První zub - 8. měsíc
Největší dubnovou událostí se stal můj první zub. Už dlouhou dobu pořád strkám prsty do pusy, ohmatávám si pusinku, všichni se mi do ní koukají a nic. Taky blbci se všichni koukají dolů. Jenže můj zub není žádná "tuctovka" a neroste jako všem ostatním. Můj se objevil na pravé straně nahoře. A víte kdo ho objevil? Tátův kamarád Libor. Styďte se celá rodina :)
Jeden celý víkend mi hlídal táta, máma nebyla doma a návštěna na to musela přijít. Vůbec jsem ale neplakala když se rval na svět.A hodně brzo všichni vedle něj viděli "zuba kolegu" nahoře, pak malinké dole dva a dokonce třetí nahoře vlevo.
V dubnu již žvatlám první slabiky "da-da,ba-ba" a jednoho dne v autě, dne 25.4. dokonce říkáám "ta-ta". Sice ještě netuším, že jsem řekla celé slůvko a že je to pojmenování pro člověka, který seděl za volantem, ale táta si určitě myslí, že jsem volala na něho. Kromě žvatlání slabik jsem se naučila prdět jako auto. Hrozně se mi to líbí, prdím často a vypadá to, že prdím na celý svět.
25.dubna jdu na 8-mi měsíční prohlídku k doktorce.Vážím 7,13 kg, měřím 71 cm. Máma mě nechává nepovinně naočkovat proti pneumokokovi. Prý tento bacil vleze s větší pravděpodoností na "děti - cestovatele", kteří pořád někam jezdí, pohybují se na letištích ....což se zdá je dost můj případ.
Ještě se paní doktorce nezdá, že se pořád ještě nepřevaluji, natož abych lezla, a tak mě pro jistotu posílá na důkladnější prohlídku k expertovi. Tam jde se mnou máma hned další týden a sestrička v ordinaci stanovuje diagnózu "velká pohodářka". Paní doktorka nic závažného nenalezla, prý mám jemnou motoriku a sociální vývoj výborný, jen je třeba popohnat hrubou motoriku, tj. abych se konečně někam pohla. Další týden jdu tedy na rehabilitaci cvičit, kde zas sestrička konstatuje, že už se hodně snažím, jen nemůžu zkoordinovat všechny 4 končetiny. A tak se mnou máma bude cviky trénovat i doma.