Asi před dvěma lety, se mi zdál sen… Byl to divný a zmatený sen, hnusný zlí a bylo v něm moc krve a hodně mě to bolelo na duši. Vzbudila jsem Roba a řekla mu ten hrozný sen… No asi mě nepochopil, ale já věděla, že se něco blíží…
Lauro byl to jen sen! Nezatěžuj se tím jen tě to žere a pak v noci nemůžeš spát… Hele co to támhle leží na zemi? To je klíč, Robe to je tvůj klíč? Ne není odpověděl Rob a zvedl jej ze země a dal na stůl. Otočila jsem se čelem k Robovi a povídáme si o tom, jak se klíč octl v našem domě, na naší podlaze??? Je to divné, povím Robovy… je to asi měsíc, co se mi zdál sen o klíči který vedl k nějakému tajemství. A já jako správná ženská, jsem chtěla najít to tajemství, které asi leží v našem baráku, který je postaven na klíč…
Záhada o sobě nedala nějak vědět, a tak jsem to nechala být… Rob přišel za mnou do pokoje, a pravil, že se loupe v kuchyni zeď. To je nějaká blbost nemyslíš? Vždyť máme dům postavený teprve pár měsíců… Lauro přeci bych ti nelhal! Pojď se kouknout… Neváhám, zvednu faldy a jdu tam…
No jak tak na to koukám, tak ten barák tu stojí déle ne? No asi jo… podívej na ty fotky co přinesli sousedi, na téhle fotce, je přesně ten samí dům… Můj sen se vážně stal… Jakej? Ale ne žádnej to je dlouho. Lauro naháníš mi hrůzu … Né, to jsem nechtěla. No je to dežavý ( pocit toho co se už stalo…) No ale to není možné, ta fotka je stará asi sto let. Ale jo je to možné.
Tak jak víc jsem pátrali po tajemství co ukrývaly stěny našeho domu, začali jsme s toho bláznit… Robe vstávej, leží ke mně zády pak se otočí a já mu koukám do obličeje. Jeho oči jsou zcela bílé. Lekni se a utíkám se zavřít do koupelny. Pak zvednu hlavu a podívám se do zrcadla. Moje oči jsou zcela stejné. Strach, panika,pocity nejistoty a zoufalství. My dával impuls sbalit kufry a vypadnout odtud co nejrychleji.
Nevím, co nás tu tak moc drželo ale v domě jsme zůstali dalších čtrnáct dní. Děli se s námi hrozné věci. Mike přišel na návštěvu, podívat se, jak se daří a tak… Vyrazili jsme si na večeři s klukama s kapeli, pokecali o životě a tak…
Asi za dvě hodky jsme šly domů, a nemohli jsme otevřít byt… Robe, tys nechal správné klíče doma co? No počkej, já mám aj své. Tak otevři! Nejde to někdo musel vyměnit zámek. To nemí možné … ráno se poptáme sousedů. Ty museli přeci něco vidět a nebo slyšet … Oki, jdeme k Mikovi. Přespali jsme u Mika a ráno šli z5 do domu. Klíč ležel na rohožce odemkli jsme. Mike zůstal za dveřmi. Mi vstoupili dovnitř a dveře se zabouchli…
Mike stál venku volal policii, spíš snažil se. Ale nikdo nikdy nepřijel, nikdo ten dům neznal… vždyť tem je už dvacet let zbouranej …
Ráno jsem se vybudila ve svém starém domě, zazvonil zvonek. Zděsila jsem se… Lauro!!! Lauro notak otevři ty dveře… Ufff. To jsme si oddychla, a šla otevřít. Obejmula Roba hned ve dveřích a dala mu velkou pusu. Požádal mě o ruku, já přijmula, za několik měsíců byla svatba … postavili jsme si dům.
Dům na klíč. Čas si nevybírá ona přijde ke všem!