Psychologie
7. 6. 2007
Counter-Strike hrají po celém světě tisíce hráčů. Někteří jen tak, pro zábavu, pro jiné se stala tato hra naopak jistým zdrojem příjmu. Každý z hráčů má však jeden cíl společný: být v této hře dobrý, ne-li nejlepší. Některým se to daří, jiní se trápí a pořád nic. Zkušenosti, postřeh, dobrá muška, to vše vysvětluje, proč jsou ti dobří dobrými a naopak. Ale jistou část, která se jenom těžko specifikuje tvoří v úspěchu v CS psychologie. Podívejme se společně, jak jí co nejlépe využít.
Znáte to všichni:
Obraz 1:
Sobota odpoledne, konečně uklizeno, rodiče/přítelkyně/zvířectvo tráví oběd, v domě je ticho a vy konečně, po strastiplném týdnu plném nepříjemných lidí a věcí (zdravím tím svoji šéfovou) máte konečně ČAS. Čas usednout za počítač a dobře si zahrát, v našem případě právě Counter-Strike. Vynechme polemiky typu „sport je stokrát lepší než to tupé střílení" (bilance mojí tenisové kariéry je dvakrát roztržený kolenní sval) nebo „není nad pobyt v přírodě“ (ještě teď mám zmrzlé prsty na nohou z mého posledního výletu do lesa) a usedněme společně za počítač. Po nezbytném vyčištění myši (předtím ji ale musíme najít v tom bordelu na stole) a nahození Woken se připojíme do Matrixu. Double-click na ikonu Gamezone (ostatní servery prominou) a už jsme v klientovi. Několik nezbytných pozdravů a zanadávání na Spammery/Punkbuster/Roostera/Adminy, nalezení volné místnosti a šup ho do hry. Jak je dobrým zvykem, hraje se opět jednou (třikrát hádat) ****. Ano, dust. Ale nic to, alespoň tu mapu známe, napojíme se, strategicky zvolíme stranu, která vypadá silnější/početnější a jdeme na to. Vlezeme do rozehraného kola jen s obyčejným Glockem, proti nám se žene horda barbarských CT, dva chabé výstřely a exodus. Zamrvíme se na stoličce, odkašleme ale co, s Glockem nikdo do světa díru ještě neudělal. Druhé kolo startujeme s MP5, naběhneme do tunelu, za námi hrobové ticho, jeden granát, jedno CT – exodus. Na světlo světa se přes naše rty/team message dere první vulgarizmus, strategicky si odběhneme pro kus dlabance a zlý dojem zaženeme chutným soustem. Nové kolo, v ruce AK což se zdá být pádným argumentem proti nepříteli, změna trasy, jdeme přes podchod. Záklek, posun vpřed, přesné zamíření, AWP v ruce CT je holt sakra přesné, exodus. Pokojem se rozlehne jedna/dvě/tři nadávky, ta hnusná myš si to slízne taky a nemožní spoluhráči přes team mesaage jakbysmet. Pohled na tabulku je děsivý, zatím ani škrt. No co, teď jim to nandáme – jdeme k CT. Nové kolo, v ruce hřejivý Colt, jdeme to těm terákům hezky nandat. První spoluhráčův granát v tunelu nám ubere 50, dodělá nás přesně mířený flash od našeho kolegy a kamikadze terorista řítící se přes tunel. V pokoji je slyšet rachot, do situace se zapletl externista (rodič/přítelkyně/pes), což neměl dělat, protože právě on/ona/ono jsou důvodem té hrůzy v tabulce výsledků. Po dalších pěti podobných kolech (myš má citlivost téměř na nule, lagy jsou stokrát větší než jindy, ta CS 1.3 se prostě nedá hrát, Punkbuster už fakt nikoho nezachytí atd.) vypínáte hru a v totální depresi spouštíte tahovku/cheaty/televizi a přemýšlíte, jak se tohle mohlo stát. Jste tak dobří, to jenom ten svět je proti vám.
