Jo jsem mrcha ale baví mě to, každý má rád svojí práci a já jsem stejná. "Tak co máme dalšího?" "Nevím ale brzo budu, šéf si mě zavolal." "Já nevím asi si vyberu dovolenou, nějak se necítím ve své kůži." "Tak fajn." Zaklepu zlehka na dveře od šéfa, zrovna se nacházím v našem centrum, stará, opuštěná továrna za lesem. "A, mé nejlepší pracovnice, mám pro vás něco speciálního." Zasměje se na nás tím svým vražedným úsměvem. "No šéfe, nějak se necítím, chtěla jsem si vybrat dovolenou." Spustí Šája hned pro začátek. "Nu dobrá, tady Darjee to zvládne sama, věřím ji, taky dostane velký prachy." Ještě se ji snaží přilákat na peníze ale nic bere si papíry a míří ven. Zasednu na první židli. "Tak o co jde?" "No přišel mi tu takový případ, zabít jednoho člověka, osoba co to chce nám dá pěknou částku, takže si pak můžeš odpočinout, bude to hračka ale má to jeden háček." "No?" "Víš proč si nejlepší? Nemáš.." "Osobní život a žádné přátele teda až na ty v práci, práce rovná se můj život. Já vím říkáte to pokaždé." Skočím mu do řeči, už mě to nebaví a chci vypadnout. "ta osoba nám je to ochotná zaplatit jen když se on do tebe zamiluje a pak ho zradíš a zabiješ, chce aby co nejvíc trpěl před smrtí, říkala něco v tom smyslu, že mu to chce splatit. Takže to bude časově náročné, dej si bacha na identitu, ty peníze jsou fakt velký tak tě prosím ať to vezmeš, si jednička a dokážeš ho svést, máš s nim chodit minimálně měsíc abys měla jistotu, že tě miluje." "Hm a kdy začínám." Řeknu pohodářsky jako vždy. "Perfektní. Běž za Evenem, on ti dá informace o dotyčném a něco ti řekne do tvého nového krátkého života." "Tak jo mizím. Naschle." Zabouchnu dveře a mířím k automatu, ten chlap je děsně nudný musím si dát kafe. "Tak co Dar tak co to je?" "Ale nějaká ženská se chce pomstít bývalému, dá pěkný prachy tak je to v pořádku. Teďka jdu za Evenem pro papíry tak zatím." "Mi pak zavolej, chci vědět o co jde." Jenom pokývnu hlavou a jdu do druhého patra.
"Ahoj." "Je čus, tak tady to máš." "Kdo to je?" "Nějaký zpěvák, takže se budeš pohybovat v nóbl společnosti." "Hm to si nechám líbit." Pousměju se a sesypu se na sedačku, kouknu do listin, Chester Bennington z Linkin Park, to si nechám líbit, to zní nadějně, to si pěkně užiju. "Tak tu máš kde často chodí, tam se můžete seznámit a nezapomeň být milá, takový kamenný typy prej nemá rád. "Milá? Já vždycky." Vykouzlím ďábelský úsměv a z Evem se zaboříme do listin.
"Tak a dost, já mizím, už toho je hodně, přišla jsem tu v pět a je půl čtvrtý ráno, já končím. Pa." "Pa jdu rovnou do postele ale ber to s té lepší stránky, máme to z krku!" začne srovnávat všecky papíry. "Jo a Eve? " zvedne ospalé ale zvědavé oči. "Ty heckre nejdi mi do zítřka v jeho okolí nějaký byt bez poplatků a ať mi nechodí žádná pošta a ať je trochu zařízený. Dík. Jo a chci luxus." Nahodím úsměv a už opravdu odcházím. Za to oslovení po mě hodí všecky urovnané papíry. Stačím ještě zavřít dveře a ony se rozlítnou po místnosti.
Konečně dojdu do svého bytu a usnu. Ráno kolem desáté mě budí zvonek. "Sakra." Zamžourám očima a hodím do dveří polštář. "Darjee to jsem já Even. Mám ten byt." "Jo ty?" pomaloučku se dobelhám ke dveřím a pustím ho dovnitř. "Ne já nejdu, jste sousedi tady máš adresu on bydlí hned vedle toho paneláku co ty, má tam malou vilku, takže se čiň a já mizím. Dobrou noc." "To si piš." Zabouchnu a znova usnu.
