Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 16.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
16. kapitola
Arthura probudily hádavé hlasy. Vstal a šel na velitelský můstek. Ford tam divoce mával rukama.
" ""Jsi blázen, Zafode,"" ríkal právě. ""Magrathea je mýtus, pohádka, kterou vyprávějí rodiče před"
"spaním svým dětem, když chtějí, aby z nich vyrostli ekonomové, to je prostě..."""
" ""A my teď kolem ní obíháme,"" nedal se Zafod."
" ""Koukni, ty si obíhej, kolem čeho chceš, s tím nemůžu nic dělat, ale tahle loď..."""
" ""Počítač!"" zavolal Zafod."
" ""Jen to ne..."""
" ""Ahoj, lidi! Hovoří k vám Eddie, váš palubní počítač. Jsem v senzační formě, pánové, a bude"
mi národním svátkem a prasečími hody zpracovat jakkýkoliv program, který uznáte za vhodné
"mi zadat."""
Arthur pohlédl tázavě na Trillian. Posunkem ho vyzvala, aby vstoupil a byl zticha.
" ""Počítači,"" řekl Zafod, ""jaká je naše současná dráha?"""
" ""Je mi skutečným potěšením, kámo,"" klokotal stroj. ""V této chvíli obíháme ve výši pět set"
"kilometrů kolem legendární planety Magrathey."""
" ""To nic nedokazuje,"" odporoval Ford. ""Ostatně tomu počítači bych nedůvěřoval, jestli chcete"
"slyšet můj názor."""
" ""V tomhle ti taky můžu pomoct,"" nadšeně chrlil počítač a horlivě dírkoval pásku. ""Klidně dokážu"
vypočítat tvoje psychologické problémy s přesností na deset desetinných míst, jestli ti to nějak
"pomůže."""
" ""Zafode,"" vložila se Trillian do hovoru, ""každou chvíli se vyhoupneme na denní stranu planety,"
"ať už je to ona nebo ne."""
" ""No tohle, co tím chceš říct? Planeta je tam, kde jsem předpověděl, nebo snad ne?"""
" ""To ano, planeta tu je, o to se taky nehádám. Chci jen říct, že zatím bych nerozeznala Magratheu"
"od obyčejného úlomku studené skály. Úsvit přichází, jestli tě to zajímá."""
" ""Nojo, nojo,"" mumlal Zafod. ""Aspoň si dopřejeme trochu podívané. Počítač!"""
" ""Ahoj, lidi! Co pro vás můžu..."""
" ""Prostě drž hubu a ukaž nám znova planetu."""
Obrazovky opět vyplnila temná, beztvará masa rotující v hloubce pod nimi.
Chvíli se mlčky dívali, ale Zafod byl příliš vzrušený a neposedný.
" ""Letíme nad noční stranou..."" promluvil tlumeně. Planeta se otáčela dál."
" ""Povrch je teď pět set kilometrů pod námi..."" pokračoval. Pokoušel se znovu vytvořit atmosféru"
toho, co podle jeho názoru měla být slavnostní chvíle. Magrathea! Fordova skeptická reakce se
ho dotkla. Magrathea!
" ""Za několik vteřin bychom měli spatřít...,"" pokračoval. ""Tady je to!"""
Byl to skutečně působivý okamžik. I ten nejotrlejší hvězdný tramp pocítí zamrazení při pohledu
na drama východu slunce v kosmickém prostoru. Východ dvojhvězdy je však jedním z divů
Galaxie.
Bezbřehou temnotu náhle probodl oslepující paprsek. Zvolna šplhal vzhůru, rozšířil se v tenký
srpek a za několik vteřin už to byla dvě slunce, dvě světelné výhně, sežehující černý okraj
horizontu bílým ohněm. Žhavé jazyky barev prosakovaly řídkou atmosférou.
" ""Ohně úsvitu...!"" vydechl Zafod. ""Sesterská slunce Soulianis a Rahm...!"""
" ""Nebo jak se jmenují,"" dodal tiše Ford."
" ""Soulianis a Rahm!"" trval na svém Zafod."
Dvě slunce žhnula v kosmické propasti a velitelským můstkem se nesla tichá, strašidelná hudba:
to si Marvin ironicky pobzukoval, že tak děsně nesnáší lidi.
Ford zíral na světelnou podívanou odehrávající se před jejich očima, a v duši mu žhnulo
vzrušení. Vzrušoval ho pohled na neznámou planetu. Stačilo mu vidět ji takovou, jaká je, trochu
ho popuzovalo, že si Zafod musí inscenovat takovou směšnou fantasmagorii, aby z toho něco
měl. Celý ten nesmysl s Magratheou mu připadal lehce pubertální. Což nestačí, že nějaká zahrada
je krásná, copak je nutné věřit, že v ní bydlí rusalky?
Arthurovi byla celá záležitost s Magratheou úplně nesrozumitelná. Přišoural se k Trillian a zeptal
se jí, co že se to děje.
" ""Vím jen, co mi řekl Zafod,"" pošeptala mu. ""Magrathea je zřejmě nějaká legenda z dávné"
minulosti, které nikdo doopravdy nevěří. Něco jako pozemská Atlantida, až na to, že podle
"legendy Magratheané vyráběli planety."""
Arthur zamrkal na obrazovky s pocitem, že mu chybí něco důležitého. Najednou mu došlo:
" ""Dá se na téhle lodi sehnat čaj?"""
Planeta pod nimi postupně odhalovala svou tvář, jak Srdce ze zlata uhánělo po oběžné dráze.
Obě slunce stála teď vysoko na černém nebi, bylo dávno po pyrotechnických kouzlech úsvitu,
a povrch planety v obyčejném denním světle vypadal ponurý a odstrašující, šedivý, prašný, s
nevýraznými obrysy. Planeta se zdála mrtvá a studená jako hrobka. Občas se v dálce na obzoru
zjevily slibné tvary - údolí, snad i hory, možná dokonce města - ale když se přiblížili, linie se
rozplizly do neurčitosti, a nic. Povrch planety setřel čas a pomalé proudění řídkého stojatého
vzduchu, který se nad ní ploužil po dlouhá staletí.
Planeta byla očividně velmi stará.
Ford pozoroval ubíhající šedivou krajinu a na chvilku zaváhal. Znepokojila ho nesmírnost času.
Cítil jeho přítomnost. Odkašlal si.
" ""I kdyby to dejme tomu byla..."""
" ""Taky že je,"" řekl Zafod."
" ""... což samozřejmě není,"" pokračoval Ford, ""co tu vlastně chceš dělat? Není tu vůbec nic."""
" ""Na povrchu."""
" ""Dobře, ale v případě, že tu něco je, řekl bych, že tu nejsi jen proto, aby ses věnoval průmyslové"
"archeologii. Oč ti jde?"""
Jedna Zafodova hlava se odvrátila. Druhá se začala rozhlížet, aby zjistila, na co se dívá ta první,
ale zřejmě se nedívala na nic moc zvláštního.
" ""No... je v tom zčásti zvědavost, částečně smysl pro dobrodružství, ale hlavně asi sláva a"
"peníze...,"" řekl Zafod povzneseně."
Ford na něj pronikavě pohlédl. Podezříval Zafoda, že vůbec netuší, co tu dělá.
" ""Ta planeta se mi trochu nelíbí,"" otřásla se Trillian."
" ""Ále, toho si nevšímej,"" uklidňoval ji Zafod. ""S polovinou bohatství bývalého Galaktického"
"impéria uloženou někde tady si může dovolit vypadat ošuntěle."""
Hovnajs, pomyslel si Ford. I za předpokladu, že je to domov nějaké prastaré civilizace, která se
už dávno obrátila v prach, i když budeme předpokládat řadu dalších krajně nepravděpodobných
okolností, stejně neexistuje způsob, jak uložit tak obrovské bohatství a poklady v podobě, která
by i v dnešní době měla smysl. Pokrčil rameny:
" ""Myslím, že je to prostě jenom mrtvá planeta."""
" ""Já už to napětí nevydržím,"" řekl Arthur rozmrzele."
Stres a nervové napětí jsou dnes vážným sociálním problémem ve všech částech Galaxie, a
proto, aby se tato situace ještě nezhoršila, budou jistá fakta odhalena předem.
Planeta, o kterou zde jde, skutečně je legendární Magrathea.
Útok smrtonosných střel, které mají být zakrátko vypáleny starobylým automatickým obranným
systémem, budou mít za následek pouze rozbití tří kávových šálků a jedné myší klícky, několik
modřin na nadloktí jednoho z hrdinů a nevčasné stvoření a náhlý odchod z tohoto světa jednoho
květináče petúnií a jednoho nevinného vorvaně obrovského.
Aby však byla přece jen poněkud zachována atmosféra tajemství, nedozvíte se v této chvíli, čí
nadloktí bude zhmožděno. Tato skutečnost se může bez nebezpečí stát předmětem dramatického
napětí, protože je naprosto bezvýznamná.
