Elbereth stránky

 Ráno se probudil Daniel jako první a začal budit i svého bratrance. Oba se co nejtišeji vytratili z ložnice. Nechtěli svým spolužákům složitě vysvětlovat, proč vstávají tak brzo. Ve společenské místnosti taky nikoho nepotkali. Dnes jim přálo štěstí. James na ně čekal u vchodu do vstupní síně.

„Dobré ráno, kluci. Tak co, jste připraveni si pořádně protáhnout tělo?“ usmál se na ně úplně svěží James.

Mlčky přikývli a rozběhli se za ním. James je nechal pětkrát oběhnout Bradavice než je pustil zpátky do hradu.

„Mimochodem, kluci, Lily a Petunie vám přejí úspěšný první den,“ vyřídil jim vzkaz a poté zmizel z bradavických pozemků.

Daniel a Justin se doplahočili do Komnaty nejvyšší potřeby, kde každý zapadl do své koupelny. Za čtvrt hodiny se konečně mohli vydat na snídani do Velké síně. Když si sedali ke stolu, jejich spolužáci jim věnovali jen zběžný pohled a dál se věnovali každý své činnosti.

„Přesně to, co jsem čekal. Zřejmě tu nejsme vítaní,“ pronesl ledabyle Daniel a s chutí se pustil do snídaně, protože po tak náročném tréninku mu vyhládlo.

Justin následoval jeho příkladu.

V půli snídaně k nim přišel Ron, vrazil beze slova Justinovi do ruky jejich rozvrhy a rychle odešel.

„Tohle ale už trochu přehánějí, nemyslíš?“ otočil se naštvaně Justin na bratrance.

„Chtělo by to nějakou pořádnou lekci, aby si uvědomili, jak se vlastně chovají směšně,“ usmál se šibalsky Daniel a vypadalo to, že má nějaký nápad.

„Ehm, kluci?“ ozval se za nimi tichý dívčí hlásek.

Za nimi stála Hermiona a tvářila se nervózně.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se jí Daniel tónem, jako by ho nesmírně obtěžovala.

„Já jen… jen jsem se chtěla omluvit, jak se k vám ostatní chovají. Není to vůči vám fér. Vy přece nemůžete za to, že Harry zmizel a vy jste tu místo něho. Dejte jim čas. Snad to pochopí,“ vychrlila ze sebe rychle a zabodla se pohledem do podlahy, jako by na ní bylo něco zajímavého.

„A proč by ses měla omlouvat zrovna ty? Vím, že to myslíš dobře, ale rozhodně nehodláme tolerovat ty jejich nálady. Jak jsi řekla, my přece nemůžeme za to, že váš kamarád zmizel. Ale díky za snahu. Vidím, že tu je někdo, komu to normálně myslí,“ usmál se na ni mile Daniel.

Viděl, že se Hermiona vůbec nezměnila. To se o ostatních říct nedalo.

„No, tak se uvidíme na hodině,“ věnovala jim malý, ale zato upřímný úsměv.

„Je celkem milá,“ naklonil se k němu Justin.

Daniel přikývl.

Do Velké síně náhle vešla Ginny a zamířila si to přímo k nim.

„Můžu si přisednout?“ ukázala na místo vedle Daniela a když kývnul sedla si.

„Jsem Ginny Weasleyová. A vy jste Daniel a Justin, že?“ usmála se na ně a představila se.

Oba jí úsměv opětovali. Daniel si všimnul Ronova naštvaného pohledu.

„Bráchy si nevšímej. Myslí si, jak mě musí před klukama ochraňovat. Navíc, o vás dvou tady nikdo nic neví,“ všimla si Ginny jeho pohledu a pro jistotu se na svého bratra taky zamračila.

Potom už nic neříkala a věnovala se snídani.

„Ráda jsem vás poznala, kluci. Ještě se uvidíme,“ rozloučila se s nimi Ginny po snídani a vyrazila na svoji první hodinu.

Justin se podíval do rozvrhu a zjistil, že jako první hodinu mají Obranu proti černé magii. Nikdo ještě nového profesora na Obranu neviděl a jak kluci zaslechli, bylo to dnešního rána asi nejpropíranější téma. U učebny už byl shromážděn celý jejich ročník a k nelibosti nebelvírských měli Obranu společně se Zmijozelem. Daniel si všiml, že jim Hermiona věnovala letmý úsměv a pak se znovu dala do hovoru s Ronem.

