Motokochání

Sraz pražáků a ostatních z okolních končin byl v Nehvizdech (jasně, že jsem na okruhu Phou zabloudila) a pak hurá po okreskách na Seč ke Kapitánovi.Dorazili jsme ,ani jsme se pořádně nestihli přivítat a první skupina vyrazila na zámek Žleby a do Kutné Hory. My zabáglovali, popili kávu a vyjeli na vyjížďku.

První zastávka byla u přehrady Pařížov, kde nás hrázný pustil za plot kouknout přímo na hráz. 
http://web.quick.cz/reg_doubrava/prehrada_parizov_p.htm

  Dále přes Třemošnici k zřícenině hradu Lichnice, kde jsme obdrželi i zajímavý výklad. http://www.pruvodce.com/lichnice/.

Nakouknutí k legendám:

Podzemí hradu Lichnice je protkáno podzemními chodbami.Vstupy do nich jsou sice dochované, samotné chodby jsou však z části zasypané, nebo zatopené, z části neznámé. Kdysi prý vedla chodba dolů, až na úpatí Železných hor směrem k Čáslavi. Zde má být ukryt poklad hlídaný černým psem.

Pak do Heřmanova městce na obídek, ale - dlouhé čekání nemám ráda,tak jen koblihu a mléko, hlad je zahnán. Někteří se nabaštili, podle zpráv byli moc spokojení. Následovala rozhledna Barborka http://www.rozhledny.com/objekt.php?id_objektu=176 Horní Raškovice – Svinčany, pak rozhledna Boika http://www.rozhledny.com/objekt.php?id_objektu=174, kde jsem si pro obveselení ostatních pokusně učila zvedat motorku a dále přes Trhovou Kamenici a Horní Bradlo na základnu Kapitán. Uložíme motorky do garáže, usedáme ke kávě a to se již vrací první skupina a objevují se známé postavičky – za všech okolností elegán JVK, Ivoš ve svém nerozlučném nátělníku, Jirka Eben s novou mašinou a další a další. Mně mnoho neznámých tváří. Vypadali spokojeně a chodili prý Kutnohorským podzemím, kde se větší postavy měli problém protáhnout. Po chvíli se loučí Hladíkovi a vrací se k domovu, my čekáme na véču a klábosíme. Zblajzli jsme řízek , vyslechli návrhy na vyjížďky v létě a usedáme za shrnovací dveře do oddělené místnosti k prohlížení fotek Jindry Belšana z cesty po Iránu. Tedy Jindro - klobouk dolů. Vydat se sám na několik týdnů do těchto krajů, tak mnoho odlišné kultury , mezi jedovaté potvory , kde na cedulích je písmo „rozsypaného čaje“ , to chce odvahu. Sledovala jsem s otevřenou pusou a v noci se mi zdálo , že jsem jen zahalená černá kuželka, co-by pomocný personál pro muže . Brrr. No nic, ještě že jsme středoevropané.

Já se vyspala prímově, o pár pokojů dál si někdo stěžoval na chrápání.

Ráno na sníďu, pravda, ještě jsem stihla kouknout k vodě - jsme přeci u Sečské přehrady, pohoupat se na houpačce a už postupně jednotlivci či skupinky odjíždějí.

My , kteří se vracíme stejným směrem na západ a chceme i dnešní den věnovat motorce a nečekají nás žádné povinnosti, taky vyrážíme a jedeme přes Horní Bradlo, Trhovou kamenici na rozhlednu Zuberský vrch, kde čekáme na otevření, ale ejhle-po vyhledání starosty se dozvídáme , že je otevřeno až od května. Máme s prohlídkou smůlu, ale nevadí, stejně by se zas nahoře kývala a mě se by se dělalo špatně. Jak tak čekáme, tlacháme o všem a o ničem, pozoruji na své motorce motor od oleje..Hmm…nějaký problém. No nic, jedeme dál na skanzen Veselý kopec http://www.rodinnevylety.cz/vylety/skanzen-vesely-kopec Odděluje se Ranža, který to tu má už zmáklé. My procházíme vyhlídkovou trasou, jednotlivé domečky otevřeny nejsou, ale i jen prohlídka zvenčí stojí za to . Doporučuji. Velmi poučné. Stejně to ti předci měli vše vymakané. Obdivuji jejich um. Jdeme zde na oběd, u mne príma jelení gulášek, zmzka , setkáváme se s Buchtovými, kteří také chtějí vidět skanzen a tlacháme v poklidu u stolu.Odděluje se Radek, ostatní sedají na mašiny a vracíme se po trase Chotěboř, Havlíčkův Brod, Světlou a Ledeč nad Sázavou přes bezva objížďku po skoro lesní cestě. My na vysokých velbloudech jsme si užívali, ale cestovní parník měl plné ruce práce. U nádrže Želivka dáváme přestávku a kukandu a znovu tlachání, prima. Potom Keblov,Trhový Štěpánov, Vlašim, Divišov, Mirek s Prokopem to směřují k dálnici, aby stihli večerníček, mají to přeci jen do Mostu dost daleko. Nějakým zoufalců, kterým došel benzin, poskytujeme hadičku na přečerpání ( to jim tedy nezávidím), JiB míří po okreskách do své rodné sluje a my s Jindrou jinou cestou na Prahu, kde se na okruhu rozdělujeme a každý už sám domů.

Zbývá jen poděkovat Jirkovi JVK za uspořádání, Jindrovi za bezva výklad ke své zajímavé cestě a JiBovi za vedení naší projížďky.

Tedy zas někdy příště na shledanou

Eva z Uň