Nečekané překvapení
...................................
Harry právě dopadl na něco tvrdého. Oči měl stále pevně zavřené, ale poznal, že je v Doupěti. Když je otevřel musel je zase honem přivřít, aby si zvykl na ostré světlo, které osvětlovalo Weaslyovic kuchyň.
„Drahoušku Harry nestalo se ti nic??“ starala se o něj paní Weaslyová.
„Ne,nestalo paní Weaslyová děkuji,“ odpověděl jí Harry a šťastně se zubil, když se rozhlédl po jejich kuchyni.
Harry se cítil po dlouhé době šťastný a bezstarostný, po dlouhé době ho netížilo pomyšlení na Voldemorta, na viteály nebo to, že se musí rozejít s Ginny.
Z vedlejší místnosti se k nim donesl jakýsi šramot. Ronova matka se jen nenápadně usmála na svého manžela.
"Zase ta Ginnina trpaslenka! Už ji zase nechala jen tak samotnou v obýváku. Harry nemohl by si tam dojít a podívat se jestli tam něco neprovádí?"otočila se na Harryho.
"Samozdřejmě paní Weaslyová," vyskočil Harry z podlahy a
pomalými kroky se blížil k obývacímu pokoji. Položil ucho na dveře, ale nic neslyšel. Pomalu otevřel dveře, které známě zavrzaly, a najednou v pokoji vybuchl ohňostroj. Harry si připadal, že oslepl. Všude kam dohlédl prskaly jiskry, které vypadaly jako by je někdo vystřelil z hůlky. Najednou se rozsvítila všechna světla. Harry nemohl uvěřit, že to co vidí je skutečné.
V pokoji zvětšeném tak, že vypadal jako asi tři takové, se tísnilo asi třicet lidí. A nad hlavami jim zářil nápis "VŠECHNO NEJLEPŠÍ HARRY!!!" Jakmile Harry překročil práh, začali (sice velmi falešně) zpívat písničku "veselé narozeniny". Georg vylezl na prádelník a dirigoval je svou hůlkou. Jakmile dozpívali přišel překvapenému Harrymu gratulovat nejprve Lupin vedoucí za ruku ženu s nachovými vlasy, Nymfadoru Tonksovou. Tonksová vypadala, že je velmi šťastná, tvářila se jako sluníčko, její vlasy tomu velmi napomáhaly. Popřála Harrymu hezké narozeniny a líbla ho sestersky na tvář, Harryho obličej se teď podobal jejím vlasům.
Nikdy bych nevěřil, že budeš dospělý tak brzy zlobil se naoko Lupin a podával mu něco v hedvábném papíře. Harry by se rád podíval co mu Lupin přinesl, ale tlačili se tam zástupy dalších gratulantů. Další kdo mu přišel popřát byl Hagrid, bradavický šafář, který svou obrovskou postavou zastiňoval všechny v místnosti. Hagrid ho obdaroval příručkou "Jak správně chovat hypogrify".
„Vomlouvám se Harry, nestih sem to zabalit. Koupil jsem ti něco užitečnýho, protože Klof.. teda Křídlošíp vlastně patří Tobě, tak jsem myslel, že než si ho vodvedeš tak by ses o nich měl něco dozvědět.“ pravil zcela vážně Hagrid a odpochodoval.
Harry se za ním otočil, ale pak se ztratil v záplavě hnědých vlasů. Hermiona , jeho nejlepší kamarádka, jak se zdálo ho nehodlala pustit. Držela se ho notnou chvíli než uznala obětí za dostatečně dlouhé.
„Harry, o Harry jak jsi se měl?? Dávals na sebe pozor??“ chrlila ze sebe.
„Jistě Hermiono byl jsem jako vždy hodný chlapec.“ odvětil jí Harry.
Přišel mu blahopřát i Pošuk Moody, zdvořile mu potřásl rukou a zabrblal:“Doufám, Pottere, že je vám jasné, že teď bez Brumbála jste odkázán sám na sebe??“
Moody nevěděl jak teď Harrymu dokonale pokazil náladu. Ano, pane to je mi, jasné.“ odpověděl škrobeně Harry
„Výborně, takže by jste mohl, začít tím, že si nebudete hůlku strkat do zadní kapsy od kalhot, vy na to jednou doplatíte!!“ zahuhlal Moody a odpajdal.
