11.1.2007
Naše malá Terezko,
Jsou tomu už měsíce, co Tě nosím ve svém bříšku, proto jsem se rozhodla, že Ti napíšu něco málo o tom, co předcházelo Tvému vykouknutí na svět. Ty jsi tedy ještě na svět nevykoukla, ale maminka se už pečlivě připravuje, abys byla po narození jako v bavlnce a aby se Ti se mnou a s tatínkem krásně žilo.
Všechno začalo jednoho krásného červnového dne roku 2006, kdy jsme se s tatínkem rozhodli, že bychom Tě už moc chtěli. Já i tatínek jsme chodili každý den do práce a tak si jednoho pěkného a nudného odpoledne řekli, že se pokusíme o naše první děťátko, a to o Tebe. A ono to vyšlo hned na poprvé :-))).
Dlouho jsem jezdila pracovat do Brna do České pojišťovny a šetřila korunky, abych Ti jednou mohla koupit do začátku všechno potřebné, aby Ti nic nechybělo a byla jsi šťasná a spokojená.To jsem ale ještě ne věděla, že už mám v bříšku cosi malinkatého, zatím jenom takový váček, který pomalu roste a vyvíjí se. Až mi to bylo někdy divné, že mi není moc dobře a že takové ty ženské věci stále nepřicházejí. V polední přestávce na oběd jsem si zašla v Brně do města koupit těhotenský test. Nemohla jsem se dočkat toho, až ho doma rozbalím a vyzkouším, jestli jsi se nám opravdu povedla. Přijela jsem z práce domů a ihned utíkala testovat. A hle !! Po třech minutách se objevily na testovacím pásku dva růžovoučké proužky, což znamenalo, že jsme to právě mi, na které se usmálo štěstí a že sis vybrala právě nás, mě a tatínka, komu chceš udělat tu největší radost v životě.Ten zázračně vypadající test jsem vzala do dlaní a utíkala za tatínkem, který se díval na televizi, klekla jsem si k němu a řekla dvě slova, na které nikdy nezapomeneme :“ Čekáme miminko“. Úplně se mi hrnou slzy do očí, když to teď s odstupem času píšu, protože jsme byli opravdu tak moc šťasní, že ses usídlila zrovna u nás :-)). I tatínkovi se ihned rozzářily oči a obejmul mě ( vlastně už i Tebe).Ještě tentýž den jsme šli za Tvou babičkou Janičkou, dědou Kájou a prababičkou Fanynkou, abychom jim sdělili tu radostnou novinu, že budeme mít naše první miminko a oni svoje první vnoučátko a pravnoučátko. Všichni 3 se na Tebe začali ihned taky těšit, stejně jako já a tatínek. Však od prababičky Františky máš ten krásný kočárek, ve kterém Tě budu dlouho vozit, než začneš sama ťapkat.Při návštěvě druhé babičky Marušky a dědy Rudy jsme se taky museli ihned pochlubit.A od té doby se vše točilo jenom kolem Tebe.
Začala jsme se připravovat na odchod z práce. Objednala jsem se k paní doktroce Přichystalové na prohlídku, která dne 26. července 2006 potvrdila, že se opravdu jedná o těhotenství a že by bylo pro mě i pro Tebe nejlepší, kdybych nechala práce v Brně a odpočívala doma. Tak jsem v práci od 1.srpna skončila, rozloučila jsem se se všemi kolegya těšila se na to, až si budu vychutnávat růst bříška v klidu domova.
Jenomže to netrvalo dlouho a začaly první a velké starosti. Dědeček Ruda měl 18.8.2006 těžkou havárii, při které byl hodně a bohužel i smrtelně zraněný. Tolik se na Tebe těšil, vždyť bys byla po dlouhé době další malý človíček v jeho životě. Ale bohužel se Tě nedočkal a odešel nám a to mu bylo teprve 63 let. Bylo to moc smutné období a společně s tatínkem a s babičkou Maruškou jsme to zvládli. Potom následoval další smutek, když nás opustila prababička Fanynka. Víš, to je ta, která pořád hladila bříško, které zatím ještě nerostlo, ale Ty už jsi v něm byla. Pokaždé, když jsem za ní přišla do pokoje nebo do nemocnice, objala mně a řekla:“ Tak co Ty moje maminko, co miminko, nezlobí?“. Prababička byla moc hodná a taky se na Tebe těšila, moc se těšila. Ale bohužel ani ona se nedočkala a dne 9.10.2006 zemřela ve věku 84let. Celé toto období, vlastně od dědečkové smrti, jsem byla moc smutná, ale musela jsem myslet především na Tebe, aby se Ti u mě v bříšku líbilo. I tatínek byl hodně statečný, všichni mě moc podporovali, proto se všechno brzy začalo obracet k lepšímu a my jsme se připravovali na další život bez našim milovaných blízkých a soustředili jsme se hlavně na to, abys Ty byla v pořádku.
