LIBRETO KAREN TATEOVÉ - část druhá
KAPITOLA DRUHÁ
PODZIM
-1-
Po dlouhém indiánském létě přišel do Steep Meadows (městečka dobrých lidí v Nové Anglii – stát Rhode Island, jak hlásala cedule pod bíle natřenou stříškou vedle silnice) chladný podzim.
První, kdo zaregistroval tu změnu byly stromy, které pod naléhavostí prvních ranních mrazíků a večerů, jejichž šero se začalo vkrádat dříve, než v teplých letních měsících,
shodily své pestrobarevné listy a ve smutné nahotě vyčkávaly na příchod zimy, která jejich větve (jako ostatně každým rokem) obtěžká mrznoucí sněhovou peřinou.
A tak měla příroda plné ruce práce s přípravami na to teskné období bílého ticha.
A nakonec, po té, kdy ptáci v houfech odletěli na jih za sluncem, rostliny v rámci své
povinné sebevražedné procedury pustily životodárná semena, zajišťujíc tím další trvání
jejich druhu a zvířatům začala těžknout víčka únavou před tou dlouhou hibernací, zbyla jen smutná šedivá torza těch vysvlečených stromů, pocukrovaná jemnou bělobou, která s východem stále ještě trochu silného slunce vždycky roztála.
Podzim ale nebyl tím jediným návštěvníkem, který právě zavítal do Steep Meadows. Ten, který přišel s podzimem byl stokrát horší a chladnější, než arktický mráz. Podzim čerpal z bohaté zásoby odstínů své pestrobarevné palety; vetřelec udeřil ve znamení Štíra.
K
APITOLA TŘETÍ
DEREK
-l-
Ten signál Lucifer okamžitě zaregistroval. Miloval ho. Jedno dlouhé, pak druhé, kratší zapískání na píšťalku, kterou dostal Derek od Stevena Williamse – indiánského hromotluka, který vždycky tak zvláštně voněl po bylinkách.
Lucifer vztyčil uši. Slyšel kovové cinkání obojku a vítr už k jeho čenichu přinášel pach nejlepšího přítele.
Derek se rozběhl.
Lucifer (jeho vlčák) se předními tlapkami opíral o pletivo kotce, radostně štěkající Derekovi na uvítanou.
Chlapec chvíli zápasil se zámkem na vratech kotce, ale jakmile se mu jej podařilo zdolat tou zdravou levou rukou, vystřelil pes ven jako tryskáč, oběhl několik malých rychlých koleček kolem Dereka, aby jej nakonec povalil svojí váhou na zem, olizuje mu tvář jako projev té nejvyšší psí úcty.
Ti dva uměli být stoprocentně spokojeni pouze spolu. Jejich vzájemná láska a
porozumění jim přikládaly léčivé obklady na bolesti minulosti, které oba znali více než
důvěrně: Lucifer od svého pána, který se po nekonečných dnech bití, týrání a šílených
rozkazů rozhodl toho prašivýho čokla, kterýho mu byl čert dlužnej uvázat k ceduli městečko dobrých lidí, kolem které projížděl, hledaje štěstí v nových hernách, odkud ho kvůli podvodům při pokeru zatím nevyhodily a Derek z časů se svojí matkou, která našla Boha v Chrámu Světla.
„Lucifere… no táák, vždyť ty mě celýho rozmačkáš.“ Derek se zvedl a opucoval si seschlou trávu z šatů. Pár zažloutlých stonků přistálo na psím kožichu. Když mu je vyndával, nezapomněl Lucifera podrbat za ušima přesně tak, jak to psi zbožňují. Vlčák otevřel tlamu dokořán, zívl a nechal jazyk vyset ven přes svoje tesáky. Teplo Derekova doteku jej hřálo štěstím.
Chlapec poodstoupil od psa o dva kroky dozadu. Pomalu pozvedl levačku a napřímil ukazováček. „Seď, hezky seď Lucifere,“ přikazoval vlídný tón Derekova hlasu.
Lucifer se olízl a poslechl.