Dveře od učebny se konečně otevřely a oni mohli vejít dovnitř. Na Daniela s Justinem zbyla lavice vepředu nalevo od katedry. Sedli si tedy do lavice a čekali na profesora.

„Vítejte,“ ozvalo se ode dveří a celá třída se otočila za hlasem.

Jejich nový profesor stál v tmavém rohu místnosti a se zájem si prohlížel studenty. Obzvláště dva studenty v první lavici.

„Jsem Marcus Swanson a letošní rok budu vašim učitelem na Obranu proti černé magii,“ profesor konečně vystoupil ze stínu a oni si ho mohli pořádně prohlédnout.

Byl to vysoký muž kolem čtyřiceti let se světle hnědými vlasy trčícími na všechny strany. Zpoza jeho hranatých brýlí se na ně usmívaly laskavé oči šedé barvy. Jeho tvář vykazovala znaky aristokratických rysů, takže nejspíš pocházel z nějaké starobylé kouzelnické rodiny.

Daniel horečně přemýšlel, odkud zná jeho hlas. Věděl, že ho určitě už někde slyšel.

„Náplní naší výuky budou především praktická cvičení. Mým úkolem je připravit vás na to, co čeká tam venku. Proto budeme teorii věnovat jen málo času a více se zaměříme na kouzlení,“ toto samozřejmě třídu nadchlo.

Za několik posledních let se tu vystřídalo tolik učitelů a většina z nich se kouzlení vyhýbala. Snad jen profesor Lupin a částečně i Snape, pokud nepouštěl hrůzu na všechny kolem, dokázali něco pořádně naučit.

„Náplň našich hodin se bude skládat převážně z obranných a útočných kouzel. Pokud se tu objeví někdo, kdo bude mít s těmito kouzly problém, může mě vyhledat v mém kabinetu a já mu ochotně poskytnu doučování.“

„To mluvil o tobě, Longbottome,“ zasyčel posměšně Malfoy.

Banda jeho zmijozelských nohsledů se hlasitě rozesmála. Neville byl červený jako rajče.

„Nechte si své připomínky pro sebe, pane Malfoyi. Za malou chvíli budete mít příležitost celé třídě ukázat, co umíte,“ zchladil Malfoye profesor a přesunul se ke katedře.

„Než začneme s novými kouzly, tak si vás vyzkouším, abych viděl, na jaké úrovni jste. Nejdříve si ale potřebuji promluvit s pány Danielem a Justinem Reedovými,“ zaměřil profesor svůj pohled na mladíky v první lavici.

Ti se, skoro naráz, zvedli a poslušně přešli k profesorově katedře.

„Slyšel jsem, že jste měli domácího učitele. Podívejte se tedy prosím na tyto výsledky a řekněte mi, zda všechno souhlasí,“ přistrčil k nim profesor svitek pergamenu a mírně se pousmál.

Daniel se sklonil nad pergamenem a začal číst.

Harry, Dudley,

Možná si lámete hlavu nad tím, odkud mě znáte. Prozradím vám tedy své malé tajemství. Jsem Sirius a pro tento rok vás budu učit Obranu. Lily chtěla, aby na vás dva dával někdo pozor a já se přihlásil. Přece ji nepřipravím o možnost mít Jamese jenom pro sebe. Ale to odbíhám od tématu. Nikdo na této škole, dokonce ani Brumbál, neví, kdo ve skutečnosti jsem. Proto před ostatními předstírejte, že se neznáme.

A konečně se odstávám k tomu podstatnému. Harry, mám ti od Jamese vyřídit, že v obraně máš používat pouze ta kouzla, která se učí ve škole, takže žádná rodová magie a to platí i pro Dudleyho. Jinak ale ze sebe nemusíš dělat úplného hlupáka. Abych citoval to, co řekl James: „Ať jim ukáže, co všechno umí. Hlavně ale ať nakope těm zmijozelským parchantům zadky.“

Tohle prosím tě neříkej své matce, jinak by měl James průšvih.

Tak to je všechno, co jsem vám chtěl říct. Jo ještě něco. Dnes v osm se stavte do mého kabinetu. Všechno vám tam vysvětlím.

