V týdnu před vyjížďkou šly po netu info o brzkém ukončení muzejního železničního provozu na trati kolem Kamenického Šedova a že bychom se tam mohli vypravit. Zda vlakem, nebo na motorkách se přes týden nevyřešilo a tak v pátek čtu maila, že Jirka v SO vyjede. Prima, jedu taky, domácí práce odsouvám na NE.

Ráno v SO voláme (vždy tak činíme, když není předem jasné počasí), bohužel ostatní, kteří by také chtěli jet a jsou z různých končin, tak nemohou být předem informováni. U nás již v před osmou slunce, jen na silnicích trochu námraza, ale parťák, prý že je zima (o tu ani tak nešlo, mně by nevadila, ale jinováč ve stínu na promrzlé vozovce by mohl tak trochu vadit… J.), tedy posunujeme sraz až na 9:30 v Kralupech pod vyhlídkou Hostibejk (viz „Rovinou…“ z loňského roku, kam jsme taky vyšplhali J.), do té doby silnice oschnou. Mám tedy dost času na připravení pořádné sváči, takže topinky s česnekem a mezi ně sýr a salám. Mašina je již připravená na dvoře, gumy zkontrolované, zda se inženýři v servisu nespletli a nezapomněli je nafouknout :-). Mašina vypadá srandovně, vpředu napůl sjetá skoro silniční guma (zbyla mi po koupi) a vzadu novotou svítící skoro endurácká. Jinak po jarním servisu nové destičky, řetězovka a seřízené ventily. Jsem zvědavá, zda něco poznám při jízdě.

A jak se tak placatím, najednou už uplynul čas odjezdu, startuji, ale zapomínám na foťák. Tak rychle zpět (holt to dojdu do pokoje v botkách, stejně si to vyluxuju sama) a již jedu. Pěkně v klídku, nová guma a přeci jen málo km ujetých. Motorka má pěkný zvuk, brzdí taky v pohodě, asi odvedli klucí správnou práci.

Přijíždím tedy o pár minutek později, no co, někdo být poslední musí. Podáme ruku, řeknem kam a kudy pojedem, ještě si všimnu u Jirkové motorky vyměněných kufrů - tyto jsou bez vík - proč asi :-) (tohle jsem čekal skoro stoprocentně, a očekávání se potvrdiloJ dyk je Eva žencká, a ty, jak známo, mají paměť jako sloni :-). Nicméně, důvod změny je prozaičtější – jednak potřebuju vyzkoušet nově namontovaný upínák – náhrada původního zlomeného – a hliníkáče potřebují svařit praskliny po bouračkách a úletech vík. Bohužel, při cestě zjišťuju naprasklý i upínák druhého kufru, takže se oprava bude opakovatL. Asi se GS moc klepe… a popravdě, je to jen lehká slitina a slouží hodně dlouho. Tak má asi nárok :-) J.), ale mlčím, již vím své, raději nedráždit (klidně dráždit :-)))))  J.). Nasadíme helmy a chceme odjet. V tu chvíli někoho něco napadne, potřebujeme o tom ještě poklábosit (zřejmě jsme drbali někoho nepřítomného, sme Češi, né? :-).), tak mluvíme s helmami na hlavách. Když Jirkovi po deseti minutách při pokývání hlavou spadne spodní čelist odklápěčky, mírně nasupen velí k odjezdu :-). Tak jedem.

První zastávka je v obci Sazená, kde najdeme bunkry lehkého opevnění Prahy fikaně zasazené do stavení bývalého mlýna a váhy.

http://www.sazena.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=14629&id=1108&p1=1009&grafika=0

Ten u váhy je čerstvě opraven a na podzim r.2008 má být otevřen s vnitřním vybavením pro veřejnost. Objevujeme ještě náznak bunkru v budově požární zbrojnice, ale i-net o tomto neinformuje.

