Valentýn. Jak hrozné datum pro někoho kdo je sám. Jen tak bloumám ulicemi, když mě zaujme rozsvícený dům. Není snad jediná místnost, která v něm nesvítí. A jakožto člověk zvědavý od přírody prostě neodolám a vlezu dovnitř. Dveřmi pochopitelně, jen pro upřesnění, aby si někdo nemyslel, že jsem lezla oknem.

Na prahu jsem zůstala stát jako opařená. V sále stáli hezky vyřádkovaní všichni chlapi z mých shounen-ai povídek. Takže si asi umíte představit, co to bylo za nádherný pohled. Pobaveně jsem sledovala, jak Mike k sobě majetnicky tiskne Anthonyho, na kterého dost vilně hleděl Richard. Kde je André mi bylo záhadou. Mike a jeho hrabátko zmizeli v jednom z temných koutů místnosti. Co tam dělali jsem raději nezkoumala, ale vzhledem k tomu, že na to samé místo chvilku po nich vyrazili Archael a Tanis a zhruba za minutu byli zpátky v hale rudí až za ušima, soudím, že to nebylo nic co by se dalo nazvat „etické“. I když jistě to bylo zajímavé, když si představím ty dva pohromadě.

No co, postavila jsem se do rohu a pozorovala dění kolem. Za barem stál Draven a culil se na mě. Vyzýval mě, abych si dala skleničku, ale radši jsem strategicky udržovala pozici. Náhle se u vchodu začalo něco dít. Koukla jsem tam a uvědomila si, že přicházejí hosti, kteří na rozdíl ode mě měli vstupenky (Co tady teda dělám?!). A nestačila jsem se divit. Do dveří napochodovala Bea, vzápětí po ní Ami, Muraki-sensei, Jun, Jane, Mája, Nime, E… (jestli jsem na někoho zapomněla, tak se mu omlouvám, ale opravdu mi to pak všechno splynulo v jedno).

Šampaňský teklo proudem a ve chvíli, kdy ho přede mě naservíroval Lee, nemohla jsem ho odmítnout. Vzápětí se ale přiřítil Fabien a div mě nesežral. Dění kolem bylo opravdu živé. Holky se proplétaly mezi nimi a snažily se tak nějak s chlapci bavit. Jenže se vždycky přiřítil jeho žárlivý partner. Na rtech mi hrál úsměv a shledala jsem, že Valentýn v téhle společnosti je nadmíru pohodový.

Nakonec jsem neodolala a vydala se k baru. Sedla jsem si na stoličku a rozhlédla se kolem, jestli v těsné blízkosti není Caleb. Když jsem zjistila, že ne dala jsem se vesele do řeči s Dravenem. Bylo mi sice divné, že se jeho přítel nepřihnal bleskovou rychlostí, ale… A pak jsem si toho všimla. Caleb si vesele tlachal s Jane a Nime. Pootočila jsem hlavu na Dravena, jako co on na to. Ten mě obdařil dalším ze svých oslnivých úsměvů a pokračoval v konverzaci. Proč ne, pomyslela jsem si.

Holky si je stejně postupně rozebraly. Sice mi občas bylo líto těch co zůstali bez partnerů, ale dle jejich výrazů je raději nechají napospas jejich obdivovatelkám, než aby si nechali ukousnout hlavy. Kupodivu těmi samými obdivovatelkami.

Večer se povážlivě naklonil a zábava (samozřejmě podpořena hektolitry alkoholu) se rozjížděla. Bylo celkem zajímavé pozorovat, jak se Mike hádá o Anthonyho s Májou (tuším že to byla ona). A nebyl tam jediný. Podle některých výrazů to vypadalo, že nyní litují, že vůbec takovou bandu pozvali. Nu… Jejich problém, že?

Překvapeně jsem zamrkala, když jsem si všimla Bey, jak se sklání k Charliemu v důvěrném rozhovoru. Hned vedle se Ami bavila s Tylerem. Bylo vidět, že alkohol opravdu pracuje na plné obrátky.

