Anthem For The Year 2003
„Spousta skupin nemůže živě duplikovat to co dělají na desce. Myslím, že Silverchair mohou.“
Daniel Johns
Daniel Johns má všechny důvody k tomu být nervózní. Je 10. dubna 2003 a blonďatý zpěvák, textař a frontman Silverchair je v zákulisí v Sydney State Theatre. Za hodinu půjde skupina na pódium. Na tak honosné divadlo je zákulisí málo prostorné, ale Johns stejně nestojí o to, aby se kolem potloukalo spoustu lidí. Z místnosti zmizela rodina, přátele a příznivci.
V zákulisí jsou s Johnsem jeho kolegové z kapely a dlouholetí přátelé z Newcastle baskytarista Chris Joannou a bubeník Ben Gillies plus další dva členové party pro turné Silverchair – klávesisté a zpěváci Julian Hamilton a Stuart Holloway a také dlouholetá posádka Silverchair: produkční manažer Bailey Holloway a osvětlovač Hugh Taranto. Manažer kapely John Watson a manažerka turné Melissa Chenery proudí tam a zase ven a kontrolují, zda je všechno připraveno pro show a informují skupinu o tom, kdy půjdou na pódium. Nálada je mírně napjatá. Johns – muž, kterého by jste stěží nazvali upovídaným – si tiše pohrává s řemenem své kytary a zírá do zdi. Byl to tvrdý boj dostat se na tuhle zvláštní křižovatku jeho kariéry. Comeback ve 24 letech.
Poslední dva roky byly nejlepšími i nejhoršími v Johnsově pohnutém životě. Napsal, nahrál a spoluprodukoval čtvrté dlouhohrající album kapely Diorama – nejnáročnější album skupiny v kariéře – a po samo vyhlášené dvouleté pauze on a kapela uskutečnili malý návrat na pódia na festivalech Big Day Out v lednu 2002, ale Johns si těchto show příliš necenil „Festivaly jsou jako reklama.“, řekl tehdy. To po čem Johns toužil byla místa jako tohle, typické místo pro koncert na sezení, kde se před pár měsíci konal třídenní koncert Briana Wilsona, samotářské legendy Beach Boys. Diorama povětšině elegantní album orchestrálního rock & rollu, nebylo určeno pro moshpit. Spíš jde o album pro tiché momenty, i když obrovské lustry ve State Theatre jsou jistým třpytivým rozptýlením.
Během koncertů Big Day Out Johns cítil bolest. Jeho klouby začaly bolet a on spoléhal na směsici prášků proti bolesti, aby zvládl krátká vystoupení kapely. Bolest kterou cítil, byla intenzivní a vysilující. Během týdnů kolem Big Day Out se mohl sotva pohnout. Jeho klouby ztuhly a k chůzi i na pár metrů ke dveřím, potřeboval hůl. Spoustu času trávil v domě svých rodičů v Merewether na severním pobřeží Nového Jižního Walesu. Jak šel čas, prakticky se domů přestěhoval. Sotva se mohl pohnout. Jednoho dne ho jeho bratr Heath přenášel, Daniel křičel bolestí.
Johnsovi byl už dříve diagnostikován Parvo Virus, který spustil artritidu. Johns patří mezi 8% populace se sklonem k této nemoci. Jeho zápas začal během mixování Dioramy v listopadu 2001, kdy byl jeho stav velmi podobný chronickému únavovému syndromu. Jednou ráno o víkendu vstal a nemohl pohnout nohou „pak se to přesunulo do pánve, do zad,“ řekl mi. „Napumpoval jsem se léky proti bolesti kvůli Big Day Out. Stěží si pamatuji, že jsem byl na pódiu.“
Pro Johnse byla většina roku 2002 zamlžená. Skupina to dotáhla až k premiéře alba Diorama 1.dubna v pořadu Live At The Wireless na rozhlasové stanici Triple J a pak k dalšímu představení na Channel 10 v pořadu Rove Live. Skupina týden zakončila třemi koncerty na Novém Zélandu. Ale Johnsova bolest se stupňovala. Nebyl nadšený z předepsané léčby, jako používání berly, tak jako před několika lety, když trpěl potížemi s jídlem. V polovině roku 2002 strávil několik dní v nemocnici kvůli intenzivní bolesti. Jeho svalstvo se zhoršilo a nebylo nic co by podporovalo jeho klouby, prakticky byl ochromený. Skupina zrušila všechny zámořské promo akce k novému albu a to se rychle vytratilo z hitparád.
Johns se vždy zajímal o alternativní věci – od rock & rollu až k medicíně – a tak se objednal do sanatoria pro přírodní léčbu v Los Angeles, těsně před předáváním cen ARIA v říjnu 2002. Vyzkoušel několik konvenčních léčeb, ale ty jen zvýšily bolest kterou cítil. Dvakrát týdně se scházel se specialistou kvůli testům a doporučení léčby. Pak byl připraven k léčbě, většinou se snoubenkou zpěvačkou / herečkou Natalií Imbruglia. Prohlásit, že léčba byla intenzivní, by bylo slabé slovo.
