"Jo jasně půjdu s váma!! Tak v šest u Lukiho. Hoj Táni, budu tam!!" Položím sluchátko a začnu se chystat, mám tam totiž být za půl hodiny. Sakra zvonek, vyběhnu ke dveřím "no už jsem myslela že nejdeš" "Domluva zněla jinak, měla jsem přijít a ne, že se stavíš" hrknu na Táňu ale jak vidím už mi na to nic neřekne.
V tom baru je už celá parta a netrpělivě sledují náš příchod."AHOOJ!!" začnou všichni, na půl už slití řvát. Abych je neurazila objednám si jedno pivko a pak už se snažím nemyslet na všecky ty starosti, co tak bolí. Po čtvrtém pivku už se mi začíná dařit, a tak se nějak ocitnu na parketě a už všichni paříme jako lidi co si užívají mladého života. Jo ale bohužel tam dlouho nevydržím " Tak co už si na to přestala myslet, na rodiče a bráchu??!?" jo naše milá, starostlivá Nikolka musí všecko zničit, podívám se na ni pohledem, že se až lekne a už zase končím u toho blbého stolku s mým pivem. " Nechceš se jít projít, jde vidět, že ti to tu nedělá moc dobře." Natáhne se ke mně ruka a vytahuje mě ven. "Bože jak já jsem ti vděčná, moc si mě potěšil Luki, moc dlouho bych tam už nevydržela!!" Balím se do svojí teplé mikiny a chodím se svým zachráncem a dlouholetým nej. kámošem po temné ulici.
"Je krásná noc, což?" vybalím po dlouhém a nudném mlčení, "hmm, pořád se kvůli tomu trápíš?" "Jo a budu ještě dlouho, víš pohádáš se s nima, odejdeš, vrátíš se a najdeš je všechny mrtvé, přímo rozstřílené na kousky a ještě ten kdo to udělá vezme tvou hlavu a vysměje se ti do obličeje, udělat to jenom kvůli nevyřízeným účtům z vysoké, to není fér, chtěla bych…" už nemůžu slzy mě oslepili a hlas se mi tak klepe a pořád ztrácí, nevydržím a spadnu do jednoho se svých hysterických záchvatů! " Neplakej to bude dobrý" drží mě tak pevně v objetí až skoro nedýchám, mě to ale nevadí, spíž na opak, potřebuju to!! Pak se zase rozejdeme po ulice a já už jsem se uklidnila. Luki mě zatáhne do temnější uličky mezi panelákem a hotelem. " Dar, musím ti něco říct, Darjee poslouchej mě!" zvýší hlas " Jo jasně co je, mě můžeš říct všecko, všecičko!" vtrhnu se z přemýšlení a čekám co mi chce, proč najednou zvážněl, proč mě zatáhl na takové místo. " Nejde to nějak vyslovit" po dlouhém očekávání zlomí ticho a udělá něco co bych od něj nikdy nečekala, políbí mě jen tak něžně a slabě na rty a když vidí, že to semnou nic nedělá, snaží se vložit svůj jazyk do mé pusy! " Stůůůj, sakra, je v tobě alkohol nemyslíš to vážně a …" " Myslím to vážně, jako ještě nikdy!!" zašeptá mi do ucha přimáčkne mě ke stěně hotelu a snaží se pokračovat. " SAKRA neslyšíš?? Před chvíli jsem ti řekla ať toho necháš!!! Já tohle nechci a nemůžu dělat a ty taky ne!! Pusť mě chci jít pryč!!" Rozeřvu se na celé kolo ale jak vidím mu je to jedno a pevně mě uchytí za ruce přimáčkne se na mě ještě víc a snaží se pokračovat! Začnu sténat, protože to bolí a škubu sebou, chci se dostat ven ale nejde on má v sobě mnohem větší sílu než já.
"Pusť ji a hned!!" ozve se za jeho zády neznámy hlas , bože jde jako na zavolanou. " nepleť se do toho to je jenom mezi ní a mnou, VYPADNI" rozeřve se už tak dost naštvaný Lukas " Pusť jí!!!" ta osoba si stojí za svým. Lukas nepovoluje a už ani na tu osobu nereaguje! Najednou povolí, on vážně uvolnil ruce, už s nima můžu v klidu hýbat, vlastně se oddálil celý! " Není ti nic????" Sehne se ta osoba ke mně blíž. "Jo v pořádku, už je to v pořádku, děkuji, kde vlastně je??" "Utekl!" podá mi ruka a pomáhá mi vstát. "Jak se jmenuješ?" "Já jsem Darjee a ty?" odpovědi se nedočkám a odcházím, jsem celá roztřesená. "Nemám tě doprovodit, vypadáš hodně nervózně." Kývnu zase se zabalím do mikiny a tiše pláču, není to poznat ale je to tak nemůžu tomu uvěřit, že člověka který mi tolik pomáhal a kterého tolik znám mi mohl tak ublížit.
"Tady jsem doma!" oznámím mu po té cestě. "Budeš v pořádku??" " Jo už jsem zažila něco horšího." Klesnu a zase mi ukápne slza. "nechceš jít na chvíli dál, za to, že si mi pomohl, ti udělám něco k jídlu nebo tak a ani nevím kdo si, neřekl si mi to!!" "Takový dobrý čaj by mi přišel k chuti" otočí se na mě a usměje se, sice mu pořád moc nejde vidět do obličeje ale ten úsměv šel poznat.
Vyjdeme po schodech až k mému bytu"Nikdo není doma všichni zůstali v baru" oznámím mu on se zase jenom usměje. Rožnu v kuchyni a těším se, že ho uvidím pořádně a pak se hodně seknu! " SAKRA, ty .. ty-y-y … ty jsi-i…" začnu koktat překvapením " Jmenuju se David ale většinou mi říkají Pheonix." " V-vždy-yť ty-y jsi-i te-en ky-kytari-ista z l-lp!!!" "hmm, taky se to dá tak říct" podívá se na mě a zase se usměje " Co tu sakra děláš" zase na něho vyhrknu ale tentokrát už nekoktám ale nemůžu tomu uvěřit. " Bude tady nějaký to turné, nečekané turné, mr. Hanh tu zas chce natočit nějaký klip, a pak dva týdny dovolené!! Bože na to se těším." " Páni, tak to je v klidu- Jo promiň sedni si tak chceš ten čaj??" jenom kývne a pak už si jenom povídáme po nějaký době mu vyklopím to co se stalo před dvěma měsíce s mojí rodinou a že proto bydlím teďka tady, se svýma dvěma kámoškama- Táňou a Katkou.
" Už musím, jsou už tři ráno moje přítelkyně bude mít strach, heh a kluci taky" Zděšeně se koukne na hodinky a začne vstávat. " Počkej, ještě si mi to nedovyprávěl a kdy se mi naskytne ještě sedět v jedný místnosti s, no s, prostě s tebou, víš jak to myslím??" přemlouvám ho " Takyže dopovím, protože se ještě uvidíme, nechceš přijít zítra k tomu hotelu kde jsem tě našel a můžeš vzít i spolubydlící, jsem totiž jediný se skupiny kdo má babu!!" oblíkne si bundu a vychází ze dveří. " fajn budem tam.." " v deset?" skočí mi do řeči " můžeme všichni zajít na oběd a pak nás tady můžete provést, co říkáš??" " skvěle, tak se měj!" zavřu za ním dveře a ještě asi minutu se o ně opírám, pak si rychle vlezu do sprchy, chci ze sebe smýt Lukasovy dotyky." Jsme doma, proč si odešla??" volá na mě Kača od dveří "To vám řeknu až ráno nachystejte si budíka na osmou, mám pro vás překvapní!!" zavřu dveře od svého pokoje, padnu na postel a usnu jako malá!
"ÁÁáá, bože, Fůůj, co to je???" z mého krásného snu mě probudí Táňa děsným řevem, vyskočím s postele a naštvaná ji jdu zabít! " Co blbne??" ozve se zamnou hlas Katky, kterou to taky vzbudilo " Nevím je teprve sedm a ještě mě probudila s nádherného snu!!" řeknu jí rozespale. " Zase o Mikovi, BOŽE, takový nepovedený japonec- Shinoda, jak se ti může líbit to eso z plakátu?!?" " Kdyby můj pohled vraždil, si mrtvá!!"
"Co je ty kozo uřvaná??" " Jo proč, k sakru, řveš si blbá či co??" Dodám za Katkou svoje. " Sorrky ale.. Vám prostě nelez po hubě pavouk obří velikosti!" " No ty můj chudáčku!" řeknu jí smutně a nenápadně vezmu polštář- ta si to schytne!! Začne skoro třetí světová, všude padá peří, všecky řvem jak na lesi. Pak se ale uklidníme a posadíme se v kuchyni ke stolu, na mě zas bude udělat něco k jídlu-bože! " včera si říkala, že máš překvápko, tak povídej!" přelomí ticho Táňa " Jó no včera jsem se šla projít ven s Lukasem, protože se mi zase vrátili vzpomínky, chvíli jsem brečela a pak mě Luki utěšil a zatáhl do nějaký uličky. Pak se na mě začal tlačit a dožadovat se práva na mě, snažil se mě líbat a chtěl by i něco víc, nechtěla jsem mu to dovolit a proto mi chytil silně ruce, docela to bolelo, jenže pak se za ním ozval nějaký hlas ať mě pustí a tak, neposlechl, tak mu ta osoba vrazila a doprovodila mě domů. Zeptala jsem se jestli nechce jít na horu, že mu něco udělám, on souhlasil a přišla chvíle, kdy jsem ho měla vidět myslela jsme, že se asi zblázním, byl to Phoe z Linkinů. Povídali jsme si do tří do rána ale on potom vyskočil, že musí jít, že o něho budou mít strach. A tak jsme se domluvili na, že se zítra sejdeme a ať vás vezmu, zajdem na obět a provedeme je tu!! Co říkáte???" řekla jsem jim celý včerejšek, byly jako sochy ani se nehnuly, čuměli na mě s otevřenou pusou! " Tak to si robíš prdel!" "Ne-e je to pravda a hoďte sebou máme tam byt na desátou a už je půl deváté" Zamířím do koupelny musím si dát na sobě záležet bude tam i MikeJ!! Vylezu za patnáct minut a rychle běžím do svojeho pokoje, zkouším všecko možné, pak najdu ty krásné černé kalhoty. " Jo to bude ono a k tomu to bíločerné tílko!" řeknu si pro sebe, skvěle, jemně se nalíčím a vylezu. Holky čekají v kuchyni oblečené a připravené. "Kurňa, tobě to sekne!" vydechne Táňa " jo no ale už pojď je za pět deset" "COO???? Sakra padáme!" zařvu na ně!
Jasně všichni už tam jsou, cely linkin park plus ta holka od Phoenixe. Pak si mě všimne " Už jsem myslel, že nedorazíte! Ahoj Darjee, jak je??" obejme mě na uvítanou "Menší problém nic vážnýho, tak to je Táňa a to Katka!" postupně ukážu na holky "Já ti je představovat nemusím, že? A kde se tu dá dobře najíst?" podívá se na mě "Pojďte za náma" řeknu, otočím se a odcházím.
Bavíme se v klidku celý den, jenom Mika a Bred jsou divní, jakoby naštvaní, že se musí tahat s takovýma děckama, přitom jsou starší o pár let, zbytek je světový, Chazzy vypráví takový blbosti s děctví, Joe u toho robí děsný ksichty, Phoe se věnuje plně své přítelkyni a Rob si z nich dělá prdel. "Takže vy tady jinak máte nudný život?" "Jo a jak nic se tu neděje!" zeptá se Táni Rob. "jak vám chutnalo je to ta nejlepší restaurace všude kolem!!!" Huknu na ně a rozmáchnu se rukama tak, že shodím Robovi do klína kolu! "Bože promiň, já vážně nechtěla!" Joe myslí, že nevydrží, pukne smíchy, já podávám Robovi ubrousky ten se utírá a strašně se směje "V klidku to se může stát každýmu, za chvíli to uschne!" utírá si své kalhoty na tom nejblbějším místě "Dej bacha ať ti neselže parťák a nehupsne nahoru." Nevydrží Chazzy a všeci se zas smějem jak volové, jen Bred s Mikem jsou jako opaření. "To se může stát jenom pitomý, mladý a pubertální holce" prohlásí naštvaně Mika a vstává. Proč moje povaha musí všecko oplácet neudržím se a huknu po něm! "Si myslíš, že si nějaký šéf či co? Si starší jenom o čtyři roky, tak mi tu prosím neříkej o nějakéjch pubertálních holčičkách, ty předčasně senilní hvězdo, celou dobu se tváříš jak by tě někdo zabil!" nevydrží to otočí se a odchází. Je rudý, rudý z nervů, vypadá, že asi praskne. Pak se znovu ohlídne a dodá "Si myslíš, že takový nevyspělý kuře jako ty ví něco o životě, fotříci ti všecičko dají nezajímá tě realný svět, nic nevíš o životě tak drž hubu!!!" tohle neměl říkat, já že nic nevím o životě. Vyběhnu od stolu a mířím na záchody. Zamknu se na jednom a nervově se zhroutím. "Darjee kde si, kde sakra si ??? Si v pořádku???" volá Táňa a snaží se mě najít, odemknu jenom dveře ale nevylézám. Hupsne ke mně a obejme mě "Phoe řekl Mikovi co sis prožila, bylo na něm vidět, že je mu to líto, Chester mu řekl ať vypadne, jel s ním i Phoe s Ashley, Bred a Katka. Phoe a jeho holka po něm docela dost řvali a Chester nemohl uvěřit co se ti stalo! Zůstal tam s Robem a už platí pojď hodí nás domů!" Pomůže mi vstát, podepře mě a už se šouráme ven.
Sedím v autě a ani nevím, jak jsem se tam dostala. Rob řídí vedle něho sedí Táňa a Chazzy u mě vzadu, obímá mě a přikrývá svou bundou, protože vycítí, že mi zrovna teplo není! Začnu usínat, cítím jak moje tělo mě nechce poslouchat už jen vnímám to ticho co je v autě! Konečně zastaví, to místo znám, je to před domem, domem kde jsme vyrůstala. "Co- co tu děláme??" vydám ze sebe z posledních sil, Táňa mě začne tahat s auta "K nám ne je to tam malý a tady si toho hodně promyslíš" Úplně mě páčí ven, prostě je slabá aby mě unesla. Rob si toho všiml a hukl po Chazzym, ten se přiřítil vzal mě lehce do náruče a už jdeme do toho velkýho baráku.
"Kde ji mám položit?" "Támhle na ten gauč!" ukázala Chestrovi Táňa pohovku a hodila mu deku, hodil ji přes mě, pak už nevím co se dělo, oči byly tak těžké, tělo tak unavené, prostě si dělalo co chtělo a taky proto se celé uvolnilo a uslo. Bezesně jsem prospala asi čtyři hodiny. Ucítím krásnou vůni sladkého, teplého a přibližujícího se čaje. "Už je ti lépe?" otevřu oči a vidím klečící ho Chezzyho jak mi podává čaj. "o trochu ano, co tady děláš?" optám se nechápavě "Čekám až se šípková Růženka probudí, už jsem myslel, že tě budu muset políbit!" usměje se a pokračuje "Spinkala si ani se ti nedivím byla si děsně ospalá a protože mě tu Táňa a Rob nechali samého staral jsem se o tebe a jestli chceš slyšet novinku.." sekne se přikrčí se ke mně blíž a zašeptá mi do ucha "Rob a Táňa se nějak k sobě mají!" Rozesměje se vážně nahlas já se jen pousměju, nic jiného ze sebe nemůžu dostat ale Chazzy si toho nevšimne a dále se směje jako kobyla. "Co blbneš ty cvoku?" zařve nechápavě Rob držící Táňu kolem pasu, Chazzy se otočí uvidí to a směje se dál, vstane vezme Roba za rukáv a někde ho odtáhne. "Jak je?? Usnula si! Robovi volal Mika a chtěl s tebou mluvit, omluvit se a tak. Chazz se tu asi o tebe staral, což?" podívá se kolem a na ten čaj "Je mi líp, on je šílený, začal mi tu říkat jak se k sobě s Robem máte a že jste spo…" zadívám se na ni a ona je celá rudá, že by spolu fakt něco měli? Ne to není možné, to mi na ni nesadí! "Dostali mě jeho oči, jsou tak hluboké, milé a láskyplné, nemohla jsem odolat. Mám ho docela ráda, co docela asi jsem se vážně zamilovala. Není to šílený, vždyť se známe jen pár hodin, no co osud je divná věc!"
Už jedeme zpátky teďka ale řídi Bennington a já zase vedle něho, Rob a Táňa se vzadu mazlí a my se pořád díváme na ně pak na sebe a před sebe a pořád se smějeme. Stojíme před domem a ti dva se"loučí" a já na ni čekám jak solný sloup, Chestrovi to taky vadí. "Bože přestaňte si už vyměňovat siny a pojď už Robe máme ještě práci!!" Nevydrží Chazz a strkne Roba, tomu se to moc nelíbí ale odtrhne se "Zítra se uvidíme, stavím se pro tebe!" jenom na ní kývne a odchází!
" No konečně" procedím mezi zuby a hodím po ní pohled, ta si toho nevšimne a rozzářená jako sluníčko si to štráduje nahoru do bytu. Otevře dveře a zarazí se "Počkej, slyšíš to taky" zašeptá a přikrčí se, někdo tady sténá. "Jo slyším!" vkročíme do předsíňky a nakoukneme do obýváku a máme co dělat abychom se udrželi na nohách. Katka a Bred si to tam pěkně rozdávaj, tak to už je na mě moc "Deme pryč dělej je to jenom jejich věc" šeptne mi Táňa do ucha. Vyletíme pryč a sedáme na schody s tím, že za chvíli skončí. Sedíme tam v té temné chodbě na schodech a ani jedna nepromluví, obě asi přemýšlíme nad tou samou věcí.
"Tak dost, je půl jedenácté večer, nebudu tu celou noc, bůh ví co tam dělaj!" postaví se Táňa na nohy a chce jít domů! "Počkej, co asi tam tak můžou dělkat, to jim to tam chceš jako vlíst, či co??" podívám se na ni nechápavě. "Pravda!" jenom se podívá do stropu, pochvíli vytasí mobil, vytočí nějaké číslo a čeká, čeká až to ten dotyčný či dotyčná zvedne. "Ahoj…Přijeď prosím pro nás…To ti vysvětlím až pak…Přijedeš teda?…Fajn už se těším." Domluví, položí mobil a usměje se "Pojď!!" "S kým si to mluvila!" "To máš jedno" hukne na mě a jde před dům! Konečně ji doženu ale to ona už si sedá do auta "Rob??" "Jo já pro vás přijel, pojď, nastup, hodím vás k nám do hotelu, tam se vyspíte, když u vás někdo je!" aha tak Táňa mu už to řekla hmm tak to je dobrý!
Budu spát u Breda, Když tu teďkom není, no nic, doufám, že zítra to bude lepíší. Ani mi to tak nevadí, že tu jsem, spíž se bojím, že uvidím Mika a vzpomenu si na to co udělal, že se zase zhroutím jenom když ho uvidím, nemůžu usnout přemýšlím nad tím do tři dorána. Naberu trochu odvahy a jdu se projít po hotelu, všichni přece spí, bloudím tím temným stavením. Pořád se ptám sama sebe"Proč" proč to řekl, proč to udělal, mám ho přece tolik ráda, vždycky jsme měla pro něho slabost, dalo by se říct, že ho miluju a on je takový zlý a bezcitný. Pořád jdu tím hotelem doslova bloudím, nevím kde jsem. Buch, velká rána a já padám k zemi "Co to je, sakra, promiň, kdo si?" Ta černá osoba, nebo spíše ten, se postavil a nic neříkal asi poznal kdo jsem, jenom natáhl ruku a vyzvedl mě, ne to není on, ale je sakra, je to ten kdo mi tak ublížil, ale i ten koho mám tak ráda. Zatočila se mi hlava a ucítila jsem jak pomalu ale jistě padám k zemi. Chytl mě a vzal do náručí, já ho vzala kolem krku a on mě donesl do Bredova pokoje. Krásně mě políbil na čelo " Promiň moje pusa je rychlejší než rozum, prosím promiň.." položím mu palec na pusu "Jsme na tom stejně, Já to taky nemyslela vážně." Zašeptám a oči se mi samy zavřou!
"Vstávej ospalče, už je deset" budí mě s úsměvem Chazz "Všichni už jsou dole na snídani, pojď" začne mě lákat jenom se usměju hupsnu do koupelny kde se taky převleču a za pět minut jsem dole ve velké jídelně. "Dobrý ráno, ospalče jeden, cos v noci dělal, že spíš tak dlouho!" "To bys chtěl vědět, se spíš ptej jich!" řeknu Phoemu a ukážu na Katku a Breda, museli už dojed, Mika se na mě jenom s úsměvem podívá, vycítím co tím myslí, že ví co jsem v noci dělala, tak se mi uleví, protože to nebyl jen krásnej sen ale byla to dokonce krásná skutečnost. "Hej zlato sedej!" ukazuje mi Chazz židli, skoro na ni spadnu, kousnu do rohlíku a s plnou pusou "Počkej jak myslíš to zlato, jak mi to sakra říkáš?" zasměju se skoro mi při tom rohlík vyprskne "Neboj, myslím to jako kamarád!" oznámí mi a už všichni jíme jak urvaní a kecáme.