Tak tady to je, můj nový byt. Navozím si tu pár věcí a zabydlím se. Moje milá obět si nežije vůbec špatně, už se těším až se podívám dovnitř. Konečně vlezu do nově zabydleného domu a začnu přemýšlet jak se s ním seznámit pak vytáhnu papíry a začnu zjišťovat kde se chodí bavit.
Je krásný teplý podvečer, navlíknu se do nějakých nových kapsáčů a tílka a vyrazím za svou obětí. Mám to ale štěstí zrovna vychází z domu ale míří úplně na druhou stranu města něž je ten bar, no nic, jdu za ním.
Musí on zrovna dneska jít do toho největšího pajzlu ve městě, to si snad dělá srandu, samý ožrala, uchyl nebo zloděj, to místo je ještě horší něž moje černá, vražedná duše. Ale jestli je tak slavný jako říkal Ev, tak se nedivím tady ho určitě nikdo nepozná. Zabruslím k baru a sednu si o tři místa dál než je on, objednám si pivko a nenápadně ho pozoruju. Začne se na něho lepit nějaký buzerant jestli nemá peníze a tak. Jde vidět jak je mu to nepříjemný, odhání si ho od těla ale nevydrží to a hodí po něm padesáti dolarovkou, vděčně odchází a nechává ho v klidu.
Sedím tu už tři hodiny sama on je taky sám, zatím si objednal jenom jednoho panáka a pořád mlčí, ne, že by si přisedl když jsme oba sami a asi jediní normální. Tohle ne, jdu pryč, budu ho muset schytnout někde jinde. Pomalu vstávám a na bar položím deset dolarů, bez výdavku se sunu ke dveřím. Začne se na mě mačkat ten nejtlustší chlap co jsem kdy viděla, přimáčkl mě ke stěně celou svou váhou a začal osahávat. Bráním se jak můžu ale nejde to. No konečně si toho někdo všiml a toho tlouštíka strhnul na stůl. Moc dlouho nečekal a za ruku mě vytáhl ven. "Zůstávat tam teďka nemělo cenu, zmlátili by nás oba." Lehce se na něho zahledím, bude to lehčí něž si myslím. "děkuju" vyloudím upřímný pohled. "Kde bydlíš?" "No tady na konci téhle ulice." Vážně, já taky, můžu tě doprovodit?" "jistě jak se jmenuješ." "Já jsem Chester Bennington. A ty?" "Darjee." Čeká na přímení ale to mu tak rychle neřeknu, sama ještě nevím jak se mám představit.
Došli jsme pomalým krokem před panelák kde bydlím. "Nevím, že mám takovou sousedku, kdy si se přistěhovala?" "No včera." "Aha" "No tak dobrou noc." "Dobrou." Odcházím ale jsem nervózní, proč pořád čeká. Naposledy se otočím, stojí jako přiřezaný. "Můžeme se zítra vidět?" "Jistě, se stav, páté patro dveře zleva." "Dobře, ahoj." "Těšilo mě." Vyběhnu nahoru, co nejrychleji schovám dokumenty oněm a popadnu telefon. "No Šári?" "Jo." "No tak mám nový byt, hned vedle oběti a už jsme se seznámili." "Jo, a kdo to je?" "nějaký zpěvák, počkej mám tu někde napsané jeho jméno… Chester, Chester Bennington." "Tak to je v klidu, seznámili jste se a ani nevíš jeho jméno." "To se napraví, já se zítra ozvu. Pa." Klapnu telefonem a valím do sprchy.
Sakra, Even mě nenechá v klidu ani na chvíli. "Evene počkej chvíli." Zakopnu o stolek a natáhnu se jak vysoká tak široká. Rychle se seškrábu ze země a vběhnu ke dveřím. "To jsem já." "Jé Chazzy, pojď dál." "Jestli čekáš někoho tak já půjdu." " vůbec ne." "Tak proč jsi mi řekla.." zarazí se. "Evene? To je můj brácha to je jeho přezdívka, vlastně ani nevím proč, vydržíš sekundu jenom se převlíknu, posaď se." Rychle vezmu zbylé papíry ze stolu a mažu do ložnice. "Dáš si něco na pití?" "ne díky." Ozve se z vedlejší místnosti. Konečně navlíknutá. Přisednu si k němu. "Potřeboval si něco nebo si přišel jenom tak, popovídat si?" "No vlastně… popovídat." "Tak fajn." Zase si začneme povídat, dozvídám se o něm věci co mi Ev ani neřekl o kterých neměl ani ponětí, no nic lepší je si to vždy zjistit sama.
