V sobotu 23.4. jsme se za nádherného počasí zúčastnili bikového závodu 50. Českého Ráje a to ve složení za Hřebena Péťulka, Venda a já (Petr) + hosté Martin a Viktor – to vše pod hlavičkou teamu Hřebena.

Trasa neměla být profilem moc náročná – převýšení ca 650 m – a to nám na úvod sezony celkem vyhovovalo.

Jediné z čeho jsem měl strach byl počet závodníků. Dle webu bylo přihlášeno ca 1100 bikerů, což se ještě v den závodu zvedlo na počet 12?? nevím přesně!! Mé obavy byly naštěstí liché a až na nepatrné tlačenice v úvodu byl celkem klid.

Před stratem se jedeme trochu rozjet (start je ca 2 km od parkoviště/cíle). Po rozjezdu v úžasných pískových dunách dojíždíme na místo startu, kde zjišťujeme, že jsme sice v dohledu startu a tudíž v té rychlejší části, ale zároveň, že do začátku zbývá ještě jedna hodina! Po chvilce debat a i s vidinou startu z pomalejší zadní části jedeme zpět do kempu, kde omezujeme nervozitu jedním malým pivkem. Do prostor startu přijíždíme ca 20 min před výstřelem a jak jsme předpokládali, tak na pásku již nevidíme. Naštěstí se čas nepočítá od výstřelu, ale od faktického průjezdu startu a odpípnutí čipu! Cesta na startu je široká jen pro 5 bikerů vedle sebe a lze tedy očekávat celkem tlačenici, kór tady vzadu, ale není to tak hrozné.

Závod jsme si s Martinem a Viktorem zpestřili sázkou o hrníček s logem závodu, a tak se začalo hned po startu z ostra – hlavně Viktor vystřelil jak z praku a krajem cesty ukrajoval pozici za pozicí Nikomu z nás se nepodařilo jeho nástup zachytit. Dlouhou dobu jsem se snažil ho alespoň zahlédnout, aby byla motivace - přece jenom jsem s Viktorem nikdy nejel a nevím jak na tom je, ale nic. Tak jsem si jel svoje celkem rychlé tempo a to se na 6 km vyplatilo. Viktora jsem dojel, prohodili jsme pár slov a já pokračoval dál, Viktor se bohužel neháknul a já jel dále sám (TAKŽE ODSUD JEN Z MÉHO POHLEDU).

No teda sám – sám jsem opravdu nejel – pořád bylo koho dojíždět, komu ujíždět, nebo si chvilku odpočinout v balíku což bylo důležité, hlavně když fouklo mezi poli a tam se mi to naštěstí výborně dařilo. Celou dobu se mi dařilo až neuvěřitelně pořád to samé - tedy dojet skupinu přede mnou chvilku se zavěsit, pak se propracovat do čela a znovu vyrazit a dojet skupinu před námi - štěstí bylo, že ty vzdálenosti nebyly tak veliké, ale kdo zná, když za boha nemůžeš dorazit někoho 5m před sebou a rozestup je pořád stejný........ ten ví o čem mluvím.

Čím jsem se propracovával více dopředu, tím samozřejmě kvalita rapidně rostla a ca od poloviny jsem jel pořád se skupinkou ca 20 lidí, kde se to hodně míchalo - do kopce ten, po rovině onen a zkopce já - ba ne musím se pochválit tahal jsem i hodně po rovině a i občas do kopce.

Vzhledem k celotýdennímu nachlazení jsem do toho dal vše a čekal kdy mi dojde, ale naštěstí pořád nic. První kopec hned po stratu se jel v chumlu – druhý do Troskovic jsem ani nezaregistroval a na Hrubou Skálu se mi jelo super svižně ve skupince ca 10 bikerů.

Dle mapy jsem věděl, že Hrubá Skála je ca v polovině a odtud je to až do Olešnice převážně z kopce - nějakých 15 km. Pohled na hodiny mě mile překvapil - půlka a 1 hodina jízdy!  Navíc se mi jelo super – hlavou mi problesklo hlavně nepíchnout a na to jsem se v lesních pasážích přes ostré kameny dost soustředil a naštěstí to vyšlo.

Z Olešnice mě čekal ještě výjezd na poslední kopec Skalka – což bylo ca 5,5 km. Začátek jedu tempo a ještě předjíždím celkem dost závodníků,  pak vidím horizont a čekám vrchol a sjezd – jenže kopec se ještě jednou zvedne a na mě působí trochu únava s psychikou, ale není to naštěstí již tak dlouhé, a tak i přes ztrátu pár pozic vyjíždím na vrchol a pak již jen 3 km z kopce do cíle.

Ve sjezdu přes rozkodrcanou louku utrhuji pozice zpět a už je tu Branžež – jedu co to dá a v cílové rovince jdu ze sedla do spurtu, jenže křeče v obou stehnech jsou proti, a tak pokorně usedám a přes malý brod přijíždím do cíle.

Před závodem jsem si říkal že bych byl spokojen za první polovinu startovního pole a čas do 2:15 – ale čas 1:55,21 a 315 místo celkově (114 v kat.) to je (tedy pro mě osobně) pecka – navíc ztráta na elitu jenom 25 min? – jsem nadmíru spokojen.

Dávám pivo a čekám na kluky. Druhý dojíždí vyčerpaný Viktor v krásném čase 2:06,35 – super, jen ten hrníček nevyhrál. Třetí doráží vcelku spokojený Venda, kterého stejně jak Viktora dostal poslední kopec, v čase 2:18,31. Zklamaný Martin (jeho umístění je pro mě největší záhada - ale vždy to nesedne Martine) a Péťulka, který na půjčeném RB a hlavně po problémech se zády, dojíždějí skoro spolu v čase 2:23.

Co dodat závěrem - závod, organizace, počasí, zázemí a nakonec i ten výsledek - super!

Našim závodníkům velké díky za příkladnou reprezentaci Hřebena a krásné výkony.

Mimochodem v teamech jsme dojeli 38z54 dojetých - příště vylepšíme, slibujeme!

Váš předseda Petr 

Výsledky zde