"Ty vole, já total zapomněla, dneska přijedou fotříci, co přijedou, už tu jsou sakra, ROBE, no tak kde si, ROBE, potřebuju hodit domu, jsem v pytli, DĚLEJ!!!" Vříská Táňa a hledá Roba plus svoje věci, já se ji buchám, protože je totálně mimo. "Že pojedeš semnou, prosím jinak budou mít blbé kecy o výchově, před tebou to říkat nebudou, plosíím!" "Ne, ani mě nehne!" odseknu ji a snažím se zdrhnout. "To si říkáš kámoška, nenechej mě v tom!" "no jo" " si skvělá" vrhne se mi kolem krku a pak zas začne lítat a už mě táhne do auta kde je Rob.
"Dobrý den" zdravím nahlas její rodiče, tak mi to říkala v autě. "Oh, ahoj, ty jsi určitě ta co s ní bydlí, že ano?" bože co to je za ženkou, Táňa se tváří jako před popravou, tatík ji začíná mačkat na svou hruď a její malý otravný bratr mě kopl do holeně " Auu, do prde… do pytle, jo jsem její spolubydlící, Darjee, tak se jmenuju" levačkou zkoumám mou nohu a pravačku k ní natáhnu, ta se zaraženě podívá a podá mi ji taky. "a co je to za mladíka, neříkej, že je to tvůj kluk, ještě na to máš čas!" Podívá se její tlustý otec na Roba, zrovna se opírá o auto "To je Rob, kamarád, jenom mě sem hodil!" "To je ten kluk, ten s plakátu, s linkin park, a určitě s ní chodí!" Začne si zpívat její milý bratr!
No tak začátek máme za sebou jedeme v jejich malém autě někam do restaurace, její malý bratr si vříská nějakou písničku, Táňa vypadá, že ho co nevidět umlčí na vždy, já si myslím, že už to horší být nemůže ale opak je pravdou, přidá se i její maminka s tatínkem. "Bože nechte toho, děláte mi trapas!!" Nevydrží už Táňa a přiloží ruku malému parchantovi na pusu! Její rodiče ztichnou, konečně chvíle klidu, vlastně už nikdo neřekl ani slovo. "Kam to vlastně jedeme?" Zeptá se po půl hodině Táňa, protože už ji to v tom autě nebaví. "K nám do hotelu, nemůžu si ale vzpomenout kdeže to je! Tak dlouho jsem tady nebyl!" Promluví otec, Protože matka mě probodává vražedným pohledem, no bože tak mám propíchly nos a nechtěně jsem před jejím mazánkem řekla do prdele, to mohla čekat, že ho zabiju, kdyby věděla jak ta holeň bolí! "Jsme tu!!" zastaví před pizzerkou. Vyvalíme se z auta jako voda. "Pst, počkej, pojď sem" zatáhne mě Táňa ať zpomalím, "Neříkej nic o lp, škole, našem bytě, vždycky jak se tě na to zeptaj kukni na mě, já to zvládnu. Moje familia je šílená tak si dej bacha, moje matka tě bude trochu požďuchovat kvůli tomu pirsingu a ostnatým náramkům, prosím nemluv sprostě, ani ty vole, blbe, magore a parchante! A jo hlavně neklej fotřík je pobožnej!" "Skončla si?" "To by mělo být všecko!" kukne na mě smutně "to mi ale ještě zaplatíš, sice bych pro tebe udělal všecko, ale tohle bude stát moc!!" "Si skvělá!" hupsne mi kolem krku a dá mi malou pusinku na líčko a už jdeme, směr smrt.
Sedáme si ke stolu k jejím tatíčkům, Táňa se sekne a málem sebou třískne na zem! "Co, ehm, děláš?" už jsem chtěla říct svoje oblíbený sakra. Sedne si a nahne se na mě "Teďka se tam nedívej ale v rohu jsou kluci a jsou sami bez Katky a Ashley!" kryjeme se jak nejvíc to jde a cpeme do sebe pizzu kterou nám objednali, chceme co nejrychleji vypadnout. "Ahojte holky co vy tu??" Všimne si nás Chazz a už stojí u našeho stolu! "Co chcete vy potetovaný blázne, Táničko vy ho znáte" "Ne tati." Odpoví smutně a sklopí hlavu, její matka zakrývá oči tomu malýmu vetřelci, Chester nehybně stojí a nechápe co se děje. Podívám se a naznačím mu ať vypadne, že pak vysvětlím. "Oh je mi líto z někým jsem si je spletl!" otočí se a sklesle míří zpátky. Díky bohu, že je chápavej. "Bože takový kacíř!" zvolá její otec " Táňo s nimi se nesmíš nikdy bavit, a ty Jonatane doufám, že tě nevystrašil!" dokončila to její matka. Bože tak takovou rodinu jsem ještě neviděla. Boroček Táňa jak to mohla přežít. Kluci odcházej nějak moc rychle asi kvůli papínka od Táni, ubožátko moje! Dojedli jsme to celkem rychle najednou se Táňa zvedla. "Víte co my už vás nebudem rušit jste určitě unavení po cestě a my máme ještě něco na práci, vememe si taxíka, díky tati, díky mami, pa Jonatane. Zítra vám zavolám a sejdeme se!" "Nashle" vyběhla jako můra ze světla. Myslí jenom na to, že se na ně vykašle a ani jim nezavolá.
"Tak to bylo rychlý!" řeknu jí a jdeme po ulici, protože jaksi na toho taxíka zrovna nemáme. " To víš už bych to nevydrželo, promiň, že si to musela absolvovat!" "Za nic, víš, že pro tebe všecko." Jenom mě chytla kolem ramen a už si to pěkně docházíme domů! "Hej baby počkejte!" ozve se za náma známý hlas, jemně od sebe Táňulku odstrčím a točím se dozadu, jasně Katka a Ashley za náma běží a v rukách mají hafo moc tašek. "Ahojky, vy ste šli po obchodách, což?" "A docela jste je vyrabovali!" Musí si rýpnout i Táňule. "Ha fakt směný ale až to uvidíte, tak se vám něco stane!" Otočíme se zase zpátky domov, kecáme celou cestu a Táňa vypráví o své otravné rodině. Teďka se tomu směju ale před hodinou jsem to zažila a nebylo to moc hezký.