"Už je pozdě měl bych jít." "Ne. Ještě ne." Zaprosím a smutně se podívám. Nahodí takový pobavený úsměv. "No když jinak nedáš." Zase si začneme povídat.
Odskočím si na záchod a při návratu najdu spící osobu na gauči, tak pěkný a tak málo mu zbývá. Podívám se na něho vražedně, hodím přes něho deku a jdu si taky lehnout.
Něco tu sakra voní, asi Evena zabiju, jestli dál Šárce klíče, tak je mrtvý ale já s toho výčitky mít nebudu. "Jé, to jsi ty?" podívám se nechápavě na Chestera. "promiň, že jsem tu včera usnul a jako omluvu vem snídani, která taky není nic moc, protože tu nic nemáš." "No jak si nebyl čas." Uculím se nevině. "tak to napravíme." Hodí snídani do koše a pošle mě do koupelny.
Fajn, děláme tu největší pitominu co je, nenávidím nakupováni, bruslíme po obchoďáku a sháníme potraviny, jak jde vidět Chester si to užívá a nevšímá si jak trpím. Konečně jdeme pryč s plnýma taškama.
"To byl den." Řeknu unaveně ale hned se zpamatuju. "víš co? Já se za tebou stavím později jo? Paa." Lehce ho líbnu na tvář a odbíhám, před domem stojí Šája a vyhlíží mě. "Odkdy ty nakupuješ." "To je v popisu práce." Vtáhnu ji dovnitř a po schodech vyhopskáme na horu, tašky hodím někde do rohu a spadnu na sedačku. "Proč to kupuješ když to hodíš do rohu a nic s tím neděláš?" "vždyť říkám popis práce a platil to Chazzy." Vstane a začne to uklízet. "Jo abych nezapomněla tu máš občanku s novým příjmením." "O´Connerová. To se mi líbí. Ev má talent, jo a kdyby ses někdy setkala s Chesterem tak Even je můj brácha, neptej se proč, prostě je to můj brácha ale stejnak ti nedopřeju se s ním setkat." "Zlá. Tak proč mi to říkáš?" Řekne podrážděně ale za chvíli se zase usměje. "No já se vždycky radši chci ujistit, že se nic nestane. Nikdy nevíš co se stane, jo a díky za úklid." Řeknu škodolibě a začneme si povídat.
"a co budeš dělat teďka?" "půjdu za svým drahým." Vystrčí, ji ze dveří a dřív než ona seběhnu dolů a mířím k sousedům.
Zvoním jako vůl a pořád nic. No konečně "ahoj Chazzy, jak se máš? Jé ty máš návštěvu tak já padám, ahoj zítra." "Počkej, počkej, pojď dál, jestli se počítá návštěva kámoše, který je tady víc než u sebe doma, tak nechoď dál." Vesele ukáže ty svoje perličky a táhne mě do jeho domu. " Mike tak to je Darjee…" "O´Connerová." Dodám za něj. "Jo a tohle Mike Shinoda, nobo Spike, to se mi líbí víc." Škodolibě se usměje a Mike mi podá ruku. "Radši mlč Chesťo." Řekne trochu naštvaně a Chazzymu spadne úsměv.
Oba dva jsou blázni, vymýšlejí samé hovadiny i když Mike mi připadá, že mě tu nechce a nejsem mu vůbec milá. Pořád se na mě podezíravě dívá. Chazzy odskočí pro něco do kuchyně, Mike jde za ním ale pořád se na mě otáčí. "Vůl." Řeknu potichu a rozhlídnu se kolem, pomalu vstanu a chci jít za nima do kuchyně. "Vůbec se mi nelíbí?" "Proč je hezká." Řekne překvapeně Chazzy, zastavím se a poslouchám. "Připadá mi jako Samanta, pěkná je ale nelíbí se mi její chování. Něco mi prostě na ní nesedí." "Si divnej, vůbec není jako Samanta, ta mě jenom ždímala a dělala ze mě vola, měl bys bejt rád, že tvůj nejlepší kamarád zapomněl na tu couru a dívá se dopředu." "Máš pravdu Chazzy jsem rád." Začnou se bavit o něčem jiném chvíli ještě počkám a pak tak vtrhnu. "Tak co tu kutíte." Oba zvednou oči, Chazzy se krásně usměje ale Mike se jen otočí. "Něco chystám." Řekne Chester a zase začne krájet sýr. Sednu si na linku a oba je sleduju.
Je večer co nejradši bych šla už domů, už mě to s nima nebaví, Mike asi něco tuší. Ne, že jsem vrah ale, že nebudu mít zrovna nejčistější duši a že bych jeho kamarádičkovi mohla ublížit. V kapse ucítím vibraci, někdo mi volá nenápadně se vzdálím. "No co je nemůžu mluvit." "Jen tak, že jsme se s Evenem za tebou už pětkrát stavovali a ty nikde." "Snad se o sebe postarám, ne?" "To jo ale" "Co ale, jaké ale? Proč už máš o mě zase strach. Já se umím postarat o svůj život." "Já se bojím aby ses nezamilovala, slyšela jsem šéfa, že by vás odbouchl oba dva ale prvně by mu to řekl." "City, přátelství a jiné blbosti do práce nepatří." Zavrčím, čekám na další blbou připomínku ale místo toho slyším jen tiše oddechující Šárku. "jo máš pravdu přátelství a city do práce nepatří hlavně do práce jakou máme my." Položí sluchátko a já se můžu zase vrátit zpět. Otočím se, nahodím veselý úsměv ale hned mi zmizne. "Co chystáš?" sykne opovrženě Mike. "Nic co by?" snažím se vykroutit. "Jestli jakkoli ublížíš Chazzymu… zabiju tě." "Ještě se uvidí." Zaskřípu zubama a odcházím. Tak a začíná nový boj.
"Kde je Mike?" "Nevím potkala jsem ho na chodbě, šel k východu." "Chytrý." Ďábelsky se usměje. "Co si to říkal?" podívám se zaraženě. "Nic, nic nechceš nalít." Podá mi skleničku, opatrně ji uchopím a on mi naleje víno. "Co mi ještě o sobě povíš?" prolomí ticho. "No, že jsem vrah a přišla tě zabít." Chytnu ho kolem krku a trochu přitisknu. Stáhne mě na klín a nakloní si ke mně hlavu. "Zabít? Ty? Takové něžné stvoření?" "to by jsi se hošánku divil." "Nevěřím ti." Zašeptá. Zahledím se do čokoládových očí, upřeně sledují moji pusu, lehce ji pootevřu a náhled do čokoládových očí se mi uzavře, ucítím jeho suché rty jak poctivě hladí ty mé. Už je to tady, už to začíná, teďka si dát pozor, obmotat si kolem prstu a za… teďka na to nesmím myslet jestli mám pro něj být dokonalá holka. Oddám se mu celá a vůbec nevím co dělám.
Ráno, panebože kde to jsem, podívám se pod deku a jsem úplně nahá. Sakra, obalím se do deky a jdu se okolo porozhlídnout. "A moje štěstí už vstalo." Obejme mě ze zadu. "jo tak štěstí, jo?" "Protože dokud jsi tu nebyla, byl jsem sám a smutný. A teďka už nejsem sám." "ale smutný pořád, co?" dodám za něj. "Ne to už taky ne." šibalsky se zasměje, jedním pohybem ze mě stáhne deku, vezme mě do náruče a odnese do ložnice.
Ranní milovaní, ne jen obyčejný sex, jenom pro potěšení, nic víc v tom není a ani nebude. Je to práce a ne osobní život.
Spím v Chesterově náručí, zlehka mi oddechuje na krk. Otočím se na něj a zahledím se na jeho tvář, pomalu otevře oči a vykouzlí neodolatelný úsměv. "Zlatíčko, dneska jsem pozvaný do nějakého baru z celou skupinou a s jejich přítelkyněmi." "Mám jít s tebou?" "Jistě." "A bude tam tv?" "myslím, že jo, určitě jo." "no já nevím jestli nebude něco potřebovat brácha." Sakra televize, to by si pak každý vzpomněl"kdo zabil Benningtona? Jo vlastně naposledy s ním byla ta jeho holka" mohla bych jít i sedět a to nechci. "Zvládne to sám, prosím." "Ne. Musím za ním!"
"Eve? Evene? Kde si?" prolézám staré trosky domu, Even tu má své heckrové sídlo. "Co tu chceš?" otočí se na mě nějaký nadupaný hlídáč. "No hledám kámoše. Heckra." "Heckra? Tady? Blbina." Chytne mě silně za zápěstí a začíná mě odtahovat pryč. "Hej Billy? To je dobrý, tu znám, pusť ji." "No dobře." Rychle mě chytne za ruku a tahá mě dál. "Co tu děláš?" zašeptá nervózně a vyklepaně se na mě podívá. "Co se děje?" "Ale, víš jak jsem ti říkal, že dělám i pro druhou stranu." "A doprdele." "Musíš zmizet. No a co si chtěla?" "Ale potřebovala jsem zmizet. Chester šel na nějakou párty ale bud tam i televize takže nikam." "aha. Tak radši už běž ať se ti nic nestane." Rozhlédnu se a odcházím, ještě se zastavím a otočím se. Jo a kdyby jste se náhodou setkali tak si brácha." " No jak myslíš." Pousměje se a já odcházím.
Jdu kolem svého starého bytu, neodolám a musím jít dovnitř. Vyběhnu po schodech a z plechové skříně vytáhnu klíče. "Ale. Ale. Ale. Co ty? Tebe jsem tady už dlouho neviděl." "Ó, Marty. Teďka mám dům jinde ale ne nadlouho." "Tak kdy zase skočíš ke mně?" "Víš, že už rok se takhle neživím." "Byla jsi nejoblíbenější kurva ve městě." Tohle téma nenávidím. "Neměla jsem peníze." Oženu se po něm. "Css. A nechceš ještě jednu zakázku." Pousměje se, tohle už vážně nevydržím, přitisknu ho ke zdi a chytnu pod krkem. "Drž hubu." "Chceš mě zabít?" z kapsy vytáhnu nůž a začnu mu s ním pomalu jezdit po krku. Má na krajíčku ale pořád nic nedává najevo. Kurva no jasně, proto mě Mike nemá rád, jednou jsem s ním byla. Bylo to ze začátku, pořád jsem potom brečela a chtěla skončit. Proto mě nemá rád, pamatuje si na mě. Rychle vyskočím a běžím k sobě do bytu, hledám telefon a volám Šárce. "No co je?" "Sry, že ruším ale víš jak jsem ti říkala, že mě Mike nemá rád?" "No neříkala ale pokračuj." "No tak víš jak jsme se živili před rokem. No tak ze začátku jak jsem tě poznala a ty mě do toho vtáhla, protože jsem neměla peníze, tak jeden z prvních zákazníku byl Mike Shinoda. No a on mě poznal, proto mě nemá rád, proto se bojí o Chestera a proto mi nevěří a dává si na mě pozor." "A myslíš, že by mu mohl něco říct." "Hmm, to spíš ne, je rád, že jeho kámoš je šťastný." "A co s tím budeš dělat?" "Domluvím se s ním." "Tak ať ho pozná vlastní máma, jo?" "nechci ho nechat zmlátit." "Ne? Tak to je zázrak." Zasměju se jí do telefonu a položím.
Je půl noc už musí být doma. Vydám se noční uličkou do svého druhého sídla. "Tak ty jsi si myslela, že mě vystrašíš a zdáchneš?" stojím před Chazzyho bytem, kdo to … "Martyne." "Pojď sem." "Ne." "Buď půjdeš po dobrém nebo po zlém, mě je to jedno." "Nech mě být." Nevímjak jít jeho kámoši mě obklíčili. Šahám po kapsách, kde mám ten zasraný nůž. No jasně nechala jsem ho ve starém bytě, protože jsem šla za Chesterem ale proč, vždyť večer za ním chodit nemusím, proč jsem ho ksakru chtěla vidět. Neřešit, teďka mi de o krk. "Hej co se to tam děje?" ozve se ode dveří Hlas. "Chester?" ne to není jeho hlas, Mike! "Miku Pomoc!" zakřičím bezbranně. Vrátí se zpátky a zachvíli vyběhne z domu šest postav. Jednu poznám, je to Chazzy. Vrhne se přímo ke mně ale Marty mě strhne k sobě a jako já před tím, tak on teďka mi přiloží nůž ke krku. "nehledala si ho náhodou." Před očima mi těsně přejede mým nožem. "Hajzle. Vrať mi ho a hned." Pořád mě pevně drží. Ti jeho kámoši se rvou z šesti postavama. "ale co najednou slečna je drsná." Upadne na zem, někdo ho praští, už se zvyku se otočím. Je to Chester, je v předklonu a rychle oddechuje. "Jsi v pořádku." Podívá se na mě smutně, není to otázka, jen se uklidňuje. "Co po tobě chtěli?" sakra co mu na to říct? "Chtěli peníze, viděl jsem je ode dveří." Ozve se Mike, on mě zachránil, proč to dělá, chce mě spíš potopit, tak proč? Vděčně se na něj podívám a všichni se vrhneme do domu. Chester přese mě hodí deku a podá mi teplý čaj co mi uvařil, dostala jsem zimnici, proč? Vždyť to není po prvé co jsem v takové situaci, co se to semnou děje? "Lidi to je můj poklad, Darjee." Všichni zvednou hlavu a pousmějí se. "Já jsem Phoe, jinak David." Podívá se na dalšího a ten se taky představí. Další a další a pak už je znám všecky. "Měl jsem strach." "Já taky." Šeptnu pravdu, to se často nestává, že bych mu říkala pravdu ale teďka ano a už chci na pořád. Přisedne si ke mně a chytne mě kolem ramen. Spadnu mu do klína a pomalu usnu.
