Letos jsme poprvé zrealizovaly dámskou jízdu. Logicky- bez chlapů. Vybraly jsme Řím, jelikož žádná z nás (Martina, Monika, Katka, Markéta) tam ještě nebyla. Jely jsme jen ve čtyřech, jelikož Anička měla zrovna dost starostí s nedávno narozeným Mikulášem a Pavlína taky Míšu nemohla ve 4-rech měsících nechat na pospas Mírovi. Kájinka s Matesem zůstali klukům…

Kluci si zřejmě užili báječný prodloužený víkend. Jelikož Mates a Kájina byli s tatínky poprvé takhle dlouho samotní, očekávaly jsme poplach hned první večer. Celkem netušíme, co se na Šumavě, kde kluci s dětmi byli, dělo, ale kluci se tvářili statečně, jako že v pohodě, brnkačka, že to zvládají úplně v klídku…To ale netušili, že nám Péťulka jako jediný sem-tam pustil nějakou informaci, co se zrovna děje, a něco ve smyslu, že“ zrovna s dětma hrajou hru, koho celý den neuvidí, vyhrává“. Apalucha hadr…

V Římě jsme strávily bohužel jen celé dva dny a dva půldny. Shodly jsme se na tom, že by byly potřeba alespoň 4 dny v kuse. Ale myslím, že co se dalo zvládnout, jsme stihly.

První večer jsme se snažily probrat z šoku, který jsme prožily na hotelu. Začalo to tím, že jsme vlastně nebydlely v hotelu, který jsme si objednaly, všichni nám to prezentovali, jako by to bylo normální. Prostě jsme bydlely na jiné“ ubytovně“ od stejného majitele. Pokoje ani komentovat nebudu, za moc nestály- včetně toho, že tam byla děsná zima, teplotně zhruba tak jako venku (kolem 13 ti stupňů). Snídaně byly na stojáka naproti v Café, ale chuťově OK.

Po několika procházkách v okolí jsme přišly na to, že vlastně bydlíme ve čtvrti, kterou bych přirovnala k pražskému Karlínu a podle toho se tam taky vyskytují místní obyvatelé. Některé jsme ráno téměř překračovaly před vchodem, když ještě dospávali večerní hledání potravy v popelnicích.

Z Říma jsme si celkově odvezly famózní zážitky. Je to opravdu nádherné město se spoustou památek, prošly jsme skoro všechny významné - fontanu DiTrevi, Pantheon, Colloseum, Basiliku sv. Petra (tam jsme to vychytaly nejlépe, brzy ráno bez fronty),   Andělský hrad i most, Španělské schody…

Co jsme nezvládly, byla Sixtinská kaple, nečekaly jsme, že tam bude fronta tak na dva dny, tak jsme nejdřív zkusily projít přes vchod pro skupiny s průvodci (což nám ve čtyřech a bez průvodce opravdu neprošlo) a pak jsme to vzdaly a pokochaly se pohledem do průvodce…

Počasí nám až na první večer přálo, bylo tak akorát, přes den až ke dvaceti stupňům, sluníčko skoro celý víkend.

Let zpátky byl v duchu těšení se na svoje drahé polovičky a hlavně děti (nebo psi), tak jsme si let zpříjemnily dvoudeckou vínka. Přišlo nám, že pár decek vína má v sobě i posádka, podle toho, co všechno nám vyprávěli…

Příští rok máme v plánu dámskou jízdu zopakovat, chtěly bychom z toho udělat tradici. Město ale zatím vybrané nemáme.