Obraz 2:
Stejný den, stejný čas, stejná situace. Naloadujete se do hry, hrajete za T. Na zemi naleznete pohozený AK, zvednete ho jen tak tak aby jste efektním HS oddělali posledního zastánce spravedlnosti. No co, přirozený talent je přirozený talent. Po deseti dalších kolech sledujete s uspokojením občasné hlášky méně zdatných hráčů typu „Hehe hezký aimbot XXX“, to vše v době, kdy se v tabulce skví vaše skóre 10:1. Uběhne dalších 15 kol a vás už začíná trošku unavovat nekonečné spamování poloviny hráčů „XXX je čítr“, máte však pocit dobře odvedené práce. Myš se hýbe lépe, budoucnost je více růžová, ten rodič/partner/zvíře jsou nakonec docela fajn. Po dvou hodinách hry se odpojíte a po cestě do kuchyně si docela reálně plánujete jak během týdne oslovíte klan NiP, abyste je na příštím CPL vytáhli z bryndy. Jste tak dobří, a život vám to dokazuje.
No tak takhle nějak to může občas s námi, hráči CS vypadat. Samozřejmě jde o nadsázku, ale žádný hráč nepopře, že kromě skillů, zkušeností, technického zázemí a štěstí (ano i to je potřeba mít) má i naše psychologie obrovský vliv na hraní a výkonnost každého z nás v Counter-Strike. Počáteční kola, kvalita soupeřů a spoluhráčů, momentální nálada, to vše a ještě mnohem víc má vliv na to, jak se nám právě hraje a „míří“. Následuje několik rad, jak si s touto stránkou CS co nejlépe poradit a minimalizovat její negativní vlivy. Tyto rady neplatí pro organizované CW, jde o popis „volné hry“.
1. Snažte se ignorovat to, kdo proti vám stojí – všichni jsme jenom lidé, někdo hraje lépe a někdo hůř, pokud to však hned na začátku vzdáte s myšlenkou „on je prostě lepší“ nemáte moc šancí. Hrajete hráč proti hráči, máte stejné šance – a pokud tomu tak objektivně není, je lepší když to nevíte :-) Uvědomte si taky, že mnoho dobrých hráčů hraje často pod nepravými nicky, proto nikdy nevíte, jestli právě nestojíte tváří v tvář někomu z top klanu.
2. Pokud hrajete v týmu se známým a kvalitním hráčem, sledujte ho při hře a snažte se od něho učit a napodobovat jeho hru (to platí i pro soupeře – namísto věčného jekotu čítr čítr se raději snažte něco od dobrých hráčů naučit).
3. Hrajte svojí hru, nenechejte se rozházet - ti co mnoho píšou při hře se obvykle na hru samotnou nesoustředí. Pište co nejméně, nevšímejte si to co píšou ostatní (to platí samozřejmě jen pro volné hry, ne pro CW a podobně), soustřeďte se na hru samotnou. Nadávky, obviňování, to vše uškodí v konečném důsledku vám samotným (ničíte si klávesnici, reputaci a čas).
4. Snažte se hrát teamově – pokud vidíte, že váš team má nějakou herní taktiku, zkuste se jí držet. Často tím získáte kromě fragů i dobrý pocit z týmového úspěchů. A o tom podle mě CS celé je.
5. Poznejte svoje místo ve hře – každý zná své kvality a své momentální rozpoložení – pokud hrajete druhý týden, nežeňte se první v řadě, jen vám to sníží sebevědomí. Následujte zkušenější hráče a poskytujte něco jako palební podporu. V zkratce – uvědomte si, na co máte a na co ne a podle toho hrajte.
6. Vždy sledujte co dělá soupeř. K tomuto bodu se váže několik rad:
a, pokud jsou úspěšní, soupeři obvykle volí stejnou taktiku i v dalším kole – uvědomte si proto, kde a jak vás zabili a pokud byl soupeř úspěšný je dost velká pravděpodobnost, že ho najdete na stejném místě znovu. Tohle platí samozřejmě i naopak, pokud třeba útočící hráči neuspěli jedním směrem, kolektivní vědomí velí zkusit druhou cestu.
b, hráči si pamatují pouze jedno dvě kola nazpátek – pokud někoho překvapíte z nečekaného místa, v dalším jednom/dvou kolech si to místo zkontroluje, pak už obvykle ne. Tohle využijte a vracejte se na ta místa po několika kolech, určitě ne však v tom dalším.