Derek začal znovu couvat. „Myslím, že tu pro tebe něco mám,“ podotkl šibalsky. „A je to… je to…“ Derek se rozběhl směrem k větvi, která upadla ze suchého dubu na zahradě.
„…Něco co miluješ… hahá!“
V tu chvíli Lucifer prudce vyrazil kupředu. Několika mohutnými skoky Dereka dohnal a už poskakoval pod větví v jeho natažené ruce. „Vem si ho! Vem si ho! Do toho šampióne!“
vykřikl chlapec. Vlčákovy čelisti plné zubů zacvakaly vždycky těsně pod větví. Pes se nechal celkem dvakrát podvést, to když Derek předstíral daleký hod, aniž by větev pustil z ruky, ale nakonec přeci jen dostal svůj aport. Teď už by ho nepustil ze své tlamy ani za deset psích konzerv plných masa… i když… inu bude ho bránit, bude si ho hezky hlídat, vrčet a klátit čumákem ze strany na stranu , zkrátka pevně držet v tlamě.
Po té konečně vyrazili k lesu.
-2-
Projít všechna jejich oblíbená místa jim obvykle trvalo hodinku a půl, ale toho rána se rozhodli toulat.
Včera večer šel Derek spát dříve, než ostatní chovanci v Home.
Paní Websterová, společně s hrstkou děvčat sestavila menu pro halloweenový večírek už ve čtvrtek odpoledne. V pátek se vyráběly kostýmy a masky a den po té proběhly v dětském domově ve Steep Meadows zbylé organizační práce. Stoly v jídelně se srazily k sobě pod dlouhou stěnou bez oken. Okna propouštěla světlo do jídelny protilehlou částí, kde na jejich skla lepil Anthony Mills vybarvené papírové dýně, protože byl nejvyšší z chlapců a dosáhl tudíž až do esteticky přijatelné výše. Jose Fernandez spolu s Markem Richardsonem snášeli po schodech části stereosoupravy i se zesilovačem. Diskžokejem byl jednohlasně zvolen Rick Wong.
Derek se předvečírkového zmatku nezúčastnil. To,co musel, vykonal pečlivě, ale
zároveň bleskově, aby mohl co nejdříve za Luciferem.
Celou sobotní noc probděl výrobou výzdoby pro Luciferův kotec. Musel být nanejvýš opatrný. Nechtěl vzbudit pozornost noční vychovatelky Deb. Ještě odpoledne si z víka staré papírové krabice od bot udělal paletu s barvami (jeden koláč s barvou hezky vedle druhého), namíchal zvláštní odstíny a překontroloval stav všech tužek, pastelek, štětců a lepidla. Po večerce v deset zhasl lampičku nad postelí a chvíli oknem pozoroval jasnou oblohu, posetou myriádami hvězd.
Měl ten pohled rád. Kdyby snad musel někomu vysvětlit proč, řekl by nejspíš, že ho
uklidňoval; celá noc – její tichý majestát – jej ve skutečnosti fascinovala. Byl to čas, kdy ustane veškerý denní shon. Tehdy nemusí dělat vůbec nic z toho, co si sám nenaplánuje. Lidé spí. Svět jako by ustrnul a čas si zavelí stop! Proč jen se v té noční oáze klidu nedá žít věčně?
Kolem půlnoci zaskřípaly před domovem brzdy dodávky Eddieho Parkse. Derek počítal s tím, že Eddie přijede z města o něco později. Tak v jednu, ve dvě, jako obvykle.
Dole pod okny zarachotil klíč v zámku.
Deb vyběhla ven pouze v džínsech a v tričku. Bylo to takové to tričko na aerobik, takže jí od ramen dolů zakrývalo pouze horní část zad, lopatky a Eddieho milované poprsí vepředu. I z výšky druhého patra poznal Derek, že se Deb třese zimou. Dnes tedy nebude žádné dlouhé líbání před autem. Jen kratičké obětí a rychlý vpád do domu.
Našlapovali tiše, tak lehce, že byl Derek donucený pootevřenými dveřmi zjistit, kdy za sebou zavřou dveře místnosti pro noční směnu. Pak už bude mít až do rána klid.
