Ladislav Blažek: Kdyby byla Olomouc opět extraligová, vůbec bych se nezlobil
Slavia Praha zažívá úspěšná léta a ráda by v nastoleném trendu pokračovala. Za posledních šest let se pražský celek dvakrát radoval z mistrovského titulu a má rovněž na kontě dvě finálové účasti. Vyzpovídali jsme Ladislava Blažka, důležitého muže obchodního úseku klubu, nejen v otázkách budoucnosti, ale rovněž jsme zabrouzdali i do nedávné minulosti.
Ladislav Blažek je v současnosti obchodní ředitelem klubu, avšak má za sebou i bohatou kariéru gólmana. V české nejvyšší soutěži odchytal čtrnáct sezón a v roce 1994 se mohl radovat s podceňovanou Olomoucí z mistrovského titulu. Hanáky opustil v roce 1997, kdy tamní vedení prodalo extraligou licenci a zkušený brankář vyslyšel volání Slavie, ve které vydržel až dosud. Změnil pouze působiště, ledovou plochu vyměnil před sedmi lety právě za kancelář obchodního ředitele klubu.
Ladislave, jak jste se k hokeji dostal? Byl to prvořadý sport, který jste chtěl dělat?
K hokeji mě v šesti letech přivedl můj otec, který chytal v 50.letech 1. Ligu za Karlovy Vary . Do čtrnácti jsem hrál současně hokej a tenis, ale z časových důvodů vyhrál nakonec hokej.
Měl jste nějaký hokejový vzor?
Vyložený hokejový vzor jsem neměl.
Jakou nejcennější radu jste v životě dostal?
Abych dělal vše s pokorou a nad nikoho se nepovyšoval a před nikým neponižoval. Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších rad, která se vyplácí.
Když se řekne rok 1994, co se Vám vybaví?
Samozřejmě první český titul s Olomoucí, výbornou partu, fantastické diváky, to se prostě nedá zapomenout.
Josefu Augustovi, tehdejšímu kouči Mory, dokonale vyšel nezapomenutelný taktický manévr, kdy Vás během druhého finálového zápasu poslal na nájezdy místo Pavla Cagaše. Vybavíte si ještě tu situaci? Jak jste se cítil? Měl jste pardubické hráče přečtené?
Pamatuji si to naprosto přesně. Josef Augusta mě na nájezdy neposlal, ale přijel za mnou Pavel Cagaš, který chytal výborný zápas, ať tam jdu, že neví co má už dělat (předešlá série skončila 3:3 z 5 nájezdů, což je opravdu moc). Necítil jsem se dvakrát nejlépe po 3 hodinách na střídačce, ale nebyl ani čas o tom nějak přemýšlet. Více to překvapilo pardubické hráče než mě. Moje výhoda byla, že jsem věděl, který hráč co dělá. Dostal jsem si Sekeru, Krále i Filipa tam kam jsem potřeboval a vyšlo to.
Mnoho odborníkům i fanouškům soupeřů tenkrát muselo vrtat hlavou, odkud se vzala v takřka bezejmenné Olomouci taková síla týmu? Kde byste hledal základní stavební kameny úspěchu?
Dobrá parta velice zkušených hráču s vyšším věkovým průměrem. Paradoxně jsme netrénovali letní přípravu všichni pohromadě. Starší hráči trénovali individuálně. Experti nám dávali šanci do vánoc, že prý nevydržíme. Na druhou stranu musím říct, že starší hráči ač trénovali individuálně byli na sezónu velice dobře připraveni.
Zajímavostí bezesporu je, že Olomouc v mistrovské sezóně během základní části nijak neexceloval, ale jakoby si všechno nechal až na památné play off. Paradoxně v sezóně 1994-95 jste obsadili třetí příčku, ale vyřazovací boje pro vás skončili už ve čtvrtfinále. Byla špatná konstelace hvězd?
Asi tak nějak bych to nazval (úsměv). V mistrovské sezoně byl asi největší zážitek „Liga mistrů“ v Helsinkách a Turku. Při výluce NHL jsme hráli proti hráčům světové extratřídy. V naší lize to vypadalo po zisku 3.místa v základní části velice dobře, ale ta konstelace… (úsměv)
Mistrovský titul katapultoval Olomouc do pohárové Evropy. I přes dvě klopýtnutí ve finálové skupině jste nakonec postoupili, avšak v souboji o třetí jste vysoko podlehli finskému TPS Turku. Jak vzpomínáte na tento evropský turnaj?
