřístupněná jeskyně, dodnes zachována původní kamenná schodiště, vyniká barevností stěn a stropů, kde bílé, žluté a hnědé polohy mramorů střídají tmavé vrstvy amfibolitů, 5té podzemní podlaží celé zatopené, do 4tého je na jednom místě voda přírodně vytlačena. Viděli jsem různá horninová oka, dráčka (já Všudevlezka jsem tam za rohem za kamenem zahlédla i přesnídávku a máslo – asi podzemní trpaslíci - prý říkal důlní zeměměřič). V prostorách mimo návštěvní okruh probíhá speleologický a speleopotápěčský průzkum. Prostě zajímavé – doporučuji. Jeskyně leží 13 km západně od Pacova směr Tábor. Fotografovat lze. A důležité – při teplém počasí se tam pěkně ochladíte.

Posíláme SMS itinerář Hladíkům, kteří jsou stále zaneprázdněni a z většiny akcí buď dříve odjíždí, nebo později přijíždí.

Pak hurá dál přes Chýňov, Surovec do Krátošic, kde jsme měli v plánu – jak jinak – rozhlednu (bez té by to ani nebyl správný výlet). Pěkná, co víc říci – rozhledy do kraje, ani se nekývala, asi to stavěla dobrá parta. Poté jsem chtěla prozkoumat polní cestu, ale bylo zamítnuto - parťák neměl sebou endůro . Hmmm, tak nic, zábava nebude, nové botky vyzkouším jindy.

Pádíme kocháním přes Fučely, Soběslav na Záluží, kde je dle netu k nahlédnutí kovárna. Ještě než stavíme, přijíždějí Hladíci a jsme všichni. Důležitější něž prohlídka kovárny bylo naplnit žaludky (moje sváča už bratrským dělení „padla za vlast“ a JiB žádnou pořádnou neměl), tak jsme vysondovali od majitele kovárny toustík a chlápci na návsi, kteří se probírali z čarodějnického TRO (Trudné Ráno Opilcovo) někde vyštrachali a nám nabídli domácí klobásky – jedna báseň. Hlad a žízen nakojené, vydáváme se na prohlídku kovárny. Přímo na návsi, dříve coby autobusová zastávka, stojí charakteristická kovárna datovaná rokem 1899, se zařízením a nářadím. Též interiér domu s blatskou světnicí ( vyšívaný kroj - to musela být dřina) a černou kuchyní. Loutkářská dílna, expozice starých loutek (viděli jsme některé Broučky, kteří si zahráli ve filmu) a betlém. Fotografovat lze. A pozor – mají nízká futra – praštila jsem se do hlavy. Obec Záluží , 3 km od Tábora, je vesnickou památkovou rezervací.

Poté pokračujeme přes Dráchov, Hodětín, Týn n.Vltavou k Temelínu - informačnímu centru, ale ouvej, přijeli jsme o pár minutek později a zavřeno, No neva, aspoň oddychneme a poklábosíme – mít tak skupinový interkom, mohli bychom po cestě spolu klábosit, takhle se já tedy někdy trochu nudím a pak se pod helmou snažím o zpěv a v nejhorším případě i o tanec – tedy náznaky v rámci možnosti jedoucí motorky. U Temelína provedeno vrcholové skupinové foto a pomalu se vracíme k domovům, všude na turisticky zajímavých místech po 17 hod již zavřeno, tedy přes Týn, Bernatice, Milevsko – dočerpání paliva (aby nás ty naše holky dál vezly) přes Petrovice, Krásnou Horu na Kamýk, kde stavíme u přehrady na posledních pár slov, dojedení zbytků drobků ze svačin a trochu těch slov, která jsou mezi lidmi nutná a někdy i příjemná Ještě stále svítilo slunce, vypadalo to, že se nikomu moc nechce domů, tak klábosíme o dovolených a o všem možném co přináší život a po chvíli se rozloučíme a nakonec vyrážíme směr Praha přes Drevníky, Prostřední Lhotu, Štěchovice a na Zbraslavi opouštím náš malý peleton, mávám na pozdrav rozloučení a za Radotínem na Jižní spojce tomu dávám „plný kotlík“, ale ve 150 se bojím a víc nezkouším, za chvilku jsem doma a ověřuji SMS, jestli všichni dojeli do svých bydlíků OK.

Co na závěr - pěkný 1. máj, louky a pole voněly – prima doba na poježdění a pokoukání. Jako vždy, díky všem za účast a příjemnou společnost, JiBovi za vedení a těším se na někdy příště (jen ty pneugumy už musím vyměnit, zadní už v zatáčkách někdy chce klouzat, nebo co).

Eva