Jsme spolu už dva měsíce, je to trošku déle ale mě se ho ještě zabíjet nechtělo, vlastně to nechci vůbec, chci být jen sním a na všechno se vykašlat, jako by to nikdy nebylo, mám ten největší problém, zamilovala jsem se. Častěji a častěji mi volá šéf, pořád dokola, zabij ho, zabij. Moje častá výmluva, nejsem si jista, že mě miluje nade vše. Dlouho to tak ale být nemůže, Even a Šárka už ani nepošlou sms. Jestli ho nezabiju já, tak zemřeme oba a on mě bude před smrtí nenávidět. Dneska se musím zastavit v centru, máme poradu, šéfovi už to leze krkem, že jsem pořád s ním. Co jim řeknu, vždyť i moje chováni je podstatně jiné, už nejsem ten bezcitný vrah, jsem normální člověk, který miluje a potřebuje mít opětovanou lásku, radši jim nic neřeknu pokud se nebudou ptát, budu ticho a tak nic nepoznají. Konečně jsem u velkých dveří, zlehka zaklepu a nějaký surovec mě v táhne dovnitř. "V klidu jo?" zařvu na něho a opráším si rameno.
"Tak Šárko, jaká byla dovolená?" začne někdo jednoduchou větou a všichni se usadí. "Skvěle, jako vždy." "Takže začnem" postaví se před nás šéf a začne něco vysvětlovat, všichni ho upřeně poslouchají a mě je čím dál hůř, jak jsem mohla být tak hnusná, bezcitný vrah a surovec… dlouho to tu nevydržím, musí za chvíli končit nebo prasku a bude po všem.
Konečně konec, ze dveří vyletím jako první a hned k automatu, jedna káva a jsem v pořádku. "Co se s tebou děje?" "Semnou nic, proč?" snažím se nahodit své staré chování ale před Šárkou to neskryju. "Co budeš dělat po dovolené?" snažím se zamluvit. "No nic, šéf ještě nic nechtěl, takže nic." "Aha a ani se ho nejdeš zeptat?" "Na co? Až bude potřebovat, zavolá mě." Podezíravě se na mě podívá. Znervózním, moje pohodářské chování už nemám, jsem zamilovaná, už ho mít nebudu. "Nikdy nejsi taková vyklepaná a … co se s tebou děje?" "Nic." "A co Chester? Kdy ho zabiješ?" "Ještě nevím, nemám tu jistotu, že je zamilovaný?" "Ty jí máš, protože si se zamilovala taky!" "Ne, není pravda!" "Ale je." Zahledím se do země je nemožné to před ní skrývat. "City a přátelství nepatří do práce!!" zaječí na mě. Ztuhnu, nevím co jí mám říct. "Víš co ? raději zajdu za tím šéfem." "neříkej mu nic!" zhrozím se. "Neboj." Otočí se ve vzduchu zamává rukou a odchází. Kávu pustím na zem a rozběhnu se pryč. Ještě do někoho strknu, papíry vyletí do vzduchu je mi to jedno, běžím dál.