7. 1 na 1 – tohle je velmi ošemetní situace, obvykle pomůže zachovat chladnou hlavu (pokud právě netiká někde bomba a vy jste CT) postupovat systematicky. Jděte pomalu a kontrolujte každé místo, kde se může soupeř může ukrývat. Pokud možno vyhýbejte se velkým prostranstvím, pokud to nejde, zkontrolujte ho z několika stran a úhlů.
8. Nekempit, nekempit, nekempit – možná se mnou nebudete souhlasit, ale racionálně vzato je zakempování se pro vás téměř jistá smrt (pokud nehrajete proti nezkušeným hráčům). Hráči většinou vědí, kde se nejvíce kempuje a ty místa kontrolují při svém postupu. Pokud se zakempíte, automaticky jste v nevýhodě, protože čekáte, zatímco váš soupeř vás hledá. Vy se zklidníte, soupeř je ve střehu. Proto obvykle nestihnete dostatečně rychle zareagovat. Místo kempování je lepší být neustále v pohybu a kontrolovat okolí (když máte třeba jako T položenou bombu), pak totiž neztratíte koncentraci ani přehled o situaci na mapě.
9. Snažte se mít přehled o situaci kolem vás – pro úspěšnou psychologii v CS je velice důležité mít přehled co se kolem vás děje a kde asi jsou soupeři – víte pak co asi máte čekat a podle toho reagujete, buď se stáhnete nebo vyrazíte vpřed. Vyhnete se tak překvapením, které vás často mohou na několik kol vyvést z rovnováhy. Jedna poznámka, pro poznáni situace je klíčovým ZVUK – poslouchejte odkud je slyšet kroky, pokud dobře poznáte mapu budete vědět, kde se soupeř nachází, co vám dává obrovskou psychologickou výhodu.
10. No a poslední rada v duchu první části tohoto článku – pokud vám to stejně nejde, vypněte to a jděte na tenis nebo do lesa – zbytečně si budete dál ničit nervy:-) Když se pak ke hře vrátíte o několik hodin, vše může být jinak.
Znáte to všichni:
Obraz 1:
Sobota odpoledne, konečně uklizeno, rodiče/přítelkyně/zvířectvo tráví oběd, v domě je ticho a vy konečně, po strastiplném týdnu plném nepříjemných lidí a věcí (zdravím tím svoji šéfovou) máte konečně ČAS. Čas usednout za počítač a dobře si zahrát, v našem případě právě Counter-Strike. Vynechme polemiky typu „sport je stokrát lepší než to tupé střílení" (bilance mojí tenisové kariéry je dvakrát roztržený kolenní sval) nebo „není nad pobyt v přírodě“ (ještě teď mám zmrzlé prsty na nohou z mého posledního výletu do lesa) a usedněme společně za počítač. Po nezbytném vyčištění myši (předtím ji ale musíme najít v tom bordelu na stole) a nahození Woken se připojíme do Matrixu. Double-click na ikonu Gamezone (ostatní servery prominou) a už jsme v klientovi. Několik nezbytných pozdravů a zanadávání na Spammery/Punkbuster/Roostera/Adminy, nalezení volné místnosti a šup ho do hry. Jak je dobrým zvykem, hraje se opět jednou (třikrát hádat) ****. Ano, dust. Ale nic to, alespoň tu mapu známe, napojíme se, strategicky zvolíme stranu, která vypadá silnější/početnější a jdeme na to. Vlezeme do rozehraného kola jen s obyčejným Glockem, proti nám se žene horda barbarských CT, dva chabé výstřely a exodus. Zamrvíme se na stoličce, odkašleme ale co, s Glockem nikdo do světa díru ještě neudělal. Druhé kolo startujeme s MP5, naběhneme do tunelu, za námi hrobové ticho, jeden granát, jedno CT – exodus. Na světlo světa se přes naše rty/team message dere první vulgarizmus, strategicky si odběhneme pro kus dlabance a zlý dojem