Doma všecko vybalují, obdivují to jako malý holčičky svoje panenky, jenom já, je mi to všecko jedno, jenom to chytám do ruky aby si nemysleli, že se mi to nelíbí pořád něco zkoušejí a mě se taky něco snaží navlíct, jak já jim to hezky odmítám, strašně přemýšlím nad rodičema od Táni, oni jsou moc pozorní a chráni své děti jsou dotěrní a hodně děcek by od nich zdrhlo a vůbec se k nim nehlásilo. Zato moje rodina byla dokonalá, žádný hádky, žádný"to nesmíš, s tím se nebav, to si neoblíkej" vždycky se dal najít kompromis měla jsem je děsně ráda a oni už tu nejsou, jednou jsem se s nima pohádala, jenom kvůli tomu, že se chci odstěhovat, vždyť mi to u nich vyhovovalo. Bože jsem jenom rozmazlený fracek co dopadl na držku! Ani jsem jim neřekla jak je mám ráda:Jdu temnou ulici lidi do mě vrážejí, upadnu, najednou ruka, stahuje se ke mně ruka, je nějakého kluka v černé kapuci, nevím kdo to je. Vyhodí mě na nohy, kapuci mu opatrně sundám, uvidím v ní člověka tak známého a koho mám tak ráda, obejme mě a šeptne "Všecko bude dobré neboj, nezapomeň, že tě mám rád sestřičko moje malá, vždycky tě budu chránit!" pořád mě obímá a přede mnou běží celý můj život prožitý s mým milovaným bráškou, vidím jak mě chrání před klukama co si ze mě dělají srandu, nebo jak mě odnáší v náručí domů, bylo to tehdy kdy jsem šeredně upadla a nemohla chodit. Vrátí se mi jich ještě pár a najednou zase stojím na té ulici za tmy, někdo do mě opět vrazí, znova se ke mně natáhnou ruce, ale teď už jsou dvě, zase tajemné osoby v kapucích, muž a žena shodím ji je a uvidím svou mámu a tátu. Už zase se vracím zpět těma vzpomínkama, vidím jak mě chránili, jak pro mě a brášku dělali všecko. " Jsi naše zlatíčko, musíš si užívat života! Dokuď si mladá, na to nezapomínej, jak budeš stará jako my už to tak nepůjde!" zasmějí se a zmizí jako můj bráška. Už zase jsem na té ulici ale je tu nějak moc světla, před tím jsme je viděla v noci, teďka je to za jasného dne. Strčí do mě opět někdo? Ano, silněji než před tím, o mnoho silněji. Teďka se už nenatáhla ruka jenom hlas "vstávej, nebo si tam něco ztratila?" postavím se a uvidím Lukase, snaží se mě obejmout ale cuknu sebou. "Pojď chci ti něco ukázat!" Jdu za ním a vidím zase vzpomínky na nás dva, byli jsme nerozlučitelná dvojka, byl to můj nejlepší přítel. Ale pak se zastaví u nějaké budovy vedle které je jen malá ulička a hned zase dům. Ukáže mezi do té uličky, jenom tam přistoupím, vidím tu chvíli co se na mě mačkal tehdy u toho hotelu, za chvíli by tu měl přít Phoe a odehnat ho. Je to nehezký pohled a já začnu brečet a utíkat pryč. Doběhnu zase na tu ulici, je zase pěkně temná. Vrazím do někoho a upadnu s ním jako by to nehlo. "Je ti něco?" napřáhne se ke mně ruka, je zase nějakého kluka jen kývnu, že ne a vyšoupnu se nahoru. Ne, ne už ne, nechci si to zase projít a proto nesundávám tomu klukovi kapuci. Je to určitě zase můj mrtvý bratr. Sundá si ji sám a já neuvěřím, je to Shinoda. Obejme mě, krásně políbí a tiše řekne "Jen na tobě je jaká bude naše budoucnost!" rozplyne se.
Vytrhnu se ze spaní jsem děsně vyděšená a nervozní. Byl to jenom sen, jenom sen, sedím v křesle našeho bytu, mojeho a od holek, rozhlídnu se a už tu jsou i kluci.Táňa na klíně Robovi a něžně se mazlí, Katka na klíně Bredovi taky se něžně mazlí a Ashley na klíně Phoenixovi a taky dělaj to, co ostatní hrdličky. "Hmm konečně ses probudila!" hrkne na mě Joe a vyprskne mu Mikovi do klína chlebíček, ten se naštve vezme druhý a hodí mu ho na nohy, jenže on uhne a skončí to na Chesterovi "Kdo to udělal?" shrábne rukou chlebíček, ti zrádci ukázali oba na mě, ten to po mě chrstne a už se začínáme mlátit jídlem. Všude lítají kusy jídla, Mika napadlo nás sestříkat pitím, z bílého trička co měl na sobě Chazzy je hnědá, když tu Mika stříká kolou. Já mám vlasy alá vyberte si, tu je jídelní lístek a Joe to má všude po sobě, protože jsem ho do toho strkla, ha to máš za to ty zrádče. "Dívejte jsme tu sami naše hrdličky odešli!" Začnu řvát jak blbá když si uvědomím, že se na mě domluvili. Skočí na mě, všichni tři na mě leží, krmí mě tím a mažou všude po těle! "Vy skety jsem tu jediná holka a vy na mě takhle!" řvu pořád a směju se jak ujetá. Začnu lechtat Miku, protože jemu jedinému dokážu šáhnout na břicho. On je lechtivý jak malé děťátko, svíjí se tam v křečích které mu vytvořil smích "Nechte toho sakra nechte toho!" řve a směj se pořád víc. "Na Cheze!" zvolám "Na Darjee!" zvolá zas on na mě, tak jsme zase jeden za sebe. Mlátíme se tam už skoro hodinu, cítím už únavu tak se odtáhnu, všichni už končí, Mika a Joe se dostávají pomalu z křečí, já a Chezz nejsme asi zas tak lechtiví jako oni "Jsem unavený!" vydechne Shinoda "Potřebuju sprchu!" hlásím se zas já a podívám se na sebe a na ně "Vypadáme jako bezdomovci!" "To je směšný my takoví boháči a jak vypadáme!" kroutí hlavou Joe a prozkoumává novou úpravu jeho mikiny, je to stylová díra o velikosti pomeranče. "když si myslela tu sprchu… Můžu ti pomoct?" usměje se ďábelsky Chazzy a mrkne po Mikovi. Oba se začali zvedat a šli ke mně, Joe asi taky pochopil co chcou dělat, protože zanedlouho už stál taky na nohách a mířil si to ke mně jako ostatní.
Skvěle ležím v naší vaně úplně mokrá, oblečená a pod studenou vodou, jenomže tam nejsem sama. Mike, Chester a Joshep jsou u mě, samozdřejmě všichni oblečení, koupelna vypadá jako by v ní předtím sídlila velryba. Uteču jim do obýváku, trochu jim to trvá než si všimnou. Pane bože, tak takový bordel jako je tady jsem ještě neviděla. Už mě dobíhají, jenom že se seknou tak jako já a všichni na tu nádheru čumíme. Vlezu rychle do vany a jenom tak se omyju, už jsem tam sama a svlečená, vydrhnu z vlasů poslední kousky jídla a suším se, oblíknu si věci co mám už nachystaný a čistá a voňavá vletím k těm šmudlům. "No aspoň, že tak, že jste to ze sebe trochu vyškrábali, musíme jet do hotelu, musíte se převléct! Až tohle uvidí tak mě asi zabijou!" všichni už vstávali a Mika se ke mně naklonil "neboj to nezjistí!" čuměla jsem na něho jako na největšího idiota, to si myslí jako, že baby jsou úplní blázni a ještě k tomu slepé a bez čichu? Smrdí to tu a je to snad všude, v té chvíli jsem myslela, že ho zabiju.