Tlačilo se k němu spousty lidí. Každý mu chtěl popřát nebo s ním alespoň mluvit, vypadalo to tam jako před krámem s famfrpálovými potřebami, když přijde nějaký nový model koštěte. Odněkud zazněla fanfára, paní Weaslyová vnesla do pokoje obrovský dort se sedmnácti svíčkami a na něm bylo napsáno čokoládovou polevou "Všechno nejlepší Harry přejí Weaslyovi". Harry k dortu přistoupil a nemohl uvěřit svým očím, kdyby se byl nestyděl tak do dortu štouchnul svojí hůlkou, jestli je skutečný.
„No tak Harry, sfoukni to!!“ vykřikl Ron, který už nedočkavě žmoulal v ruce nějaký balíček. „A nezapomeň si něco přát,“ dodala plačtivě jeho matka. Harry se nadechl tak moc, že měl pocit, že mu prasknou plíce a fouknul. Plamínky svíček se zatřepotaly a zhasly. Odevšad zazníval potlesk.
Ron vrazil Harrymu do ruky svůj balíček a chtivě se díval jak ho Harry otevírá. Balíček obsahoval jedinou věc a to lahvičku Vetaseria, lektvaru, který donutí člověka mluvit pravdu.
„Teda, ani nevíš jakou mi dalo práci přesvědčit Hermionu, aby mi ho připravila, ale stojí to za to,“ usmíval se Ron.
Harry lahvičku převracel v dlani nejdřív nechápavě, ale pak usoudil, že by se mohla hodit.
„Díky Rone,“ podíval se na svého kamaráda a dal mu přátelskou ránu do zad. Pustil se do rozbalování dalších dárků. Od Lupina dostal velmi zajímavou knihu "Kledby a jak se jim bránit" zběžně ji prolistoval, ale pak zvědavě nakouknul do balíčku s věnováním napsaným Hermioniným písmem. Čekal nějakou tlustou bichly nabitou poučkami a nejsložitějšími zaříkadly, ale jakmile zjistil, že balíček je poměrně úzký, začal o tom pochybovat. Z papíru vypadla sada brků na psaní. Bylo v ní sedm téměř nezničitelných brků a orlích per a jedno samoopisovací, toho si Hermiona asi nevšimla, protože by je Harrymu určitě nedala. Potěšeně je odložil k ostatním dárkům a otevřel poslední malinkatý, balíček nadepsaný kostrbatým písmen OD DOBBYHO PRO HARRYHO POTTERA!!
Bylo poznat, že si dal skřítek na dárku velmi záležet. Ze spousty papíru se vykutálely co jiného než ručně pletené ponožky. Jedna zářivě rudá se znakem Nebelvírského lva a ta druhá byla bílá a byl na ní vypletený Bradavický erb. Ze všech dárků měl Harry obrovskou radost i s Dobbyho nestejných ponožek. Vůbec mu nevadilo, že skřítek Krátura ho napodaroval žádnou "nádherou", posledně to dopadlo tak, že od něj dostal balíček plný červů.
George si vyžádal klid: “Milý!Vítám vás všechny na oslavě vstupu do dospělého života, zde stojícího Harryho Pottera,“ kývl směrem k němu, “a tímto bych mu chtěl udělit několik užitečných rad do života. Chovej se vždy jako já a Fred,“ Harry vykulil oči, “a dopadneš tvrdě, protože mi konkurenci netrpíme. Děkuji.“ dodal téměř s pohřebním výrazem.
Harry moc nepochopil jestli to měl být vtip, nebo to Georg myslí vážně. Neměl sice moc jasno co by chtěl dělat, ale rozhodně nechtěl pracovat jako prodavač a zároveň pyrotechnik. Dlouho nad tím nemohl přemýšlet, všichni si s ním chtěli alespoň prohodit pár slov.
Harry zjistil, že na oslavě je spousta lidí, které vůbec nezná. Například malá hubená čarodějka postávající s brkem blízko něj, po chvíli ho oslovila: „Dobrý večer pane Pottere, já jsem Evelína Hugsová. Mohl byste se mi prosím podepsat??“ a vrazila mu do ruky jeho fotku z novin a brk, Harry na sobě cítil pohledy všech v místnosti, rychle na papírek naškrábal svoje jméno a vyloženě utekl pryč, někam do bezpečí.
Tohle byly bezesporu jeho nejlepší narozeniny, takhle si je vždycky přál, se svými přáteli a svou rodinou, jedinou kterou měl a která o něj stojí. Vlastně dnes ztratil tetu a strýčka, svou opravdovou rodinu, ale proč by měl truchlit, vždyť je tam, kde je mu líp. A jim bylo určitě teď taky líp, teď se v klidu dívali na své stereo a pojídali k němu popcorn a nevěděli nic o tom jak je teď Harry šťastný.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář