Až morku kostí zamrazí člověka, který pohlédne do očí smrti. Když vám nezbyde nic jiného než čučet do blba celé hodiny z okna, na lidi jak se pohybují sem a tam. Stal se ze mě starý nabručený chlápek co pomalu nesnese pohled na fotku na toho, koho před lety tak moc miloval. Ano před lety. Ptáš se proč? Řeknu ti to teda asi takhle :
Jeden přenádherný den, vyrazili jsme si s Laurou a jejím new mužíčkem, jak jinak než z Robem, do jedné restaurace, oslavit sňatek s Laurou Benningtnovou, a konečně oslavit i její jméno rodiny Bourdonů … jejich rodina i mi, kluci z PL jsme jí přijali za vlastní stejně tak jako ostatní dívky ač milenky a nebo ženy. Po několika hodinách jsme se vrátili zpět do reality, a šly domů, do svých krásných vyl a rozplesknout se u bazénu. Opalovat se …
Je to asi měsíc co se Robovi narodilo zdravé dítě, je to silný chlapák… musíme vymyslet jméno. Chester s klukama se shodli na jménu Mikimausík, pacoši jedni! To se nám ale příliš nelíbilo a tak jsme vymejšleli jiné. Došli jsme k závěru, že dostane jméno po strejdovy Mikovi a tak se jmenuje Mike.
Sedíme si takhle o pár let později na zadku u bazénu, malej Mike se mě zeptá jestli může jít ke kamarádovy přez ulici. Ne řekla jsem, at jde Monteyn k nám. Ale Lauro, nebuď na něj tak přísná zlato. Jdi řekl Rob a Mike odešel. Ehmmm, podívala jsem se na Roba a Rob mi dal polibek, abych nemohla nic říct. Začali jsme se vášnivě líbat a asi po deseti minutách, slyšíme na ulici brzdy aut. To asi zase nějakej kretén, řekne Rob a zase se na mě vrhne. Zachvíli ale zběsile řve sousedka, abychom hned přišli že náš syn leží pod koli auta. V tu chvíli jsem Roba tak moc nesnášela! Okamžitě jsme se tam vrhli ale malému Mikovi nemohl už nikdo nikdy pomoct. Srdce mi spálila kopřiva a já už nevěděla co mám dělat, vztekle jsem praštila do Roba, že za to může on. Na místě mě pak sbíral protože jsem to nevydržela. Syna nám odvezli do nemocnice.
Za týden se konal pohřeb který měl být v naprosté identitě nás všech, setkali jsme se tam jen ti nejbližší a nejdražší. Pak už si nic nepamatuju.
Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápestí, zda mi to ještě tluče, jestli mám vůbec štěstí. Ráno je probuzení do nicoty. Není co není proč není jak není kam, každý je v sobě sám… Zapínám telefon, špatné zprávy chodí jak policie za úsvitu, jsem napůl bdělá a napůl ještě v noční pauze chtěla bych se smát, ale nejde mi to. Ve frontě na smrt, růžový rozbřesk, už mě nedojímá. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli. A čí to bylo vinou?? Postele rozdělené, na dva suveréní státy ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty. Ve spánku nepříde to spánek je sladká ndloba, že ve mně byla láska je jenom pustá zloba. Prokletá hodina ta minuta ta krátká chvílekdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé. Kdy není tma ale ještě ani vydno není. Bdění je bolest bez sladkého umrtvení… Zběsile mi srdce tepe a tupě píchá v třísle. Chci usnout a nevzbudit se nemuset na něho myslet… Opřená o kolena, poslouchám tvoje slzy. Na život už je pozdě a smrt je u mě…
Proto jsme pohlédl do očí smrti i já … bez nich neměl můj život smysl, vzal jsem auto a rozjel to nečekal jsem na nic, nelitoval toho, že jsem to udělal. Je mi teď lépe. Už nejsem sám. Jsem tu všichni už nekoukám na Laury fotku, ale na ní. Malého Mika mám také u sebe. Oba ni sedí na klíně a já jsem tak rád že je tu u sebe mám, nikdo mi je už nevezme. Koukáme jakej mám pohřeb, no paráda tkových lidí mi nepřišlo ani na svatbu!!! Kluci brečí jako malí Jardové, pamatuju si že když umřel Malej Mik ani slzy jim skoro nešli. Za několik let se tu sejdeme všichni, netrvalo dlouho a setkal jsem se s Bradem a s Hohnem. Proč? Tak to nikdo neví … Další stejně přijdou………………………………………………
osud: Papoušek arara zobáčkem vytáhl z krabičky na pouti los, stálo v něm čeká tě sláva a bohatství, smůla a rozbitý nos.Řekl jsme máš krásné peří papoušku hlupáčku, poutový čaroději. Ale kdo by dnes věřil osudům za kačku, poukázkám na neději? …………..