Stalo se.
Vidět to tak Anthony, nebo Jose! Nikdo by nedokázal tyhle dva šmíráky odtrhnout od klíčové dírky dveří, za nimiž Eddie Parks sundával z těla Deborah McNallyové nejprve ono krátké tričko a pak, konečky prstů laskaje její ztopořené bradavky a pomalým kroužením teplého jazyka po nahém bříšku i kalhotky, odhalujíc svým očím tmavý trojúhelník chloupků nad růžovou štěrbinkou zvlhlou očekáváním, do které toužil už už proniknout svým penisem.
Derek si z pokrývky na posteli vyrobil improvizovaný stan. Střed podepřel dřevěnou tyčí ze staré rolety, kterou našel na půdě, kam si chodíval číst své knížky: Ostrov pokladů, Encyklopedii paleontologie, nebo Dvacet tisíc mil pod mořem, které nahlas předčítal Luciferovi. Pes při tom obyčejně usnul. Rychle nanosil všechny potřebné věci pod pokrývku a z podpostele vytáhl starou vojenskou baterku. Její světlo bohatě vystačilo ve tmě stanu.
Ráno po té měl Lucifer svůj kotec vyzdobený obrázky i papírovými plastikami halloweenových duchů. Deb a Eddie se přišli podívat. Kotec byl až na Derekovy výtvory prázdný, protože Lucifer si právě pochutnával na speciální Halloweenové snídani v kanceláři paní Websterové. Derek i po probdělé noci zářil radostí. Rozhazoval rukama ( pravačkou poněkud toporně ) a každičký z těch svých výtvorů dokázal okomentovat, Tohle je Tyranosaurus Rex, žil v Druhohorách a byl strašně moc silnej… Koukněte sem…
ne, ne, sem! To je vlkodlak, tohle hrabě Dracula a – jako by byl úplně normální, běžný tuctový desetiletý kluk.
Ale právě tohle Derek Wilcox nebyl.
Dříve, než ho sociální pracovníci přeřadili sem do ústavu Home ve Steep Meadows,
strávil celé roky po psychiatrických léčebnách a nervových sanatoriích několika států
Nové Anglie s diagnózou MASIVNÍ DEPRESE. Nemluvil, jen mlčel a děsil se všech náhlých a ostrých zvuků v okolí. Velmi často se obracel tváří do rohů místností, kde hodiny vytrvale plakal. Když se poprvé ocitl v ústavní péči ( bylo mu šest let ), byl podvyživený, s tělíčkem posetým modřinami, krvácejícími jizvami a šrámy. Odborníci přes dětskou psychiatrii se jednohlasně shodli na tom, že tohle dítě donutí mluvit jenom zázrak.
A ten přišel.
Měl čtyři tlapky ( obě přední a pravou zadní zakrvácené ), vychrtlé tělo a párek hnědých psích očí naplněných bolestí a trýzní. Na obojku se tomu nešťastnému štěněti houpala psí známka se jménem Lucifer.
-3-
Štěstí narodit se z lásky se Dereku Wilcoxovi vyhlo obloukem. Jeho matka – servírka v Richmond Inn, zároveň ,,utěšitelka‘‘ chlapských žalů na parkovišti přad Richmond Inn – bydlela spolu se svým synem v chatrném přívěsu necelé tři míle od Steep Meadows.
Přívěs byl nepohodlný a také hodně malý. Když pršelo, zatékalo do něj dírami ve střeše, pobité vlnitým plechem. Grace svoje dítě – toho malýho zmetka – nenáviděla od jeho narození. Bylo jí tenkrát čerstvých dvacet let. Toužila se rozletět. Vypadnout z tohohle zapadákova někam hodně daleko. Na západ. Do Kalifornie.
Ještě pár směn v Richmond Inn. Ještě pár chlapů nechám ať si sáhne, ať si praští. Pak budu mít dost peněz na cestu. Bože můj, Kalifornie! Prý tam nikdy neprší. S tímhle obličejem a s touhle výbavou se tam holka neztratíš.
