Prolog
Sluneční paprsky si pomalu prorazily cestu k tváři mladého muže, aby ho mohli svým jemným polechtáním probudit. Jenže on nespal. Už několikátou noc se pořádně nevyspal. Důvod byl prostý. Neustále se ve snu vracel k tomu, co se stalo na konci června. Věděl, že ztratil dalšího člověka, na kterém mu záleželo. A taky věděl, že to takhle nemohlo pokračovat dál. Za svůj celkem krátký život zažil už několik ztrát jako pomalu žádný jiný kouzelník v jeho věku. A mohl za to ten, kterého z celé duše nenáviděl. Lord Voldemort. Ano tenhle černokněžník už mu vzal skoro všechno na čem mu v životě záleželo. Nejdříve rodiče, potom kmotra a nakonec Brumbála. Ale věděl, že takhle to dál nejde. Musí něco udělat. Zvedl se z postele. Přešel ke skříni a vytáhl z ní hábit. Dal si na hlavu kápi a přemístil se.
Objevil se na Příčné ulici. Moc lidí tu nebylo. To Harrymu vyhovovalo (promiňte, že už mu říkám jménem, ale jinak to nešlo). Zamířil hned ke Krucánkům a kaňourům. Procházel mezi regály s knihami. Upoutaly ho výtisky jako třeba: Mocná runová kouzla, Bílá magie, Zvěromágství, Dávná kouzla, Mocné magické formule, Kouzla nejmocnějších. Všechny tyto výtisky Harry koupil a vydal se do prodejny hůlek.
„Dobrý den, čím posloužím?“ zeptal se ho příjemný hlas patřící mladému muži.
„Potřebuji hůlku,“ odpověděl Harry.
„Ano, ano, jistě, hned jsem tu,“ uklonil se prodavač.
Harry zkoušel jednu hůlku za druhou, ale pořád nic.
„Počkejte tu, něco mě napadlo,“ odběhl prodavač.
Za chvíli se vrátil a v ruce nesl stříbrné pouzdro.
„Mohli bychom to zkusit,“ zamumlal a podal mu tu nejpodivnější hůlku, jakou Harry viděl.
Byla vytvořena se dvou druhů stromu a oba se proplétaly. Jakmile se jí Harry dotkl, obstoupil ho bílý vír. Prodavač na to zíral s otevřenou pusou.
„Takže je to pravda,“ zamumlal si.
„A co je pravda?“ podivil se Harry.
„K téhle hůlce se vztahuje taková legenda. Je vytvořena ze dvou zvláštních stromů, které ještě nikdy nikdo nenašel. Skrývá v sobě pero gryfina, žíni pegase, kousek pláště mozkomora a vlas elfí královny. Tuhle hůlku mohl vzít do ruky jen dědic starobylé moci. A to jste vy, pane,“ vysvětloval prodavač.
„A jaké to byly stromy, pokud se tedy mohu zeptat,“ zajímalo Harryho.
„Z bílého stromu poznání a elfího stromu lásky, ale jak říkám, nikdo je nikdy nenašel a tak nevíme jestli je to pravda,“ pokrčil rameny prodavač.
„Vezmu si ji. Kolik za ni chcete?“ zeptal se Harry a vytáhl váček s penězi.
„Nic za ní nechci. Jsem rád, že jsem se jí zbavil a je mi nesmírnou ctí, že jsem mohl mít tak vzácnou hůlku,“ uklonil se prodavač.
Harry poděkoval a vyšel z krámku. Nakoupil si ještě přísady do lektvarů a tři bílé pláště a přemístil se zpátky do Zobí ulice.