Motokochání

Malý posun časem, asi tak sedmdesát let vzad. Za hranicemi tehdejšího Československa se začal opět probouzet a stavět na nohy pangermanismus, hnací motor staletého tlaku německých státních útvarů směrem na východ, neboli Drang nach Osten. Tentokráte měl podobu značně nebezpečnou, Hitlerova Třetí říše to koneckonců o pár let později hrůzně dokázala. Velení čs. armády jako hráz zvolilo koncepci strategické obrany, opřené o přirozené překážky. Těmi byly pro tehdejší vojska poměrně neprostupné pohraniční hory. Místa, kudy by bylo možné uskutečnit útok do hloubi našeho území, pak měla být chráněna soustavou opevnění od lehkých pěchotních bunkrů až po mohutné dělostřelecké pevnosti, mající svůj vzor ve francouzské Maginotově linii na hranici s Německem. V roce 1934 byl schválen plán výstavby, a ihned se začalo s projektováním a stavbou. Mnichovská krize na podzim roku 1938 pak učinila rázný a neočekávaný konec této monstrózní akce. To, co bylo rozestavěno či dostavěno, se stalo předmětem zájmu a zkoušek německých vojáků, a na konci války leckde posloužilo v „obráceném gardu“ při finálním ústupu kdysi všemocné wehrmacht. Po válce se v armádě utajoval i počet kamen a lopatek na uhlí, a tak zůstala nepřístupná i tato betonová monstra. Naštěstí se jich v poslední době ujaly různé skupinky fandů a nadšenců, takže se jich mnoho může stát zajímavým cílem výletů.

Jednou z nejlépe zachovalých, i když nikdy nedokončených, dělostřeleckých tvrzí, je ta, která z jižního svahu měla ovládat přístupy z tehdejšího pruského Slezska přes Náchod do východočeských nížin. Podle nejbližší obce se jí říká Dobrošov. Příjezd k ní je nejjednodušší z Náchoda, odkud již směrníky ukážou cestu. Náchod, severovýchodně od Hradce Králové, najde snad každý. Pro milovníky zapadlých a křivolakých silniček doporučím v Novém Městě nad Metují sledovat směrovku na Peklo. Čeká na Vás šest kilometrů podél Metuje, které stojí za to. Pak už nezbyde než sledovat turistickou značku a cyklostezku směr Lipí, odkud už vede normální silnice do Dobrošova. Asi půl kilometru nad ním je v sedle parkoviště, kde halt je nutno mašinu ponechat a zbylé tři stovky metrů prostě ujít po svých (nestylové na motorkáře, leč co nadělámeJ).

Vstupní areál nabízí kromě nutného zázemí a občerstvení i malou expozici věnovanou zdejší pevnosti. Po krátkém výkladu následuje samostatná prohlídka. Ta začne v dělostřeleckém srubu „Zelený“, kde měly být umístěny hlavní zbraně, dvě 100 mm houfnice. Ty zde ve skutečnosti nikdy nebyly umístěny, u výstřelných kanálů jsou umístěny pouhé makety, použité při natáčení Dnů zrady. Ale představu dají. Poté následuje sestup výtahovou šachtou po 175 mokrých a kluzkých schodech. Pokračování trasy vede vlastním podzemím, kde jsou vyrubány a skoro dokončeny obří sály, kde mělo být ubytováno několik set vojáků posádky, kde měly být muniční sklady, zásobárny, prádelna, nemocnice, umývárny, prostě vše, co bylo třeba. Hlavními chodbami dokonce vedla úzkokolejka pro dopravu veškerých nákladů. Přístupné jsou všechny vybetonované či důlními výztužemi zabezpečené prostory, ty, které jsou jen hrubě vyrubané, jsou pouze k nahlédnutí. Celá trasa několik desítek metrů pod povrchem měří necelý kilometr a končí u výtahové šachty vedoucí zpátky na povrch, na střechu pozorovacího srubu „Můstek“, kde prohlídková trasa končí. Jestliže dole bylo chladněji, po výstupu po 262 schodech bude určitě každému teplo, navíc možná i vlhkoJ. Na závěr si lze ještě prohlédnout v okolí různé typy pevnostních objektů, ke kterým vedou dvě naučné stezky. Celkem je nutno si na prohlídku rezervovat tak tři hodiny.

Pro vejletík se přímo nabízí přilehlé pohraničí. Severovýchodně od Náchoda se nacházející Broumovsko se svými pískovcovými skalními oblastmi je dostatečně známo, já nabízím ne až tak atraktivitou oplývající putování na jihovýchod, podél hlavního hřebene Orlických hor a takřka na dosah česko-polské hranice. Z parkoviště u pevnosti vede silnička liduprázdnými lesy a loukami přes Českou Čermnou do Olešnice v Orlických horách. Odtud vede dál pohodová cesta přes Sedloňov až do jednoho z orlických středisek, Deštného. V zimě nabité centrum je mimo sezónu klidná obec, kde je možno nalézt vše co je třeba pro Vás i mašinu. Další cesta vede několikakilometrovým stoupáním a mnoha vracečkami po kupodivu velmi dobré silnici až do sedla Šerlichu. Zde je možné nechat mašinu a navštívit pár set metrů vzdálenou Masarykovu chatu, typickou horskou boudu vyhlášenou jednak krásnou polohou, jednak i dobrou baštou. Silnice „311“ pozvolna klesne a pokračuje dál širokým údolím Divoké Orlice, která v dlouhém úseku tvoří státní hranici. Nepotkáte tu nejen auto, ale skoro ani živáčka, pouze koldokola rozhozené samoty naznačují přítomnost člověka. Další zastávku doporučuji v tzv. Zemské bráně, poblíž mostu, kde Divoká Orlice definitivně vstoupí na české území. Návrat je možný přes Mladkov a přehradní nádrž Pastviny, kde lze odbočit na Klášterec a Rokytnici v Orlických horách. Po druhé, jižní straně hlavního hřebene je možný návrat do Deštného, kde výlet končí. Na závěr něco informací: pevnost Dobrošov je otevřena od dubna do října, v hlavní sezóně do šesti večer, mimo pouze do čtyř. Poslední prohlídka začíná hodinu před koncem. Zavíracím dnem je jak je u muzeí zvykem pondělek.

J

http://rmn.wz.cz/dobrosov/dobrosov.html

http://www.pevnost-dobrosov.kvalitne.cz/