Jdi na obsah
Jdi na menu
Vlčí tanec
1. 8. 2007
proč ne...hodně stará záležitost
Pusté pláně, černé káně,
z blat tam venku čiší strach.
Venku slídí nebezpečí,
na svou kořist čeká vrah.
***
Vyšel měsíc. Začíná vlčí tanec.
***
Bratři, dnes půjdeme spát syti.
Nejlepší sousto nechť má ten,
kdo první svoji kořist chytí.
Bratři, tuto noc poběžíme tiše.
Ať naše kořist zví nás
až zuby naše v jejím břiše.
Bratři, dnes splatíme dluh Měsíci.
Zpívejme svoji tesknou píseň,
dnes je naší obětí člověk!
***
A bard se usadil a vyprávěl:
Tak severní vítr přivál vlky, své posly zimy, národ noci. Krajinu zaplavil
strach jako mor – to vlci přicházejí blíž a blíž. Dnes dorazili sem, k
nám, na blata. A proto vás prosím, dávno zapomenutí bohové: Nenechte je
zabíjet. Nenechte vlky marnit naše životy. Je to už dávno, co vlci navštívili
naše kraje – skoro deset zim – a dostali co proto. A dnes jsou tu
znovu, a v plné síle, ba ne, je jich ještě víc. Snad víc než nás, snad jako
hvězd jiskřících dnes v tůni. Z hor je vyhnal hlad, proto přišli lovit sem. A
my máme strach, bohové. Strach z jejich pomsty, z jejich zubů, z jejich drápů a
magických očí. Však pohleďte tady, na toho blázna: jen tupě zírá, občas vlčí
vrčení vyjde z jeho hrdla. On viděl vlky – a viděl je z blízka, snad
potkal samotného pána vlků – pána hor. Jen pořád že viděl vlčí oči- a dnes
už nepromluví, jen občas, když sem vítr přivane z hor vytí, přijde k oknu a
zahledí se směrem k vrchovině. Pak začne zpívat: starobylou píseň o vlčím
národu. Píseň tak starou jako hvozdy dole na jihu, sahající snad až k samotným
počátkům času. Zná ji on – a nikdo neví odkud, jen druidi ještě ji znají,
však žádný nezná jeho. To jistě způsobila síla vlčích očí, do kterých se
hluboce zahleděl. Do těch temných studní propadlo se jeho lidství, on navrátil
se ke kořenům dávných časů, kdy vlci a lidé spolu žili a rozprávěli. Jemu snad
dobře je, když slyší vytí poslů noci, však my, lidé, máme strach. Proto nalej
ještě vína, hospodský, nechť neskolí nás noční vrah, číše pro štěstí.
Pozdě již bylo, když bard dopíjel svou poslední číši.
Vyšel ven – a nikdo ho více nespatřil, jen bílé kosti nalezli ráno na
blatech, z nich cítit chladný vlčí dech.
***
Pusté pláně, černé káně,
z blat tam venku čiší strach.
Venku slídí nebezpečí,
první kořist skolil vrah.
Archiv
Kalendář
<< |
květen / 2023 |
>> |
je vymastenej
(Mar.Ho, 25. 3. 2008 11:43)