Odemknu Chestrovy dveře do domu a vyletím na horu do ložnice, Chazzy lehce oddechuje a odpočívá. "Kde jsi byla lásko?" řekne rozespale a jako malé dítě natáhne ruce. "Ale za známou" mávnu rukou a všechny černé myšlenky vyhodím ven z ložnice. Přistoupím k němu a obejmu ho, stáhne si mě k sobě. "Bylo mi smutno." "to mě taky." Bože jak jsem ho vůbec někdy chtěla zabít, už nemáme čas. Ležím v jeho náručí, jsme nejšťastnější človíček na zemi. "Lásko? Dneska jaká si akce, půjdeš prosím semnou, já nechci pořád chodit sám, chodím tam jen z nutnosti, chci tě mít vedle sebe, prosím. Já se nechcu dívat na ostatní jak se pyšní těma svýma nádherama, chci jim ukázat, že na tebe nemají." "Chazzy!" řeknu otráveně, upře na mě ten svůj čokoládový pohled, strašně prosí. "No dobře." Převrátím oči. "Děkují." Rychle se ke mně přitiskne a políbí mě. Rychle zopakuju to co dělal a u toho nezůstaneme.
"Tak fajn jdu s tebou a co si mám podle tebe vzít." Prohrabuju se skříní, za ty dva měsíce tu mám už nějaké věci. "Vážně nevím ale v bytě možná něco najdem." "Tak fajn, pojď ať to stihneme." "Hmm." Chytnu ho za ruku a táhnu pryč. "Počkej nemám kalhoty." Řekne stydlivě a rozhlídne se po nich. "Tam kde jdeme je možná potřebovat nebudeš." Přestane je hledat a přitulí se ke mně. "Hej ne radši si je najdi." Odstrčím ho a zasměju se. "tak nedělej návrhy." Řekne smutně a navlíkne se. Odejdeme ke mně do bytu.
Navlíknu na sebe nějaké bledě modré šaty, takové jednoduché, obyčejné. Byly takové kratší, prostě obyčejné. Vrátíme se k němu domu a on se taky oblíkne a my konečně vyrazíme.
"Ježiši Dar, tak tebe jsem nečekal." Vystoupíme z auta a hned na mě hukne Bred. "ahoj chlape." Řeknu šťastně a obejmu ho, Chester zkříží ruce a udělá naštvaného. "No neboj se já ti ji neberu." Řekne Bred a oba se zasmějeme. Chester mě chytí kolem pasu a oba jdeme dovnitř. Halda novinářů nás fotí ale jak vejdeme do hlavní místnosti přestanou.
Usadíme se k jednomu stolu a skvěle se bavíme. Už jsme tady čtyři hodiny a já pořád lituju, že jsem s ním nešla už dřív na tyhle akce. Na pódiu se pořád střídají nějací baviči a skupiny a tak, nikdo je ale neposlouchá. Teďka se tam objevila nějaká dívka v černém a všichni ji začali poslouchat, nějak jsem ji nevnímala a dál jsem si s Bredem utahovala z ostatních, Chazzy se na ní zahleděl a pak na mě v očích měl slzy. Konečně jsem si ji začala všímat. Byla to Šárka a mluvila o celé té naší zradě. Někdo mě čapl ze zadu, vytrhla jsem se a rozběhla se pryč. Rychle jsem se ocitla na pódiu a stáhla na zem tu kozu. Chester za mnou taky doběhl. "o čem to mluvila?" zeptal se ledově. Po tváři mi začali téct slzy, snažila jsem se ho obejmout ale surově mě odstrčil. "Chazzy." Šeptnu potichu ale on si toho nevšímá. Šárka zamíří na Chestra pistolí a Even mě postaví na nohy. "Nedělej to!" křiknu na ní. "a proč ne, budu mít peníze." Řekla a odporně se usmála. "Si hnusná." Zařvu z vší sil a škubu se s Evenova sevření. "přátelství a láska do práce nepatří." Řekne klidně a vystřelí, vytrhnu se mu a skočím před Chestra a hned spad na zem. Chazzy upadne taky a chytne moji hlavu do svého klína. "Mijulu tě." Zasýpu a naposledy vydechnu.
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/tadalafil-prix-belgique-fnac/
Violent blood stress
(AArrefeKiz, 28. 7. 2018 9:26)
Poids est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-cher-toulouse/
Blood albatross chart
(AErorzornsnimb, 8. 10. 2018 4:56)