16. kapitola
Arthura probudily hádavé hlasy. Vstal a šel na velitelský můstek. Ford tam divoce mával rukama.
" ""Jsi blázen, Zafode,"" ríkal právě. ""Magrathea je mýtus, pohádka, kterou vyprávějí rodiče před"
"spaním svým dětem, když chtějí, aby z nich vyrostli ekonomové, to je prostě..."""
" ""A my teď kolem ní obíháme,"" nedal se Zafod."
" ""Koukni, ty si obíhej, kolem čeho chceš, s tím nemůžu nic dělat, ale tahle loď..."""
" ""Počítač!"" zavolal Zafod."
" ""Jen to ne..."""
" ""Ahoj, lidi! Hovoří k vám Eddie, váš palubní počítač. Jsem v senzační formě, pánové, a bude"
mi národním svátkem a prasečími hody zpracovat jakkýkoliv program, který uznáte za vhodné
"mi zadat."""
Arthur pohlédl tázavě na Trillian. Posunkem ho vyzvala, aby vstoupil a byl zticha.
" ""Počítači,"" řekl Zafod, ""jaká je naše současná dráha?"""
" ""Je mi skutečným potěšením, kámo,"" klokotal stroj. ""V této chvíli obíháme ve výši pět set"
"kilometrů kolem legendární planety Magrathey."""
" ""To nic nedokazuje,"" odporoval Ford. ""Ostatně tomu počítači bych nedůvěřoval, jestli chcete"
"slyšet můj názor."""
" ""V tomhle ti taky můžu pomoct,"" nadšeně chrlil počítač a horlivě dírkoval pásku. ""Klidně dokážu"
vypočítat tvoje psychologické problémy s přesností na deset desetinných míst, jestli ti to nějak
"pomůže."""
" ""Zafode,"" vložila se Trillian do hovoru, ""každou chvíli se vyhoupneme na denní stranu planety,"
"ať už je to ona nebo ne."""
" ""No tohle, co tím chceš říct? Planeta je tam, kde jsem předpověděl, nebo snad ne?"""
" ""To ano, planeta tu je, o to se taky nehádám. Chci jen říct, že zatím bych nerozeznala Magratheu"
"od obyčejného úlomku studené skály. Úsvit přichází, jestli tě to zajímá."""
" ""Nojo, nojo,"" mumlal Zafod. ""Aspoň si dopřejeme trochu podívané. Počítač!"""
" ""Ahoj, lidi! Co pro vás můžu..."""
" ""Prostě drž hubu a ukaž nám znova planetu."""
Obrazovky opět vyplnila temná, beztvará masa rotující v hloubce pod nimi.
Chvíli se mlčky dívali, ale Zafod byl příliš vzrušený a neposedný.
" ""Letíme nad noční stranou..."" promluvil tlumeně. Planeta se otáčela dál."
" ""Povrch je teď pět set kilometrů pod námi..."" pokračoval. Pokoušel se znovu vytvořit atmosféru"
toho, co podle jeho názoru měla být slavnostní chvíle. Magrathea! Fordova skeptická reakce se
ho dotkla. Magrathea!
" ""Za několik vteřin bychom měli spatřít...,"" pokračoval. ""Tady je to!"""
Byl to skutečně působivý okamžik. I ten nejotrlejší hvězdný tramp pocítí zamrazení při pohledu
na drama východu slunce v kosmickém prostoru. Východ dvojhvězdy je však jedním z divů
Galaxie.
Bezbřehou temnotu náhle probodl oslepující paprsek. Zvolna šplhal vzhůru, rozšířil se v tenký
srpek a za několik vteřin už to byla dvě slunce, dvě světelné výhně, sežehující černý okraj
horizontu bílým ohněm. Žhavé jazyky barev prosakovaly řídkou atmosférou.
" ""Ohně úsvitu...!"" vydechl Zafod. ""Sesterská slunce Soulianis a Rahm...!"""
" ""Nebo jak se jmenují,"" dodal tiše Ford."
" ""Soulianis a Rahm!"" trval na svém Zafod."
Dvě slunce žhnula v kosmické propasti a velitelským můstkem se nesla tichá, strašidelná hudba:
to si Marvin ironicky pobzukoval, že tak děsně nesnáší lidi.
Ford zíral na světelnou podívanou odehrávající se před jejich očima, a v duši mu žhnulo
vzrušení. Vzrušoval ho pohled na neznámou planetu. Stačilo mu vidět ji takovou, jaká je, trochu
ho popuzovalo, že si Zafod musí inscenovat takovou směšnou fantasmagorii, aby z toho něco
měl. Celý ten nesmysl s Magratheou mu připadal lehce pubertální. Což nestačí, že nějaká zahrada
je krásná, copak je nutné věřit, že v ní bydlí rusalky?