Jak jsem se již zmínil, byl to turnaj na nejvyšší možné klubové úrovni. Proti hráčům jako Kurri, Selänne, Janecký (tehdejší 1.pětka Jokeritu), Titov, Kovaljov, Kiprusoff , Koivu a další nehrajete každý den. Tenkrát jsme byli posíleni o Tondu Stavjaňu, Rosťu Vlacha a Pepu Beránka, kterým direktoriát soutěže zakázal hrát a tak jsme turnaj odehráli v 16 hráčích, což se v Turku projevilo.
V roce 1997 došlo nepříjemné události. Váš tehdejší zaměstnavatel HC Olomouc prodal extraligovou licenci Karlovým Varům. I v současné době se okolo tohoto případu objevují různé spekulace. Údajně se v té době jakoby rozdvojilo vedení. Jak se na celou kauzu díváte Vy? Tušil jste, že se něco chystá?
Jako hráč nemáte šanci vidět do věcí, které nastali v roce 1997 ve vedení HC Olomouc. Prostě si nás posadili do kabiny a oznámili, že veškerá práva prodali do K.Varů. Za jakých podmínek to bylo se k nám sice doneslo, ale kde je pravda ví jen pár lidí. Proto ty spekulace. Spekulace byly, jsou a vždy budou.
S olomouckým hokejem to posléze šlo z kopce. V roce 1999 klub prodal i prvoligovou licenci a posléze se z hokejové mapy na dva roky téměř vytratil. Zlom přišel v roce 2001, kdy Hanáci odkoupili licenci na třetí nejvyšší domácí soutěž a za dva roky na to slavili postup. Letos se tým probojoval až do semifinále a skončil na bronzové příčce. Myslíte si, že se Olomouci opět blýská na lepší časy?
V roce 1999 jsem chytal již za Slavii a dění na Hané jsem sledoval z dálky. Samozřejmě, jsem Olomouci vždy držel palce a fandím jim pořád. Když prožije někde 12 let a je Vám tam dobře, nemůžete ani jinak. Kdyby byla Olomouc opět extraligová, vůbec bych se nezlobil.
V roce 1997 Vás povolala na výpomoc právě zmíněná pražská Slavia, v jejím dresu jste vydržel chytat další čtyři roky. Titulu jste se ale nedočkal. Lze říci, že tým nebyl tak vyzrálý jako třeba v roce 2003, kdy se už z trofeje radoval?
Za mého působení tady byla vynikající parta hráčů kolem Vládi Růžičky. Bohužel se nám nepodaři projít dál než do čtvrtfinále play off. V roce 2003 se podařilo získat titul mimo jiné i tím, že stál na střídačce právě Růža. Jeho osobnost se projevila u všech kluků pro které byl dřív vzorem na ledě.
V nejvyšší soutěži jste strávil 14 sezón, odchytal mnoho těžkých zápasů. Domácí ligu jste neopustil. Nepřišla vhodná nabídka nebo Vás cizina nelákala?
Nabídka přišla ještě před působením ve Slávii z Německa. Kdyby to tenkrát vyšlo v zahraničí, nebyl bych dnes tady, čehož nyní vůbec nelituji. Jak je štěstí vrtkavé svědčí můj případ, kdy prakticky dohodnutý kontrakt na 3 a půl sezony do Eisbarenu Berlin zhatil svým příchodem kanadský trenér Andy Murray (nahradil Jiřího Králíka), který se rozhodl angažovat kanadského obránce místo českého brankáře.
Jak by vypadal Váš All Star tým složený z bývalých spoluhráčů?
Cagaš- Jar.Látal,P.Kadlec- Ujčík,Růžička,Sup
Po skončení kariéry jste zasedl na křeslo obchodního manažera klubu. Jak na Vás zapůsobil přechod z ledové plochy do kanceláře?
Nijak zvlášť mě přechod nepřekvapil, protože jsem podnikal v oblasti reklamy již za mého hráčského působení. Vždy jsem se zajímal o podnikání, což se nakonec vyplatilo a v nové funkci jsem se rychle adaptoval.
Jste stále v kontaktu s bývalými spoluhráči z Olomouce?
Bohužel minimálně. Po skončení většiny z nás jsme se rozprchli po světě a tak se vidíme jen příležitostně, pokud někdo zůstal u hokeje jako já.
Za rok to bude už 15 let, co hanácký klub obsadil trůn mistra ligy. Je reálný sraz tehdejších hráčů spojený třeba i s nějakou akcí?
Pokud by byl někdo schopný to dát dohromady, tak určitě. Naposledy jsme měli sraz po 10 letech na ZS v Olomouci i s tehdejším vedením a akce se fakt povedla. Já určitě nebudu proti, ba naopak.
Před několika málo dny skončilo mistrovství světa. Český tým vypadl už ve čtvrtfinále a medailové ambice se tak rozplynuly. Jak byste ohodnotil působení národního týmu na šampionátu?