Typický den léčby vypadal asi takto: 45 minut akupunktury, hodina v kyslíkové komoře, fyzikální terapie hodinu a půl a nakonec léčba „která lámala moje ztuhlé klouby – cítil jsem se jako by mi měli kosti v nohou explodovat.“. Johns odkulhal po léčbě se slzami v očích a představou dalšího stejného dne před sebou. Pro urychlení procesu bral kolem 80 prášků denně na podporu transportu všech výživných látek do krve.
Uprostřed terapie Johns musel letět zpět do Sydney na vystoupení na ARIA Awards 15. října v Superdome v Sydney, kde skupina převzala 5 cen včetně té za nejlepší albu a skupinu.Důležitější však bylo že se on, Gillies a Joannou společně s klávesisty Paul Macem a Julianem Hamiltonem, všestranným muzikantem kapely Prop ze Sydney, pustili do živé verze prvního singlu z Dioramy – The Greatest View. S tím jak píseň dosahovala ke svému hymnickému hluboce melodickému konci, dav šesti tisíc vyskočil ze židlí a tleskal jako šílený. Byl to vrchol večera. Silverchair odešli jako vítězové a Johnsovo uzdravení začalo. Pokud jde o Dioramu, ta se vrátila zpět do australských hitparád. Díky několika titulním článkům magazínů Sunday news a vystoupení v Rove Live tam zůstala i během Vánoc a také několik prvních měsíců roku 2003.
„Zdálo se to jako dobrý způsob jak otestovat vody.“ Řekl mi Johns v době jejich vystoupení na ARIA Awards. „Žádali nás abychom hráli a já říkal: nevím jestli můžu, ale rozhodl jsem se, že bude dobré to zkusit. Bylo to jen po dvou týdnech léčby.“ Přesto uplynulo ještě 6 měsíců od ARIA Awards, než se skupina vrátila k opravdovým živým vystoupením.
Johns se po ARIA vrátil do města andělů a zůstal tam během října a listopadu a pak zde strávil i části ledna a února, aby pokračoval v započaté léčbě. Gillies se vrátil domů do Newcastle, kde surfoval a učil se tancovat salsu se svou přítelkyní balerínou Hayley Alexander. Joannou mezitím prchl na Central Coast v Novém Jižním Walesu, kde sdílí pohodlný ranč na pobřeží se svou přítelkyní Sarah McLeod – frontmankou kapely Superjesus, která vyhrála cenu ARIA v kategorii nejlepší rocková skupina. Tři kamarádi ze školy se v dnešní době vídají málo. Jejich životy se ohromně změnily od dob, kdy vybrnkávaly písně v garáži Gillisovi rodiny po škole na Newcastle High. Nyní jsou bohatí dvacátníci jejichž tváře – obzvláště Johnsova – jsou pravidelně v bulváru stejně jako v seriózním hudebním tisku. Chápou, že tohle je odvrácená strana toho být součástí nejúspěšnější australské rockové kapely, ale pozornost mimo pódia je něco co si zrovna moc neužívají.
Skupina se nakonec sešla ke zkouškám v Newcastle v únoru 2003. Johns se nemohl dočkat až se vrátí na pódia, ne protože by miloval život na turné – nenáviděl ho – ale protože měl co zlepšovat. „Spousta kapel, které jsem viděl živě nemůže duplikovat to co hrají na desce“ řekl mi. „Myslím, že Silverchair můžou zahrát živě to co na albu. Těsně před Big Day Out (2002) jsme zkoušeli všechny písně (z Dioramy) Tuna In The Brine, Across The Night, Luv Your Life a zněly skvěle. Nečekal jsem, že to bude fungovat, ale nějak jsme to zvládli a šlo to.“
V zákulisí State Theatre tryskající adrenalin dvou tisíc lidí ve vyprodané hale téměř prosakuje ze zdí. Kapela nebyla na samostatném turné od prosince 1999. Od té doby hráli živě jen jedenáctkrát a z toho šestkrát šlo o krátké „reklamy“ na Big Day Out. Johns, Gillies a Joannou cítí vlastní neklid a dychtivost davu zažít tyhle nové písně, které byly vydány před rokem, téměř na den přesně. Můžou je ještě střihnout živě? Jak bude dav reagovat na epický rozsah Dioramy která je hodně vzdálena dřívější rokové zuřivosti skupiny? Kolik posluchačů bude očekávat, že uslyší Tomorrow – hymnu která z nich udělala hvězdy? Stali se ve 24 letech Generací X s nostalgickým gestem?
Manažer Watson strká hlavu do dveří „je čas“ říká skupině. Světla v budově slábnou a hluk ohromí pokoj. Skupina se šourá tmou a jde na to. Jedinečné zvuky naplňují divadlo – zní to skvěle a cítit je to dokonce ještě lépe.
Silverchair jsou zpět.