Sedíme v autě a jedeme do hotelu "Dělej jinak zdechnu smradem!" opakuje pořád dookola Chester! "Drž už sakra hubu!" zaječí Mika, už mu to leze krkem. Chester ztichl a udělal takový ksycht, že Joe vyprskne smíchy, dupne na brzdu a málem nás zabije. "Co blbneš vole?!" ze zadního sedadla se najednou ocitnu Chezzymu na klíně. Mika ježí vzadu na zemi, je skoro pod sedadlem a Chazzy i když mu sedím na klíně pusu má přilepenou a předním skle. Jediný Joshep je v pořádku, on jediný se připoutal. "Já to říkal, připoutejte se ale vy ne, já říkal, že jsem vrah ale vy ne, co by se vám tak mohlo stát. Tak to tady máte!" " Vylez si s auta, chci tě zabít ale dřív tam dojedu!" vyhrabal se konečně Mika.
Kluci se převlíkli a sedíme dole na baru, se zbytkem nepočítáme, bůh ví co dělají. "Ale tu válku ještě zopakujeme! Ještě ti něco dlužím Dar!" ozve se Mika a chytá se za břicho. "Stejně tě zase zlehtám! Radši už to nezkoušej, budu muset jít dřív uklidit to tam!" " Nech to na zítřek, my ti pomůžeme a ony se tam dřív jak zítra nevrátí!" "Tak jo myslíš, že to Bred a Rob myslí z holkama opravdu vážně? Protože jedna jak druhá, jsou prostě zamilované a to hodně!" "Neboj Darjee, myslí na to ty dva znám moc dobře. Uvidíš budou se ještě stěhovat!" ozve se Chazzy a trochu mě uklidní o holky se bojím ale nechci aby mi je odvezli, najednou si všimnu jeho oka, je nějaké tmavší. "Počkej.." vezmu Chestrovu bradu do prstů a jemně si ho k sobě natočím "Vždyť ty máš s toho auto moncla!" "Hanhu já tě zabiju!!!" začne řvát a honit Joshepa po baru "To já ne, to Remy!" řve na celého Joshep. Směju se tak až spadnu pod stůl "Si v pořádku? Pojď pomůžu ti." Mika mě začne tahat z podstolu. Nevím proč ale stáhnu ho k sobě. Teda já vím proč ale to se nesmí dozvědět. Jenom tak tam sedíme, pod tím stolem, sledujeme ty dva jak se tam honí. Když už chci vstát chytí mě Mika za rameno, nechápavě se otočím a seknu se v jeho očích. Asi pět minut si hledíme neporušeně do očí, úplně mě hypnotizuje!
"Co vy tam, takové dvě hrdličky!" Ozve se mr. Hanh, který si sedl ke stolu. Mika se vzpamatuje jako první, vstává a jenom se na mě ohlídne. Nechápu to, co to sakra bylo? No nic, taky se vzpamatuju a lezu za ním!
Chester se najednou postaví jde zatím barmanem a něco mu podává, zrovna nejrovněji nejde, ale vsadím se, že kdokoliv z nás čtyř by se postavil, šel by stejně. "Cos to tam dělal? Cos mu to dával?" ptám se nechápavě "Jen počkej!" usměje se a všichni zpozorní, uslyší nějakou hudbu. "Aha, Chazzy ty lyšáku!" ozve se Mika a bere ho za ruku a vytahuje od stolu. Ti dva tančí, to je pohled, oba to umějí, když v mají v sobě ten alkohol, jenom se trochu nehejbou do rytmu ale to se zvládá. "To jsou volové" Směje se Joshep. "No nemyslete si, že tu budem sami!" začne mě tahat Chazzy "Já mám něco lepšího!" lezu na stůl a tancuju. Dlouho tam nejsme sama. Joshep, Mika a Chester jsou u mě. Skáčeme jak pominutí, najednou BUM, všichni ležíme na zemi. "Bože co jste to udělali," řve na nás ten číšník "vy jste nám zlomili stůl!" náhle rožne velké světlo, škoda to tlumené bylo lepší, vypíná hudbu a žene se k nám. Smějeme se jak voli, ležíme na zemi, jediný Chester stojí na nohách a podává mu nějaké peníze a bere si svoje cd. Mika ze zadu přinese nějaké dvě flašky a jdeme nahoru, jdeme udělat k Joshepovi nebo Remimu do pokoje bordel!
Ráno se vzbudím v křesle nějakého divného pokoje, přes sebe mám hozenou teplou deku. Rozhlídnu se kolem a na druhém křesle vidím Mika, v posteli Chestra a Joa ležícího na zemi. To byl zas včera den, vkradu se Joshepovi do koupelny a začnu ze sebe dělat člověka. "Už jste vzhůru?" vylezu a dívám se jak si pomalu sedají. "Bolí mě hlava!" "A mě bolí oko!" řekne Chester podrážděně Joeovi "Fuj co já to včera vypil" ozve se i Mika aby se neřeklo. "Hmm, taky přeju dobré ráno." "DOBRÉ RÁNO!" řeknou trojhlasně jako na povel. "Mám hlad." Řeknu důrazně a protáhnu se. "Tak jdem, jdem se najíst!" rozkáže Shinoda a všeci se hrnou ke dveřím, hodím přes sebe Mikovou mikinu a jdu za nima.
"Co jste včera dělali, rozlámali jste stůl, rušili všecky hosty v hotelu a ještě jste toho tolik vychlastali!" hned když nás uvidí tak mě sjede Táňa. Tak tady já nebudu je mi zima a je mi blbě, vezmu si dva suché rohlíky a jdu zpátky k Hanhovi. Zalomím to do křesla dvakrát kousnu a zase usnu.
"Potichu ať ji nevzbudíš, určitě jí není dobře!" "Já vím musíme jí ale večer říct to o tom odje.." "Já vím, škoda, že už musí zítra" "Pravda, ona s náma ale nebude chtít jet!" "myslíš, já to dělám jenom kvůli tomu, že jsem se zamilovala. Moc Roba miluju!!" " Já vím, já Breda taky!" "Ticho už se probouzí" Hmm fajn slyším celý jejich rozhovor. Už zítra jedou do Ameriky, mají pravdu, nepojedu s nima, musela bych se dívat jak se tam kolem Mika točí všelijaké ženské, nevydržela bych to, nechce mě bere mě jako kamarádku. Když mě nechce teďka nebude mě chtít ani potom. Zůstanu tady a budu pomalu zapomínat. "Ahoj" zdravím je rozespale jako kdybych teprve teďka začala vnímat. "hm, to jsem se tě lekla už jsem myslela, že se neprobereš!" jako první se otočila Katka "musíme ti něco říct!" odvážně do toho skočí Táňa, vím moc dobře co chcou ale nechám je mluvit. " No musíme ti něco říct" " hmm a co?" sednu si a podívám se na ně. "No víš kluci oni už zítra no musí odjed, víš? A mno, prostě no víš.." "Tobě Rob a tobě Bred nabídnul ať jedete s nima co?" Ukážu na ně postpně. "No jo ale ty pojedeš s náma, že?" optá se Katka. "Holky víte, že tu zůstanu, budeme se navštěvovat a zítra mám ještě ty zkoušky, v klik že to odjíždíte?" navrch vypadám, že mi je to jedno ale uvnitř mě to všecko bolí. Trochu se loučíme a slibujem takový to, že se budem navštěvovat a tak, ale všechny víme, že to není pravda. Kolem půl noci si jdu lehnout, dělám, že spím ale přemýšlím nad Mikem, dnes jsem ho viděla naposledy. Nevydržím a rozpláču se do polštáře.