Následovaly pravidelné měsíční kontroly a prohlídky u paní doktorky v ordinaci, která mi vždy říkala, jak nám „to“ krásně roste, změřila tlak a mamku zvážila, jestli nám trošku přibírá. Zdálo se, že je všechno v pořádku a taky bylo :-)) Na každou prohlídku jsem se moc těšila, až zase uslyším Tvoje srdíčko, jak mi v bříšku krásně tepe.
Teeeeda, teď jsem dostala takový kopanec, jako kdybys věděla, že píšu tento deníček právě pro Tebe a líbilo se Ti to. Ale k tomu Tvýmu tělocviku v maminčině bříšku se ještě dostaneme :-))Kromě prohlídek u paní doktorky jsem taky chodila na ultrazvuk, víš, to jsem šla taky k panu doktorovi, ale do nemocnice, kde mají takové lehátko, na které se maminka položila a pan doktor se díval na obrazovku a jezdil mamince po bříšku takovým přístrojem, aby Tě bylo dobře vidět. Kontroloval, jak jsmi veliká, jestli máš všechno co máš mít. Vždyť při první kontrole jsi byla tak malinká, jenom pár centimetrů a už mi paní doktorka řekla, že je všechno v pořádku a poprvé mi tě na monitoru ultrazvuku ukázala. Byla jsi tak malinká, viděla jsem jenom takovou malinkou fazolku, ale byla jsem moc šťasná, že jsem viděla Tebe :-)). Vždyť Ty ani nevíš, jak jsi u maminky v bříšku vypadala, že?? Tak tohle je Tvoje první fotečka:
viz fotogalerie "ultrazvuk"
Po každém vyšetření hned volal tatínek, jak jsme dopadly a jestli jsi v pořádku, víš, hodně mu na nás obou záleželo a záleží dodneška.
Když jsi byla v bříšku asi 5 měsíců, nastal další velký zlom. Bylo to asi v polovině čekání, než na nás vykoukneš :-)). A to jsi vypadala asi takhle, to je Tvoje druhá fotka z vyšetřní ultrazvukem u pana doktora:
viz fotogalerie "ultrazvuk"
Od té doby jsem cítila v bříšku něco takového jako brnění, které den ode dne sílilo, až přešlo v pořádné kopance, které cítím třeba zrovna teď, když sedím u počítače a píšu Ti. Je to tak krásný pocit, když je klid a najednou kopneš a já si hned uvědomím, že jsi u mě. Nedá se to moc popsat, ale to jednou sama pochopíš, až budeš taky čekat svoje miminko. Největší radost má tatínek, když s ním každý den večer lehnu brzo do postýlky a „číháme“ na to, až ten rachot v bříšku zase začne. I hnedka po ránu jsi pěkný rarášek, ale to už je tatínek v práci a tak jdu dolů za babičkou Janičkou, šupnu do pelíšku za ní a číháme spolu. A že těch kopanců někdy opravdu není málo. Babička si s Tebou moc ráda povídá a taky Tě často hladí a říká, že se na Tebe moc těší. Brzy sama poznáš, jak je hodná a starostlivá a že chce pro nás jenom to nejlepší.
Jsou dny, kdy to dáváš mamince pěkně znát, že Tě má a to je dobře. Tvoje nožičky mě v bříšku kopou skoro každý večer a i několikrát během dne. Ale hlavně ráno. To babička Jana vždycky říká:“ No, to se musí malá učesat a umýt, aby byla frajerka, tak se maminko nediv, že Tě kope“. Asi má pravdu, musíš být přece krásná :-)). Jakmile je delší dobu klid, tak už jsem nervózní, jestli jsi v pořádku, jestli se Ti dobře leží. Tak se různě převracím, aby sis našla tu správnou polohu a mohla klidně spinkat.
A pak už následovalo jedno vyšetření za druhým, všechna dopadla dobře a bříško začalo pomalu a konečně růst.Zrovna včera, 10.1. jsem se vrátila z posledního ultrazvuku, při kterém mi paní doktorka řekla, že jsi krásná a že je všechno v pořádku. Ve 8 měsíci v bříšku vážíš asi 1500g a měříš kolem 42cm, takže už jsi krásný miminko, jenom musíš ještě hodně papat, abys byla hodně silná, až vykoukneš na svět. Fotku jsem tentokrát od paní doktorky nedostala, tak jsem si pro Tebe vyfotila aspoň bříško, abys viděla, jak nám to společně slušelo:
...viz fotogalerie "v bříšku".
Je to tak, tvůj příchod na svět je stále blíž a blíž. Jenom pár týdnů se vyspinkáš u maminky v bříšku a už budeš hajat ve své nové a voňavé postýlce, ve které Ti bude taky určitě dobře, jako bylo celé ty měsíce u maminky. Tak dobrou noc, zlatíčko naše a já Ti zase brzy něco pěkného napíšu, ano?? Sladné sny Ti přeje maminka i tatínek.
8.5.2007
Ahoj naše malá Terezko. Už jsou to skoro dva měsíce, kdy jsi na světě a já jsem se rozhodla napsat pár vět o tom, co tomu předcházelo.
Všechno začalo 1.3., kdy jsem šla ráno na pravidelnou kontrolu k paní doktorce, aby se podívala, jak se Ti u maminky v bříšku daří a jestli už se nechystáš na svět. Hned jakmile jsem sedla do ordinace k sestřičkám, aby mi změřila tlak a udělala testy z moče, tak byl problém. Sestřička mi naměřila vysoký krevní tlak, který je v těhotenství moc a moc nebezpečný, hlavně pro Tebe. Paní doktorka se tedy rozhodla, že mně pošle na pozorování do nemocnice. Byla jsem z toho moc a moc smutná, dokonce jsem se i s bříškem vyfotila, protože už jsem si myslela, že se domů vrátíme obě dvě, ale ty už budeš na světě. Volala jsem tetě, která na porodním sále pracuje a sdělila jí tu novinu, že mám přijít na pozorování a na případné vyvolání porodu, kdyby tlak neklesal.
Ráno mě tatínek tedy odvezl a já jsem dostala samostatný pokoj, teda byla jsem tam dva dny úplně sama a bylo mi bez tatínka moc smutno. Ještě že jsem měla v bříšku Tebe a měla si s kým popovídat.Celé ty dny byla spousta procedůr, 3x denně jsem chodila na tlak a na křivku,kde se poslouchalo Tvoje srdíčko, zaznamenávalo to každičký tvůj pohyb a to, jak se Ti u mě v bříšku líbí. Můj pobyt v posteli pod dohledem trval jen přes víkend a jelikož se tlak o hodně snížil, pustili mě v pondělí opět domů s tím, že se bude čekat a čekat, jak to bude probíhat dál.
Následovala další návštěva na gynekologii, to už bylo 14.3. a do plánovaného termínu porodu zbývalo už pouze pár dní. Tlak byl opět vysoký a já musela nastoupit znovu do nemocnice s tím, že už si mně tam nechají až do porodu. Nastoupila jsem hned ráno 15.3. Naštěstí dělala opět moje teta, Tvoje porodní babka, která mi s klidným srdcem oznámila, že to dneska spolu odrodíme.
Nastoupila jsem hned ve čtvrtek v 8hodin ráno, rozloučila jsem se s tatínkem před nemocnicí a vešla dovnitř.Pořád jsem si neuvědomovala, že je to možná už ten den, kdy se spolu poprvé uvidíme, kdy Tě poprvé uslyším plakat, kdy bude prostě všechno s Tebou poprvé :-)))
O půl deváté jsem dostala klistýr, abych si vyčistila střeva a porodní asistentka mně zavedla do pokoje, kde se poté všechno odehrálo. O půl 10 mi pan primář přišel píchnout vodu, zavedl do mě takovou velikou jehlici a prudce zatlačil. Najednou cosi začalo vytékat, taková průhledná voda a bylo mi řečeno, že je všechno v pořádku a že se bude čekat, než dostanu bolesti. Bolesti stále nepřicházely, tak jsem dostala v 11,30 první kapačku Oxytocinu, po které se mělo vše rychleji rozběhnout. A taky že jo. Myslím, že kolem 12,30 jsem měla poprvé bolest a potom už to bylo jenom horší a horší. Teta byla na sále skoro celou dobu se mnou, pořád mě hladila a uklidňovala, že čím je větší bolest, tím dříve budeš na světě. Hodiny ubíhaly ani nevím jakou rychlostí a najednou bylo 15.30, teta vzala můj telefon a volala tatínkovi, že za 15 minut rodíme. Tatínek byl ještě v práci, všeho nechal, utíkal se domů převléci a umýt a spěchal za námi do porodnice. Na cestě byla už i babička Janička.