Myslím, že výsledek je odrazem současné situace v celém českém hokeji. Myslím, že jsou nutné změny na všech postech včetně vedení svazu. Doufám, že konference vše vyřeší. Co se týče hry na MS, nebyla úplně špatná, měli jsme i světlé okamžiky, bohužel nás dle mého názoru nepodržely zadní řady…
Největší vlna kritiky se snesla na brankáře Milana Hniličku. Jak osobně hodnotíte z pozice bývalého gólmana jeho výkon?
Milanovi se mistrovství moc nepovedlo. Nebylo to pro něho jednoduché, když se v Ufě do brány dlouho nedostal. Ale je věcí trenéra, jestli nominovat brankáře, který půl sezony nechytal. Nelze mu upřít snahu, ale myslím, že se podepsala právě absence v zápasech v ruské lize.
Letošní sezóna dopadla pro Slavii pohádkově. Vystoupila ze stínu odvěkého rivala Sparty a podruhé v 21. století získala mistrovský titul. Za uplynulých šest let 2 tituly, 2 finálové účasti, to je více než dobrá bilance. Lze říct, že Slavia našla cestu, která vede k úspěchům?
Za šest let 4 finále vč. 2 titulů je opravdu velký úspěch, za kterým stojí dřina jak hráčů, realizačního týmu, vedení klubu, technických pracovníků - tedy všech , kteří se dennodenně podílejí svým dílem na tom, aby do sebe vše zapadalo a aby se soukolí někde nezadrhlo. Jedině tak existuje možnost vytvořit předpoklad k dosažení nejvyšších met. Ani to však nezaručuje, že budete rok co rok na stupni nejvyšším. Je to přece jenom sport a i ve sportu potřebujete notnou dávku štěstí. Já však věřím, že na přísloví „ Štěstí přeje připraveným „ je hodně pravdy a Slávii se zatím dřina všech kolem vyplácí.
Díky výborným výkonům týmu se vám během sezóny zvedla návštěvnost, plánujete třeba i nějaké nové akce pro fanoušky?
Návštěvnost se opravdu zvedla oproti loňsku zvedla. Přesně o 1180 diváků na zápas. Výborný výkon týmu je samozřejmě velice dobrý předpoklad a pozvánka na další zápasy, ale není jediným důvodem zvýšení návštěvnosti. Před sezonou jsem oslovil Honzu Kratochvíla-marketingového manažera z konkurenčních Pardubic a manažerský přestup vyšel. V průběhu sezony Honza ukázal, že svými nápady dokázal diváky oslovit a získat je pro Slávii. Věřím, že neusne na vavřínech o bude v nastoleném trendu pokračovat.
Jaké jsou ambice klubu na příští sezónu?
Po zisku titulu by bylo nejpříjemnější ho obhájit, ale zůstáváme na zemi. Většina týmu posílila a bude chtít Slávii sundat z výsadního postavení. Cílem pro příští sezonu je samozřejmě postoupit do play off z co nejvýhodnější pozice základní části a postup do semifinále. Dalším přáním je postoupit ze skupiny Ligy mistrů do semifinále, což by bylo velkým úspěchem.
V několika rozhovorech jste se zmínil, že trávíte na zimním stadionu podstatnou část dne. Průběžně je však nutné si od hokeje odpočinout. Co je pro Vás nejlepší relaxací?
Od 17.dubna jsem neměl prakticky volný den, vyjma asi 4 dní, které jsem věnoval buď rodině, nebo golfu. Nemohl bych se bavit, kdybych věděl, že nemáme naplněný rozpočet a vzadu mě tlačily nějaké resty. V červenci si odpočinu 14 dní na dovolené s rodinou a potom začne kolotoč na novo. Kromě chvil s rodinou je pro mě největší relaxací právě golf a tenis.
Co byste vzkázal (nejen) slávistickým fanouškům?
Předně bych jim chtěl moc poděkovat za přízeň a podporu celému týmu. Přál bych si, abychom jim svými výkony dělali radost dál, protože právě pro fanoušky hokej děláme. Plná hala spokojených fanoušku je tou největší odměnou po zápase. Jestli něco vzkázat, tak aby nám slávističtí fanoušci zůstali věrni a fandili tak, jako v letošní Mistrovské sezóně. Ostatním fanouškům, kteří ještě nenašli pravidelnou cestu do našich ochozů, aby se zašli podívat co nejčastěji na dobrý hokej.
Zdroj: (c) Jaroslav Pazdera (HokejPortal.cz, hokej.estranky.cz), foto: Ondřej Huml (hcslavia.cz), koláž HokejPortal.cz, hokej.estranky.cz