Letmý pohled do historie
Psi typu pinče se v Evrope vyskytovali odnepaměti. Byli to předkové všech
dnešních plemen pinčů a kníračů, houževnatí a odolní, tak aby mohli přežít
v náročných podmínkách. Nikdy nepatřili mezi psy aristokracie, proto
se s nimi narozdíl od mnoha
jiných plemen jen minimálně setkáváme na obrazech a jiných uměleckých
dílech.
Historie čistokrevného chovu se začala psát koncem 19. století, kdy vznikl
v Německu chovatelský klub kníračů a pinčů. Od té doby prošlo plemeno
obdobími rozkvětu i úpadku, také jeho exteriér se měnil. Protože trpasličí
pinč vznikl zmenšením ze stejných předků jako německý pinč, začali se
chovatelé velice brzy potýkat se známkami miniaturizace, které jsou ale
u trpasličího pinče krajně nežádoucí a přestavují vždy hrubou vadu. Cíleným
chovem se ale již dnes daří tyto znaky potlačovat a dnešní moderní trpasličí
pinč je elegantní, vyvážený a atraktivní pes, s typickou vyrovnanou sebevědomou
povahou a ohnivým temperamentem.
Jaký je pinč?
Trpaslicího pinče si většina lidí představí jako rozklepanou chudinku,
případně obézní váleček na tekých nožičkách. Tyto představy jsou bohužel
přiživovány velkým podílem jedinců bez PP, často chovaných systémem čím
menší, tím lepší s přikřížením jiných plemen.
Pravý trpasličí pinč má ale k takovému vzhledu velice daleko. Naopak
je to houževnatý, fyzicky výkonný pes. Díky jeho konstituci je
možno s ním provozovat většinu kynologických sportů. Je to ideální pes
pro každého, kdo sám žije aktivním životem a chce svého psa brát co nejvíce
s sebou. Trpasličí pinč s Vámi může stejně dobře absolvovat třeba čtyřicet
kilometrů těžkým
terénem, jako návštěvu luxusního hotelu. Snadno ho odvezete v tašce,
stejně snadno může třeba běhat vedle koně.
|
Další obrovskou výhodou je povaha.
Pinč je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. Při správné
motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace
a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou,
dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani
soužití s domácími zvířaty.
(na obrázku Vininka s morčetem Fazulákem) |
S těmito psy se dá absolvovat stovky nejrůznějších situací, cesty
všemi dopravními prostředky, spaní v různých hotelech, ale i ve spacáku atd..
Všechno můžou zvládnout naprosto bez problémů. Zvládají jezdicí schody, dokáží
projít po jakémkoliv terénu, projdou za jízdy
mezi vagóny vlaku (i člověku se někdy nechce do uličky kde se v hrozném
kraválu třese podlaha, strop i stěny vlézt). Nevadí jim střelba, dělobuchy,
oheň. Nebojí se velkých psů, koní ani jiných zvířat. Monika říká :,,Nikdy jsme je na
nic nezvykaly - prostě jsme braly jako samozřejmost že nová situace nebude
problém,
a ona také nikdy nebyla. Každý rok čteme v novinách, jaké problémy dělá
Silvestr psům. U nás probíhají oslavy tak, že línější část smečky spí
a ta aktivnější stojí na okně a se zalíbením s námi
sleduje rachejtle.""
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pinče jako atraktivního výstavního
psa. Exteriérově kvalitní, dobře připravený a perfektně předvedený pinč
vypadá opravdu efektně a může konkurovat i velkých a chlupatým plemenům,
se kterými soutěží v ll. FCI skupině. Přitažlivý je na něm právě kontrast
dokonalé stavby těla bez známek miniaturize a malé velikosti. Navíc ho
kvůli výstavní kariéře nemůsíte nijak omezovat, jako je tomu často u
dlouhosrstých plemen.
Zdraví
Pinč patří mezi několik málo plemen, která netrpí žádným specifickým
dědičným onemocněním. Naopak typické je pro něj pevné zdraví a vitalita.
Fenky bez problémů zabřezávají a naprosto běžně rodí 7 i více štěňat,
což je u jiných, takto malých plemen nevídané. Pinčům se dokonce vyhýbají
i jinak u malých psů běžné problémy s luxací čéšky. V Čechách se sice
testy běžně nedělají, ale v severských zemích (Švédsko, Finsko, Norsko)
ano a pes s pozitivní luxací je naprostou vyjímkou.
Typickou vlastností je také dlouhověkost. Víme o hned několika psech,
kteří překonali hranici 20 let a věk 16 nebo 17 let není u pinče nic
zváštního.
Pro koho se hodí?
Pinč je specifické malé plemeno. Nelze ho srovnávat s klasickými společenskými
plemeny (ani se mezi ně oficiálně neřadí). Naopak, v oficiálním dělení
se řadí do druhé FCI skupiny, mezi plemena jako je dobrman (ostatně jeho
blízký příbuzný) rotvailer, boxer, ruzné typy mollosů (například cane
corso, německá doga nebo mastin) a pastevecká plemena (jako je středoasiat
nebo šarplaninec). Jsou to plemena používaná převážně k obraně a hlídání.
Pinč je sice z celé skupiny nejmenší, všemi ostatními vlastnostmi do
ní ale jednoznačně patří.
Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní,
který potřebuje zábavu a zaměstání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje
také poměrně dost pohybu. Nezbytná je důsledná výchova, ale pozor - surovost
a nespravedlnost pinč nesnese a reaguje na ní agresí.
Je to pes pro každého činorodého člověka, který si dokáže zjednat přirozený
respekt, zároveň ale také dokáže respektovat psa jako partnera. Pinč
se dá snadno cvičit, neočekávejte ale od něj slepou strojovou poslušnost
- odporuje to jeho inteligenci a samostatnosti.
|
|
|