Tanec... malinkej návrat ke starým autorským časům (2002)
Au. No to je teda príma. Člověku se zdá nádherný sen, že chodí po obrovském řízku, udělá krok ... a bác - spadne z postele. No jo, co teď, když už jsem se probudil? Tak se koukneme co se děje v kraji pod mým oblakem.
Napřed se ale musím nasnídat. To je základ. Tedy - alespoň to říkávala moje babička. No nic - udělám jí radost. Dám si tedy velmi obvyklý, na svou dobu řádně prohnilý, leč v zemích za tunelem pořád seriózní, kvalitně odepisovaný šálek ropušákovitého čaje. K němu pochopitelně nesmí chybět něco k zakousnutí, jak praví leckteří upíři.
Náhodou - hodně z nich plní své poslání. Mají na to takovou budovu. Říkají jí sněmovna. Asi proto, že tam snímají z našich ramen tíhu peněz. Tedy peněz nás všech. Říkají tomu "odvádět daně". Tedy pravda, předsedkyně se kdysi jmenovala Dana. Té ale opozice udělala topinky s česnekem. To se ale pochopitelně obyvatelstvu planety tají. Dana po staletí vedla taneční kroužek. Dobrovolně povinně se ho účastnili všichni obyvatelé planety.
Jen s hudbou byl z počátku problém. Nějak se totiž zapomnělo, že k tanci je zapotřebí hudba. Ale světe div se - nikomu to nevadilo. Tak se upíři předháněli v návrzích hudebních nástrojů. Chvíli po sobě se ukázaly jako naprosto nevyhovující motorová kytara, parní housle a dokonce i velmi populární jelení parohy. Manželky je totiž upírům pořizovaly jako o závod.
Až jednou přinesly němé východní třešně dosud nevídaný nástroj. Instrument měl charakteristický pištivý zvuk. Tudíž dostal název píšťala. Upírům se velmi zalíbil. Jen němé západní švestky se urazily a začaly se tvářit jako blumy. Nicméně zubatým hudebníkům se zalíbil a od té doby všichni tanečíci skáčou, jak vampíři pískají. Dnes nacvičují klasický balet "Tanec víly Marky".
A tak se svět zase vrací do normálu. Alespoň do příštího rána.