zaženeme chutným soustem. Nové kolo, v ruce AK což se zdá být pádným argumentem proti nepříteli, změna trasy, jdeme přes podchod. Záklek, posun vpřed, přesné zamíření, AWP v ruce CT je holt sakra přesné, exodus. Pokojem se rozlehne jedna/dvě/tři nadávky, ta hnusná myš si to slízne taky a nemožní spoluhráči přes team mesaage jakbysmet. Pohled na tabulku je děsivý, zatím ani škrt. No co, teď jim to nandáme – jdeme k CT. Nové kolo, v ruce hřejivý Colt, jdeme to těm terákům hezky nandat. První spoluhráčův granát v tunelu nám ubere 50, dodělá nás přesně mířený flash od našeho kolegy a kamikadze terorista řítící se přes tunel. V pokoji je slyšet rachot, do situace se zapletl externista (rodič/přítelkyně/pes), což neměl dělat, protože právě on/ona/ono jsou důvodem té hrůzy v tabulce výsledků. Po dalších pěti podobných kolech (myš má citlivost téměř na nule, lagy jsou stokrát větší než jindy, ta CS 1.3 se prostě nedá hrát, Punkbuster už fakt nikoho nezachytí atd.) vypínáte hru a v totální depresi spouštíte tahovku/cheaty/televizi a přemýšlíte, jak se tohle mohlo stát. Jste tak dobří, to jenom ten svět je proti vám.
Obraz 2:
Stejný den, stejný čas, stejná situace. Naloadujete se do hry, hrajete za T. Na zemi naleznete pohozený AK, zvednete ho jen tak tak aby jste efektním HS oddělali posledního zastánce spravedlnosti. No co, přirozený talent je přirozený talent. Po deseti dalších kolech sledujete s uspokojením občasné hlášky méně zdatných hráčů typu „Hehe hezký aimbot XXX“, to vše v době, kdy se v tabulce skví vaše skóre 10:1. Uběhne dalších 15 kol a vás už začíná trošku unavovat nekonečné spamování poloviny hráčů „XXX je čítr“, máte však pocit dobře odvedené práce. Myš se hýbe lépe, budoucnost je více růžová, ten rodič/partner/zvíře jsou nakonec docela fajn. Po dvou hodinách hry se odpojíte a po cestě do kuchyně si docela reálně plánujete jak během týdne oslovíte klan NiP, abyste je na příštím CPL vytáhli z bryndy. Jste tak dobří, a život vám to dokazuje.
No tak takhle nějak to může občas s námi, hráči CS vypadat. Samozřejmě jde o nadsázku, ale žádný hráč nepopře, že kromě skillů, zkušeností, technického zázemí a štěstí (ano i to je potřeba mít) má i naše psychologie obrovský vliv na hraní a výkonnost každého z nás v Counter-Strike. Počáteční kola, kvalita soupeřů a spoluhráčů, momentální nálada, to vše a ještě mnohem víc má vliv na to, jak se nám právě hraje a „míří“. Následuje několik rad, jak si s touto stránkou CS co nejlépe poradit a minimalizovat její negativní vlivy. Tyto rady neplatí pro organizované CW, jde o popis „volné hry“.
1. Snažte se ignorovat to, kdo proti vám stojí – všichni jsme jenom lidé, někdo hraje lépe a někdo hůř, pokud to však hned na začátku vzdáte s myšlenkou „on je prostě lepší“ nemáte moc šancí. Hrajete hráč proti hráči, máte stejné šance – a pokud tomu tak objektivně není, je lepší když to nevíte :-) Uvědomte si taky, že mnoho dobrých hráčů hraje často pod nepravými nicky, proto nikdy nevíte, jestli právě nestojíte tváří v tvář někomu z top klanu.
2. Pokud hrajete v týmu se známým a kvalitním hráčem, sledujte ho při hře a snažte se od něho učit a napodobovat jeho hru (to platí i pro soupeře – namísto věčného jekotu čítr čítr se raději snažte něco od dobrých hráčů naučit).
