Stručně z knihy SVĚT BEZ HRANIC (Dr.Joe Vitale,Dr.Hew Len)
3 části vlastního Já – v každé molekule hmoty
1. dítě – podvědomí
2. matka – vědomí
3. otec – nevědomí
Obtíže začínají na úrovni myšlenky, problém je v tom, že všechny vzpomínky na osoby, místa či věci jsou prostoupeny bolestí. Samostatně fungující intelekt dovede pouze organizovat, nedokáže problém řešit. Organizování věcí není způsob, jak řešit problémy. Je třeba je nechat odejít. Nemusíte znát podstatu problému. Co se od vás vyžaduje je všímat si problematických zážitků, ať na fyzické, mentální nebo emocionální úrovni.
Chcete-li něco vyřešit, pracujte na sobě. Co uvnitř mě způsobilo, že mi tenhle člověk vadí? Lidé se ve vašem životě objevují proto, aby vás obtěžovali. Pokud to víte, můžete se povznést nad každou situaci.
Jedinou podmínkou je převzít 100% zodpovědnost za vytvoření naprosto všech okamžiků svého života bez výjimky.
Omlouvám se. Prosím o odpuštění za všechno, co se děje uvnitř mě a projevuje se jako problém.
Naprostá zodpovědnost znamená přijmout vše a naprosto vše, co vstupuje do vašeho života – všechny lidi i s jejich problémy, neboť jejich problémy jsou i vaše. Vyskytují se ve vašem životě, a pokud převezmete plnou zodpovědnost za své prožitky, pak musíte také převzít plnou zodpovědnost za ty jejich. To vy jste zdrojem všech zkušeností.
Člověk jedná buď ze vzpomínek nebo z inspirace. Vzpomínka vychází z mysli, inspirace je otevřenost. Výsledkem je, že se Božství nedostane ke slovu, neboť jsme příliš zaneprázdněni šumem ve své hlavě.
Inspirace přichází od Božství, kdežto vzpomínka je program kolektivního nevědomí lidstva. Když na druhém člověku vidíme něco, co se nám nelíbí, máme to také s největší pravděpodobností v sobě.
Jedním z nejnaléhavějších problémů světa je nenávist žen vůči mužům, je hluboce zakořeněná.
Pokud jste nejprve sami sebou, nemůže vám být odepřeno nic, co je pro vás dokonalé, celistvé, úplné a správné. Jste-li sami sebou, zažíváte přirozeně dokonalost prostřednictvím Božských Myšlenek, Slov a Skutků. Přenecháte-li svým toxickým myšlenkám přední úlohu, zažíváte automaticky nedokonalost ve formě nemocí, zmatku, trpkosti, deprese, posuzování a chudoby.
Je bytostně důležité pro váš život přijmout postoj „Miluji tě“ vůči všemu, co mě potká, ať již špatné či dobré.
Vědomá mysl má propustnost 15 bitů. Skutečnost však vytváří 15 miliónů bitů v každém okamžiku. Není proto v lidských silách porozumět všem vlivům, které na nás působí. Jediné, co nám zbývá, je odevzdání a důvěra.
Chcete-li napravit cokoliv ve svém životě, od financí až po vztahy, existuje pouze jediné místo, kam se obrátit – do sebe.
To, co si my, lidé, neuvědomujeme, je náš neustálý odpor k životu. Tento odpor nás neustále vzdaluje od našeho vlastního Já, od svobody a inspirace, ale zejména od Stvořitele. Dalo by se říci, že jsme vyhnanci, kteří se bezcílně toulají pouští své vlastní mysli. Nedbáme výzvy Ježíše Krista, který říká:“ Neodporujte.“ Neuvědomujeme si, že Klid a mír začíná mnou.
Vzdor s sebou přináší neustálý pocit nejistoty a duchovní, mentální, fyzické, finanční a materiální strádání. Na rozdíl od Shakespeara si však nejsme vědomi toho, že neustále odporujeme, místo abychom se nechali unášet proudem. S každým vědomým bitem zažíváme minimálně jeden milión bitů nevědomě. Ten jeden bit nás nespasí.
Obnovený proces ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak, že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlení. Nakonec se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a naplní ji sama sebou.
