Historie Radimova
Radimov je vesnička nacházející se asi 8 km severozápadně od Soběslavi. (GPS souřadnice - 49°17´42´´ N a 14°39´27´´ E v nadmořské výšce 465 m.) Je obklopen ze všech stran lesy a protnut silnicí z Rybovy Lhoty do Hlavatec. V současnosti je zde 13 domů a dvě chaty a k Radimovu patří také hájovna ve Vosovících.
Již v dobách starověku byl Radimov frekventovaným místem. Svědčí o tom asi 100 mohyl z let 700 - 300 před Kristem. Pohřebiště ležící nedaleko hájovny Vosovice je tvořeno více než 50 mohylami v západovýchodních řadách. Patrně i díky hustému lesnímu porostu dosahuje část násypů značné mohutnosti. Čtyři mohyly prozkoumal již na sklonku 19. století Jan Nepomuk Woldřich. V mohylách byly nalezeny pouze spálené kůstky a uhlíky.
Od roku 1409 byl majitelem Radimova Petr ze Želče (sedědím na Radimově) a od roku 1415 pak jeho syn Jošt. V době jejich vlastnictví zde stávala pravděpodobně tvrz, která byla z jedné strany chráněna vodou. Po jejich smrti začal Radimov pustnout a ani po tvrzi se nedochovaly důkazy. Dne 19. 2. 1496 Jiřík Víta z Dubu a jeho matka Klára z Bydlína prodali ves Radimov obci Soběslavi za 412 kop míšeňských. Roku 1514 koupila obec Soběslav další část Radimova a to dvůr od Petra Rožmberka ze Želče. Postupem času ves pustla, až 8. 9. 1789 obec Soběslav prodala 2/3 Radimova bratrům Fraitovým a zbytek Cílkovům. Kromě dvora zde byla i chalupa, kde se dělával šindel, a hájovna Bradáčovna, která se tak jmenovala podle Jiřího Bradáče z Toušeně, který v 16. století Radimov vlastnil.
Václav Frait (syn Václava Fraita, který část Radimova koupil) nechal vyrobit roku 1858 železný kříž a postavil ho na náves na místo kříže dřevěného, který zde stával od roku 1777. Tento Václav Frait také zakoupil několik let před stavbou kapličky zvonek a zavěsil ho ve svém stavení nad kůlnou. Když se roku 1859 kaplička postavila, přenesl tento zvonek do kapličky. Přestože vážil pouze 12,5 kg, byl 20. 1. 1918 odebrán na válečné účely. Za odevzdaný zvonek bylo státem zaplaceno 25 korun. Po válce koupil Jan Koranda s Matějem Trubačem za tyto peníze nový zvonek a zbytek doplatili ze svého. Bohužel i tento zvonek potkal 20. 3. 1942 stejný osud. Nový zvonek byl zakoupen po druhé světové válce a slouží dosud. V kapličce na oltáři je obraz sv. Jana Nepomuckého, patrona země české.
(Čerpáno z knihy Z dějin Radimova, okolí a usídlení našich předků)
V letech 1992 a 1993 byla kaplička opravována. 22. 5. 1993 byla slavnostně znovu vysvěcena soběslavským vikářem. Při této příležitosti se uskutečnilo první setkání radimovských rodáků. Na opravě kapličky se podíleli občané Radimova a obecní úřad ve Skalici.
1890 - víska t., hejtm. Tábor, okr. a pš. Soběslav, fara Hlavatce; 7 d., 33 obyv. č. (1890), Ottova encyklopedie
O Radimově je také zmínka v knize "Chytilův místopis ČSR" vydaného roku 1929, kde je na stránce 1053 napsáno -
Radimov, sk. ch., Ob Rybova Lhota, F Hlavatce, Čtst, P, Tf Želeč, St 8, Os Soběslav
- To znamená, že Radimov je skupina chalup, patřící pod obec Rybova Lhota, k římskokatolické faře v Hlavatcích, četnickou stanicí, poštovním úřadem a telegrafem do Želče, a že v 8km vzdálené Soběslavi je stanice a okresní soud.
RADIMOV v r. 1869-1880 osada obce Skalice v okr. Tábor, v r. 1890-2000 se jako osada neuvádí, od 1.1.2001 část obce Skalice v okr. Tábor