Vzbudím se, juknu na hodiny, je sedm hodin ráno, už hodinu a půl jsou v letadle. Posadím se a podívám na batoh, už skoro měsíc jsem nebyla ve škole a do knih jsem se ani nepodívala, to nedopadne dobře, no doufám, že ty diplomky udělám.
"Ale slečna Metvejová, konečně jste se odhodlala taky na chvíli přijít k nám do ústavu. Chválím vás, ale nemyslíte, že je to už trochu pozdě?" Jenom se podívám na otravného učitele, doteďka si mě nikdo nevšiml a teďka na mě všichni čumí jako kdybych přijela z marsu. Všiml si mě i Lukas, úplně jsem viděla v jeho očích, že si mě najde a, že mě nenechá v klidu. Dostala jsem strach, teďka už nemám pocit toho bezpečí, jako když tu byli kluci, teďka už to není jsem tady sama a musím si pomoc sama. Začnou nás volat do oddělených místnosti, tam čeká moje smrt musím napsat ten test. Mám ho za sebou teďka už jenom ústní zkoušky. No co jsem věděla jsem řekla doufám, že to projde už jenom kvůli rodičům, vždycky chtěli aby jejich děti byly vzdělané. Jenom pro jejich památku to chci udělat, nic víc mě nezajímá. "Ty si myslela, že mi utečeš, nebo co?" ozve se za mnou povědomý hlas, hlas ze kterého mám strach. "Co po mě sakra chceš?" "Já se ptal první, tak co? Myslela sis, že mi utečeš!" Jedním pohybem si mě otočí k sobě, stojíme na chodbě uprostřed školy, všichni už jsou venku a čekají na své výsledky. "Ano!" řeknu odhodlaně a chci se vzdálit. "Teďka ti odpovím já, za to, že si mi taky odpověděla… Chci tebe!" ukáže na mě a rozběhne se. Utíkám před ním, konečně dorazím do místnosti kde je trochu víc lidí. On běží ale pryč, aby si o něm nikdo nic nepomyslel, idiot.
"Raška..Prospěl. Novotná..Prospěla. Lašková.. Prospěla. Hantyl..Neprospěl. Wojnar.. Neprospěl. Metvejová. Prospěla…." Pokračuje dál ale už mě to nezajímá, já to udělala, jsem prostě bůh měla jsem zatracený štěstí. Konečně dokecává všecky jména a ten svůj nudný proslov a všichni se hrneme ven, polovina šťastná a polovina smutná. Držím se u hloučku lidí, bojím se jít sama, sama, ano sama, to už budu napořád.
Vyjdeme před ten náš ustav "No ty vole tak tebe, Táňu a Kaču jsem neviděla hafo dlouho, kde vlastně jsou holky?" otočí se na mě Nykol a všichni tázavě sledujou co ze mě vypadne. "Odjeli pryč, do Ameriky." "Ty tam nejedeš?" zase mě začnou sledovat. "Ne nejedu" řeknu těžce, asi pochopili, že se mi o tom špatně mluví, na nic už se neptají a probírají diplomky. Stojím tam jako kůl v plotě půl hodiny, chci odejít ale bojím se, Lukas mě pořád sleduje, vím, že je připravený kdykoliv jít za mnou. "Čumte na to fáro" ozve se Maria a všichni se otočí na černé auto, zastavuje před školou, všichni čekají kdo v něm jede, žeby první dárek pro uspělého žáka? Ne to auto znám, kdo v něm jenom je? Otevřou se dveře a všichni sledujou kdo vyleze, trochu se kryjí aby nevypadali trapně. "Mike!" vykřiknu, ale pak se zase ztratím do davu, ohlídne se, slyšel mě. Jde k nám blíž, asi mě viděl. "Sis myslela, že odjedu bez rozloučení?" postaví se přede mě, skoro už nedýchám. "Vždyť to je Mike Shinoda z Linkin park." Ozve se nějaká holka, sto vyhrála ty chytrá. Všichni čučí jak magoři, jděte sakra pryč, prosím v duchu. Oni vážně ustupují a vzdalují se. "Chtěla jsem se rozloučit ale nebyl čas" řeknu po tom co se trochu vzpamatuju. "Tak co s tím uděláme?" usměje se tím svým neodolatelným úsměvem. "nevím co navrhuješ?" obejme mě, hladí po zádech "Tak jak? Udělala?" trochu mě odtrhne aby mi viděl do tváře. "ANO!" křiknu zase mě obejme a málem zmačká. "Si dobrá.. dobrá.. Dobrá. Slyšíš mě?" kývnu, on se zase zklidní a obímá mě a hladí po zádech. Divím se, že jsem se ještě nerozpustila. "Já se vlastně nechci loučit!" řekne mi do ucha. "Tak pro co jsi přijel?" řeknu rozklepaně. "Abych si tě odvezl, protože tě Miluju." Nevím co dělat ten chlap mě má v hrsti! "Co uděláš teď?" zeptá se když vidí, že jsem mimo "Teď?" zeptám se a lehce ho políbím, je to nejkrásnější zážitek v mém životě.
Dorazíme na letiště, čeká na nás letadlo. V něm Mikovi usnu v náručí. "Zlatíčko, vstávej jsme tu! Pak si klidně můžeš zase lehnout ale pod podmínkou, že to bude vedle mě." Pohladí mě po vlasech a opatrně mě staví na nohy. "To víš, že jo, už to tak bude navždy." Oznámím mu, na letišti na nás čeká další auto to už je jeho, sedáme si do něj. Ještě než nastartuje chytne mě za bradu, otočí mě k sobě a lehce políbí. "To jsem chtěl vždycky dělat. A nemysli si, že s jakoukoli osobou, jenom stou co miluju." Řekne jistě a znova mě políbí.