Jenže těhotenský test říkal: problém Grace. Doktor Fleming těhotenství
potvrdil.
Do hajzlu, musel mě zbouchnout ten malej plešatej chlápek, co říkal, že je učitelem angličtiny. Ale nevadí. Možná je to tak lepší. Ve dvou se to lépe táhne.
Ve dvou se to táhlo příšerně. Grace uvízla po krk v dluzích, které si ,,věřitelé‘‘ vybírali na jejím těle. Kalifornie byla daleko.
Zvládla bys to stopem, kdybys ovšem nemusela jíst, pít a spát. Nejlepší by bylo nechat tohle uřvaný děcko děckem a zamávat na nějakýho fešnýho samaritána ve sporťáku… Na co doprdele myslíš? Vždyť musíš jít vydělávat prachy, abyste tady voba nepošli. Už zas doprdele řve! Kurva, už zas! Planeta Země volá Grace. Vrať se na zem holka. Stejně to byl vždycky jenom sen. Takovej ten neškodnej sen, co drží lidi nad vodou.
Mary-Ann Petersonová říkala, že tam stejně prší.
Grace nedokázala Derekovi upřít žádnou z útrap, které potkají nechtěné děcko. Stejně jako to dělali její rodiče s ní, doma, na farmě v Kansasu. Tahle tyranie bývá – jak už to tak v životě chodí – většinou dědičná. Jako třeba cukrovka, nebo pleš.
V noci z 6. na 7. prosinec l993 strávily chatrný přívěs na louce pod Central Hill plameny požáru. Prý neopatrná manipulace s elektrickou spirálou na vytápění. Derek při tom utrpěl celou řadu závažných popálenin. Dvacet procent jeho těla pokryla žárem zkrabatělá kůže.
Část hrudníku, levou tvář těsně pod okem, kolem nosu a koutkem úst.
Grace tehdy nebyla doma. Svlékala se za mizerných pár babek na kulečníkovém stole v Richmond Inn. Pak úplně zadarmo vykouřila penis jednomu fešnýmu řidiči cisterny, který jí nakonec vyhodil polonahou do prosincové noci, to když mu začala z přemíry alkoholu zvracet přímo v kabině náklaďáku.
Wilcoxovi přišli o všechno. A Derek, ten ještě o něco navíc.
Úřady tehdy neprojevily o zjevný případ zanedbávání péče o dítě a týrání dítěte žádný zájem. Kde není žalobce… Tak mohla noční můra v klidu pokračovat dál.
Ty vánoce po požáru se pod Central Hillem objevili zvláštní lidé. Grace a Derek našli útočiště v přívěsu u Mary-Ann Petersonové, odkud Grace ty zvláštní lidi často pozorovala oknem, ze kterého musela stále utírat páru svým rukávem. Zvláštní lidé se neukazovali dole v údolí, kde stály přívěsy. Bydleli výš na kopci. V domě Barriemora Hogga. Hogg byl deset let po smrti a neměl skoro žádné příbuzné. Lidé si šuškali něco o dceři v ústavu pro retardované děti v nedalekém Trinity, ale nikdo takový se ve Steep Meadows nikdy neukázal. Tak zůstal dům opuštěný. Tedy až do zimy roku l993, kdy z Boží vůle dorazilo stádo Pastýře z CHRÁMU SVĚTLA.
Kdy a za jakých okolností se Grace Wilcoxová seznámila s vietnamským veteránem
Budem Steinem (známým ze složek FBI spíše pod přezdívkou Noe) se dodnes přesně neví.
Noe stál včele bizarní náboženské sekty Chrám Světla, která byla mobilní takřka po celém území Spojených Států, s bezpečnostními složkami v patách.
Grace Noeho milovala. Vlastně to bylo poprvé, kdy něco podobného cítila. Byl tolik okouzlující, tak vyjímečný. POSEL BOŽÍ. Řekla mu o tom, jak se chtěla rozletět, o svých kalifornských snech, o Derekovi a špatném svědomí z toho všeho co se jí v životě přihodilo.
