Návštěva kultůry
Čest práci soudruzy a soudružky! Tak jsem se rozhodl Vám zase jednou něco napsat o svém kulturním zážitku.
No to víte, u nás na dědině dyž se něco děje tož všichni den předtím nespí. No tentokrát tomu nebylo jináč. V ochodě visal plakát už štrnáct dňů dopředu a obchodnica, místo aby kontrolovala jesi šunka nerezaví nebo tvaroh sa nenafukuje, enem klábosila se susedkama o čem že to divadlo bude, z kama že to přijedó a kdo tam příde. No všeci sa dušovali že tam budó aj dyby kropy padali.
Tož prdlačky! Nevjem co ten den bolo v televize ale lidí tam bylo jak ve vesmíru. Tuž teda hodně málo, no ni. Přišal sem eště s moju máti skoro ako prvni. Teda se před nás eště vecpala kuchařka ze zákládky široká jak kombajn aj s celou familijou. Ale tož sem ju pustil bo sem nechtěl skončit rozmačklý jak mucha po lepačku. Dyž sme sedli vedle jich na židle v tělocwičně, de to slawné představení mělo byt, tož sme tam byli enem my, kombajn a mezi tim lítala naša uklízečka kombajn číslo dvě. Herci rozlezlí po cely škole fajčili ale ani nebyli moc nervózny. Tuž to já dyž sem dysy hrál divadlo sem byl vytřepany jak čivava před čtvrtníčkem. No ale začaly se trusit pomalu lidi sem tam něco přihodili do kasičky pro zchudlé herce, jeden kombajn číslo tři (ne njevymýšlam si, jak nemožu za to že je tu tolik kombjanů!) onu kasičku převrátil, tož uklizečka začala remcat že co s tim dělá že to v životě neviděla a at si dává pozor. No, říkam si, taková kultůrna vložka na začáte. Ale sál bol už naplněný tož sem se uvelebil. Sál vypadal aj vcelku naplněný bo pár ludí zabíralo víc něž dvě sedadla...
Přišla nějaká roba, z toho divadla, a řekl nam že jedna část představení odpadá bo kdosi je lazar. Nu tož dobré, spolehlivý recept jak nasrat diváky ještě předtim něž začne představeni. Ale co. Už to začalo. Na začátek pustili jakousi hudbu, jak eva a vašek dyž se spáří s alexandrovcama to vypadalo. Přišel nějaký chlap, hubený jak autobusak před vyplatu, a začal cosi bekat. No ja teda čuměl jak bača do tuzexu. Ale susedky se asik bawili, bo ke konci sebú kuchařka mlatila smichy že až šušen ji vyletěl. Ehm to se mi nepovedlo. No prostě vychlámaná. Ale ostatni jeji radost nezdileli. Někteří svačili, jiní čučeli z okna jak se veknu hraje fotbal. No asik se bavili dobře. Ke konci hercum spadla kulisa představujici zed vezeni a to už sem se neudržel a opustil stánek kultůry a dusících se kuchařek.
Na zitřek už obchodnica zase kontrolovala salám a luštila křižovky. Tož zase čekame až se u nás objeví další kultůra. Doufejme že si dá načas. Zatim Čest práci sudruzi!
Sudruh Hájek.
Komentáře
Přehled komentářů
Milý soudruhu Hájku. Zapomněl jste napsat správně internetovou stránku. Tak já to napíšu za vás. Je to stránk www.sazkyhudbybrigady.estranky.cz
ty,ty,ty.
(Soudruh Galandr, 21. 6. 2007 18:17)