Bohužel to nebylo tak rychlé, v 15.30 se rozhodně nerodilo. Nastaly nějaké komplikace, o kterých ani já pořádně nevím, jenom si pamatuju, že jsem pořád lezla z rodícího křesla nahoru a dolů, ty jsi chtěla už moc na svět a já jsem nedokázala tlačit tak, abych Ti to usnadnila. Porodní asistentka vzala do ruky telefon, zavolala na novorozenecké oddělení a pana doktora, že rodíme a já jsem byla už trošku klidnější, že to bude snad už brzy za námi.
Najednou bylo na sále moc lidí, moje i tvoje teta Jarka, která Tě přivedla na svět, pan doktor, který mi tlačil na břicho aby Ti pomohl ven, sestřičky z novorozeneckého oddělení s čistou bílou plínkou a odsávačkou, další sestřička, která mi namáčela plínku, otírala čelo od potu a držela celou dobu zaruku a to mi opravdu pomáhalo.
V tu ránu bylo 16.10, já naposledy zatlačila a Ty jsi byla na světě. Hned, jak Tě vyndali a dali mi tě na bříško, tak jsem věděla, že to je přesně ta holčička, na kterou jsme celou tu dobu s tatínkem čekali, kterou jsme milovali hned od doby, co byla v bříšku a kterou budeme milovat celý život. Byla jsi tak krásná, od krve a od mázku, ale krásná. Plakala jsi, ale to miminka hned po narození pláčou. Hlavou mi probíhalo tolik věcí, chtěla jsem tě obejmout a přitisknout si tě k sobě, ale nešlo to. Sestřička Tě odnesla omýt, zvážit a změřit.
Mezitím přišel tatínek s babičkou Janičkou a já jsem byla moc šťasná, že přišli, že už nejsem sama. Vlastně od toho okamžiku, kdy jsi přišla na svět už nebudu nikdy sama a vždycky budeme 3. Ty, tatínek a já. Budeme silná trojka, která vždycky všechno zvládne, nebo se bude snažit to zvládnout. Budeme Tě milovat a starat se o Tebe jak nelépe to půjde a věřím, že to jednou oceníš alespoň tak, jak to teď oceňuji já u své maminky.
V porodnici jsme spolu strávily ještě 6 dní, protože jsi měla silnější žloutenku a byla jsi i den na světýlku, takže se náš pobyl trošku prodloužil. Poté Tě prohlédl pan primář, sdělil mi, že už jsi v pořádku a zdravá a že můžeme odejít domů. Tatínek si pro nás přijel, vstoupili jsme doma do dveří a to byl pro Tebe a vlastně pro nás všechny úplně nový začátek našeho společného života.
....pokračování příště :-)))
Komentáře
Přehled komentářů
Zamačkávám slzičku,
štěstím za malou Terezičku,
přeji vám naše holky milé,
ať jste stále zdravé a roztomilé.
P.S. Mamka Zuzka se minula povoláním - měla být spisovatelkou a ne taxátorkou ;-) Zdraví Kristina Janů, kolegyně taxátorka z týmu B_12 alis B_komplex :-)
Vitej na svete Terezicko!
(Iveta Taubenestova, 21. 5. 2007 21:45)Ahoj Terezko, tak Te vitam na svete a preji Ti, at jsi zdrava a stastna a to same preji i mamince a tatinkovi....mooooooc jsi se jim povedla....
Pro Terezku
(Šárinka, 18. 5. 2007 9:56)Milá Terezko, chtěla bych Ti popřát, abys v životě zažila jenom krásné samé chvilky, abys byla pořád zdravá, šťastná a spokojená. Mamince, tatínkovi, babičkám a dědečkovi přeji, aby z Tebe měli pořád jenom radost. I když jsme se my dvě ještě neviděly, mám Tě moc ráda.
Zamačkávám slzičku..
(Kristina Janů, 26. 6. 2007 11:58)