Svěřila se mu s tím, jak často myslí na smrt, tedy na sebevraždu. Ve tvářích se jí objevily ďolíčky a nepatrný úsměv, když mu vyprávěla o zamlženém okně v přívěsu Mary-Ann.
A on naslouchal. Pak jí začal postupně zasvěcovat do nebeských mystérií.
Já potkal Jehovu, našeho Pastýře v Deltě Mekong, Grace. Den po té, kdy mého nejlepšího přítele Jasona Tompkina roztrhala nášlapná mina, jsem to dostal i já. Byl jsem nějaký čas v komatu a tam jsem pocítil Boží lásku, sestro. To ON mi daroval schopnost s ním hovořit, ale také poznat, jaký je člověk uvnitř, v srdci. Nebe Grace, nebe je paletou jiných barev, než tenhle černý svět kolem nás. V PRAVÉM SVĚTLE existují mnohem jemnější vibrace, než jsou hrubé a nízké záchvěvy pozemského pekla. Tvoje barva je stejná jako barva oblohy ve světě Božích emanací. A tvé vibrace mají frekvenci cesty deseti nejmocnějších archandělů. Nemůžeš se divit, že jsi nešťastná v toto HRUBÉM světě. Jsi jako motýl ve vysoké peci, Grace.
Teď to konečně všechno do sebe zapadalo. Někde za prahem života je pro ní připravený docela jiný svět. Noe říkal, že byla poslána na zem díky těžkému karmickému dluhu z minulosti. Ten dluh z ní sejmul dlaněmi svých rukou. Už jí tu vůbec nic nedrží.
Grace se odstěhovala od Mary-Ann do domu Barriemora Hogga, přesněji do pozemského Chrámu Světla. Nejdříve plakala. S každou slzou stékající z jejích očí, z ní opadávaly tuny bláta. Oholila si vlasy, jako všichni divní lidé, nyní už bratři a sestry. Strhala ze sebe šaty a tiše přijímala rány důtkami. Bolest tě očistí, sestro. Bolest povznáší k Bohu. A Derek…?
Koncem léta roku l995 provedli speciální agenti Federálního úřadu pro vyšetřování
razii v domě na Central Hill. Zatčeno bylo šest a dvacet členů sekty, včetně Buda Steina a jeho milenky Grace Wilcoxové, která musela být díky sebezohavujícím zraněním převezena do Sainte Croix Hospital ve Steep Meadows.
Šestiletý Derek byl nalezen v bezvědomí, přivázaný tlustým lodním lanem k jednomu s nosníkových pilířů Hoggova sklepa. Byl docela nahý. Na nohou mu zasychaly vlastní
exkrementy. Po těle měl rozmazanou vlastní krev. Nemělo cenu počítat rány odkud vytékala. Zpřeráženou pravačku mu kdosi upevnil do primitivní dlahy. Právě Derek,
spolu s devítiletou holčičkou Christine, byli jediní z pěti dětí, které přežili Chrám božských emanací – CHRÁM SVĚTLA. Christine Willetová bude celý život slepá.
-4-
Kdyby onoho svěžího novoanglického rána někdo usedl na lavičku vedle mola u jezera Bear Lake, v místech, které stále ještě spadaly pod pozemek Home, spatřil by daleko nad protilehlým břehem chlapce a vlčáka loudat se pěšinou, vyšlapanou podél zrušené trati, po které se ještě v padesátých letech sváželo železnicí zboží z Mauryho pily.
Derek vytáhl z kapsy své bundy čokoládovou tyčinku, rozbalil jí a s chutí se zakousl.
Sladká čokoláda mu umazala koutky úst a nalepila se na jeho zuby. Špičku tyčinky schoval pro Lucifera, který jí později v letu zachytil čelistmi. Námraza ho studila do sametových bříšek na tlapkách.
Tehdy to ucítil. Bylo to něco, co jeho psí smysly doposud nepoznaly. Jakási podivná atmosféra, vznášející se v rozvalinách staré Mauryho pily.
Tichounce zakňučel.