Arthurovi byla celá záležitost s Magratheou úplně nesrozumitelná. Přišoural se k Trillian a zeptal
se jí, co že se to děje.
" ""Vím jen, co mi řekl Zafod,"" pošeptala mu. ""Magrathea je zřejmě nějaká legenda z dávné"
minulosti, které nikdo doopravdy nevěří. Něco jako pozemská Atlantida, až na to, že podle
"legendy Magratheané vyráběli planety."""
Arthur zamrkal na obrazovky s pocitem, že mu chybí něco důležitého. Najednou mu došlo:
" ""Dá se na téhle lodi sehnat čaj?"""
Planeta pod nimi postupně odhalovala svou tvář, jak Srdce ze zlata uhánělo po oběžné dráze.
Obě slunce stála teď vysoko na černém nebi, bylo dávno po pyrotechnických kouzlech úsvitu,
a povrch planety v obyčejném denním světle vypadal ponurý a odstrašující, šedivý, prašný, s
nevýraznými obrysy. Planeta se zdála mrtvá a studená jako hrobka. Občas se v dálce na obzoru
zjevily slibné tvary - údolí, snad i hory, možná dokonce města - ale když se přiblížili, linie se
rozplizly do neurčitosti, a nic. Povrch planety setřel čas a pomalé proudění řídkého stojatého
vzduchu, který se nad ní ploužil po dlouhá staletí.
Planeta byla očividně velmi stará.
Ford pozoroval ubíhající šedivou krajinu a na chvilku zaváhal. Znepokojila ho nesmírnost času.
Cítil jeho přítomnost. Odkašlal si.
" ""I kdyby to dejme tomu byla..."""
" ""Taky že je,"" řekl Zafod."
" ""... což samozřejmě není,"" pokračoval Ford, ""co tu vlastně chceš dělat? Není tu vůbec nic."""
" ""Na povrchu."""
" ""Dobře, ale v případě, že tu něco je, řekl bych, že tu nejsi jen proto, aby ses věnoval průmyslové"
"archeologii. Oč ti jde?"""
Jedna Zafodova hlava se odvrátila. Druhá se začala rozhlížet, aby zjistila, na co se dívá ta první,
ale zřejmě se nedívala na nic moc zvláštního.
" ""No... je v tom zčásti zvědavost, částečně smysl pro dobrodružství, ale hlavně asi sláva a"
"peníze...,"" řekl Zafod povzneseně."
Ford na něj pronikavě pohlédl. Podezříval Zafoda, že vůbec netuší, co tu dělá.
" ""Ta planeta se mi trochu nelíbí,"" otřásla se Trillian."
" ""Ále, toho si nevšímej,"" uklidňoval ji Zafod. ""S polovinou bohatství bývalého Galaktického"
"impéria uloženou někde tady si může dovolit vypadat ošuntěle."""
Hovnajs, pomyslel si Ford. I za předpokladu, že je to domov nějaké prastaré civilizace, která se
už dávno obrátila v prach, i když budeme předpokládat řadu dalších krajně nepravděpodobných
okolností, stejně neexistuje způsob, jak uložit tak obrovské bohatství a poklady v podobě, která
by i v dnešní době měla smysl. Pokrčil rameny:
" ""Myslím, že je to prostě jenom mrtvá planeta."""
" ""Já už to napětí nevydržím,"" řekl Arthur rozmrzele."
Stres a nervové napětí jsou dnes vážným sociálním problémem ve všech částech Galaxie, a
proto, aby se tato situace ještě nezhoršila, budou jistá fakta odhalena předem.
Planeta, o kterou zde jde, skutečně je legendární Magrathea.
Útok smrtonosných střel, které mají být zakrátko vypáleny starobylým automatickým obranným
systémem, budou mít za následek pouze rozbití tří kávových šálků a jedné myší klícky, několik
modřin na nadloktí jednoho z hrdinů a nevčasné stvoření a náhlý odchod z tohoto světa jednoho
květináče petúnií a jednoho nevinného vorvaně obrovského.
Aby však byla přece jen poněkud zachována atmosféra tajemství, nedozvíte se v této chvíli, čí
nadloktí bude zhmožděno. Tato skutečnost se může bez nebezpečí stát předmětem dramatického
napětí, protože je naprosto bezvýznamná.