Máte-li s někým problém, netýká se to toho člověka. Reagujete na vzpomínku, která vystoupila na povrch. S tím máte problém, ne s tím druhým člověkem.
Prosím, odpusť mi, neříkáte Božství, aby to slyšelo, říkáte to proto, abyste to slyšeli vy!
Když začnu za tichých, sladkých dnů svolávat
ke schůzce vzpomínky na dávno zašlý svět,
jen vzdychám, co je pryč těch, jež jsem míval rád,
a cítím poznovu starý žal z kvapu let.
Pak znovu zabolí bol, který dávno ztich,
A znovu těžce čtu po řadě každý sten
na smutném účtu mých štkaní už proštkaných,
jejž musím platit zas, ač byl už zaplacen. W. Shakespeare – Sonet 30
Očekávání a záměry nemají na Božství vliv. Božství jedná svým vlastním způsobem podle svého vlastního času a postupuje svou vlastní cestou.
Záměry jsou svým způsobem omezující. Dejme tomu, že se rozhodneš zaparkovat v přední řadě. Takový je tvůj záměr. Božství ti ale poskytne místo míli vzdálené. Proč? Protože potřebuješ více chodit. Nech tomu volný průběh.
Způsobem jak opustit vzpomínku, je poslat Božství lásku. Božství slyší a odpovídá takovým způsobem, který je nejlepší pro všechny a v době, která je nejlepší pro všechny. Na nás je volba, ale ne rozhodnutí. Rozhoduje Božství.
Smyslem života je návrat k lásce. Abychom jej naplnili, musíme si uvědomit, že neseme stoprocentní zodpovědnost za vytváření přesně toho života, který žijeme. Musíme si uvědomit, že naše myšlenky vytvářejí náš život takový, jaký je. Problémy nespočívají v lidech, místech ani situacích, ale v myšlenkách na ně. Je třeba, abychom si uvědomili, že nic neexistuje „vně“.
V jednoduché formulce „Miluji tě“ se nacházejí tři prvky – vděčnost, úcta a transmutace – které mohou proměnit vše. Formulky, které odříkávám, jsou jako čarovná slůvka, která odemykají zámek k vesmíru. Když je odříkávám , mám pocit, že recituji báseň a otevírám se Božství a jeho očistnému procesu, jež maže všechny programy, které mi brání být tady a teď. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Miluji tě. Děkuji ti.
Tvoje volba je pouze čistit, nebo ne. Jsi-li čistý a dostaví-li se inspirace, pouze jednáš. Nepřemýšlíš o ní. Pokud ano, pak ji s něčím srovnáváš. A to něco je vzpomínka. Vymaž vzpomínku, nemáš na výběr. Pak existuje pouze inspirace a reaguješ na ni bez zapojení rozumu. To je vše.
Lze to přirovnat k velké symfonii. Každý z nás hraje na svůj hudební nástroj. Ani jeden nástroj není stejný. Aby se mohl hrát koncert a všem se líbil, je potřeba, aby každý hrál svůj part, nikoli part někoho jiného. Když se nechopíme svého nástroje anebo si myslíme, že někdo má lepší, dostáváme se do potíží. To je vzpomínka.
Vzpomínky dokážou peníze odhánět. Máte-li jasno v penězích, budete je mít. Vesmír je dává, pokud je přijmete. To vzpomínky od vás peníze odhánějí anebo způsobují, že je nevidíte. Očistit se lze opakováním slov Miluji tě. Na peníze se skutečně váže velká spousta vzpomínek. Tím, že je očišťujete, očišťují se pro všechny.
Modlitba je prosbou o odpuštění vnitřních pohnutek způsobujících vnější projevy. Modlitba je obnovení spojení s Božstvím. Zbytek tvoří víra, že nás Božství uzdraví. S vaším uzdravením se léčí i vnější svět. Vše bez výjimky se nachází uvnitř nás. Je třeba, abychom si uvědomili, že modlitba je jako most k Absolutnu a je dokonalá. Funguje naprosto bezchybně, pokud jejímu uskutečnění nebráníme svou nedbalostí.
Komentáře
Přehled komentářů
Nabízím tuto knížku v eshopu http://www.moudreknihy.cz za 247 Kč.
Svět bez hranic
(Vladimír Přichystal, 31. 3. 2009 13:35)