Pokračujeme prima rozmlácenou asfaltkou kolem letiště a Řípu přes Bechlín do Račice, kde chceme kouknout na veslařský areál. Po chvíli ho nacházíme a prohlížíme. Není kam spěchat, slunečno, klídek, pohoda. Kolem vede 5 km okruh vhodný pro kolečkové brusle, nebylo by špatné ho vyzkoušet….. (no, jak kdo, já si tento ďábelský vynález na sebe nenazuju, na to se mám moc rád a taky jsem starej – na adrenalín mi stačí mašina, manželskej vztah a výchova potomků :-) J.)

http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=2730&j=cz

Dále jedeme přes Štětí, Křešov na Sukorady. Po cestě první zastávka na palouku na sváču, vlastně brzký oběd z vlastních zásob. Pokračujeme přes Kravaře ke Strážnému vrchu, kde se podle šipek dostáváme k pěkné nové dřevěné rozhledně.

http://rozhledny.yc.cz/postrazny.htm

http://rozhledny.webzdarma.cz/merboltice.htm

Cesta k ní vede přes pole (tedy spíše louky :-)), i tak jsme se těsně pod vrchol dosmýkali na motorkách. Rozhledna se nekýve, není čeho se bát :-). Vylezli na vrchol, něco nafotili, dali si sladkou odměnu za zdolání vrcholu v podobě čokoládové Kofily (mimochodem dle mého nejlepší čokoláda, která se tady prodává. Jednou jsem jich k narozkám dostala snad 25 (tedy 25 mi už nebylo) a myslíte že něco zbylo…nezbylo, ale byl to nejlepší dárek :-)) a pustili se zase po blátivé cestě zpět. Hezky pomaloučku, opatrně. Jirka jako vždy zmizel vpředu, jsem posera - jedu pomalu, přesto v jedné chvíli, kdy chci zastavit, beru příliš rychle za přední brzdu, přední kolo zanesené hlínou se smýkne a už se válím. No bylo to jako do peřin, neb tráva byla nacucaná a já vypadla jak vajíčko ze slepice. Vlastně se mi to docela líbilo, bylo to jako když skočíte šipku do postele na pravé rameno (tedy jestli někdy něco podobného někdy děláte :-)), pokud ne, zkuste si to). Na motorce žádné ztráty, tak se nic neděje a pokračujeme do Merboltic, kde jsme z rozhledny viděli pěknou zvoničku. Stavíme a fotíme. No a dále už přes Žandov to bylo jenom kousek do hlavního cíle naší cesta - Kamenického Šenova k železničnímu muzeu.

Hmmm, opuštěno, zavříno. Tak aspoň prolezeme venku na kolejích vystavené exponáty, probereme funkci brzdiče a propátráme táhla vedoucí pod vagonem, dáme druhou sváču a jinou vedlejší cestou se vracíme zpět do Kravař, zda je již otevřený skanzen Vísecká rychta.

http://www.kdyakam.cz/index.php?stranka=detail-akce&id-akce=3042

Otevřeno, dokonce jsou zde Velikonoční trhy. Tedy rychtu prolezeme, ofotíme, koupíme a hned zbaštíme velikonoční koláčky. Barák je to ohromný, dvoupatrový,ale nějak mi chybělo ústní či písemné vysvětlení jak a kde co bylo v minulosti využito. Ovšem vzhledem k tomu, že už máme nějaký ten skanzen za sebou, člověk se trochu orientuje i bez vysvětlování.

Poté přes Tuháň a dále Dobřeň a Kokořín (chci se vyhnout známé lítačce z Liběchova) jedeme do Vysoké, kde se po chvíli rozdělíme a každý míří do svého bydlíkova.

No a protože už se pomalu začínalo stmívat, moje cesta vedla po státní „šestnátce“ až za Slaný, kde už to mám domů, co-by kamenem dohodil. Mašina si spokojeně vrčela a já byla taky spokojená, za výlet, za počasí, za pohodu.

Díky za vedení.

Eva