Derek si všiml Luciferova neklidu. „Copak je?“ zeptal se, jako by mu snad mohl Lucifer odpovědět. Vlčák vzpřímil uši a dvakrát vyštěkl z pohledem upřeným na rozvaliny.
Oba se rozeběhli tím směrem. Lucifer si vybojoval náskok.
Na zahradě ohraničené místy povaleným plotem stál rozebraný vrak bleděmodré dodávky značky Peugeot na čtyřech podstavcích z cihel. Vedle vypáčených plechových vrat do tovární haly – spojené s budovou bývalých kanceláří nízkou chodbou ve tvaru písmene L – se povalovalo v brázdách rozryté hlíny množství starých kabelů, rezavých lešenářských trubek a vlhkých trámů.
Lucifer zmizel v útrobách rozvaliny.
Derek jej opatrně následoval asi půl minuty po té.
Uvnitř to páchlo zatuchlinou a přímo čpělo vlhkostí hniloby. Škvírami mezi neohoblovanými trámy, prkny a igelitem v oknech sem sotva pronikly paprsky světla.
Derek zakopl o prázdnou láhev od alkoholu, která se začala hlučně otáčet kolem své osy.
Vyděsilo ho to, až sebou prudce trhl. Všude po stěnách byly jen zažloutlé mapy vlhka.
Zpřetrhané vedení elektroinstalace trčelo ze zdí jako tykadla mrtvého hmyzu. Oválné větráky vysoko u stropu zanesly roky špíny a jejích žebroví ucpal skoro tekutý nahnědlý maz, na který se lepily pavučiny. Derekovy podrážky bot chroupaly po střepech na podlaze. Dostal strach, aby se Lucifer nezranil a neodnesl si z tohohle pomníku opuštěnosti nějakou ošklivou infekci, a tak zavolal svého psa jménem. „Lucifere! Lucifere k noze!… Tak kdepak jsi?“
Z temné a velké haly před ním se ozvalo hluboké zaštěkání… pak druhé a další, které psí hrdlo proměnilo v dlouhé vytí.
Najednou se Derekovi zdálo, že stěny kolem začínají ožívat. Že šeptají. Slabý větřík
jej obklíčil vůní čajových růží, až se Derekovi zatočila hlava. Ta vůně přicházela z bývalé hlavní haly výroby, kde před chvílí (Počkat, jak je to vlastně dlouho?)
štěkal Lucifer.
Někdy, když byl Derek v úzkých, poslouchal. Tak tomu říkal. Naučil se poslouchat ve sklepě Hoggova domu. Slyšel všechny ty modlitby z hora domu. Cítil, jak si Grace – máma – vypaluje do kůže další značku. Poslouchal myšlenky doktorů, ale v Home s tím přestal.
Paní Websterová a někdy i Deb poznaly, že Derek poslouchá. Říkaly pak, že je jim nevolno.
Někdy jim tekla krev z nosu. Tak s tím přestal.
Ať se nyní snažil sebevíc, neslyšel nic. Vlastně ani nemohl nic slyšet. Byl opilý vůní čajových růží.
Derek překročil červotočivý práh haly a pomaličku vešel.
To co spatřil, překračovalo v dětských očích hranice všech hrůz.
Černý stín se k němu přiblížil zezadu. Ucítil studené, jako ryba vlhké ruce, které se mu zabořily do mozku skrze lebku, jako by byla jeho hlava mísa s pudingem. Otevřel ústa dokořán. S očima obrácenýma v sloup se třásl jako pod proudem a křičel. Z úst mu vyhrkly sliny.
Lucifer se krčil na druhé straně haly. Cítil podvod a cítil smrt. Sklopil uši a tiše kňučel.
Póry v pokožce si stín oblékl Derekovo tělo. Dětské rty zašeptaly jediné slovo – jméno:
Karen.
-5-
Derek se zapotácel. Pod nohama mu zašustilo seschlé podzimní listí, které sem nafoukal vítr děravou střechou. V koláči světla ze stropu vypadal jako opilý varietní umělec z Las Vegas.
Lucifer vzpřímil uši a zaštěkal.