3. Hrajte svojí hru, nenechejte se rozházet - ti co mnoho píšou při hře se obvykle na hru samotnou nesoustředí. Pište co nejméně, nevšímejte si to co píšou ostatní (to platí samozřejmě jen pro volné hry, ne pro CW a podobně), soustřeďte se na hru samotnou. Nadávky, obviňování, to vše uškodí v konečném důsledku vám samotným (ničíte si klávesnici, reputaci a čas).
4. Snažte se hrát teamově – pokud vidíte, že váš team má nějakou herní taktiku, zkuste se jí držet. Často tím získáte kromě fragů i dobrý pocit z týmového úspěchů. A o tom podle mě CS celé je.
5. Poznejte svoje místo ve hře – každý zná své kvality a své momentální rozpoložení – pokud hrajete druhý týden, nežeňte se první v řadě, jen vám to sníží sebevědomí. Následujte zkušenější hráče a poskytujte něco jako palební podporu. V zkratce – uvědomte si, na co máte a na co ne a podle toho hrajte.
6. Vždy sledujte co dělá soupeř. K tomuto bodu se váže několik rad:
a, pokud jsou úspěšní, soupeři obvykle volí stejnou taktiku i v dalším kole – uvědomte si proto, kde a jak vás zabili a pokud byl soupeř úspěšný je dost velká pravděpodobnost, že ho najdete na stejném místě znovu. Tohle platí samozřejmě i naopak, pokud třeba útočící hráči neuspěli jedním směrem, kolektivní vědomí velí zkusit druhou cestu.
b, hráči si pamatují pouze jedno dvě kola nazpátek – pokud někoho překvapíte z nečekaného místa, v dalším jednom/dvou kolech si to místo zkontroluje, pak už obvykle ne. Tohle využijte a vracejte se na ta místa po několika kolech, určitě ne však v tom dalším.
7. 1 na 1 – tohle je velmi ošemetní situace, obvykle pomůže zachovat chladnou hlavu (pokud právě netiká někde bomba a vy jste CT) postupovat systematicky. Jděte pomalu a kontrolujte každé místo, kde se může soupeř může ukrývat. Pokud možno vyhýbejte se velkým prostranstvím, pokud to nejde, zkontrolujte ho z několika stran a úhlů.
8. Nekempit, nekempit, nekempit – možná se mnou nebudete souhlasit, ale racionálně vzato je zakempování se pro vás téměř jistá smrt (pokud nehrajete proti nezkušeným hráčům). Hráči většinou vědí, kde se nejvíce kempuje a ty místa kontrolují při svém postupu. Pokud se zakempíte, automaticky jste v nevýhodě, protože čekáte, zatímco váš soupeř vás hledá. Vy se zklidníte, soupeř je ve střehu. Proto obvykle nestihnete dostatečně rychle zareagovat. Místo kempování je lepší být neustále v pohybu a kontrolovat okolí (když máte třeba jako T položenou bombu), pak totiž neztratíte koncentraci ani přehled o situaci na mapě.
9. Snažte se mít přehled o situaci kolem vás – pro úspěšnou psychologii v CS je velice důležité mít přehled co se kolem vás děje a kde asi jsou soupeři – víte pak co asi máte čekat a podle toho reagujete, buď se stáhnete nebo vyrazíte vpřed. Vyhnete se tak překvapením, které vás často mohou na několik kol vyvést z rovnováhy. Jedna poznámka, pro poznáni situace je klíčovým ZVUK – poslouchejte odkud je slyšet kroky, pokud dobře poznáte mapu budete vědět, kde se soupeř nachází, co vám dává obrovskou psychologickou výhodu.
10. No a poslední rada v duchu první části tohoto článku – pokud vám to stejně nejde, vypněte to a jděte na tenis nebo do lesa – zbytečně si budete dál ničit nervy:-) Když se pak ke hře vrátíte o několik hodin, vše může být jinak.
Komentáře
Přehled komentářů
Fakt nadherny clanok vo vsetkych bodoch s tebou suhlasim ........je vydno ze to vies :) dakedy pojdeme zahrat xD
KRASA
(^Quell_, 30. 5. 2009 16:57)