                                                                       Sirius

„Tak co, pánové, souhlasí to?“ zeptal se profesor, když viděl, že oba dočetli.

„Ano, pane profesore,“ přikývl Daniel a chystal se spolu s bratrancem posadit zpátky na svoje místo.

„Moment pánové. Když už vás tady mám tak začneme s názornými ukázkami. Nechal bych vás, abyste bojovali spolu, ale určitě už takovýchto soubojů máte za sebou několik a znáte tedy slabiny toho druhého. Proto tu zůstanete vy, pane Reede,“ ukázal na Daniela „a vy si půjdete sednout.“

Justin poslechl, pohodlně se posadil do své lavice a nespouštěl oči ze svého bratrance.

„A vašim soupeřem bude pan Malfoy, když na sebe na začátku hodiny tak okázale upozornil,“ usmál se samolibě profesor a počkal, až mladý Malfoy přijde ke katedře.

„Používejte pouze ta kouzla, která jste se naučili ve škole. Doufám, že je vám to oběma jasné,“ počkal, až přikývli a potom souboj zahájil.

Malfoy si Daniela měřil pohledem. V duchu si říkal, že to má v kapse. Co mu mohlo hrozit od někoho, kdo ani pořádně nechodil do školy. Zaútočil tedy jako první. Danielovi se bez sebemenší námahy podařilo jeho útok odrazit. Nechal Malfoye, ať si na něj posílá kletby. Chtěl ho vyčerpat. Malfoy si myslel, že ten nový nic neumí, jen se bránit a posměšně se šklebil.

Po nějaké chvíli to Daniela přestalo bavit a začal na něj posílat svoje vlastní kletby. Malfoye to celkem překvapilo. Stíhal se jen bránit a uskakovat, protože Daniel posílal kletby v rychlém sledu za sebou. Opravdu to ukončil rychle. Ani se nemusel moc namáhat a držel v ruce Malfoyovu hůlku.

Třídou to vzrušeně zašumělo. Tohle nedokázal ani Harry Potter, který byl na Obranu nejlepší z celého ročníku.

„Výborně, pane Reede. Deset bodů pro Nebelvír. A vy pane Malfoyi se pro příště nevytahujte. Jak už jsem řekl, pokud budete mít zájem o doučování, stavte se. Pořádně to zvažte, pane Malfoyi,“ usmál se profesor a pokynul oběma mladíkům, aby se posadili.

„Skvělý,“ plácl si s ním Justin, když si Daniel sedl na svoje místo.

„Tak, teď jste na řadě vy, pane Reede,“ ukázal profesor na Justina.

Ten se jen zašklebil na svého bratrance a poslušně vstal.

„Pane Weasley, co kdybyste nám i vy ukázal, co umíte,“ vyzval Rona, který se docela neochotně zvedl.

A nebylo divu. Potom, co před katedrou předvedl Daniel se všichni právem obávali, co ukáže jeho bratranec.

Oba se postavili naproti sobě do bojového postoje. Daniel to se zájmem sledoval. Oba naučil to nejlepší, co sám uměl. Navíc, Justinovi pomáhal s Obranou i James a sem tam i Sirius. Takže byl celkem zvědavý, jak to dopadne.

Jako první zaútočil Ron a to jednoduchým Expelliarmus. Justin to s lehkostí vykryl. Nezvolil stejnou strategii jako Daniel. Vypálil na Rona své vlastní kouzlo. Ron nevěděl, co to je a tak prostě uskočil. Bylo vidět, že je opravdu neměl moc v lásce, protože se tvářil poměrně naštvaně a jeho kouzla se stávala čím dál více agresivnější. Justin se tvářil poměrně neutrálně, ale na očích mu bylo poznat, že se skvěle baví.

James je nejednou napomínal, že se během boje nemají nechat strhnout hněvem. Přestanou potom racionálně uvažovat a každý to může využít proti nim. Justin si tahle slova pamatoval. Proto mu stačilo pár těžších kouzel a Ron byl za chvíli bez hůlky.

„Nebylo to špatné. Dalších deset bodů pro Nebelvír,“ zhodnotil to Sirius a pokynul jim, že si mohou sednout.

„Tak tohle jsme zvládli,“ zašeptal pobaveně Daniel.