"Ahoj Miku,tak zařídil sis to co jsi potřeboval. Bylo to tak důležité, že jsme museli zrušit vystoupení?" zeptá se naštvaně Rob a obejme Táňu. Stojím za Mikem v docela černé uličce, takže mě nejde vidět. "Asi stálo se podívej jak je vytlemený, radostí přímo teče a štěstím!" otočí se na něho taky docela naštvaný Chazzy. "Teďka můžu hrdě prohlásit, že jsem nejšťastnější chlap pod sluncem!" Řekne šťastně ten brouk přede mnou. "A co ti to způsobilo?" zeptá se vyjeveně Joshep, asi vážně neví, že si jel pro mě. "To víte to vám můžu hned ukázat!" chytne mě za ruku, všichni se nakloní a pozorují co vytasí. Nečekaně mě strhne před sebe a obejme mě ze zadu kolem pasu, jemně si na mé rameno položí hlavu. "Tohle!" všichni se na mě dívají jako kdyby týden nejedli a já byla kus chleba. "Páni, ty tajnůstkáři." Ozve se Ashley a vytrhne se Phoenixovi z klína, míří ke mně a obímá mě. "ahoj Dar" odhodlá se slova už i Táňa a skočí mi kolem krku, Katka hned za ní jenom se ohlídnu na Mika stojí tam trochu naštvaný, že mě vytrhli z jeho náručí.
"Dobré ráno má princezno. Jak se vám spalo ve vašem novém domě?" budí mě Mika a dává na mě tác se snídaní. "Hezky se o mě staráte pane. No v noci jsem se moc nevyspala, nenechal jste mě pane!" "Chceš snad pokračovat?" usměje se lyšácky. Jenom ho k sobě strhnu a žádna snídaně už neplatí.
"Mám hlad" ležíme v posteli on mě obímá a hladí, aby se neřeklo tak já mu to oplácím. "No máš to na zemi." Otočím se na něj a udělám psí oči "Plosím" "ne nejdu ti udělat novou nechce se mi mě nepřemlu…" nedomluví začnu ho líbat "Ještě jednu a už jdu" udělám co chce "Miluju tě!" řeknu tiše a sleduju jak hledá svoje věci po celé ložnici. "Musíš to tak rozhazovat lásko!" "No ty máš co říkat!" řeknu podrážděně. Nakonec si natáhne jenom kalhoty a jde dolů. Válím se jen tak v posteli a čichám pořád k jeho polštáři, jak voní. Přebije to ale vůně nějakého jídla. Uvidím jeho černé tričko, šáhnu po něm a obleču si ho, fiknu na sebe ještě ty kalhotky aby se neřeklo a jdu hledat kuchyni.
O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI
"Zlato musíš k doktorovi, jsi bledá, kašleš, máš rýmu a podle všeho tě bolí v krku a sem tam i zvracíš!" "To nic není Miku jen pitomá chřipka, neboj se miláčku, radši jdi otevřít." Zachrání mě zvonek od nekonečného kázání. "Ahoj Táni, ses mi přišla podívat na tu moji marodu? Leží v obýváku, domluv ji ať si zajde k doktorovi. Prosím!" slyším jak vítá mojí milovanou kamarádku. "Jo pokusím se, ale moc se netěš je tvrdohlavá jako mezek!" "aspoň se pokus!". Vidím ji jak míří se skleničkou ke mně, to moje zlatíčko myslí na všecko. "No ty vypadáš." "Taky tě ráda vidím." Řeknu naštvaně. "Tak co ti je, Mika má o tebe docela strach." "Já vím je to jen blbá chřipka. S toho se vyléčím sama. Nejsem ještě tak blbá." Řeknu jí situaci. "Není to obyčejná chřipka, zvracíš a to už docela často." Vejde Shinoda a podává mi teplý čaj. "Měla by sis zajít k doktorovi" lokne si pití Táňule, ale málem ji to vyprskne "No ty vole říkáš, že zvrací, Pane Shinodo nechte nás tu na chvíli samotné!" asi zase na něco přišla. Mika zaraženě odchází. "Ty vole, zvracíš, není ti dobře, necítíš se jako by ve svém těle?" dívám se na ni zaraženě, co tím myslí. "No odhadla si můj stav." Zase se zamyslí "a dáváte přitom pozor?" debilnější otázku už fakt nevymyslí. "Jo ale proč to sem ta…" Už mi to začíná docházet "Ty myslíš, že .." "že si v tom!" skočí mi do řeči, sesypu se na gauči, no ty vole.
"Kam jdeš? Lásko slyšíš?" "Jo promiň, musím za klukama do studia." "Aha a můžu jít s tebou?" Optám se ho znovu. "Jistě pokud je ti líp a vypadáš i tak, tak jo, mě to vadit nebude, právě naopak." Nevím jak mu to říct už to vím jistě, dělala jsem si tes a šla k doktorovi který mi to potvrdil. Jsem ve druhém měsíci.
Jdeme naším bydlištěm, je krásně teplo a svítí sluníčko. "Víš zlato musím ti něco říct." Dodám si trochu odvahy. "Jistě pokračuj, co je to lásko?" "No víš jak mi není tak dobře a tak, víš? Jsem si zjistila proč to je." Zastaví se stoupne si naproti mně a vystrašeně se podívá do mých očích. "Co, je to špatné? Řekni mi to já se o tebe bojím. Si to jediné co mě tady drží!" "No víš je dobře, že se o nás bojíš. My to teďka budeme potřebovat. Víš." Vezmu jeho ruku a položím si ji na břicho "Víš tady roste něco tvojeho a mojeho. Budeš táta, teda pokud chceš?" chytne mě kolem pasu vyzvedne do vzduchu a začne s náma točit "Bože, já budu Táta, Darjee, Lásko moje víš jak jsem šťastnej? Víš jak moc?" pustí mě na zem a chytne kolemjdoucí babku za ruku "Paní já budu táta!" Křikne na ní "Tak to vám blhopřeju!" žena se asi lekne, protože se mu rychle vysmekne a jde pryč.
"Jdete jako na zavolanou! Zrovna jsme otevřeli červené." Oznámí nám Chazz, nalije dvě skleničky a podává mi jednu z nich. "Ahojky" "Zdravím "Hoj" ozve se ještě pár lidí. Táňa si ke mně nenápadně stoupne "Tak co už jsi mu to řekla?" "Jo" "A jaká byla reakce?" "Vypadal, že se štěstím zblázní!" "Tak to je vklidu" šeptne a hrne se ke Kači a řve na ni "JOO jo". Mika si všimne jak se chci napít vína, hupsne ke mně a skleničku mi vytrhne "Lásko to nesmíš!" podívá se na mě pohoršeně, jenom ho obejmu. "Miku co blbneš nebuď na ní tak krutej, to se nemůže napít ani blbýho vína?" hrkne na něj Rob "Máš pravdu nemůže mohlo by to uškodit dítěti!" hupsne na něho zase na oplátku. "Co ty budeš táta?" hrkne mu kolem krku a začne s ním třást, "Jo budu jsem totálně šťastnej!" "Ty Dar, proč jsou tak rádi?" podívá se na mě Chazz, než stačím něco říct Mike si stoupne na stůl "Prosím o chvíli strpení, uvidím kohokoliv jak dává mojemu miláčkovi alkohol nebo tak něco, tak ho vlastnoručně uškrtím. Nechci aby se jim něco stalo, přesněji, tomu roztomilému medvídku a tomu miminku co tam roste." Všichni mi skočí kolem krku a bjahopřejou mi. "Tak máme důvod oslavy." Vytasí Chazz ještě jednu flašku. Sakra budu muset zůstat jenom u toho blbýho džusu, ale to přežiju, pro Mika všecko.