Dědeček
Katka stála docela stranou od všech, kteří přišli, aby se naposledy rozloučili s jejím dědečkem. Dívala se na hlouček bolestně vyhlížejících nechápavě. Byl podzim, možná poslední krásné odpoledne, které je možné v tomto období vůbec zaznamenat. Obloha byla jako vymetená, slunce zářilo a listy stromů hrály všemi barvami. Katka se zhluboka nadechla, aby mohla přivonět podzimní vůni, která ji vždy okouzlovala a zaposlouchala se do krásné řeči, kterou si kněz připravil. „Eduard měl mnoho cílů a za vzor mu sloužil život sám…“ vzor, pomyslela si Katka a vzpomněla si, jak se jí na to jednou dědeček ptal.
Seděla na křesle vedle krbu a čekala, až přijde. Dědeček otevřel obrovské dřevěné dveře a usmál se na ni. Každý večer si společně sedli a povídali si o všem,co je zrovna napadlo. Přestože Katce bylo sotva šestnáct, mluvila z ní dospělá žena. „Kačenko, dnes jsem cestou do práce slyšel, jak se dva mladí, asi tvého věku, bavili o svých cílech a o svých vzorech…víš, napadlo mě, že jsem se tě na to nikdy nezeptal a vlastně by mě to docela zajímalo.“ Katka se dlouho nerozmýšlela. „Taky jsem nad tím přemýšlela, ale asi tě zklamu,“ řekla. „Nikdy jsem asi jeden jediný vzor neměla. Pokaždé jen z každého kousek a nejen z lidí,“ dědeček se zatvářil očividně překvapeně, ale nechtěl vnučku přerušovat. „Jednou jsem tak šla po cestě a potkala malé kotě, víš, ono bylo tak malé a kráčelo sebejistě a s hlavou vzpřímenou vstříc tomu světu kolem. Říkala jsem si, jak je silné a lidé, kteří jsou mnohem větší se bojí vyjít se vzpřímenou hlavou…obdivovala jsem ho, když zakoplo o kámen a skutálelo se z cesty, ono neleželo a nečekalo až ho někdo polituje nebo zvedne, ale hned vyskočilo…radost mělo z maličkostí a jak dovádělo! Z něho jsem si vzala kousek, dědo! Vím, že nemám čekat, až někdo přijde a pomůže, vím, že se nesmím bát ukázat, co ve mně je a taky, dědo, vím, že se mám radovat z maličkostí…pak třeba vítr. Můžu mít za vzor vítr?“ „Proč bys nemohla i z něho si můžeš třeba něco vzít.“ „Vezmi si, jak je silný a jak dokáže být jemný a příjemný. Umí pohladit. Ale největším vzorem, dědo, jsi pro mě ty !“ Dědeček se trochu začervenal : „Pročpak holčičko moje, proč?“ „Ty svůj život žiješ. Tvým vzorem je sám život, nemůžeš tak jít v něčích stopách, protože ty sám je tvoříš. Jsi člověk čestný, spravedlivý, dovedeš se zachovat tak, jak si situace žádá. Umíš se smát, být oporou, umíš naslouchat a pomoci radou i činem, dovedeš bojovat pro dobrou věc, srdce máš na pravém místě a pro milé slovo nejdeš daleko, nežádáš za své činy ocenění ani slávu, jsi člověk, který je skutečným člověkem! Jsi moudrý , uznáváš své chyby a miluješ své blízké i s jejich chybami, tak to má být. To, co ti život servíruje, přijímáš…Dáváš mi pocit bezpečí a lásky…nechci být jako ty! Chci si vyšlapat své vlastní stopy, dělat své vlastní chyby, ale chtěla bych mít alespoň polovinu dobroty v srdci, co ty. Mám tě ráda, dědo!“ V jeho očích se zaleskly slzy. „Kačenko, lidé spoustu věcí odkládají na později, nebo se jen zdráhají něco říct, že snad jednou přijde čas…ale on nemusí vůbec přijít, pamatuj si to! Mám tě moc rád, holčičko…“
Katka se vrátila ze vzpomínek zase zpět na pohřeb. Rozhlédla se kolem na ty smutnící a usmála se, protože tak by to dědeček chtěl.
Vzor můžeme mít jakýkoli. Děti milují své hrdiny a vzory z pohádek, seriálů, filmů, mohou jimi být slavné osobnosti, zpěváci herci…kdo ví proč, snad pro jejich talent, ocenění, krásu…já osobně jako malá nikdy vzor neměla z těchto řad. Byl jím právě děda, a to jaký byl, jaký uměl být. Užíval si každé chvíle, kdy měl možnost se smát…on svůj život žil a prožil naplno. Chci to taky umět, chci si jít v noci lehnout a smět si říct: „Dnes jsem žila…“
Komentáře
Přehled komentářů
Za tohle dílo vyhrála Zuzanka první místo :-)
Dědeček
(123Leos, 7. 6. 2007 11:40)Tak jsem si přečetl Zuzanko příběh ,vzpomínku (Dědeček) .Moc se mi to líbí.Umíš krásně psát,velmi pěkně se to čte a zanechává to ve mne takové příjemné pocity u srdéčka.Jen tak dál pokračuj jde ti to fajn.Přeji ti pěkný den.ahojky Lea.
Komentář
(Michal, obyčejný dělník, 21. 9. 2007 22:20)