Klárka - prvních 6 týdnů života,tzv. šestinedělí
8. září jsem oslavila 14-ti denní narozeniny. Už jsem poznala prostředí v nemocnici, byt v Modřanech, vyjela jsem na první vycházku, nadýchla se čerstvého vzduchu a vycestovala na pravý venkov do Kamenných Žehrovic k babi a dědovi Jakoušovic.
Máma má se mnou hodně práce a babi bude pomáhat. Zatím dělám mámě trošku starosti, na váze nepřibírám, mlíka vycucám málo. Táta sehnal váhu, aby byly sledované moje každodenní přírůstky. No tak schválně......
Učím se rychle, za 14 dní jsem se naučila: křičet, cucat pěst, cucat prso, vyplazovat jazyk, pít, sát, spát, zívat, koukat, šklebit se, ksichtit se, škytat, protahovat se, prdět, kakat, čůrat, blinkat, mlaskat, krkat - jejda, to je věcí.
15.září mě byly 3 týdny a já jsem s rodiči vyjela na velkou cestu do Borové - vesnička s 15 domy blízko Telče, kde se táta narodil a prožil prvních 5 let. Ozývaly se sice hlasy : "ještě se mnou necestovat", ale co naplat, rodiče jsou cestovatelé a krom toho, táta se se mnou musel přeci v jeho rodném kraji pochlubit. V pohodě jsem ujela 2-hodinovou cestu, představila se tetě a strýcovi v Budíškovicích, popojela na chalupu do další vesnice, kde jsem se za studenějšího večera po tmě v kočáru již pěkně otužovala, zatímco rodiče grilovali a věnovali se návštěvě. Další den jsem si prohlídla zámecký park v Dačicích a tamější super cukrárnu. Máma už nemá problém mě nejen na lavičce nakrmit, ale rovněž přebalit. Jen na prdelku je mi venku při přebalování trochu chladno. Jsem zvědavá, co se mnou budou provádět v zimních sněhových měsících - už teď je mi ouvej.......
22. září v pátek jsou mi 4 týdny.Tentokrát si pro mě rodiče připravili ještě náročnější den. V sobotu mě jeli představit tentokrát k tetě Lídě a strejdovi Honzovi na chatu do Račic. Vyjeli hned dopoledne, v křivoklátských lesích udělali kratičkou procházku, naobědvali se, poseděli venku na terásce a ještě odpoledne mě přesunuli do Litoměřic, kde se slavilo vinobraní - festival, spousta koncertů, stánků, plno burčáku. Jezdila jsem v kočárku mezi davem lidí, stánky, máma stále koukala, kde je klidněji a kde by mě mohla nakrmit a přebalit. Když jsem si náhodou dovolila při rytmu hlomozné hudby zabrečet, usoudil táta, že se mi asi "nelíbí repertoár". A měl pravdu :)
5. října je mi přesně 6 týdnů. Kontrola u doktorky dopadla dobře, přibývám prý pěkně, jsem zdravá jako rybka a mám se k světu. Paní doktorka o mně prohlásila: "žádné reklamace se nepřijímají."