V jednom z rohů jsem zbystřila Muraki se Zafirem, o čem se bavili se raději nepídím… Zkrátka zábava jela v plném proudu a i já se bavila. Ani mi nevadilo, že mi Caleb odvedl Dravena, protože se mu zřejmě přestalo líbit, že se se mnou vybavuje tak dlouho.

Otočila jsem se do sálu a sledovala, jak se to tam páruje. Většinou se však každý vrátil k tomu kdo přišel. Hlavně tedy Mike se držel Anthonyho jako klíště. Možná to bylo proto, že hrabě už byl v dosti podroušeném stavu a usmíval se a vrhal na každého koho potkal. (No přiznejme si, kdo by v takové společnosti krásných chlapů nežárlil, že?)

Ručička na hodinkách se přiblížila k půlnoci a já se dověděla, že budou půlnoční polibky. Tak to bude zajímavé, pomyslela jsem si. A když jsem se rozhlédla po ostatních holkách, zřejmě si myslely na chlup to samé. Každá tak nějak doufala, že dostane pusu od nějakého toho krasavce tady kolem.

V jednu chvíli jsem málem smíchy spadla ze židle. Bylo to přesně v okamžik, kdy dovnitř napochodoval Billy (bylo mi značně divné, kde se ten vymetač večírků fláká). Na hlavě měl totiž cosi co asi měla být růžová. Místo toho však okolí spatřilo spíš hybrid této barvy ještě k tomu namíchaný s modrou a bílou. Jestli se pokoušel o vlajku těžko říct.

Konečně začala odbíjet půlnoc a všichni se začali párovat zase tak jak byli na začátku. Vlastně Mike s Anthonym tak byli pořád. Sledovala jsem, jak se začínají k sobě tulit a rozhodla jsem se, že je čas zmizet. Samozřejmě, že sem zahlídla i holky, které se taky k někomu tulily. Kde byli partneři těch dotyčných ví bůh. Stejně se to tam začínalo měnit v orgie a ne ve valentýnskou oslavu.

Opatrně jsem se tedy proplížila k východu a snažila se nenápadně zmizet, než mě někdo zbystří. To se mi nepovedlo. Přede mnou stál Anthony a skláněl se ke mně s našpulenou pusou. Řekla jsem si proč ne, ale ve chvíli, kdy jsem za ním uviděla zamračeného Mika, přešlo mě to. Se smíchem jsem tedy hraběte otočila a jeho rty dopadly na ty správné. Tudíž na Mikovo. Pak jsem kolem proklouzla do mrazivé noci a pádila rychlým krokem pryč.

Co se tam dělo pak, jsem radši nechtěla vědět. Jsem ale přesvědčena, že se tam všichni co tam zůstali skvěle bavili. Což jen potvrdil článek v místních novinách druhý den ráno.

V jednom z domů ve vyhlášené čtvrti se konal valentýnský večírek. Tak tohle mě rozesmálo hned v úvodu. Tento večírek se však zvrhnul v nespoutané orgie, kde nikdo nevěděl, kdo ke komu patří. Podle hojné účasti to nikomu zřejmě nevadilo a dnes ráno, když jsme pár lidí vyzpovídali odpovídali ve směs stejně. Tady máme úryvek z jednoho takového rozhovoru: „Určitě to bylo perfektní, takhle skvěle jsem se dlouho nepobavila. Ten kdo to vymyslel měl dobrý nápad.“  Spokojeně jsem zaklapla noviny a hned měla lepší náladu.

Byla pro mě čest být hostem na tomhle večírku (i když mi ještě pořád není jasné, jak to že jsem prošla bez lístku. Možná protekce…). A doufám, že když se bude konat znovu, opět se budu moci této události zúčastnit. (Jen by mě zajímalo, kdo potom uklízel ten binec, co po nich musel zůstat. Ještě teď ho lituji).